Hotel Central (Praha)
Hotel Central je secesní budova v Praze, Novém Městě, v Hybernské ulici s čp. 1001/10. Stavba byla postavena roku 1901 podle návrhu rakouského architekta Friedricha Ohmanna.[1] V prostorách hotelu působil populární kabaret Červená sedma či Městská divadla pražská.
Hotel Central | |
---|---|
Základní informace | |
Sloh | secesní architektura |
Architekt | Friedrich Ohmann |
Výstavba | 1902 |
Poloha | |
Adresa | Praha 1, Nové Město, Česko |
Ulice | Hybernská |
Souřadnice | 50°5′13,27″ s. š., 14°25′51,58″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 41027/1-1836 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Web | http://kk-hotel-central.prague-hotels.org |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatV roce 1898 koupil stavitel a architekt Quido Bělský staveniště se starými budovami, pozdější stavební parcelu pro hotel Central.[2] Návrh stavby vytvořil téhož roku rakouský architekt Friedrich Ohmann. Ohmann měl v té době již za sebou návrh první ryze secesní budovy v Praze, ve 30. letech 20. století zbouranou budovu České průmyslové banky s kavárnou Corso z let 1897-1898.[3] Hotel Central se tak stal v pořadí druhou pražskou secesní stavbou.
Po Ohmannově odchodu do Vídně roku 1897, kde přijal pozici architekta císařského paláce Hofburgu, dokončili jeho návrh hotelu Central jeho dva žáci z Uměleckoprůmyslové školy Alois Dryák a Bedřich Bendelmayer.[4] Stavební povolení získal projekt v červnu 1899.[2] V listopadu 1901 se zahájil provoz hotelu, vybavení a vnitřní výzdoba se ale dokončovaly ještě dlouho poté.[5] Hotel Central se stal záhy významným střediskem společenského dění. Dokazuje to například hostina uspořádaná v prostorách hotelu na počest francouzského sochaře Augusta Rodina během jeho návštěvy v Praze v roce 1902.[6]
V prostorách hotelu se nacházel secesní sál, ve kterém mezi lety 1918-1921 působil populární kabaret Červená sedma, vedený Jiřím Červeným a Eduardem Bassem.[7] Roku 1924 byl divadelní sál přestavěn na kino.[5]
V roce 1927 hotel Central koupila Nemocenská pokladna veřejných zaměstnanců a využívala jej jako kancelářskou budovu. S tím souvisely také přestavby v zadní části domu, kde byly přistavěny prostory pro kanceláře.[5] Přistavěná kancelářská budova se zde nacházela až do roku 2003, kdy byla kvůli havarijnímu stavu stržena.[8]
Největší přestavby zaznamenal hotel Central v roce 1929 podle návrhu architekta Petra Kropáčka. Přestavba byla vedena k potřebám biografu a Městského komorního divadla. Výraznou proměnou tehdy prošel divadelní sál, který vlivem přestavby ztratil svůj secesní ráz. Po přestavbě získal sál kapacitu přes 600 míst.[5]
Od roku 1929 až do svého zániku v roce 1976 účinkovalo v divadelním sále hotelu Central Městské komorní divadlo (jinak také jen Komorní divadlo), jež se stalo druhou scénou nově vzniklých Městských divadel pražských. Svou činnost ukončilo Komorní divadlo v roce 1976 pod záminkou špatné technické situace a nutné rekonstrukce budovy. Pravděpodobněji došlo k zániku Komorního divadla ale z politických důvodů, neboť s divadlem byli spojováni lidé nepohodlní pro tehdejší politický režim.[5]
V roce 1989 objekt vlastnilo Ministerstvo vnitra, krátce poté přešel hotel do vlastnictví nadace Pro Thalia, která se jej snažila zrekonstruovat a opět zaktivizovat divadelní sál.[2] Kvůli vysoké finanční náročnosti rekonstrukce musela ale nadace dům prodat.[5]
Následujícím vlastníkem budovy hotelu Central se stala zahraniční firma, která na konci 90. let 20. století zahájila další přestavbu a v roce 2004 obnovila provoz hotelu.[5]
Popis
editovatHotel Central je významným představitelem pražské secese. Jeho fasáda má nazelenalou barvu doplněnou plastickým štukovým, typicky secesním dekorem, jenž nese vegetativní motivy keřů a květin, mimo jiné naznačuje symboliku stromu života. Dekor je doplněn o zlaté akcenty, což poukazuje na Ohmannovu inspiraci z Vídně.[6][9] V horní části fasády je možné zpozorovat zlatým písmem napsané jméno stavitele Quida Bělského a architekta Friedricha Ohmanna.
