Otevřít hlavní menu

Jemniště (nový zámek)

Barokní zámek Jemniště se nalézá 8 km východně od Benešova u silnice č. 112 spojující Benešov s Vlašimí. Východně od zámku přiléhá k zámeckému parku stejnojmenná vesnice – místní část obce Postupice. Objekt je v soukromých rukou rodiny Šternberků a je zpřístupněn veřejnosti.

Nový zámek Jemniště
zámek Jemniště
zámek Jemniště
Základní informace
Sloh barokní
Architekt František Maxmilián Kaňka
Výstavba 17241725
Přestavba 1754
Stavebník František Adam z Trauttmansdorffu
Současný majitel Jiří Sternberg
Další majitelé Trauttmansdorffové, Černínové z Chudenic, Rottenhanové, Windischgrätzové, Šternberkové, Mensdorff-Pouilly
Poloha
Adresa Jemniště 1, Postupice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 36544/2-164 (PkMISSezObr)
Web Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie zámkuEditovat

Současný barokní zámek není nejstarším panským sídlem ve vsi Jemniště. Původním sídlem byla vodní tvrz. Tato tvrz byla koncem 16. století přestavěna na čtyřkřídlý renesanční zámek, který po vybudování nového zámku sloužil jako byty zámeckých úředníků.

Roku 1717 koupil zdejší panství hrabě František Adam z Trauttmansdorffu (1679–1762). Nový majitel nechal roku 1724 vybudovat nový barokní zámek podle projektu českého architekta Františka Maxmiliána Kaňky.[1] Roku 1754 zámek vyhořel a byl nově přestavěn a vybaven. Od té doby nenastaly žádné změny a zámek představuje typické zámecké obydlí šlechty z období vrcholného baroka. Po Trauttmansdorffech přešlo panství sňatkem do majetku nejvyššího purkrabího hraběte Rottenhana, který inicioval stavební úpravy zámku a zasloužil se také o rozvoj bavlnářského průmyslu v okolí. Po Rottenhanově smrti vlastnili Jemniště manželé jeho dcer, nejprve hrabě Jan Nepomuk Chotek, poté hrabě Jiří Buquoy. V roce 1836 koupil Jemniště Veriand Windischgrätz.

Roku 1868 zakoupil Zdeněk ze Šternberka (8. 6. 1813 Pohořelice – 9. 3. 1900 Vídeň) z konopišťské větve Sternbergů zámek Jemniště od Windischgrätzů. Už roku 1841 zakoupil hrad Český Šternberk. Prostředky ke koupi získal z prosperujících uhelných dolů na západočeském panství Radnice, které získal dědictvím po vzdáleném strýci, slavném přírodovědci a spoluzakladateli Vlasteneckého muzea v Čechách (1818, dnešní Národní muzeum) Kašparu Marii ze Šternberka.

V roce 1943 byl zámek Terezii Šternberkové (1902–1985) a jejímu manželovi Františku Josefu Mensdorff-Pouilly (1897–1991) zkonfiskován nacisty a počátkem 50. let komunisty. Bývalí majitelé zámku se přestěhovali na postupickou faru. V 50. letech sídlilo na zámku Muzeum odívání (1952–1961), v 60. letech Oblastní muzeum Podblanicka (1965–?). V 70. letech zde byla instalována stálá výstava na téma Československo-sovětského přátelství, politicky podbarvená muzejní instalace se mj. týkala osvobození středních Čech Rudou armádou, rozměrné výstavní panely překrývaly zámecké interiéry.[2] V 80. letech zde byly vystaveny grafické listy, veduty, mapy a plány z dílen amsterodamských nakladatelů 17. století pod názvem Theatrum mundi, většina exponátů pocházela ze sbírek rodiny Lobkowiczů na Mělníce. Příznivce si našla i stálá výstava děl malíře Josefa Lady.

