Otevřít hlavní menu

Julia Görgesová

německá tenistka
(přesměrováno z Julia Görges)

Julia Görgesová, nepřechýleně Görges, (* 2. listopadu 1988 Bad Oldesloe, Šlesvicko-Holštýnsko) je německá profesionální tenistka, která na okruh ITF vstoupila v roce 2005. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála sedm singlových a pět deblových turnajů, včetně závěrečné události WTA Elite Trophy 2017. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[1]

Julia Görgesová
Görgesová na French Open 2018
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Datum narození 2. listopadu 1988 (31 let)
Místo narození Bad Oldesloe, SRN
Bydliště Bad Oldesloe, Německo
Výška 180 cm
Váha 70 kg
Profesionál od července 2005
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 9 104 682 USD
Tenisová raketa Babolat
Dvouhra
Poměr zápasů 472–330
Tituly 7 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění 9. místo (20. srpna 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 4. kolo (2012, 2013, 2015)
French Open 4. kolo (2015)
Wimbledon semifinále (2018)
US Open 4. kolo (2017, 2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 3. kolo (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů 251–202
Tituly 5 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění 12. místo (22. srpna 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open semifinále (2015, 2016)
French Open 3. kolo (2011)
Wimbledon semifinále (2016)
US Open čtvrtfinále (2012)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryň čtvrtfinále (2016)
Olympijské hry 2. kolo (2012)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open čtvrtfinále (2014)
French Open finále (2014)
Wimbledon čtvrtfinále (2012)
US Open 1. kolo (2012, 2013, 2014)
Týmové soutěže
Fed Cup finále (2014)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20190906a6. září 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v srpnu 2018 na 9. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2016 na 12. místě. Trénuje ji Michael Geserer. Dříve tuto roli plnil Sascha Nensel.[2]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se po boku srbského hráče Nenada Zimonjiće probojovala do finále smíšené čtyřhry French Open 2014, z níž odešli poraženi od německo-nizozemského páru Anna-Lena Grönefeldová a Jean-Julien Rojer. V ženské dvouhře se stalo jejím maximem semifinále Wimbledonu 2018, kde podlehla Sereně Williamsové.

Soukromý životEditovat

Narodila se ve šlesvicko-holštýnském Bad Oldesloe do rodiny Klause a Inge Görgesových, kteří jsou zaměstnáni v pojišťovnictví.[2] Polosestra Maike pracuje v tomto odvětví také.[2] V letech 1995–2005 navštěvovala v rodném městě školy Klaus-Groth Schule a poté Theodor-Mommsen Schule.[3][4]

S tenisem začínala v místním oddílu v pěti letech.[2][4] Podle vlastních slov preferuje travnatý a tvrdý povrch a oblíbeným turnajem je Australian Open.[2]

Týmové soutěžeEditovat

V německém fedcupovém týmu debutovala v roce 2008 čtvrtfinálem Světové skupiny proti Spojeným státům, v němž hladce prohrála ve třetí dvouhře s Lindsay Davenportovou. Družstvo vypadlo poměrem 1:4. Ve Fed Cupu 2014 byla členkou týmu, který se po 22 letech probojoval do finále proti České republice. Za rozhodnutého nepříznivého stavu 0:3 na zápasy vyhrála s Lisickou čtyřhru a získala jediný bod Němek, které z Prahy odjely poraženy 1:3. Do roku 2018 v soutěži nastoupila k patnácti mezistátním utkáním s bilancí 6–7 ve dvouhře a 5–3 ve čtyřhře.[5]

Německo reprezentovala na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde v soutěži dvouhry na úvod překvapivě vyřadila světovou dvojku Agnieszku Radwańskou. Skončila ve třetím kole na raketě ruské turnajové čtrnáctky Marii Kirilenkové. Společně s Annou-Lenou Grönefeldovou vypadly ve druhém kole ženské čtyřhry s šestým nasazeným párem Rusek Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová.

