Zelený čtvrtek

Semjon Ušakov (1685): Ikona Poslední večeře Páně

Zelený čtvrtek (latinsky feria quinta hebdomodae sanctae) je podle křesťanské tradice pátý den Svatého týdne (počítáno od Květné neděle včetně) a předvečer velikonočního tridua. Přívlastek zelený vznikl podle některých teorií zkomolením původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (zelený čtvrtek).

Liturgie

V římskokatolické církvi se dopolední mše (missa chrismatis) slaví pouze v katedrálách. Sídelní biskup svolává kněze své diecéze a spolu s nimi žehná oleje katechumenů, nemocných a křižmo. Večerní mše (missa vespertina in coena Domini) se slaví ve všech farních kostelech jako připomínka poslední Ježíšovy večeře, ustanovení eucharistie a ustanovení kněžské služby. Římský ritus umožňuje zařadit mytí nohou podle Ježíšova příkladu J 13, 5 (Kral, ČEP).

Při zpěvu Gloria večerní mše zvoní zvony a pak se odmlčí až do Gloria Velikonoční vigilie. Zvony odlétají do Říma. Zapovězený zvuk zvonů a zvonku je nahrazen dřevěnými klepači nebo řehtačkami. Na konci mše se odnáší eucharistie mimo svatostánek na jiné vhodně upravené místo v kostele. Znázorňuje se tak odchod Ježíše z Večeřadla do Getsemanské zahrady.

Pranostiky

• Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.
• Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!

Odkazy

Literatura

• ADAM, Adolf. Liturgický rok; historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-269-1. Kapitola Večerní slavnost na Zelený čtvrtek – Památka Večeře Páně, s. 69. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zelený čtvrtek ve Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Zelený čtvrtek ve Wikislovníku
• Průvodce Velikonocemi
• Velikonoční kuchyně našich babiček
• Velikonoce podle Britských listů
• Velikonoce v české kultuře
• Liturgická hudba Zeleného čtvrtku

Autoritní data: AUT: ph903268 | GND: 4158345-0