Zdeněk Sternberg

český šlechtic

Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Sternberg (* 15. srpna 1923 Praha) je potomek starobylého šlechtického rodu Šternberků a je současným vlastníkem hradu Český Šternberk a zámku Březina na Rokycansku.

Zdeněk Sternberg
Erb Šternberků
Narození 15. srpna 1923 (96 let)
Praha
Ocenění medaile Za zásluhy
Manžel(ka) Alžběta Hrubá-Gelenj
Děti Filip Sternberg
Rodiče Jiří Douglas Sternberg a Kunhuta Mensdorff-Pouilly
Příbuzní Jan Bosco Sternberg (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Původ a mládíEditovat

Narodil se 15. srpna 1923 v Praze jako druhé dítě a nejstarší syn Jiřího hraběte ze Sternbergu (10. prosinec 1888 Praha27. červenec 1965 Bruneck) a jeho manželky (sňatek 6. duben 1921 Chotělice) Kunhuty (Kunigundy) hraběnky Mensdorff-Pouilly (11. leden 189919. listopad 1989). Měl osm sourozenců (čtyři sestry a čtyři bratry). Do jeho 14 let ho na hradě Český Šternberk vyučoval domácí učitel, zkoušky skládal na obecní škole v Českém Šternberku, později na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči.

Období nacismuEditovat

Příbuzenstvo
manželka Alžběta, rozená Hrubá z Gelenj
* 1929
syn Filip Sternberg
* 1959
otec Jiří Douglas Sternberg
1888–1965
matka Kunhuta Mensdorff-Pouilly
1899–1989
bratr Emanuel Sternberg
* 1927
bratr Filip Sternberg
* 1929
bratr Kašpar Sternberg
1935–2010
bratr Jan Bosco Sternberg
1936–2012
sestra Terezie Sternbergová, provdaná Hrubá-Gelenj
1934–2012
sestra Anna Sternbergová, provdaná Seutter von Lötzen
1922–2011
sestra Karolína Sternbergová, provdaná Wratislawová (z Mitrowicz)
* 1924
sestra Marie Viktorie Sternbergová, provdaná Kopečková
* 1941
vnučka Anastasia Sternbergová
* 1999
děd Filip Sternberg
1852–1924
babička Karolína z Thurnu a Valsássiny-Como-Vercelli
1863–1944
praděd Zdeněk Sternberg
1813–1900
prababička Marie Žofie, rozená Stadion-Thannhausenová
1819–1873
synovec Jiří Sternberg
* 1968
prasynovec Vojtěch Václav Sternberg
* 1996
praneteř Isabela Sternbergová
* 1999

Ve školním roce 1938/1939 nastoupil do kvarty na smíchovském Vančurově gymnáziu,[1] kde za války odmaturoval. Bydlel v bytě na Malé Straně. Přátelil se tehdy s Josefem Czerninem (9. srpna 1924 Praha13. dubna 2015), který bydlel v Thunovské ulici. Po maturitě nastoupil jako referent v Ústředním svazu řemesel v Paláci Koruna na Václavském náměstí[2]. Tam bylo jeho úkolem organizovat odstraňování škod po náletech Spojenců.[3]

Po válce před emigracíEditovat

Po 2. světové válce se přihlásil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval do roku 1949, ale nebyl z politických důvodů připuštěn k promoci. Ve středu 25. února 1948 se zúčastnil pochodu studentů na Pražský hrad k prezidentovi Edvardu Benešovi, kteří protestovali proti komunistickému postupu. Aktivně se účastnil nejen druhého, ale i třetího odboje. Pomáhal při organizování nelegálního překračování hranic a odchodu svých sourozenců a přátel na Západ. Na vojnu nastoupil 1. října 1950. Základní výcvik u dělostřeleckého pluku v Litoměřicích trval pouze několik týdnů, poté byl přeřazen k Pomocnému technickému praporu. Pět let, nejdříve v rámci PTP a později jako civilista pracoval jako horník na Dole Prezident Gottwald v Hrdlovce u Duchcova a později na Velkodole Čs. armády v Karviné. Od roku 1956 působil dvanáct let jako kulisák a zástupce jevištního mistra v Hudebním divadle v Karlíně.

Dne 10. května 1955 se oženil s Alžbětou Hrubou-Gelenj. V kostele svatého Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze je oddával Hansobald Czernin. Na svatební cestu jeli vlakem z Prahy do Jeseníků, nocovali v Grandhotelu v Hradci Králové. Dne 29. října 1956 se jim narodil syn Filip. Mezi lety 1957 až 1961 působil z donucení jako agent StB, aniž by jí ovšem sdělil cokoliv užitečného, takže s ním nakonec spolupráci sama zrušila.[4]

EmigraceEditovat

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval s manželkou a synem nejprve do Vestfálska ke svým bratrům a následně do Vídně, kde od 1. prosince 1968 pracoval v potravinářském koncernu; z prokuristy (1973) se vypracoval na zástupce generálního ředitele.[2] Po odchodu do exilu byl odsouzen ke třem letům vězení nepodmíněně. Požádal o prominutí trestu a ten mu byl prominut v roce 1982.

Návrat do ČeskaEditovat

Po sametové revoluci v roce 1989 se vrátil do Československa a v roce 1992 už jako důchodce restituoval hrad Český Šternberk a s ním i v jeho okolí přes dva tisíce hektarů polí a luk (zemědělský podnik Šternov). Asi dva tisíce hektarů zrestituoval také na Rokycansku. Získal zpět a zrekonstruoval také vodní elektrárnu v Ratajích nad Sázavou. Kromě správy svého majetku se dále věnuje ochraně a propagaci českých kulturních památek doma i v zahraničí.

Dne 28. října 2005 ho prezident republiky Václav Klaus vyznamenal medailí Za zásluhy II. stupně.

RodinaEditovat

Zdeněk Sternberg se oženil 10. května 1955 v kostele svatého Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze s účetní v Kovoslužbě Alžbětou Hrubou-Gelenj (* 28. únor 1929 Červené Pečky), dcerou Josefa Hrubého z Gelenj (22. duben 1866 Červené Pečky14. leden 1943 Červené Pečky) a jeho manželky (sňatek 27. dubna 1921 Valašské Meziříčí) Karoly Bukuwkové z Bukuwky (3. červen 1889 Horth, Uhry - 2. říjen 1952 Praha). Po emigraci v Rakousku pracovala pro charitu v táboře pro uprchlíky. Její bratr Bedřich Hrubý-Gelenj (* 8. říjen 1927 Červené Pečky) se 12. září 1960 v Českém Šternberku oženil se Zdeňkovou mladší sestrou Terezií (* 14. únor 1934 Praha). Zdeněk a Alžběta Sternbergovi spolu mají jednoho syna:

Syn JUDr. Filip Sternberg vystudoval na právnické fakultě ve Vídni a na právnické fakultě v Salzburgu práva a provozuje ve Vídni advokátní kancelář. Z Vídně zajíždí na Český Šternberk minimálně třikrát měsíčně.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Nyní škola existuje pod názvem Gymnázium Na Zatlance
  2. a b Příběhy české šlechty. Praha a Litomyšl,: [s.n.], 1995, 2001, 2002. 
  3. JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 115. 
  4. Brutální nátlak StB udělal ze šlechtice Sternberga agenta „Hrabě“ - článek na serveru iDnes.cz

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat