Gregor Mendel

český botanik, genetik a řeholník

Gregor Johann Mendel (česky též Řehoř Jan Mendel, 20. července 1822 Hynčice[1]6. ledna 1884 Brno[2]) byl přírodovědec, zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti. Byl mnichem a později opatem augustiniánského kláštera ve Starém Brně.

Gregor Mendel
Gregor Mendel with cross.jpg
Narození 20. července 1822
Hynčice, Slezsko
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 6. ledna 1884 (ve věku 61 let)
Brno, Morava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení hrobka řádu augustiniánů na Ústředním hřbitově v Brně
Národnost Moravané
Alma mater Univerzita Palackého v Olomouci
Vídeňská univerzita
Zaměstnavatel Starobrněnský klášter
Ocenění Řád Františka Josefa
Nábož. vyznání katolická církev
Funkce opat (od 1868)
Web www.mendelweb.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Rodný dům Gregora Mendela v Hynčicích
 
Mendelův pomník v zahradě Starobrněnského kláštera

Johann Mendel se narodil 20. července 1822 v rodině německy mluvících drobných zemědělců v Hynčicích (německy Heinzendorf bei Odrau) ve Slezsku v domě čp. 58 (nyní čp. 69) Antonu Mendelovi a matce Rosině rozené Schwirtlich.[1][3] Dnes jsou Hynčice část obce Vražné v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Rodný dům Mendela byl poměrně rozsáhlý rolnický statek, zapsaný v roce 1966 jako kulturní památka s funkcí muzea.[4]

Mendel byl pokřtěn podle zápisků z matriky o dva dny později, tedy 22. července,[5] v sousední moravské vesnici Dolním Vražném (německy Gross-Petersdorf) jménem Johann. Jeho mateřským jazykem byla němčina, nicméně vzhledem k tomu, že působil v dvojjazyčném prostředí, se naučil plynně česky, a sám se cítil být „Moravanem německé řeči“.[6]

Po absolvování základní školy v Hynčicích navštěvoval piaristickou školu v Lipníku nad Bečvou. Středoškolské vzdělání ukončil maturitní zkouškou na gymnáziu v Opavě. V letech 1840 až 1843 studoval na Filozofické fakultě Univerzity v Olomouci. V této době v Olomouci vyučoval přírodní historii a polní hospodářství Johann Karl Nestler, významný výzkumník na poli šlechtění zvířat a rostlin, jehož výzkum šlechtění ovcí podle některých autorů ovlivnil pozdější Mendelovu práci.[7] Dalším olomouckým profesorem, který jej ovlivnil, byl Bedřich Franz. Během studia se Mendel živil převážně kondicemi. Z finančních důvodů a na přání matky vstoupil do semináře. V roce 1843 přišel do augustinianského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně a přijal řeholní jméno Gregor. V kněžském semináři u kostela sv. Michala absolvoval J. G. Mendel studia teologie a v kostele sv. Michala byl slavnostně vysvěcen na kněze a 15. srpna 1847 v něm sloužil svoji první mši.

Ve svých 28 letech se jako suplent (řečtiny, latiny, němčiny a matematiky) gymnázia ve Znojmě, kde také přechodně bydlel v domě č. 42 na ulici Horní České, přihlásil k učitelským zkouškám z přírodopisu a fyziky na univerzitě ve Vídni. U zkoušek celkově neuspěl, paradoxně díky neúspěchu v přírodopisu. V letech 1851–1853 studoval Mendel matematiku, fyziku, chemii, botaniku, zoologii a paleontologii. Jeho profesorem fyziky ve Vídni byl Christian Doppler, který prosazoval užití kombinatoriky a teorie pravděpodobnosti v aplikovaných vědách.[8]. V roce 1853 ukončil studium na univerzitě ve Vídni, aniž by se mu z důvodu náhlé těžké nemoci podařilo složit profesorské zkoušky. Krátce pak ještě učil jako suplent přírodopisu a fyziky na 1. německé reálce v Jánské ulici. Během studií se velmi zajímal o fyziku, matematiku a meteorologii. Díky důkladnému studiu těchto věd si uvědomil důležitost matematiky a statistiky pro vysvětlování přírodních dějů. Toho později využil během svých pokusů s hrachem. Po smrti opata Cyrila Nappa byl zvolen opatem Augustiniánského kláštera a v této funkci představoval významnou osobnost Brna a Moravy v tehdejším císařství rakousko-uherském. K této vysoké funkci postupně přibíral další a byl nucen svou pokusnou činnost stále více zanedbávat. Posledních deset let života spotřeboval hodně času a energie ve sporu s rakouskou vládou kvůli neoprávněně zvýšené dani z klášterního majetku. V roce 1883 vážně onemocněl a 6. ledna 1884 v klášteře zemřel. Byl pochován na Ústředním hřbitově v Brně do hrobky augustiniánů. Rekviem v kostele dirigoval klášterem na studiích v Brně podporovaný lašský rodák Leoš Janáček.

Zkoumání dědičnostiEditovat

 
Sedm charakteristik hrachu pozorovaných Mendelem a popsaných v práci „Pokusy s rostlinnými hybridy“

Po návratu do Brna se v letech 1856–1863 věnoval křížení hrachu a sledování potomstva. Na základě svých pokusů formuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako Mendelovy zákony dědičnosti. Později byla jeho experimentální data mnohokrát prověřována, protože se mnoha kritikům zdála až příliš přesná.[9] Spíše než falšování dat ale lze Mendelovi vytýkat to, že ze svých mnoha tisícovek pokusů zveřejnil pouze ty, které nejlépe dokládaly jeho teorie. Tomuto závěru také napovídá to, že z mnoha znaků, které Mendel sledoval, nakonec popsal pouze ty, které jsou ovlivněny jediným genem a u kterých je dědičnost nejjednodušší. Dále je zřejmé, že aplikoval dnes nepřípustný postup, kdy pokusy, které nevyšly úplně přesně, nastavoval dalšími minipokusy tak dlouho, dokud nedostal přesně ten poměr, který chtěl. Faktem však je, že v tehdejší době, kdy statistika de facto neexistovala a Mendelova práce byla jedna z prvních, která aplikovala matematické metody na biologický výzkum, lze tento postup považovat za normální. Navíc se tím ani nijak zvláště netajil.