Na výzdobě divadelního sálu se podíleli malíři Karel Špillar, jehož nástěnná malba na čelní stěně sálu nad pódiem znázorňovala tanec rusalek, a Jan Preisler, jenž byl autorem malby Faun svádí dryádu na stěně nad vstupním schodištěm. Po radikální rekonstrukci v letech 1929-1930 se ale nástěnné malby nedochovaly.[2] Od roku 2004, kdy zahraniční firma obnovila provoz hotelu, slouží bývalý divadelní sál k jídelním a konferenčním účelům.[5]
Okolí
editovatBudova hotelu Central s čp. 1001/10 se nachází v Hybernské ulici v Praze na Novém Městě nedaleko náměstí Republiky. Sousední budova čp. 1000/8 byla vybudována podle plánů Josefa Blechy jako nájemní a kancelářský dům, budova čp. 1002/12 je pak neoklasicistní adaptací a nástavbou původního barokního paláce spojovaného s rody Vršovců, Valdštejnů, Straků a Vrtbů.[2]
V okolí hotelu se pak nacházejí další významné budovy a instituce:
- Dům U Hybernů s divadlem Hybernia
- Obecní dům
- Swéerts-Šporkův palác
- Palác Losyů z Losinthalu (Lidový dům)
- Masarykovo nádraží
- rezidenční dům palác Belwitz
- Café Arco, kavárna a místo setkávání pražských německých spisovatelů
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Bedřich Ohmann. www.archiweb.cz [online]. Archiweb [cit. 2019-3-31]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e BAŤKOVÁ, Růžena a kolektiv. Umělecké památky Prahy. Praha: Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. S. 527–529.
- ↑ VLČEK, Tomáš. Praha 1900. Praha: Panorama, 1986. 248 s. S. 104.
- ↑ LUKEŠ, Zdeněk. Stavby a architekti pohledem Zdeňka Lukeše. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013. 244 s. ISBN 978-80-7422-221-4. S. 159, 169.
- ↑ a b c d e f g h BLÁHA, Jiří. Databáze divadel: Komorní divadlo Praha. www.theatre-architecture.eu [online]. [cit. 2019-3-31]. Dostupné online.
- ↑ a b WITTLICH, Petr; MALÝ, Jan. Secesní Prahou. Praha: Karolinum, 2005. 131 s. ISBN 80-246-0847-2. S. 16, 48, 49.
- ↑ JANOVSKÝ, Alexandr a kolektiv. Praha: Průvodce historickou částí města. Praha: Dopravní podnik hl. m. Prahy, 1996. 148 s. S. 112, 113.
- ↑ BIEGEL, Richard. Rekonstrukce a přestavba hotelu Central v Hybernské ulici na Novém Městě. Věstník Klubu Za starou Prahu [online]. 2003-3 [cit. 2019-3-31]. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog: hotel Central. pamatkovykatalog.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-3-31]. Dostupné online.
Literatura
editovat- BAŤKOVÁ, Růžena a kolektiv. Umělecké památky Prahy. Praha: Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. S. 527-529.
- VLČEK, Tomáš. Praha 1900. Praha: Panorama, 1986. 248 s. S. 104.
- LUKEŠ, Zdeněk. Stavby a architekti pohledem Zdeňka Lukeše. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013. 244 s. ISBN 978-80-7422-221-4. S. 159, 169.
- JANOVSKÝ, Alexandr a kolektiv. Praha: Průvodce historickou částí města. Praha: Dopravní podnik hl. m. Prahy, 1996. 144 s. S. 112, 113
- WITTLICH, Petr; MALÝ, Jan. Secesní Prahou. Praha: Karolinum, 2005. 131 s. ISBN 80-246-0847-2. S. 16, 48, 49.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hotel Central na Wikimedia Commons
- Český rozhlas Plus: Do Prahy přivezl secesi. Kdo byl architekt Friedrich Ohmann?; https://plus.rozhlas.cz/do-prahy-privezl-secesi-kdo-byl-architekt-friedrich-ohmann-7711497
- Odbor památkové péče: Hotel Central; http://pamatky.praha.eu/jnp/cz/pamatkovy_fond_1/pamatkove_uspechy/pamatkove_uspechy/pamatkove_uspechy-hotel_central_hybernska_10_nove_mesto_praha_1_index.html
- The Guardian: 10 of the best European cities for art nouveau; https://www.theguardian.com/travel/2016/mar/29/10-best-art-nouveau-cities-europe-prague-budapest-glasgow
- Červená sedma v Česká divadelní encyklopedie