Po pádu komunismu byl zámek restituován. V roce 1992 se o navrácení zámku přihlásil Jan Bosco Sternberg, manžel Leopoldiny Lobkowiczové (* 1943), a roku 1995 bylo Sternbergům vyhověno. V současnosti je zámek ve vlastnictví jejich syna Jiřího Sternberga, který je synovcem Zdeňka Sternberga, majitele hradu Český Šternberk. Jiří Sternberg se svou ženou, vystudovanou teoložkou Petrou, rozenou Říhovou a dětmi Vojtěchem Václavem (* 16. 9. 1996 Benešov) a Isabelou (* 26. 1. 1999 Neratovice) obývá levé křídlo zámku.[3][4] Zámecké prostory jsou pronajímány pro svatební hostiny a jiné akce.

Důležitá dataEditovat

  • 1717 panství zakoupil rod Trauttmansdorffů (František Adam)
  • 1724 počátek výstavby nového zámku
  • 1725 vysvěcení zámecké kaple sv. Josefa
  • 1754 požár
  • 1868 zámek zakoupil rod Sternbergů (Zdeněk)
  • 1943 konfiskace nacistickým režimem bez náhrady
  • zestátnění komunistickým režimem
  • 1995 restituce rodinou Sternbergů (Jan Bosco a jeho syn Jiří)

ParkEditovat

Za zámkem se nalézá anglický park o výměře 14 ha, který byl založen na počátku 19. století.[5] Roste v něm několik druhů exotických stromů, které jsou označeny tabulkou a popsány. Návštěvníky zaujme mimo jiné metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides), borovice himalájská (Pinus wallichiana), sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum), liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) a cedr libanonský (Cedrus libani). V parku se také chovají kakadu molucký (Cacatua moluccensis), lama krotká (Lama glama), osel domácí (Asinus), páv korunkatý (Pavo cristatus), holandské mini kozičky, klokan Bennettův (Wallabia rufogrisea frutica), nosál červený (Nasua nasua) a mýval severní (Procyon lotor).

Zámecká expoziceEditovat

V rámci prohlídkové trasy lze navštívit 9 sálů a pokojů a nakonec kapli sv. Josefa v přízemí.

Hlavní (velký) sálEditovat

Velkou nástropní malbu Shromáždění olympských bohů vytvořil Felix Antonín Scheffler (29. 8. 1701 Mainburg – 10. 1. 1760 Praha) v roce 1754. V rohu je freska signována (Felix Antonius Scheffer pinxit anno 1754).[1] Stejný malíř vyzdobil i stěny místnosti. Severní stěnu zdobí vlevo alegorie Podzimu (s hrozny), uprostřed společně Jaro (s květy) a Léto (s klasy), vpravo Zima. Jižní stěnu zdobí alegorie lidských vlastností, které zastupují bohové a bohyně. Vlevo je Moudrost jako Pallas Athéna, uprostřed společně Píle a Plodnost představovaná Démétér se svou dcerou Persefonou a vpravo Statečnost (Síla) jako bůh války Arés. Na severní stěně je dále Zápas Gigantů (pod vyobrazením Podzimu), Zeus na návštěvě u Lykáóna (pod Zimou), na jižní stěně Deukalión a Pyrrha při stvoření nového lidského pokolení (pod Moudrostí) a konečně Filémón a Baucis hostí Dia a Herma (pod Sílou). Na západní stěně visí portréty manželského páru Karla VI. (1685-1740, římský císař 1711-1740) a Alžběty Kristýny Brunšvicko-Wolfenbüttelské (1691-1750). Na protější stěně visí portrét jejich dcery Marie Terezie (1717-1780) a jejího manžela Františka I. Štěpána Lotrinského (1708-1765, římský císař 1745-1765). Šaty, ve kterých je Marie Terezie vyobrazena údajně vážily 18 kg. Nad krby je zpodobněn erb Trauttmansdorffů. Velká kachlová kamna pocházejí z 18. století.