Své pokusy na rostlinách přednesl v roce 1865 na setkání Brněnského přírodovědeckého spolku a následně publikoval v práci „Pokusy s rostlinnými hybridy“ (1866) (německy Versuche über Pflanzen-Hybriden).

 
Gregor Mendel – busta na snímku z doby, kdy stála v aule Mendelovy univerzity v Brně (později byla přemístěna do areálu Zahradnické fakulty v Lednici)

V roce 1869 se mu dostalo jediné pocty za svého života v odborných přírodovědných kruzích: byl zvolen viceprezidentem Přírodovědeckého spolku v Brně. Téhož roku vyložil na půdě tohoto spolku výsledky své druhé práce v oboru křížení rostlin o jestřábnících. Jestřábníky byly ovšem nešťastnou volbou, vzhledem k jejich atypickému rozmnožování, které v té době nebylo známo. Mendel tak nabyl přesvědčení, že jím objasněné zákonitosti vlastně neplatí.

Mendelův přínos pro biologii byl rozpoznán až po jeho smrti, začátkem 20. století Hugo de Vriesem, Carlem Corrensem, Erichem von Tschermakem a především Williamem Batesonem, který nechal přeložit jeho práci do angličtiny. Nešlo jen o to, že položil základy oboru genetiky a definoval principy nyní známé jako Mendelovy zákony dědičnosti, ale jako jeden z prvních použil ve své práci biostatistické metody.

Mendel jako meteorologEditovat

Od roku 1862 až do své nemoci prováděl Mendel každodenní meteorologická pozorování pro Meteorologický ústav ve Vídni. V seznamu třinácti Mendelových publikací se devět týká meteorologie. Jeho jméno nese i první česká vědecká stanice v Antarktidě.[10]

PamátkaEditovat

Dílo a život Gregora Mendela od roku 2002 prezentuje Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity umístěné v autentických prostorách starobrněnského opatství. Moravské zemské muzeum se od roku 1965 propagaci jeho vědeckého a kulturního odkazu věnuje v rámci svého centra Mendelianum. Jméno zakladatele genetiky nese ve svém názvu Mendelova univerzita v Brně. Rodný dům v Hynčicích je kulturní památkou a vedle expozice věnované Mendelově životu a dílu se v něm nacházejí i exponáty zobrazující venkovský život regionu Kravařsko. V roce 2007 bylo muzeum zcela rekonstruováno za přispění evropských fondů.

Byla po něm pojmenována planetka 3313 (Mendel).[11][12]

V roce 1976 o něm režisér Jiří Bělka natočil životopisný film Strom vědění dobrého s Karlem Högerem v hlavní roli.[13]

Po J. G. Mendelovi byl pojmenován (k r. 2017) také pár vlaků kategorie expres společnosti České dráhy jezdící v trase PrahaPardubiceBrno a zpět.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Zemský archiv v Opavě; fond Sbírka matrik Severomoravského kraje; matriční kniha N 1821–1838, inv. č. 1087, sign. Od III 6, Dolní Vražné, Emauzy, Horní Vražné, Hynčice, str. 87
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. Životopis – Rodný dům Johanna Gregora Mendela [online]. [cit. 2020-07-03]. Dostupné online. 
  4. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-06-29]. Identifikátor záznamu 154117 : venkovská usedlost - rodný dům Ř. Mendla. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  5. Životopis [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné online. 
  6. Moravané a Češi. ČT24 [online]. 2008-12-07 [cit. 2020-07-03]. Dostupné online. 
  7. ENGELS, Eve-Marie. Genetic prehistory in selective breeding: a prelude to Mendel. [s.l.]: Continuum International Publishing Group, 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  8. MUNI Mendel Museum:The Mathematics of Inheritance
  9. Learning the right lesson from Mendel's peas. phys.org [online]. 2015-10-16 [cit. 2020-07-03]. Dostupné online. 
  10. ADÁMEK, Hynek. Naše antarktická stanice pokřtěna. National Geographic Česko [online]. 2007-02-28 [cit. 2009-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-08. 
  11. Planetka Mendel [online]. planety.astro.cz, 2006-01-01 [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. 
  12. JPL Small-Body Database Browser on 3313 Mendel (anglicky)
  13. Film Strom vědění dobrého

LiteraturaEditovat

  • Mendel, G., 1866, Versuche über Pflanzen-Hybriden. Verh. Naturforsch. Ver. Brünn 4: 3–47 (anglicky: 1901, J. R. Hortic. Soc. 26: 1–32)
  • OREL, Vítězslav. Gregor Mendel a počátky genetiky. Praha: Academia, 2003. 240 s. ISBN 80-200-1082-3. 
  • KLEIN, Jan. Osamělost skromného génia - Gregor Johann Mendel. Překlad Jiří Kubát. Svazek Díl 1, Formativní roky. Brno: Moravské zemské muzeum, 2016. 398 s. ISBN 978-80-7028-465-0. Překlad z originálu Solitude of a humble genius Gregor Johann Mendel - volume 1, Formative years, 2013. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat