Otevřít hlavní menu

Liturgická barva je barva, jíž se odlišují obřadní roucha a jiná paramenta používaná v liturgii v určitý svátek, určité liturgické období nebo při jiné zvláštní příležitosti. Praxe užívání liturgických barev existuje především v římskokatolické církvi a některých církvích sjednocených s Římem, ve starokatolické církvi, anglikánské církvi, některých luterských církvích a některých dalších ritech. Liturgické barvy mají hluboký a prastarý symbolický význam a jejich užívání napříč liturgickým rokem není nahodilé. Odvíjí se od tradičního chápání jednotlivých barev ve starověkém a posléze i středověkém prostředí.

Liturgické barvy je nutné striktně odlišit od barev určujících v římskokatolické církvi a některých dalších církvích pozici duchovního v rámci církevní hierarchie.

Ornát barokního typu v zelené barvě.

Obsah

Historický vývojEditovat

Původ liturgických barev je třeba hledat v antických barvířských technikách, zejména v barvení za pomoci výměšku purpurových hlemýžďů. Čím byl oděv obarvený touto technikou tmavší, tím byl slavnostnější a vznešenější. Situace se mění v 9. - 10. století, když se prosazuje levnější technika barvení za pomoci rostlinných šťáv a v souvislosti s tím se mění i symbolické chápání jednotlivých barev. Tu nejslavnostnější nově nezaujímá temně purpurová, ale bílá, do té doby považována za barvu smutku (což se ostatně udrželo například v Ruské pravoslavné církvi, kdy se bílá barva nosí při pohřbech).

Vlastní kánon liturgických barev se ustálil kolem roku 1200, náznaky jsou ale již v době karolinské. První přesný popis zvyklostí spojených s užíváním liturgických barev podává Inocenc III. (papežem 1198–1216), později byl tento kánon přejat a doporučen Durandem Mendským na konci 13. století. Ovšem teprve Tridentský koncil (1545–1563) závazně předepsal tento kánon barev. Po II. vatikánském koncilu byl převzat s drobnými změnami.[1]

Římskokatolická liturgieEditovat

Římskokatolická liturgie rozlišuje 4 základní barvy: bílá, červená, zelená a fialová a dvě speciální - růžová (užívá se pouze 2× v roce a to ještě nepovinně) a černá (pro pohřby a 2. listopadu na Dušičky). Někdy lze vidět i modré mariánské ornáty, ale v českých zemích to není vnímáno jako samostatná liturgická barva, je povoleno jí však oficielně užívat ve Španělsku, Portugalsku a bývalých španělských koloniích (např. Filipíny).[zdroj?] Všechny tyto barvy kromě černé a fialové může nahradit liturgické roucho ve zlaté barvě. V liturgických barvách bývá kněžský ornát či pluviál nebo štóla, dále antependium na oltáři a přehozy na ambonu, na kalichovém velu, palách a na přenosném pultíku pro liturgické texty.

Předpisy před rokem 1969Editovat

Barva Povinně se užívá Volitelně se užívá (namísto předepsané liturgické barvy)
Zelená
Fialová
Růžová Barva není povinně předepsána na žádný den v liturgickém roce.
Bílá
Červená
  • Svatodušní votivní mše
  • Při papežském pohřbu
Černá

Předpisy liturgických barev po roce 1969Editovat

Přehled užívání jednotlivých liturgických barev během liturgického roku v římském ritu řádné formy uvádí následující tabulka. Potřebné rubriky je možno nalézt ve Všeobecných pokynech k římskému misálu.[2]

Barva Povinně se užívá Volitelně se užívá
Zelená
Fialová
Růžová Barva není povinně předepsána na žádný den v liturgickém roce.
Bílá
  • zádušní mše (se souhlasem místní biskupské konference)
  • zádušní mše dítěte
  • votivní mše
Červená
  • tzv. červené mše (mše sloužené za soudce, právníky, učitele a studenty práv a představitele vlády)
  • svátky spojené s Duchem svatým
  • pohřeb papeže
Černá Barva není povinně předepsána na žádný den v liturgickém roce.

Zlatá liturgická barvaEditovat

Je to slavnostní barva, užívá se při těch největších církevních slavnostech a svátcích (pokud je předepsaná bílá liturgická barva).

DirektářEditovat

Direktář je liturgické kalendárium určující svátky a památky na konkrétní datum církevního roku (Církevní rok trvá od 1. neděle adventní do slavnosti Krista Krále). Direktář schvaluje liturgická komise dané církevní provincie. V direktáři je uvedeno často na jeden den více možných mešních formulářů, přičemž záleží na konkrétním knězi, jaký formulář si vybere. Direktář v souvislosti se svátky a památkami určuje také závazně liturgické barvy na konkrétní dny.

