Portál:Slovensko/Článek/Archiv 2016
Toto je archiv článků, které byly v roce 2016 článkem měsíce na Portálu Slovensko.
Můžete se i podívat na aktuální archiv nebo ostatní archivy článků.
1 editovat
Žofia Bošňáková nebo také Žofia Bosniaková, maďarsky Bosnyák Zsófia (2. června 1609, Šurany – 28. dubna 1644, Strečno), byla uherská šlechtična ze starého sedmihradského rodu Bošňáků (historicky též Bosnyak, Bosniak, Bošniak). Svou péčí o poddané nad rámec běžných zvyklostí tehdejší doby se zasloužila o dobrou pověst šlechty ve svém okolí. Založila útulek pro chudé, který do dnešních dnů plní své poslání. V roce 1997 začal proces jejího blahořečení.
Život
Žofie měla šest sourozenců a jejími rodiči byli baron Tomáš Bošňák a Mária Kenderessyová. Celé své dětství strávila u rodičů v Šuranech. Již od jejího útlého dětství se o ní povídalo, že je krasavice. Mnoho mužů se snažilo dostat do její přízně, ale Žofie všechny, kdo se jí chtěli dvořit, svou zdrženlivostí jednoznačně odrazovala. Její odmítání nedokázali překonat ani uchazeči z nejvýznamnějších rodů.
Dobročinnost
Žofie lidem rozdávala malé chleby, jimž se dodnes na její počest říká na Slovensku „bosniak“. Nikdy neodmítla žádnou prosbu o pomoc, osobně se starala o chudé a trpící. Útočiště zde našli chudí, opuštění a sirotci bez ohledu na původ a příslušnost. O útulku se mluvilo také jako o „hospitalu“, čili o nemocnici.
2 editovat
Žofia Bošňáková nebo také Žofia Bosniaková, maďarsky Bosnyák Zsófia (2. června 1609, Šurany – 28. dubna 1644, Strečno), byla uherská šlechtična ze starého sedmihradského rodu Bošňáků (historicky též Bosnyak, Bosniak, Bošniak). Svou péčí o poddané nad rámec běžných zvyklostí tehdejší doby se zasloužila o dobrou pověst šlechty ve svém okolí. Založila útulek pro chudé, který do dnešních dnů plní své poslání. V roce 1997 začal proces jejího blahořečení.
Život
Žofie měla šest sourozenců a jejími rodiči byli baron Tomáš Bošňák a Mária Kenderessyová. Celé své dětství strávila u rodičů v Šuranech. Již od jejího útlého dětství se o ní povídalo, že je krasavice. Mnoho mužů se snažilo dostat do její přízně, ale Žofie všechny, kdo se jí chtěli dvořit, svou zdrženlivostí jednoznačně odrazovala. Její odmítání nedokázali překonat ani uchazeči z nejvýznamnějších rodů.
Dobročinnost
Žofie lidem rozdávala malé chleby, jimž se dodnes na její počest říká na Slovensku „bosniak“. Nikdy neodmítla žádnou prosbu o pomoc, osobně se starala o chudé a trpící. Útočiště zde našli chudí, opuštění a sirotci bez ohledu na původ a příslušnost. O útulku se mluvilo také jako o „hospitalu“, čili o nemocnici.
3 editovat
Nitransky hrad je zachovalý hradní komplex v Nitře. Nachází se hradním vrchu v centru města ve výši 220 m a vytváří výraznou dominantu města pod jižními výběžky pohoří Tribeč. Dominantou hradního areálu je katedrála, biskupský palác a mohutné opevnění s vystupujícími bastiony. Dnes na hradě sídlí biskupský úřad.
Dějiny
Hradní vrch byl svědkem nejstarších slovenských dějin, když se tu koncem 8. století začalo formovat Nitranské knížectví. Výhodná poloha lokality, ze tří stran chráněné řekou Nitrou, se stala vhodným místem na vybudování opevněného hradiště. Právě zde s velkou pravděpodobností stál Pribinův kostel, spojený s nejstarší písemnou zmínkou o městě, ale i celém knížectví.
Současný stav
Množství úprav, opevňovacích a rekonstrukčních prací během staletí zcela změnily původní vzhled hradu. Nejblíže původnímu vzhledu má jen bazilika svatého Jimrama z první poloviny 13. století, část hradní zdi a horní gotický kostel z první poloviny 14. století a vnitřní hradní brána z 16. století.