Tenisová kariéraEditovat

V roce 2005 vstoupila na ženský okruh ITF. Danou sezónu na něm odehrála sedm turnajů, z toho v pěti případech vypadla již v úvodním kole. V roce 2006 vyhrála první události ITF ve Wahlstedtu a Bielefeldu. V sezóně 2007 přidala tituly z Antalye a Bukurešti a také debutovala v hlavní soutěži nejvyšší etáže ženského profesionálního tenisu WTA Tour. Semifinálové účasti jako kvalifikantka dosáhla ve stockholmském Nordea Nordic Light Open 2007.

 
Görgesová na US Open 2010

Premiérovou účastí v hlavní soutěži Grand Slamu se stal US Open 2007, kde podlehla v prvním kole Justine Heninové. Do první světové stovky žebříčku se probojovala poprvé v klasifikaci po skončení French Open 2008.

První výhru na grandslamu zaznamenala poté na trávě ve Wimbledonu 2008, kde po třech hodinách a čtyřiceti jedna minutách porazila dvacátou třetí nasazenou Slovinku Katarinu Srebotnikovou až poměrem 16–14 na gamy v rozhodující sadě.[2] Ve druhém kole však nestačila na Marinu Erakovicovou ve dvou sadách.

Debutovým turnajovým titulem ve dvouhře se stal Gastein Ladies 2010, na kterém v boji o titul zdolala Timeu Bacsinszkou. Následně se poprvé posunula do první padesátky žebříčku WTA.

Na japonském Rakuten Japan Open Tennis Championships 2010 zaznamenala první vítězství nad bývalou světovou jedničkou, když v úvodní fázi turnaje přešla přes Dinaru Safinovou. Ve druhém kole porazila turnajovou čtyřku Samanthu Stosurovou, což pro ni znamenalo první výhru nad aktuální hráčkou z první světové desítky. Ve čtvrtfinále však skončila na raketě Američanky Coco Vandewegheové.

Druhý singlový titul přišel v dubnu 2011, současně se jednalo také o premiérový v kategorii WTA Premier Tournaments, když triumfovala na Porsche Tennis Grand Prix 2011, kde postupně přešla přes Stosurovou a také Azarenkovou, která utkání skrečovala. Ve finále pak dosáhla největší výhry dosavadní kariéry, když zdolala úřadující světovou jedničku Dánku Caroline Wozniackou ve dvou setech, aby se stala první Němkou, jež tento turnaj dokázala vyhrát od titulu Anke Huberové v roce 1994.

Za méně než čtrnáct dnů porazila Wozniackou podruhé po třech setech na antukovém Mutua Madrileña Madrid Open 2011, kde došla až do semifinále a skončila v něm na raketě Viktorie Azarenkové.[6]

 
Forhend ve Wimbledonu 2019

Po sérii šesti finálových proher vybojovala třetí kariérní trofej na moskevském Kremlin Cupu 2017, na němž postoupila po výhře nad Ruskou Nataljou Vichljancevovou do finále. V něm zdolala další ruskou hráčku Darju Kasatkinovou hladce po dvousetovém průběhu a po více než šesti letech si připsala singlový vavřín. Bodový zisk ji také poprvé v kariéře zajistil pozici německé jedničky, když o 18 bodů předstihla Angelique Kerberovou.[7] Neporazitelnost pak prodloužila na devět utkání při startu na závěrečném turnaji sezóny WTA Tour, WTA Elite Trophy 2017 v Ču-chaji. V azalkové skupině přehrála Kristinu Mladenovicovou i Magdalénu Rybárikovou, což znamenalo postup do semifinále. Mezi poslední čtveřicí hráček vyřadila Lotyšku Anastasiji Sevastovovou, aby na závěr zdolala i druhou nasazenou Američanku a nastupující světovou desítku Coco Vandewegheovou. V celém průběhu neztratila žádný set. Ve světové klasifikaci se posunula na nové kariérní maximum, když jí patřila 14. příčka.[8]

