Jan Kastner

český sochař, řezbář, designér a pedagog
Tento článek je o českém sochaři, řezbáři, designérovi a pedagogovi. O filmovém historikovi a teoretikovi pojednává článek Jan Kastner (filmový historik).

Jan Kastner (16. května 1860 Hořejší Vrchlabí[1]11. prosince 1912 Smíchov[2]) byl český sochař, řezbář, designér a pedagog.

Jan Kastner
prof. Jan Kastner
prof. Jan Kastner
Narození16. května 1860
Hořejší Vrchlabí
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. prosince 1912 (ve věku 52 let)
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánísochař, řezbář, učitel a designér
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kastner se narodil v Hořejším Vrchlabí do rodiny sekerníka Ignáce Kastnera. Patrně již otec rozpoznal u svého syna Jana mimořádné výtvarné nadání. Po absolvování obecné školy nastoupil do odborné školy na zpracování dřeva v Králíkách. Školu absolvoval v roce 1877 a odešel do Vídně, kde pokračoval ve studiu na uměleckoprůmyslové škole. Po ukončení studií se dal na dráhu učitele. Působil na odborné škole v rakouském Villachu a následně ve Vídni, kde již pracoval samostatně. V roce 1888 odešel do Prahy, kde přijal místo profesora na nově založené Uměleckoprůmyslové škole. Na škole vedl speciální oddělení řezbářství a truhlářství. Jan Kastner se natrvalo usadil na pražském Smíchově, ale do rodného Vrchlabí se stále vracel. V roce 1893 se oženil[3] s Huldou Fingerovou. Postupně se jim narodili syn Viktor a dvě dcery, Erna a Johanna. V roce 1898 byl jedním ze zakládajících členů Jednoty umělců výtvarných v Praze.

Jan Kastner zemřel na Smíchově v prosinci 1912 ve věku 52 let.[4] Pohřben byl v rodném Vrchlabí.

 
Oltář Panny Marie se sv. Ludmilou a Václavem, kostel sv. Bartoloměje v Plzni

Mezi žáky profesora Kastnera patřili mimo jiné sochaři Quido Kocián, Bohumil Kafka, řezbář Jan Mráz, Štěpán Zálešák, Otto Gutfreund či Otakar Švec.

Kastnerovy figurální, architektonické a ornamentální řezbářské práce se stylově pohybují od novogotiky přes novobaroko až po secesi (Mariánský oltář v Plzni), bývají často zdobeny pestrobarevnou polychromií. Jejich architektonický rámec zpravidla navrhovali architekti (Mocker, Kotěra, Fanta). Nejvyššího ocenění dosáhla jeho secesní výzdoba interiéru Uměleckoprůmyslové školy na Světové výstavě v Paříži roku 1900, kterou zhotovil ve spolupráci s architektem Janem Kotěrou a Celestinem Kloučkem.[5]

Převážnou část jeho tvorby nacházímeme v chrámech a kostelích, pro které realizoval řezané a malované oltáře, sochy, lavice, zpovědnice a další zařízení.

Výběr z realizací

editovat

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených N 1821-1860 v Hořejším Vrchlabí, sign. 177-15, ukn. 10657, str.330 Dostupné online
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Václava na pražském Smíchově
  3. Matriční záznam o sňatku farnosti při kostele sv. Václava na pražském Smíchově
  4. Národní politika, 13.12.1912, oznámení o úmrtí prof. Jana Kastnera
  5. Nová encyklopedie českého výtvarného umění, I. (A–M), Academia Praha 1995, s. 342
  6. POCHE, Emanuel: Prahou krok za krokem. 2. vydání. Panorama Praha 1985, s. 228
  7. BROŽOVÁ Jarmila: Historismus, umělecké řemeslo 1860-1900. Katalog výstavy, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Praha 1976, č. kat. 296, 297
  8. POCHE, Emanuel: Prahou krok za krokem. 2. vydání. Panorama Praha 1985, s. 195
  9. BAŤKOVÁ Růžena a kolektiv: Umělecké památky Prahy, Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1998, s. 237
  10. Památkový katalog

Literatura

editovat
  • Toman, Prokop Hugo: Nový slovník československých výtvarných umělců I., Praha 1947, s. 468–469
  • Taťána Petrasová–Helena Lorencová (eds.) a kolektiv: Dějiny českého výtvarného umění III./2 (1780-1890). Academia Praha 2001, s. 130–131, 224.

Externí odkazy

editovat