4 editovat
Maďarsko-československá válka, též válka o Slovensko, (maďarsky északi hadjárat) byl válečný konflikt mezi Československem a Rumunskem na jedné straně a Maďarskou republikou rad na straně druhé, probíhajícím v rámci širšího střetu, zahrnujícího i boj o Sedmihradsko a Podkarpatskou Rus. Trvala od roku 1918 až do srpna 1919. V dubnu 1919 proběhl v Maďarsku bolševický převrat, po němž se maďarská armáda pokusila dobýt Slovensko a Sedmihradsko, čímž vyvolala válku s Československem a Rumunskem. Ve finální fázi války na obou stranách stálo více než 120 tisíc vojáků. Porážka Maďarské republiky rad a rumunská okupace Budapešti v srpnu 1919 ukončila válku. Rumunská vojska se stáhla z okupovaného území v březnu 1920. V této válce Československo získalo kontrolu nad územím Slovenska, které před válkou náleželo Uhrám.
28. října 1918 byl vyhlášen samostatný československý stát. Součástí Československa mělo být území Slovenska (tehdy Horních Uher), které dosud náleželo Maďarsku. Počátkem listopadu 1918 začalo docházet ke střetům mezi Maďary a československými vojenskými jednotkami. 2. prosince však francouzský podplukovník Vyx, který byl přednostou vojenské mise Dohody v Budapešti, upozornil Maďarsko, že československá armáda byla uznána za součást dohodového vojska. Též upozornil na to, že Slovensko je součástí Československé republiky, která má právo vojensky obsadit území Slovenska a Maďarsko má povinnost odtud svá vojska stáhnout. Tim však maďarsko-československé spory neskončily.
5 editovat
Rosenfeldův palác (slovensky Rosenfeldov palác) je budova v Žilině na ulici J. M Hurbana 28. Byla postavena v secesním stylu a dokončena v roce 1907 podle projektu žilinského architekta Mikuláše Rautera (Nicoletti Rauter). Architekturou připomíná vídeňský palác Belvedér. Od roku 2009 je národní kulturní památkou.
Dům dal postavit žilinský bankéř a obchodník Ignác Rosenfeld. Sloužil jako jeho sídlo a zároveň jako sídlo Žilinské obchodní banky. Po smrti svých majitelů plnila budova účel kancelářského objektu a sídla bank, později zde byl na počátku 50. let zřízen Pionýrský dům. Od roku 1990 budova sloužila jako centrum volného času. Od roku 2011 byla pro havarijní stav budova uzavřena a chátrala. V roce 2015 byla zahájena rekonstrukce objektu.
6 editovat
Dominika Cibulková, celým příjmením Navara Cibulková (* 6. květen 1989 Bratislava), je bývalá slovenská profesionální tenistka.
Ve své dosavadní kariéře vyhrála pět turnajů WTA ve dvouhře, a to Kremlin Cup 2011, v červenci 2012 událost v Carlsbadu, o rok později Bank of the West Classic 2013 ve Stanfordu, acapulský Mexican Open 2014 a v roce 2016 Katowice Open. Na počátku sezóny 2009 vybojovala pro Slovensko společně s Dominikem Hrbatým titul v Hopmanově poháru. Na grandslamu došla nejdále do finále Australian Open 2014, v němž nestačila na světovou čtyřku Li Na.
Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v březnu 2014 na 10. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2012 na 59. místě. V rámci okruhu ITF získala dva tituly ve dvouhře.
Na juniorském žebříčku ITF pro dvouhru byla nejvýše klasifikována na 3. příčce. Dříve ji trénoval tenisový kouč Zeljko Krajan. V sezóně 2012 hrála bez trenéra a kondiční přípravu vedl Dejan Vojnović. Následně se hlavním koučem stal Matej Lipták.
Ženská tenisová asociace její výkony v roce 2016 ocenila jako návrat roku. Domovským oddílem byl tenisový klub Slovan Slovenská Sporiteľňa.[3] Předtím hrála také za TK Agrofert Prostějov.
Profesionální kariéru ukončila v listopadu 2019 ve věku 30 let jako členka čtvrté světové stovky. Konec oznámila na křtu autobiografie Tenis je můj život pro přetrvávající zranění Achillovy šlachy.
7 editovat
Čičmany jsou obec na středním Slovensku v okrese Žilina. Jedná se o světově proslulou obec s velkou památkovou rezervací slovenské lidové architektury.
