Lašsko

Historická část Slezska

Lašsko (polsky Laszczyzna nebo Lasko, německy Lachei, anglicky Lachia) je etnografický region ve východní části českého Slezska a v severovýchodním cípu Moravy, rozprostírající se po obou březích řeky Ostravice, dále pak v povodí řek Odry, Lubiny, Ondřejnice, Jičínky a Sedlnice.[1] Lašsko vyniká svým folklórem, především pak typickým tanečním stylem. Na Lašsku se hovořilo lašským nářečím. Dnes jej lze slyšet pouze náhodně u některých starších obyvatel či na vystoupeních lašských folklorních souborů, některé prvky jako zkracování dlouhých samohlásek, přízvuk na předposlední slabice slova či rozlišování výslovnosti i/y ale přetrvávají dodnes.

Pohled na Lašsko z hradu Hukvaldy

Zeměpisné vymezení

editovat

Lašsko je krajina ve východní části České republiky, rozprostírající se po obou březích řeky Ostravice, dále pak v povodí řek Odry, Lubiny, Ondřejnice, Jičínky a Sedlnice. Územně se jedná o nejednolitou oblast okolo měst Ostrava, Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Frenštát pod Radhoštěm, Nový Jičín a Kopřivnice. Geografickým centrem Lašska jsou Hukvaldy, vesnička na úpatí stejnojmenného hradu. Politickým středem regionu je Frýdek-Místek. Lašsko sousedí na východě s česko-polským regionem těšínským, na severu a severozápadě s oblastmi obývanými před válkou převážně Poláky a českými Němci, na západě s Kravařskem a na jihu s Valašskem.

Historicko-národopisné vymezení

editovat

Etymologicky nelze název Lašska blíže určit, než že je odvozen od jména severomoravského kmene Lachů, někdy označovaného též jako Moravci.[pozn. 1] Lašsko není jednolitou oblastí. Podle krajinného rázu, podle kroje, některých druhů tanců, ale především tanečního stylu, se dělí na několik podoblastí:

Jindy se lze setkat s rozdělením Lašska na moravské a slezské:

  • Moravské Lašsko – oblast etnograficky pestřejší a národnostně málo diferencovaná, je na severozápadě lemována řekou Odrou, na východě Ostravicí. Jihovýchodní hranicí je hřeben Zadních hor – od Konečné až k Trojačce u Bumbálky. Jihozápadní stranu území lemuje hřeben Radhošťských hor, přes Pindulu hřebenem Hodslavských vrchů dolů přes Hostašovice a Starojickou Lhotu k Jeseníku nad Odrou. Přirozenými kulturními centry moravského Lašska byla města Brušperk, Frenštát, Místek, Moravská Ostrava a Příbor.
  • Slezské Lašsko – region etnograficky chudší a národnostně složitější, na severozápadě pokračuje po levém břehu Odry k Pustějovu, Studénce, ke Klimkovicím, přes Porubu kolem Slezské Ostravy k Vrbicím a Heřmanicím, zaujímá okolí Bohumína, Orlové až ke Karviné. Přes Louky vede Stonavou k Albrechticím, stáčí se přes Domaslavice k Tošanovicím, hřebenem Prašivé k Malému polomu, odtamtud po slovenské hranici ke Konečné. Kulturními centry byla města Frýdek, Frýdlant a Slezská Ostrava.

Přes určité rozdíly v zachování lidové kultury moravského a slezského Lašska se pojímá tento region do jednoho celku, který vyrůstal ze společných kořenů, „Moravskoslezské Lašsko“. Zahrnuje původní obyvatelstvo nížin, podhůří i hor – rolníky, řemeslníky, pasekáře i salašníky. Kulrurní dědictví lidu, kterého spojuje nejen jazyk, písně, tance, výtvarný projev, ale také jeden genius loci.[2]

Kultura

editovat

Lašské nářečí

editovat

Lašské nářečí je dialekt, jehož základním znakem je přízvuk na předposlední slabice a úsečnost, která značí úplný zánik délky (stryc, dobreho, prosiš, kusek). Slabiky de, te, ne vyslovují se měkce (děn, tětka, něpiš). Charakteristickým znakem je též přeměna „á“ v „o“ (jo místo já, vološ místo voláš apod.). Nádech tohoto dialektu je podobný polštině, hlavně svou intonací. Hlavním kladem laštiny je hudebnost, zvučnost a vzácný rytmický spád.

Příklady lašského nářečí:

  • Kaj idětě? – Kam jdete?
  • podtinek (na podtinku) – zápraží (na zápraží)
  • děvucha – děvče
  • synek – kluk
  • taleř – talíř
  • kura – slepice
  • ležka – lžička

Lidová hudba

editovat

Lašsko se vyznačuje velkým bohatstvím lidových písní. Lašská taneční píseň, charakteristická svou zádumčivostí, melodickou krásou a bohatostí tvoří podstatnou část hudebního folkloru Moravy. Lašsko je považováno za kraj zpěvu kostelního, kraje bohatého na písňové legendy a koledy. Lašsko bylo krajem cimbalistů.