Na lednovém ASB Classic 2018 v Aucklandu vyhrála třetí turnaj v řadě při navýšení neporazitelnosti na 14 zápasů. Z pozice turnajové dvojky prošla do finále přes Tchajwanku Sie Su-wej. V závěrečném klání zdolala dánskou turnajovou jedničku a světovou trojku Caroline Wozniackou po dvousetovém průběhu, čímž navázala na aucklandskou výhru proti stejné soupeřce z roku 2017. Aktivní poměr vzájemných utkání s Dánkou navýšila na 6–4. Pátý singlový titul na okruhu WTA Tour ji v následném vydání žebříčku WTA poprvé posunul na 12. místo.[9]

Postup do semifinále únorového St. Petersburg Ladies Trophy 2018, a nutná porážka Mladenovicové ve finále znamenaly, že se poprvé posunula do elitní světové desítky žebříčku WTA jako 125. hráčka od zavedení klasifikace v roce 1975. Na 10. místě vystřídala právě Mladenovicovou. Ve 29 letech a 95 dnech věku se stala čtvrtou nejstarší debutantkou za Vinciovou (33 let a 4 dny), Stöveovou (31 let a 100 dní) a Schiavoneovou (29 let a 349 dní). Do Top 10 pronikla jako osmá Němka po Hanikové, Bungeové, Kohdeové-Kilschové, Grafové, Huberové, PetkovicovéKerberové. Německé reprezentantky tak měly v první desítce poprvé od září 1997, kdy v ní figurovaly Huberová s Grafovou, dvě zástupkyně. Kerberové patřila 9. příčka.[10] Šestou singlovou trofej si odvezla z říjnového BGL Luxembourg Open 2018 po finálové výhře nad 21letou švýcarskou kvalifikantkou Belindou Bencicovou po dvousetovém průběhu. Přesto v žebříčku ztratila body, za neobhajobu moskevského titulu 2017, a opustila elitní desítku pádem na 11. místo.[11]

Na ASB Classic 2019 prošla opět do finále, v němž zdolala 18letou kanadskou kvalifikantku Biancu Andreescuovou po třísetovém průběhu. V utkání otočila nepříznivý vývoj her 2–6 a 4–5. Poprvé tak dokázala obhájit triumf, čímž zároveň poprvé získala dvě trofeje z jediného turnaje WTA. Již mezi poslední osmičkou hráček přitom zachránila mečbol od další Kanaďanky Eugenie Bouchardové.[12] V osmifinále US Open 2019 podlehla Chorvatce Donně Vekićové, ačkoli měla mečbol. V utkání vytvořila 21 esy nový rekord ženské části US Open. Překonala tak obě sestry Williamsovy sdílející předchozí rekord 18 es na zápas.[13]

Finále na Grand SlamuEditovat

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)Editovat

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalistka 2014 French Open antuka   Nenad Zimonjić   Anna-Lena Grönefeldová
  Jean-Julien Rojer
6–4, 2–6, [7–10]

Finále na okruhu WTA TourEditovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistryň (0–0)
WTA Elite Trophy (1–0 D)
Premier Mandatory & Premier 5 (0–1 Č)
Premier (2–3 D; 1–2 Č)
International (4–7 D; 4–8 Č)

Dvouhra: 17 (7–10)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 25. července 2010 Bad Gastein, Rakousko antuka   Timea Bacsinszká 6–1, 6–4
Finalistka 1. 24. října 2010 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h)   Roberta Vinciová 3–6, 4–6
Vítězka 2. 24. dubna 2011 Stuttgart, Německo antuka (h)   Caroline Wozniacká 7–6(7–3), 6–3
Finalistka 2. 26. únor 2012 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý   Agnieszka Radwańská 5–7, 4–6
Finalistka 3. 14. října 2012 Linec, Rakousko tvrdý (h)   Viktoria Azarenková 3–6, 4–6
Finalistka 4. 9. ledna 2016 Auckland, Nový Zéland tvrdý   Sloane Stephensová 5–7, 2–6
Finalistka 5. 25. června 2017 Malorka, Španělsko tráva   Anastasija Sevastovová 4–6, 6–3, 3–6
Finalistka 6. 23. července 2017 Bukurešť, Rumunsko antuka   Irina-Camelia Beguová 3–6, 5–7
Finalistka 7. 6. srpna 2017 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý   Jekatěrina Makarovová 6–3, 6–7(2–7), 0–6
Vítězka 3. 21. října 2017 Moskva, Rusko tvrdý (h)   Darja Kasatkinová 6–1, 6–2
Vítězka 4. 5. listopadu 2017 Ču-chaj, ČLR tvrdý (h)   Coco Vandewegheová 7–5, 6–1
Vítězka 5. 7. ledna 2018 Auckland, Nový Zéland tvrdý   Caroline Wozniacká 6–4, 7–6(7–4)
Finalistka 8. 8. dubna 2018 Charleston, Spojené státy antuka   Kiki Bertensová 2–6, 1–6
Vítězka 6. 20. října 2018 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h)   Belinda Bencicová 6–4, 7–5
Vítězka 7. 6. ledna 2019 Auckland, Nový Zéland (2) tvrdý   Bianca Andreescuová 2–6, 7–5, 6–1
Finalistka 9. 23. června 2019 Birmingham, Spojené království tráva   Ashleigh Bartyová 3–6, 5–7
Finalistka 10. 20. října 2019 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h)   Jeļena Ostapenková 4–6, 1–6

Čtyřhra: 16 (5–11)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 20. července 2009 Portorož, Slovinsko tvrdý   Vladimíra Uhlířová   Camille Pinová
  Klára Zakopalová
6–4, 6–2
Finalistka 1. 27. července 2009 Istanbul, Turecko tvrdý   Patty Schnyderová   Lucie Hradecká
  Renata Voráčová
6–2, 3–6, [10–12]
Finalistka 2. 12. července 2010 Palermo, Itálie antuka   Jill Craybasová   Alberta Briantiová
  Sara Erraniová
4–6, 1–6
Vítězka 2. 2. srpna 2010 Kodaň, Dánsko tvrdý (h)   Anna-Lena Grönefeld   Vitalija Ďjačenková
  Taťána Pučeková
6–4, 6–4
Vítězka 3. 26. září 2010 Soul, Jižní Korea tvrdý   Polona Hercogová   Natalie Grandinová
  Vladimíra Uhlířová
6–3, 6–4
Finalistka 3. 17. července 2011 Bad Gastein, Rakousko antuka   Jarmila Gajdošová   Eva Birnerová
  Lucie Hradecká
6–4, 2–6, [10–12]
Finalistka 4. 16. října 2011 Linec, Rakousko tvrdý (h)   Anna-Lena Grönefeld   Marina Erakovicová
  Jelena Vesninová
5–7, 1–6
Finalistka 5. 7. ledna 2012 Auckland, Nový Zéland tvrdý   Flavia Pennettaová   Andrea Hlaváčková
  Lucie Hradecká
7–6(7–2), 2–6, [7–10]
Finalistka 6. 29. dubna 2012 Stuttgart, Německo antuka   Anna-Lena Grönefeld   Iveta Benešová
  Barbora Záhlavová-Strýcová
4–6, 5–7
Vítězka 4. 17. června 2012 Bad Gastein, Rakousko antuka   Jill Craybasová   Anna-Lena Grönefeld
  Petra Martićová
6–7(4–7), 6–4, [11–9]
Finalistka 7. 14. října 2012 Linec, Rakousko (2) tvrdý (h)   Barbora Záhlavová-Strýcová   Anna-Lena Grönefeldová
  Květa Peschkeová
3–6, 4–6
Finalistka 8. 5. ledna 2013 Auckland, Nový Zéland (2) tvrdý   Jaroslava Švedovová   Cara Blacková
  Anastasia Rodionovová
6–2, 2–6, [5–10]
Finalistka 9. 29. července 2013 Stanford, Spojené státy tvrdý   Darija Juraková   Raquel Kops-Jonesová
  Abigail Spearsová
2–6, 6–7(4–7)
Finalistka 10. 14. září 2014 Quebec, Kanada koberec (h)   Andrea Hlaváčková   Lucie Hradecká
  Mirjana Lučić Baroni
3–6, 6–7(8–10)
Vítězka 5. 29. srpna 2015 New Haven, Spojené státy tvrdý   Lucie Hradecká   Čuang Ťia-žung
  Liang Čchen
6–3, 6–1
Finalistka 11. 19. března 2016 Indian Wells, Spojené státy tvrdý   Karolína Plíšková   Bethanie Matteková-Sandsová
  Coco Vandewegheová
6–4, 4–6, [6–10]

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)Editovat

Stav Č. Datum Soutěž Povrch Spoluhráčky Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 1. 8.–9. listopadu 2014 Fed Cup
PrahaČesko
tvrdý (h)   Angelique Kerberová
  Andrea Petkovicová
  Sabine Lisická
  Petra Kvitová
  Lucie Šafářová
  Lucie Hradecká
  Andrea Hlaváčková
1–3

Postavení na konečném žebříčku WTAEditovat

DvouhraEditovat

Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 1118. 425. 131. 102. 78. 40. 21. 18. 73. 75. 50. 54. 14. 14.

ČtyřhraEditovat

Rok 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 569. 366. 266. 68. 36. 40. 21. 27. 40. 24. 16. 82. 299.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Julia Görgesová na anglické Wikipedii.

  1. (anglicky) Julia Görgesová na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20190424a24. dubna 2019
  2. a b c d e f "Getting to Know...Julia Goerges"
  3. Julia Görges: "Habe mich so gefreut" Ich habe mir meine Schultüte selbst ausgesucht", erinnert sich die Tennisspielerin Julia Görges an ihre Einschulung 1995 in die Klaus-Groth-Schule... [online]. 4 September 2008 [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. (German) 
  4. a b DIETRICH, Janina. Interview mit Julia Görges [online]. January 2008 [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. (German) 
  5. (anglicky) Julia Görgesová na stránkách Fed Cupu, přístup: 20180108a8. ledna 2018
  6. Julia Goerges stuns Caroline Wozniacki [online]. ESPN.com, 5-5-2011 [cit. 2011-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ZABLOUDIL, Luboš. Görgesová v Moskvě přerušila sérii finálových porážek a slaví třetí titul [online]. Tenisportal.cz, 2017-10-21 [cit. 2017-10-21]. Dostupné online. (česky) 
  8. ZABLOUDIL, Luboš. Görgesová vyhrála WTA Elite Trophy v Zhuhai [online]. Tenisportal.cz, 2017-11-05 [cit. 2017-11-23]. Dostupné online. 
  9. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Čtrnáctá výhra v řadě! Görgesová v Aucklandu ve finále zdolala Wozniackou a má pátý titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-07 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  10. WTA Staff. Goerges to make Top 10 debut [online]. Ženská tenisová asociace, 2018-02-04 [cit. 2018-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Görgesová v Lucemburku porazila Bencicovou a má 6. titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-20 [cit. 2018-10-21]. Dostupné online. 
  12. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Görgesová v Aucklandu zastavila Andreescuovou a poprvé obhájila titul [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-06 [cit. 2019-01-06]. Dostupné online. 
  13. ODDO, Chris. Breaking down the 2019 US Open quarterfinals, by the numbers [online]. USTA, 2019-09-02 [cit. 2019-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat