Jan Kastner
Jan Kastner (16. května 1860 Hořejší Vrchlabí[1] – 11. prosince 1912 Smíchov[2]) byl český sochař, řezbář, designér a pedagog.
| Jan Kastner | |
|---|---|
.jpg) prof. Jan Kastner | |
| Narození | 16. května 1860 Hořejší Vrchlabí  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 11. prosince 1912 (ve věku 52 let) Smíchov  Rakousko-Uhersko |
| Povolání | sochař, řezbář, učitel a designér |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJan Kastner se narodil v Hořejším Vrchlabí do rodiny sekerníka Ignáce Kastnera. Patrně již otec rozpoznal u svého syna Jana mimořádné výtvarné nadání. Po absolvování obecné školy nastoupil do odborné školy na zpracování dřeva v Králíkách. Školu absolvoval v roce 1877 a odešel do Vídně, kde pokračoval ve studiu na uměleckoprůmyslové škole. Po ukončení studií se dal na dráhu učitele. Působil na odborné škole v rakouském Villachu a následně ve Vídni, kde již pracoval samostatně. V roce 1888 odešel do Prahy, kde přijal místo profesora na nově založené Uměleckoprůmyslové škole. Na škole vedl speciální oddělení řezbářství a truhlářství. Jan Kastner se natrvalo usadil na pražském Smíchově, ale do rodného Vrchlabí se stále vracel. V roce 1893 se oženil[3] s Huldou Fingerovou. Postupně se jim narodili syn Viktor a dvě dcery, Erna a Johanna. V roce 1898 byl jedním ze zakládajících členů Jednoty umělců výtvarných v Praze.
Jan Kastner zemřel na Smíchově v prosinci 1912 ve věku 52 let.[4] Pohřben byl v rodném Vrchlabí.
Žáci
editovatMezi žáky profesora Kastnera patřili mimo jiné sochaři Quido Kocián, Bohumil Kafka, řezbář Jan Mráz, Štěpán Zálešák, Otto Gutfreund či Otakar Švec.
Dílo
editovatKastnerovy figurální, architektonické a ornamentální řezbářské práce se stylově pohybují od novogotiky přes novobaroko až po secesi (Mariánský oltář v Plzni), bývají často zdobeny pestrobarevnou polychromií. Jejich architektonický rámec zpravidla navrhovali architekti (Mocker, Kotěra, Fanta). Nejvyššího ocenění dosáhla jeho secesní výzdoba interiéru Uměleckoprůmyslové školy na Světové výstavě v Paříži roku 1900, kterou zhotovil ve spolupráci s architektem Janem Kotěrou a Celestinem Kloučkem.[5]
Převážnou část jeho tvorby nacházímeme v chrámech a kostelích, pro které realizoval řezané a malované oltáře, sochy, lavice, zpovědnice a další zařízení.
Výběr z realizací
editovat- Oltář sv. Josefa-truhláře s Ježíšem-jinochem v děkanském kostele v Mariánských Lázních (1888)
- Oltář českých patronů v druhé boční kapli baziliky sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě[6], novogotický
- Dva oltáře v chórových kaplích katedrály sv. Víta na Pražském hradě
- Hlavní oltář sv. Prokopa, Vojtěcha a Ivana v kostele sv. Prokopa na Žižkově
- Boční oltář v kostele sv. Ludmily na Vinohradech, (spolupráce Štěpán Zálešák)
- Oltář v kostele sv. Štěpána v Kouřimi (spolupráce arch. Kamil Hilbert)
- Oltář Všech svatých v bazilice sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě
- Hlavní oltář kostela v Lanškrouně
- Hlavní a boční oltář kostela sv. Kateřiny v Chrudimi
- Oltářní archa v bazilice sv. Prokopa v Třebíči (1900), novogotická
- Stolní hodiny v novobarokní skříňce a nástěnné zrcadlo (1892), Uměleckoprůmyslové museum v Praze[7]
- Boční oltář Panny Marie se svatými Václavem a Ludmilou v kostele sv. Bartoloměje v Plzni, secesní
- Sedací nábytek pro expozici UMPRUM na Světové výstavě v Paříži roku 1900 (spolupráce Jan Kotěra), židle zakoupena do Muzea Orsay v Paříži
- Oltář v kapli nemocnice milosrdných bratří v Praze Na Františku[8]
- Sochařská výzdoba portálu a interiérů Dietrichsteinského paláce čp. 140/II ve Voršilské ulici v Praze (spolupráce Celestin Klouček)[9]
- Hlavní oltář v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře (1906), (spolupráce Štěpán Zálešák)
- Mobiliář kostela Povýšení svatého kříže v Radonicích nad Ohří (1907)[10]
- Dva boční oltáře Panny Marie Ustavičné Pomoci a sv. Josefa v kostele sv. Jana Nepomuckého redemptoristů v Plzni (1907–1911)
- Socha Panny Marie s Ježíškem, model: patinovaná sádra, kolem 1900, Městské muzeum a galerie Hořice
- Řezbářská výzdoba jídelního a konferenčního vagónu vlaku císaře Františka Josefa I. (1891), vyrobila firma Ringhoffer Praha–Smíchov, Národní technické muzeum
- Řezbářská výzdoba dvorního vagónu vlaku rumunského krále Karla I.
Galerie
editovat-
Oltář sv. Prokopa, kostel sv. Prokopa na Žižkově -
Oltář sv. Josefa-Dělníka s Ježíšem-Jinochem, kostel v Mariánských Lázních (1888) -
Jan Kastner – Socha sv. Josefa -
Novobarokní hodiny (1892) -
Secesní židle (1899)' -
Hlavní oltář u sv. Barbory, Kutná Hora
.jpg)
_(8987153560).jpg)
_39.JPG)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených N 1821-1860 v Hořejším Vrchlabí, sign. 177-15, ukn. 10657, str.330 Dostupné online
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Václava na pražském Smíchově
- ↑ Matriční záznam o sňatku farnosti při kostele sv. Václava na pražském Smíchově
- ↑ Národní politika, 13.12.1912, oznámení o úmrtí prof. Jana Kastnera
- ↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění, I. (A–M), Academia Praha 1995, s. 342
- ↑ POCHE, Emanuel: Prahou krok za krokem. 2. vydání. Panorama Praha 1985, s. 228
- ↑ BROŽOVÁ Jarmila: Historismus, umělecké řemeslo 1860-1900. Katalog výstavy, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Praha 1976, č. kat. 296, 297
- ↑ POCHE, Emanuel: Prahou krok za krokem. 2. vydání. Panorama Praha 1985, s. 195
- ↑ BAŤKOVÁ Růžena a kolektiv: Umělecké památky Prahy, Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1998, s. 237
- ↑ Památkový katalog
Literatura
editovat- Toman, Prokop Hugo: Nový slovník československých výtvarných umělců I., Praha 1947, s. 468–469
- Taťána Petrasová–Helena Lorencová (eds.) a kolektiv: Dějiny českého výtvarného umění III./2 (1780-1890). Academia Praha 2001, s. 130–131, 224.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kastner na Wikimedia Commons - Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Kastner Jan (1860)
- Časopis Krkonoše – Jizerské Hory, Žít s černým „N“ (rozhovor s Margaretou Herbsovou vnučkou Jana Kastnera)
- Ekodisk, Mistr gotických madon
- Jan Kastner v informačním systému abART
- Oltář v České secesi, bakalářská práce J.Cachové