Zámecká kaple sv. JosefaEditovat

Kaple se nachází v jihozápadním křídle zámku. Vysvěcena byla 14. října 1725.[1] Není orientována.

Nad presbytářem upoutá nástropní freska Nanebevstoupení Páně[6][7] a v rozích alegorické postavy kardinálních ctností Moudrosti (Prudentia), Umírněnost (Temperamentia), Spravedlnosti (Iustitia) a Síly (Fortitudo) z roku 1725, které jsou jedinými barokními freskami na zámku, které nebyly zničeny požárem v únoru 1754. Jedná se o dílo Václava Vavřince Reinera (8. 8. 1689 Praha – 9. 10. 1743 Praha).[1] Hlavní oltář pochází z dílny Matyáše Bernarda Brauna (24. 2. 1684, Sautens u Innsbrucku – 15. 2. 1738, Praha – Nové Město). Pod baldachýnem, který je částečně malovaný a představuje excelentní ukázku iluzívní malby, je v upevněna plastická skupina Kalvárie. V horní části uprostřed je ukřižovaný Kristus ve svatozáři, pod ním je vlevo Panna Marie a vpravo sv. Jan Evangelista. Mezi těmito figurami ve střední části oltáře je obraz Panny Marie Pomocné. Boční oltáře jsou zasvěceny sv. Františku z Assisi a sv. Terezii z Ávily, obrazy na nich namaloval malíř pozdního baroka Jan Petr Molitor (1702 Schadeck u Koblenze – 3. 4. 1756 Krakov), žák Václava Vavřince Reinera. Alabastrovou plastiku zbičovaného Ježíše Krista patrně vytvořil Lazar Widman (13. 12. 1697 Plzeň – 29. 1. 1769 Křimice).

Klenbu hlavní lodi pokrývá rokoková freska Nejsvětější Trojice ve slávě uprostřed andělských kůrů z roku 1754, kterou vytvořil Felix Antonín Schefler, autor nástropní fresky v Hlavním sále. Nad triumfálním obloukem je velký trauttmansdorffský erb. Levý boční oltář je zasvěcen sv. Josefovi a pravý sv. Janu Nepomuckému, který byl v době výstavby kaple papežem Benediktem XIII. svatořečen (19. březen 1729). Ve východní stěně vedle vchodu je za náhrobním kamenem, na kterém je vyobrazen trauttmansdorffský erb a malé srdce, pochováno srdce Františka Adama z Trauttmansdorffu, který nechal zámek ve 20. letech 18. století postavit a který zemřel jako bezdětný.

Další fotografieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d VLČEK, Pavel. Slavné stavby Františka Maxmiliána Kaňky. Praha: Kotěrovo centrum architektury o.p.s. ve spolupráci s Foibos Books s.r.o., 2016. 139 s. ISBN 978-80-87073-90-2. S. 41-42. 
  2. Metodika tvorby interiérových instalací a reinstalací. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2011. 191 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87104-86-6. S. 38, 49. 
  3. JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 118, 198. 
  4. Zámek Jemniště [online]. Zámek Jemniště s. r. o. [cit. 2011-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-07. 
  5. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1999. 522 s. ISBN 80-85983-55-9. S. 145. 
  6. JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 146. 
  7. Podle KOCOUREK, Jaroslav. Český atlas: Střední Čechy. 2. vyd. Praha: Freytag & Berndt, 2005. 246 s. ISBN 80-7316-021-8. S. 146.  je námětem nástropní fresky v presbytáři Zjevení Krista na hoře Tábor

LiteraturaEditovat

  • JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 142-146. 
  • KOCOUREK, Jaroslav. Český atlas: Střední Čechy. 2. vyd. Praha: Freytag & Berndt, 2005. 246 s. ISBN 80-7316-021-8. S. 146-147. 

Externí odkazyEditovat