Například:

12. srpna - pátek 19. týdne v mezidobí,
barva zelená, breviář i mše feriální.
nebo:
památka sv. Jany Františky de Chantal,
řeholnice, barva bílá, breviář i mše
o sv. Janě Františce de Chantal
Liturgické texty dříve 12. prosince.

Starokatolická církevEditovat

Starokatolické církve mají vesměs podobný kánon liturgických barev jako římskokatolická církev, odlišnosti jsou minimální (neexistuje například modrá barva, vyskytují se drobné odlišnosti v používání některých barev). Liturgická praxe se však může v jednotlivých národních starokatolických církvích navzájem lišit.

Anglikánská církevEditovat

V rámci Anglikánské církve nenalézáme pevně daný kánon liturgických barev, ty jsou pouze doporučeny a je v tomto ohledu povoleno respektovat lokální tradice. Oficiální web Anglikánské církve doporučuje následující 4 barvy:

Barva Doporučené užití
Bílá
  • doba vánoční (od Vánoc do svátku Uvedení Páně do chrámu)
  • doba velikonoční (od Velikonoční neděle do svatodušní vigílie)
  • slavnost Nejsvětější Trojice
  • svátky Páně
  • mariánské svátky
  • slavnost Všech svatých
  • svátky svatých, kteří nejsou uctíváni jako mučedníci
  • svátek zasvěcení kostela
  • u příležitosti svatého přijímání na Zelený čtvrtek
  • u příležitosti udílení svátosti manželství
  • u příležitosti udílení svátosti křtu, biřmování nebo kněžství (u těchto tří svátostí je ale preferována barva červená)
  • zádušní mše a pohřeb (vedle fialové a černé)
  • zádušní mše a pohřeb dítěte
Červená
  • Svatý týden (mimo svatého přijímání na Zelený čtvrtek)
  • slavnost Seslání Ducha Svatého (Svatodušní svátky, neděle Pentecostes)
  • svátky mučedníků
  • svátky a úkony spojené s dary Ducha svatého (udílení svátostí křtu, biřmování, nebo kněžství)
  • může se užít v době mezi slavností Všech svatých a první adventní nedělí
Fialová
  • advent (o třetí neděli adventní se může použít růžová)
  • v době postní od popeleční středy do květné neděle (o čtvrté neděli postní se připouští užití růžové)
  • zádušní mše a pohřby
  • Památka všech věrných zemřelých
Zelená
  • odpovídá zhruba římskokatolickému liturgickému mezidobí:
    • v době od svátku Uvedení Páně do chrámu do úterý před popeleční středou (Shrove Tuesday)
    • v době od svátku Seslání Ducha svatého do slavnosti Všech svatých
  • může se užít na slavnost Všech svatých nebo na první adventní neděli[3]

Obec křesťanůEditovat

Obec křesťanů má stanoven jednotný kánon liturgických barev. Pro každé liturgické období je stanovena jednak hlavní liturgická barva pro antependium, kasuli, plášť, taláry ministrantů a vélum, jednak doplňková barva, která se objevuje na ornamentech kasule a límci pláště. Je-li doplňková barva stejná jako hlavní barva, pak se ornamenty kasule a límec pláště odlišují texturou materiálu (a s ní spojeným optickým rozdílem odstínu).[4]

Barva Jako hlavní barva Jako doplňková barva
Fialová
  • Vánoce
Červená
  • při křtu pro podložku křestních substancí
Bílá
Nachová
  • Epifanie (čtyři neděle počínaje 6. lednem)
  • Epifanie
Modrá
  • Advent (čtyři neděle před Vánoci)
  • při křtu pro pokrývku stolu
  • Advent
Růžová
Černá
  • pašijové období
  • zádušní mše
  • pohřební obřady
Oranžová
  • liturgické mezidobí
  • kdykoli, když není k dispozici roucho v kanonické barvě
Zelená
  • Velikonoce
Zlatá
  • Nanebevstoupení
Žlutá
  • Letnice
  • svatojánské období
Bledězelená
  • svatomichaelské období

Pravoslavná liturgieEditovat

Ve východních ritech se nevyskytuje žádný jednotný kánon liturgických barev, jisté zvyklosti týkající se užívání určitých barev nalézáme v byzantském ritu a zejména v řecké církvi.[1]

Byzantský ritusEditovat

Byzantský ritus, v němž jsou slouženy bohoslužby všech východních pravoslavných církví a východních katolických církví, nemá jednoznačně stanovený systém liturgických barev. Bohoslužebné knihy však rozlišují striktně světlé a tmavé barvy parament.

