Friedrich Ohmann
Friedrich Ohmann (počeštěně Bedřich Ohmann, 21. prosince 1858 Lvov – 6. dubna 1927 Vídeň) byl rakouský architekt, který působil též v Čechách.
Friedrich Ohmann | |
---|---|
Friedrich Ohmann v roce 1920 | |
Narození | 21. prosince 1858 Lvov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 6. dubna 1927 (ve věku 68 let) Vídeň Rakousko |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
Alma mater | Technická univerzita Vídeň |
Povolání | architekt |
Příbuzní | Hans Pfann (zeť) |
Hnutí | secese, novobaroko |
Významná díla | Café Corso v Praze, Hotel Central, Kramářova vila |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatPo studiu střední školy ve Lvově a v Černovicích (1870–1877) studoval v letech 1877–1882 na Technické universitě ve Vídni (Technische Hochschule Wien) u profesorů Heinricha von Ferstel a Karla Königa. V letech 1882–1883 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesora Friedricha von Schmidt.
V letech 1883–1886 působil jako suplent architektury a kreslení na Státní průmyslové škole (Staatsgewerbeschule Wien) ve Vídni. Poté byl v letech 1885–1888 asistentem prof Karla Königa na Technické universitě. V roce 1888 odešel do Prahy, kde vyučoval dekorativní architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1892 byl jmenován profesorem. Dále získal titul docenta na Akademii výtvarných umění v Praze v roce 1896. Mezi jeho žáky patřili například: Alois Dryák, Antonín Beneš, Bedřich Bendelmayer, Alois Masák, R. Němec, Vojtěch Preissig.
V roce 1898 odešel zpět do Vídně, kde v letech 1899–1907 vedl přestavbu vídeňského Hofburgu. Od roku 1904 vedl mistrovskou třídu architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni.
Pohřben byl na Centrálním vídeňském hřbitově.
Dílo (výběr)
editovatV době působení v Praze byl představitelem historizujících slohů, později secese. Nakonec se přiklonil k novobarokní architektuře. Většina jeho staveb je kombinací různých stylů.
Stavby v Čechách
editovat- 1891 výzdoba interiéru Průmyslového paláce (Císařský baldachýn) na Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891
- 1891–1892 Valterův palác, Praha 1, Nové Město, dům čp. 140, Voršilská 12, palác postavil majitel lounského cukrovaru Matyáš Valtera (též Waltera). Na výzdobě se podíleli i Celda Klouček a Jan Kastner. V roce 1894 sem byla Františkem Křižíkem, jako do jednoho z prvních domů v Praze, zavedena elektřina. Od roku 1929 je zde sídlo apoštolského nuncia.[1][2]
- 1894–1895 Plodinová burza, Praha 1 – Nové Město, čp. 866, Senovážné nám. 28-30, Senovážná 1, Ohmannův návrh rozpracovali do realizační dokumentace Jindřich Jechenthal a František Hněvkovský. Realizovaná stavba se od původního návrhu dosti odchýlila. Budova byla dále přestavěna Bohumilem Hypšmanem v letech 1928–1929.[3]
- 1895 palác Assicurazioni Generali, Praha 1, Václavské náměstí 19, Jindřišská 1-3, spolupráce Osvald Polívka, výzdoba Stanislav Sucharda, Bohuslav Schnirch a další).[4]
- 1896 kostel Nanebevzetí Panny Marie, Zlonice – dostavba[5]
- 1896–1897 Štorchův dům, Praha 1 – Staré Město, čp. 552, Staroměstské náměstí 16, spolupráce: Rudolf Krieghammer – dům pro knihkupce Alexandra Storcha. Jedná se o historizující novostavbu na místě zbořeného, původně gotického domu.[6]
- 1896–1897 dům U české orlice (Bubnovský dům), Praha 1 – Staré Město, čp. 567, Ovocný trh 15 / Celetná 30, novostavba domu pro MUDr. Čeňka Kliku spolupráce a provedení stavby: Quido Bělský, sgrafita provedena podle návrhů Mikoláše Aleše.[7]
- 1897–1898 Severočeské muzeum, Liberec
- 1897–1898 budova České průmyslové banky s kavárnou Café Corso, Praha 1, čp. 988, Na Příkopě – tato stavba bývá označována jako první secesní budova v Praze. Spíše se však jednalo o klasicistní dům se secesními prvky na průčelí a v interiéru;[8] stavba byla zbořena v roce 1936.
- 1897–1898 hlediště divadla Varieté, Praha 8 – Karlín, Křižíkova 10 – dnes Hudební divadlo Karlín, výzdoba sálu aj.
- 1898 obnova kostela Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích po požáru v roce 1892.[9] Patrně na Ohmannův popud se nástropní malby ujal Jan Preisler.