Cimbálové muziky

editovat
  • Gajdušek – cimbálová muzika z Hukvald [3]
  • Kotci – cimbálová muzika z Frýdlantu nad Ostravicí [4]
  • Ostravica – cimbálová muzika z Frýdku-Místku [5]
  • Pramínky – cimbálová muzika z Kopřivnice [6][7]
  • Fojt – cimbálová muzika z Brušperka [8]
  • Ondřejnica – cimbálová muzika ze Staré Vsi nad Ondřejnicí

Lidové tance

editovat

Po celém území Lašska bylo zaznamenáno od druhé poloviny 19. století několik set lidových tanců a tanečních písní včetně záznamů hry lidových muzik. Charakteristickými tanci jsou:

  • Starodávný (jinak též „valašský“ nebo „zachodzeny“) – nejrozšířenější tanec Lašska polonézového (třídobého) rázu
  • Zvrtek – dynamický dvoudobý točivý tanec předčardášového typu
  • Čardáš (zvaný též „kysucký čardáš“) – v některých případech tančí jen ženy společně v kole jako tzv. „babsky“
  • Skok (zvaný též „Ondrášův skok“ nebo „hajduch“) – sólový chlapecký tanec severních Beskyd s ostrým, výrazným rytmem
  • Tance figurální – tance mladšího původu, tančící se pouze na jediný taneční nápěv či píseň (čeladensky, zbujan, kalamajka, pilky, vojtek, dymak, kohut, hulan, mazur, šotyšky, šatečkovy, ruska polka, požehnany...)

Národopisné soubory

editovat

Osobnosti spjaté s kulturou Lašska

editovat

Kronika Lašska

editovat
  • Urbář Těšínského knížectví, 1775:
    Ta místa před časem rozdělovala kolonizace z jedné strany valašská a z druhé strany lašská. Potom Lach v čísle jednotném a Lachové v čísle množném, kterýmiž to jmény jsou venkované zdejší obecně nazýváni...
  • Josef Dobrovský v dopise z roku 1788 píše:
    Za Příborem jsou ještě Lechové, kteří jsou od Valachů nazýváni Laši, v jed. č. Lach.
  • Leopold Hansmann, úředník hukvaldského panství, 1842 píše:
    Dle mého doptání jsem se dozvěděl, že Laši od západu až ke Starému Jičínu sahají, Závišice jsou již promíchány, tj. Němci a Laši. Od východu se táhnou až k Frýdlantu a Frýdku. Od půlnoční strany až k Moravské a Polské Ostravě, od polední k Frenštátu.
  • A. V. Šembera: Základové diaktologie čsl., 1864:
    Podle údajů Ondřeje Palackého, bratra dějepisce Františka Palackého, v Hoclavicích jsou ještě Laši, nikoliv Valaši...
  • Vincenc Brandl: Kniha pro každého Moravana, 1892:
    Laši se jmenují obyvatelé okolí Frenštátu, Štramberka, Příbora, Brušperka, Moravské Ostravy, Místku a Frýdlantu.
  • Lubor Niederle: Slovanský svět, 1909:
    Na severovýchodě Moravy a ve Slezsku sedí Laši (kraj sluje Lašsko), zaujímajíce Opavsko, český pruh Těšínska, na Moravě klín země s městy: Příborem,Brušperkem, Moravskou Ostravou, Místkem a Frýdkem až po okolí Suchdolu, Nového Jičína, Štramberka a Frenštátu.
  • Československá vlastivěda, 1933:
    Charváti, stejně jako Laši, obývají území tzv. Popelnicových polí.

Lašská obroda

editovat

Velkou zásluhu na udržení lašského povědomí měli i mnozí jiní nadšenci, kteří zakládali lašské národopisné soubory, pěvecké sbory, lašské jizby, muzea.[18] Významným pracovníkem byl Joža Vochala, který se podílel velikým dílem na činnosti Lašského národopisného sdružení Sedlišťané, jehož založení je datováno rokem 1908, ukončení činnosti v padesátých letech dvacátého století. Počátkem sedmdesátých let protilašské tlaky opět sílí a zasahují i oblast vzdělávání.

Poznámky

editovat
  1. Petr Bezruč označuje za Moravce všechny česky mluvící obyvatele tohoto regionu.

Reference

editovat
  1. www.folklorweb.cz [online]. [cit. 2010-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-14. 
  2. Dle Zdeny Vachové, L. P. 1993
  3. Archivovaná kopie. www.folklorweb.cz [online]. [cit. 2010-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-30. 
  4. Archivovaná kopie. www.folklorweb.cz [online]. [cit. 2010-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-01. 
  5. a b http://www.ostravica.com
  6. http://praminky.sousede.cz[nedostupný zdroj]
  7. a b http://www.cimbalistka.cz
  8. http://www.cm-fojt.estranky.cz/
  9. http://www.metylovice.cz/index.php?tar=clanek_vypis&id=312
  10. http://www.ondrejnica.cz
  11. http://www.ondrasek.org
  12. http://15.festival-poodri.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=47&Itemid=53[nedostupný zdroj]
  13. Archivovaná kopie. www.nkp.cz [online]. [cit. 2010-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-26. 
  14. http://kultura.beskydy.cz/content/beskydy-kultura-muzea-lasske-narodopisne-muzeum-v-sedlistich.aspx
  15. http://www.lassko.cz
  16. http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1065
  17. Archivovaná kopie. www.folklorweb.cz [online]. [cit. 2010-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-01. 
  18. Archivovaná kopie. www.sedliste.cz [online]. [cit. 2011-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-14. 

Externí odkazy

editovat