Permská gubernie

Permská gubernie (rusky Пермская губерния) byla administrativní jednotka Ruského impéria a Sovětského svazu v letech 1781 až 1923 jejíž centrem bylo město Perm. Nacházela se na obou stranách Uralu. Region dal jméno jedné z geologických period prvohor, permu.

Permská gubernie
znak
Geografie
Hlavní město	Perm
Status	zaniklá gubernie
Souřadnice	58°0′50″ s. š., 56°14′56″ v. d.
Rozloha	332 052 km²
Nejvyšší bod	Konzhakovský kámen (1565 m n. m.)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	2 994 302
Hustota zalidnění	9 obyv./km²
Správa regionu
Stát	Ruské impérium Ruské impérium
Vznik	1781
Zánik	12. listopadu 1923
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

Permská gubernie sousedila na severu s Vologodskou, na východě s Tobolskou, na jihu s Orenburskou a Ufskou a na západě s Vjatskou gubernií. Rozloha území byla 332 052 km², z toho se nacházelo 181,000 v Evropě a zbylých 151,000 kilometrů čtverečních v Asii. Pohoří Ural procházelo 640 kilometry gubernií ze severu na jih. Nejvyšším bodem území byl Konžakovský kámen s výškou 1565 m n. m. Evropská část území se nacházela v povodí řeky Kama, asijská část u řeky Tobol, s výjimkou severní části Čerdinského ujezdu. Ta byla v povodí Pečory.

Více než 70 % území zabíraly lesy. Nebyly však rovnoměrně rozloženy: například severní část jimi byla zakryta jen z pěti procent a jihovýchodní z dvaceti pěti. Nejběžnějšími stromy byly jedle, borovice, cedry, modříny, břízy, olše. Dub se vyskytoval pouze na jihozápadě.

Populace

Na začátku 19. století čítala populace asi 940 000 lidí. Na jeho konci, v roce 1896 jich již bylo 2 968 472 (z toho 1 433 231 mužů a 1 535 211 žen). Při sčítáni v roce 1897 se jejich počet opět mírně snížil, a to na 2 994 302. 90,3 % z nich uvedlo jako svůj mateřský jazyk ruštinu, 3,1 % komi-permjačtinu, 2,9 % baškirštinu a 1,6 % tatarštinu. Většina populace byli pravoslavní křesťané, 7,29 % starověrci a 5,06 % muslimové.

Důležitá města:

• Perm (45 205 obyvatel)
• Jekatěrinburg (43 239 obyvatel)
• Irbit (20 062 obyvatel)

Ekonomika

Ekonomika gubernie byla založená převážně na těžbě, v některých částech však převládalo zemědělství.

Zemědělství

Orné půdy bylo v oblasti asi 33 000 km² (asi 9,53 % z celkové plochy). Mezi hlavní plodiny patřilo žito, oves a ječmen. Pšenice se pěstovala převážně v jižních oblastech. Chov zvířat byl rozvinutý zejména v Šadrinském ujezdu v asijské části území. Rybaření bylo i přes velké množství řek rozvinuto pouze v ujezdu Čerdinském. Tam se také rozmáhal lov pro účely obchodu.

Těžba

Permská gubernie byla hlavní těžařskou oblastí Ruska, a to díky nerostnému bohatství železa, stříbra, platiny, mědi, niklu, olova, chromové rudy a manganu. Také se zde nacházely vzácné kovy (iridium, osmium, rhodium a ruthenium) a drahé kameny (diamant, safír, jaspis, turmalín, beryl, fenacit, chryzoberyl, smaragd, akvamarín, topaz, ametyst, jadeit a malachit). Většina těžebních a hutních závodů se nacházela ve střední části pohoří Ural.

Doprava

Gubernie byla výborně propojená železnicemi s ostatními regiony Ruska. Dopravní význam měly i velké řeky.

Administrativní dělení

Permská gubernie se dělila na 12 ujezdů:

Evropská část:

• Permský ujezd
• Krasnoufimský ujezd
• Kungurský ujezd
• Osinský ujezd
• Ochanský ujezd
• Solikamský ujezd
• Čerdinský ujezd

Asijská část:

• Verkhoturský ujezd
• Jekatěrinburský ujezd
• Irbitský ujezd
• Kamyšlovský ujezd
• Šadrinský ujezd

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Perm Governorate na anglické Wikipedii.

Související články

• Seznam gubernií Ruského impéria

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Permská gubernie na Wikimedia Commons

Autoritní data	VIAF: 234755224

Portály: Geografie | Historie | Rusko