O obci
Rázovitá obec leží v kotlině Strážovských vrchů, téměř u pramene řeky Rajčianky. Je nejvýše položenou obcí v Žilinském okrese. První zmínky o obci pocházejí z roku 1272. Obec je známá starobylou a unikátní lidovou architekturou - malovanými srubovými dřevěnicemi. Pro jejich záchranu byla dolní část obce v roce 1977 vyhlášena památkovou rezervací lidové architektury. Obec je zajímavá také lidovými kroji a výšivkami s geometrickou ornamentikou. V obci se nalézá národopisná expozice, zámek a kostel. Obec má i vlastní erb (obecní znak), který byl ale vytvořen až po roce 1990 a nemá žádný historický původ. Znázorňuje sv. Helenu, které legenda připisuje nález sv. Kříže a nástrojů Kristova umučení na Golgotě. Této události je zasvěcen právě místní kostel. Z obce pochází hudební skladatel a muzikolog prof. PhDr. Jozef Kresánek, DrSc., akad. malířka Matilda Čechová a lidový řezbář Vít Pieš, kterých významná část tvorby je věnována rodné obci. Dnes v obci žije z původních 1500 obyvatelů jen 250 osob.
8 editovat
Katedrála svaté Alžběty Durynské je největší kostel na Slovensku s celkovou plochou 1200 m² a kapacitou více než 5000 lidí a zároveň nejvýchodnější gotická katedrála v Evropě.
Nachází se ve středu Hlavní ulice v Košicích, přičemž ji formuje do tvaru čočky. Je hlavním chrámem Košické arcidiecéze a farním kostelem farnosti svaté Alžběty v Košicích. Vnější délka chrámu je 60 m, šířka 36 m, výška severní věže 59 m, hlavní lodě 24 m a bočných lodí 12 m. Stavba měla značný vliv na stavitelskou činnost v okolních městech Prešov, Bardejov, Sabinov, Rožňava a ovlivnila i výstavbu dalších chrámů v Polsku a Sedmihradsku (Sibiu, Brašov a Kluž).
Košickou gotickou katedrálu tvoří svatyně s pětidílným uzávěrem, dvě věže, poschoďová sakristie na severní straně a dvě kaple a předsíň na jižní straně. Jedinečná je vnitřní disposice chrámu, kde hlavní loď a čtyři boční lodě kříži v polovici jejich délky jedna příčná loď stejné výšky a šířky jako hlavní loď, se kterou vytváří řecký kříž. Tím ve středu katedrály vzniká objemný centrální prostor a v exteriéru tři rovnocenné štíty s bohatě dekorovanými portály, které patří k vrcholům středověkého kamenického umění ve střední Evropě. Komplex chrámu a přilehlých staveb kaple svatého Michala a Urbanovy věže byl vyhlášen za národní kulturní památku v roce 1970.
9 editovat
Budatín je městská část slovenského města Žiliny. Leží na pravé straně řeky Váh u soutoku s řekou Kysucou. Od centra Žiliny jej odděluje řeka Váh, od Považského Chlmce řeka Kysuca, na severu sousedí s městskou částí Brodno a na východě s městskou částí Zádubnie. Je postaven převážně na svazích protáhlého výběžku vrchu Dubeň s malebnými výhledy.
V prostorech Machov a Hrbky byly zjištěny stopy prastarého osídlení ze starší doby kamenné (přibližně 20 000 let před Kristem) a raného středověku. Budatín byl vždy úzce spjat s Budatínským zámkem, předtím vodním hradem, jehož věž stála pravděpodobně již v roce 1250. Budatínský zámek s parkem leží v zúženém prostoru u soutoku řeky Kysuca s Váhem a mezi výběžkem protáhlého vrchu Dubeň a vrchem Chlmce. Ze Žiliny se zde kdysi přecházelo brodem přes Váh okolo někdejšího vodního hradu směrem do Slezska. Později zde byl postaven dřevěný most. Koncem 30. let 19. století byl v tomto prostoru, ale mimo zámecký areál, postaven ještě jednoposchoďový zámeček.
10 editovat
Bardejovské Kúpele jsou část města Bardejov na Slovensku. Leží asi 5 km od města Bardejov, v blízkosti je pohoří Spišská Magura, které chrání město před větry a povětrnostními změnami. S vlastním městem jsou spojeny autobusy MHD. V areálu jsou kromě lázeňských domů, hotelů i dvě koupaliště a dvě expozice Šarišského muzea v Bardejově – národopisná a skanzen – muzeum lidové architektury.
Vznik Bardejovských Kúpelí podmínily vývěry přírodních léčivých minerálních vod typu alkalicko-slaných, železnatých kyselek. Z výsledků chemických rozborů i z dlouholetých praktických zkušeností vyplývá, že bardejovská minerální voda může svou balneologickou hodnotou úspěšně soutěžit i s nejznámějšími minerálními vodami tohoto druhu.