- 1898–1900 Pomník svatého Václava, spolupráce: Alois Dryák, autor sochy: Josef Václav Myslbek,
- 1898–1901 kostel Nejsvětějšího Srdce Páně při klášteře voršilek v Kutné Hoře
- 1899–1902 Hotel Central, Praha 1 – Nové Město, čp. 1001, Hybernská 10. Ohmannův návrh z roku 1898 dokončili po jeho odchodu do Vídně jeho žáci Alois Dryák a Bedřich Bendelmayer. Na výzdobě interiéru se podílel i Jan Preisler. V sále působil od roku 1918 kabaret Červená sedma. Výzdoba sálu byla zničena, když byl sál přestavěn v letech 1929–1930 na divadelní sál (Komorní divadlo, později součást Městských divadel pražských).[10] Hotel byl v letech 2002–2004 přestavěn. Názory na tuto rekonstrukci se rozcházejí.[11][12]
- 1909 pomník Friedricha Schillera, Karlovy Vary, autor reliéfu: Max Hiller
- 1910 přestavba domu U tří mouřenínů, Karlovy Vary
- 1910–1912 kolonáda Zámeckého pramene, Karlovy Vary
- 1911–1914 Kramářova vila, Praha 1 – Hradčany, čp. 212, Gogolova 1
Stavby v zahraničí
editovat- 1900 Uměleckoprůmyslové muzeum (Museum für Kunst und Gewerbe), Magdeburg,
- 1901 Palmový skleník, Burggarten, Vídeň,
- 1903–1906 nábřeží vídeňského kanálu v městském parku, Vídeň, spolupráce: Josef Hackhofer,
- 1904–1907 památník císařovny Alžběty, Vídeň,
- 1904 Museum Carnuntinum, Bad Deutsch-Altenburg, Rakousko
- 1914–1916 Villa Regenstreif, Pötzleinsdorf,
Studie
editovat- 1916 Studie památníku [13]
-
bývalá Plodinová burza, Praha 1894–1895
-
palác Assicurazioni Generali, Praha 1895
-
dům U české orlice, Praha, 1896–1897
-
budova Severočeského muzea, Liberec, 1897–1898
-
Hotel Central, Praha, 1899–1902
-
Palmový skleník, Burggarten, Vídeň, 1901
-
nábřeží vídeňského kanálu v městském parku, Vídeň, 1903–1906
-
památník císařovny Alžběty, Vídeň, 1904–1907
-
Kramářova vila, Praha, 1911–1914
Spisy
editovat- OHMANN, Friedrich; MÁDL, Karel Boromejský. Architektur und Kunstgewerbe der Barockzeit, des Rokoko und Empire aus Böhmen und aus österreichischen Ländern. Vídeň: Schroll, 1900, 1912.
Výstavy
editovat- 2013 Friedrich Ohmann: Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách, Galerie UM, Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha, 8. 11. 2013 – 4. 1. 2014, prodlouženo do 7. 1. 2014[14][15]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich Ohmann na německé Wikipedii.
- ↑ LEDVINKA, Václav; MRÁZ, Bohumír; VLNAS, Vít. Pražské paláce : (encyklopedický ilustrovaný přehled). Praha: Akropolis, 2000. ISBN 80-85770-90-3.
- ↑ Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 237–238
- ↑ Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 484–485
- ↑ Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 465–466
- ↑ VELC, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek XX. Politický okres slanský. Praha: Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1904. Dostupné online. Kapitola Zlonice - Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 421–436.
- ↑ Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 369–370
- ↑ Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 382–383
- ↑ WITTLICH, Petr. Česká secese. Praha: Odeon, 1985. S. 48.
- ↑ HOSTAŠ, Karel; Vaněk. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek XXV. Politický okres Přeštický. Praha: Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1907. Dostupné online. Kapitola Přeštice - Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 71–83.
- ↑ Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 528–529
- ↑ BIEGEL, Richard. Rekonstrukce a přestavba hotelu Central v Hybernské ulici na Novém Městě aneb záchrana jako bolestný kompromis. Věstník Klubu Za starou Prahu. 2003, čís. 3. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-12. Archivováno 12. 5. 2007 na Wayback Machine.
- ↑ Péče o památky hl. města Prahy, Hotel Central. pamatky.praha-mesto.cz [online]. [cit. 2010-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-29.
- ↑ OHMANN, Friedrich. Studie für ein Denkmal. Wiener Bauindustrie-Zeitung. 1916, roč. XXXIII, s. tabule 95. Dostupné online.
- ↑ Friedrich Ohmann: Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách Archivováno 31. 12. 2013 na Wayback Machine. na stránkách VŠUP
- ↑ Secese, moderna, baroko: Na UMPRUM se vrátil Friedrich Ohmann na strákkách České televize
Literatura
editovat- LUKEŠ, Zdeněk. Splátka dluhu : Praha a její německy hovořící architekti 1900-1938. Praha: Fraktály, 2002. 217 s. ISBN 80-86627-04-7. Kapitola Friedrich Ohmann, s. 144–145.
- LUKEŠ, Zdeněk. Nejen mouřeníni ve Varech. Lidové noviny. 29. 4. 2023, s. 19.
- ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha: Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. S. 45–47.
- TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha: Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Ohmann, Bedřich, s. 222.
- VLČEK, Tomáš. Praha 1900 : studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890-1914. Praha: Panorama, 1986. S. 104, 305.
- VYBÍRAL, Jindřich. Friedrich Ohmann : Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2013. ISBN 978-80-86863-72-6. (česky, německy)
- WITTLICH, Petr. Česká secese. Praha: Odeon, 1985. S. 46–49.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich Ohmann na Wikimedia Commons
- Friedrich Ohmann Archivováno 29. 12. 2012 na Wayback Machine. heslo in: Kamil Dvořák: Architekti v Českých zemích
- Friedrich Ohmann na serveru archiweb.cz
- (německy) Friedrich Ohmann heslo v Architektenlexikon Wien 1880–1945