Řecká pravoslavná církev užívá často tmavě, vínově červenou pro nejslavnostnější svátky a dále během roku širokou škálu jiných barev, nejčastěji zlatou a bílou.

U liturgie slovanského pravoslaví, které bylo historicky ovlivněno západní liturgickou tradicí, nalézáme podrobnější a přesnější rozdělení liturgických barev během církevního roku:

Barva Běžné použití Další použití / poznámky
Zlatá
  • vždy, když není předepsána jiná barva
Světle modrá
Purpurová nebo tmavě červená
  • na mnoha místech je tato barva nošena pouze ve všedních dnech Velkého půstu a světlé barvy (bílá, zlatá) jsou užívány o velkopostních sobotách a nedělích
Červená
  • Velikonoce (Athos a Jeruzalém)
  • Vánoce (Athos a Jeruzalém)
  • mariánské svátky - Theokotos (Athos)
  • někde také během Uspenského půstu, ne však na svátek Proměnění Páně
Zelená
  • Květná neděle
  • Letnice
  • svátky světců, kteří nezemřeli mučednickou smrtí
  • svátek Povýšení sv. Kříže (lokálně, např. v Jeruzalémě)
Černá
  • všední dny během Velkého půstu
  • všední dny během Svatého týdne (kromě Zeleného čtvrtku)
  • černá se užívá v hojnějším počtu ve slovanské tradici než v řecké
Bílá
  • pohřby (během celého roku včetně Svatého týdne)

Ruská pravoslavná církevEditovat

Ruská pravoslavná církev se v rodině pravoslavných církví liší počtem i užitím liturgických barev. Nastol'naya Kniga Sviashchenno-sluzhitelia uvádí až osm liturgických barev, jednotné předpisy pro jejich užívání ale nejsou. Tabulka uvádí jejich nejběžnější užití:

Barva Obvyklé použití Další užití
Zlatá
Světle modrá
  • mariánské svátky (Theotokos)
  • svátek Uvedení Páně do chrámu
  • svátek Zvěstování Panny Marie
  • svátky beztělesných mocností (archandělů Gabriela, Rafaela, Uriela, Salafaela, Jehudiela, Barachiela a Jeremiela)
  • svátky panen
  • pátý pátek v Půstu
  • Uspenský půst do svátku Povýšení sv. Kříže, u karpatských Rusů až do adventu
Purpurová nebo tmavě červená
  • Zelený čtvrtek
  • soboty a neděle Půstu
  • všední dny během Půstu
Červená
  • svátky mučedníků
  • svátek sv. Petra a Pavla
  • Advent
  • svátky andělů
  • svátek Povýšení sv. Kříže
  • Velikonoce (Athos a Jeruzalém)
  • Vánoce (Athos a Jeruzalém)
Zelená
  • Květná neděle
  • Letnice
  • Pondělí po Letnicích
  • svátky svatých, kteří nezemřeli mučednickou smrtí
  • svátky proroků
  • svátky andělů
  • od Letnic do svátku sv. Petra a Pavla (u karpatských Rusů)
Černá
  • všední dny během Půstu
  • pohřby ve všední dny (karpatští Rusové)
Bílá
  • slavnost Zjevení Páně
  • svátek Proměnění Páně
  • doba velikonoční
  • pohřby
  • svátek Křtu Páně
  • slavnost Narození Páně
Oranžová nebo rezavá
  • Apoštolský půst
  • od svátku sv. Petra a Pavla do Proměnění Páně

Luterská liturgieEditovat

Z evangelických církví používají liturgické barvy zejména tradiční luterské církve. Základní používané barvy jsou fialová, bílá, červená a zelená, vedle nich se místně či při zvláštních příležitostech používají ještě černá, růžová a modrá.[zdroj?]

Fialová liturgická barvaEditovat

Fialová barva se používá v přípravných obdobích před hlavními svátky, respektive v dobách pokání, tedy v době adventní a pašijové a v Den pokání a modlitby.[zdroj?]

Bílá liturgická barvaEditovat

Bílá barva se používá v době vánoční, epifanijní a velikonoční, jakož i o některých menších svátcích.[zdroj?]

Červená liturgická barvaEditovat

Zelená liturgická barvaEditovat

Černá liturgická barvaEditovat

Růžová liturgická barvaEditovat

Modrá liturgická barvaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b ADAM, Adolf. Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-968-3. S. 100. 
  2. Všeobecné pokyny k Římskému misálu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. Church of England. Rules to Order the Christian Year [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné online. 
  4. LENZ, Johannes. Obec křesťanů. Praha: Spolek přátel Obce křesťanů, 1992. S. 7–8. 

LiteraturaEditovat

  • ADAM, Adolf. Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-269-1. 
  • ADAM, Adolf. Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-968-3. 

Externí odkazyEditovat