Bardejovské Kúpele splňují předpoklady jak na balneologické, tak na klimatické lázeňské místo. V centrální parkové části lázní vyvěrá šest pramenů minerálních vod. Voda pramenů “Hlavný”, “Lekársky” a “Herkules" je hydrouhličitano-chloridová, sodná, železnatá, uhličitá, hypotonická, studená. Voda pramene "Alžbeta" je hydrouhličitanově-chloridová, sodno-vápenatá, železnatá, uhličitá, hypotonická, studená. Balneologickou hodnotou se mohou zařadit mezi nejvýznamnější minerální vody tohoto druhu. Rozdílnost v chemickém složení umožňuje jejich mnohostranné léčebné využití s různým působením. Vysoce mineralizované prameny s obsahem kysličníku uhličitého se používají na pitné kúry, léčebné lázně a inhalační léčbu.
11 editovat
Katedrála svatého Martina (od dubna 1995 do března 2008 Konkatedrála svatého Martina) nebo Dóm svatého Martina je původně gotická sakrální stavba v historické zóně Bratislavy. Je nejvýznamnějším a největším kostelem v Bratislavě a jedním z největších na Slovensku. Od března roku 2008 je diecézním chrámem bratislavské arcidiecéze (do tohoto období byl konkatedrálou bratislavsko-trnavské arcidiecéze). Katedrála je jednou z nejvýraznějších bratislavských dominant a po Bratislavském hradě druhým nejvyhledávanějším turistickým objektem hlavního města Slovenska.
- Dějiny katedrály
Archeologický výzkum dokázal, že nejstarší osídlení na místě dnešního Dómu pochází z pozdní doby kamenné – eneolitu. Patřilo lidu bádenské kultury. Poměrně intenzivní bylo osídlení v období 1. století př. Kr., když se na zdejším území usídlili Keltové a prostor, na kterém dnešní chrám stojí, byl v těsné blízkosti jejich oppida.
Stavba chrámu prošla během své staleté existence složitým stavebním vývojem. Místo, na kterém současný chrám stojí, bylo od nepaměti centrem společenského a církevního dění ve městě. Podle dochovaných zpráv a archeologických nálezů se dá na tomto území předpokládat jádro vznikajícího města na přelomu 12. a 13. století. Existovala zde osada, jejíž obyvatelé zde kromě světských staveb a trhu (první záznam o řízení trhu pochází z roku 1151) postavili v 11. století menší kostel – rotundu – s kruhovým půdorysem, kolem kterého pohřbívali. Rotunda byla v 12. století přestavěna na kapli zasvěcenou svatému Martinovi a její spodní část sloužila jako karner. Potřebám věřících zprvu plně postačovala.
12 editovat
Spiš (latinsky Scepusium, maďarsky Szepes, polsky Spisz, německy Zips) je název historického komitátu, stolice a župy Uherska. Spišská župa se rozkládala převážně v severovýchodní části dnešního Slovenska.
Její malá část leží v dnešním jižním Polsku, mezi řekami Dunajcem a Bielou vodou a státní hranicí se Slovenskem.
Dnes je to jen historický název příslušného území bez politické subjektivity (jako Bourbonnais či Artois Baskicko ve Francii, na rozdíl od Burgundska či Svobodného hrabství/Franche Comté, které jsou administrativními regiony), resp. označení jednoho z oficiálních turistických regionů Slovenska, ale mezi lidmi je název tohoto regionu stále zažitý.
- Hranice a vznik
Území Spiše bylo původně osídleno Slovany. Spiš byla součástí Velkomoravské říše. V 11. století bylo území Spiše z jihu obsazované Uherským královstvím a ze severu Polským královstvím. V té době byla Spiš pokryta převážně pralesy a řídce osídlena. Koncem 11. století tvořila hranici Uherska na Spiši řeka Hornád, na které s cílem bránit severní hranici Uherska uherští panovníci zakládali tzv. strážní osady. Spišský komitát (comitatus Scepusiensis) byl vytvořen v druhé polovině 12. století. V 50. letech 13. století se uherská hranice posunula na severu k Podolínce a na severozápadě na řeku Dunajec, někteří polští historici však připojení části Spiše nad řekou Hornád k Uhersku připisují míru uzavřenému mezi Uherskem a Polskem v Spišské Staré Vsi roce 1193. Region kolem Hniezdného (tehdy Gňazdá) a Staré Ľubovne (nazývaný Districtus Podoliensis) byl včleněn do Uher až na konci 13. století. Severní hranice stolice byla stabilizována až na začátku 14. století.