Boží Dar

město v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji
Tento článek je o městě v Krušných horách. Další významy jsou uvedeny na stránce Boží Dar (rozcestník).

Boží Dar (německy Gottesgab) je město v Krušných horách na západě Česka u hranice s Německem. Stojí v Karlovarském kraji asi dvacet kilometrů severovýchodně od Karlových Varů. Včetně částí obce Ryžovna a Zlatý Kopec v něm žije 250[1] obyvatel.

Boží Dar
Radnice
Radnice
Znak města Boží Dar
znak
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0412 506486
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Ostrov
Okres (LAU 1) Karlovy Vary (CZ0412)
Kraj (NUTS 3) Karlovarský (CZ041)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 250 (2020)[1]
Rozloha 37,97 km²
Nadmořská výška 1028 m n. m.
PSČ 362 62
Počet částí obce 3
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 2
Kontakt
Adresa městského úřadu Obecní úřad Boží Dar
Boží Dar 1
362 62 Boží Dar
podatelna.bd@seznam.cz
Starosta Jan Horník (STAN)
Oficiální web: www.bozi-dar.cz
Boží Dar na mapě
Boží Dar
Boží Dar
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boží Dar se nachází v nadmořské výšce okolo 1020 metrů, a je tak nejvýše položeným městem v Česku. Založen byl jako horní město známé těžbou stříbra a cínu. Po úpadku hornictví se díky své poloze v centrální části Krušných hor proměnil v rekreační centrum zaměřené na zimní sporty a letní turistiku a cyklistiku. V sousedství se nachází nejvyšší vrcholy Krušných hor: Klínovec (1244 metrů), Božídarský Špičák (1115 metrů) a nejvyšší hora Saska Fichtelberg (1214 metrů).

NázevEditovat

Název Boží Dar se používá od založení města. Váže se k němu pověst, podle které je jméno města odvozeno z výroku kurfiřta Jana Fridricha, který odmítl horníky darovanou stoličku z ryzího stříbra se slovy: „Tento vzácný kov je váš chléb, je to Boží dar.“ Jméno však nejspíše město přejalo od některého ze zdejších starších dolů.[2]historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Gotsgab (1546), Gotsgaben (1579), Gottesgab (1785), česky Boží Dar a též Bohdal (1870) a Dar Boží (1895). Lidově se používal také název Gutskop.[3]

HistorieEditovat

Krajina v okolí Božího Daru patřila ve středověku střídavě Sasku a Českému království. Na přelomu patnáctého a šestnáctého století údajně v místech pozdějšího města stávala hornická vesnice Wintersgrün. Už v té době se zde rýžováním získával cín. Po objevu ložisek kasiteritu nechal saský kurfiřt Jan Fridrich I. v roce 1530 zahájit přípravy k založení nového města Gottsgab. Kurfiřt nejprve musel koupit schwarzenberské panství, a proto k vlastnímu založení došlo až v roce 1533 a roku 1546 Jan Fridrich udělil Božímu Daru městská a horní práva.[2] Roku 1546 se Boží Dar stal součástí Českého království,[2] ale k definitivnímu připojení došlo až následujícího roku po ukončení šmalkaldské války, během níž se ve městě střídaly kurfiřtské oddíly s vojsky krále Ferdinanda I po ustanovení zemské hranice v roce 1558 však zůstalo saským panovníkům právo na polovinu zdejšího důlního desátku.[4]

 
Kostel svaté Anny

V okolí města se těžilo především stříbro, cín a železná ruda. Doly byly zpočátku spravovány horním úřadem ve Schneebergu, ale roku 1546 byl ve městě otevřen samostatný horní úřad, který fungoval až do roku 1580 a později ještě v období od roku 1673 do poloviny devatenáctého století.[2] Roku 1580 císař Rudolf II. povýšil Boží Dar na svobodné královské město. Během šestnáctého století ve městě žilo údajně přes dva tisíce obyvatel, ale s útlumem těžby koncem století začal jejich počet klesat. K velkému úbytku obyvatel došlo také během třicetileté války a a v důsledku náboženské protireformace. Ve druhé polovině osmnáctého století sice došlo k oživení dolů, ale dřívější velikosti už město nedosáhlo.[4]

V roce 1808 město postihl rozsáhlý požár, při kterém shořela většina domů včetně fary, radnice a školy. S definitivním úpadkem hornictví si lidé hledali nové způsoby obživy, kterými se staly výroba krajek, dřevěného a drobného textilního zboží. Na počátku dvacátého století se začal rozvíjet cestovní ruch, a z Božího Daru se stalo vyhledávané letní i zimní letovisko. Rozvoj města však těžce zasáhlo vysídlení Němců z Československa po druhé světové válce.[4]

Dne 10. října 2006 byl obci vrácen status města.[5]

Historie hornictvíEditovat

 
Hotel Zelený dům
 
Sejpy západně od města

Hlavními těženými surovinami v okolí Božího Daru byly stříbro, cín a železná ruda. V menším množství se získávala také měď, arsen, kobalt, nikl, bismut, zlato a uran. V blízkém okolí města se nacházela jen menší část ložisek. Do prostoru mezi městem a Neklidem zasahoval okraj jáchymoského ložiska s výskytem stříbra, arsenu, kobaltu, niklu a bismutu a stejné kovy se vyskytovaly v okolí Ryžovny. V náplavech Černé mezi Božím Darem a Myslivnami vzniklo druhotné ložisko kasiteritu[6] s malým podílem zlata, které se mělo podle zprávy z roku 1561 odvádět do pražské mincovny.[7] Významná ložiska cínu a železné rudy bývala zejména na Zlatém Kopci (ložisko Kaff), na Komářím vrchu a v údolí Hrazeného potoka.[6]

Dolování stříbraEditovat

Těžba stříbra u Božího Daru údajně začala v roce 1517, ale první zmínka o jámě St. Lorenz je až z roku 1525. Ze třicátých a čtyřicátých let šestnáctého století pochází řada zmínek o nálezných jamách a štolách soustředěných na Neklidu (Unruh). Další doly bývaly v údolích Zechengrund a Elbecken.[8] Dobývání stříbra prosperovalo až do sedmdesátých let šestnáctého století, kdy byly vyčerpány povrchové polohy ložisek. S postupným prohlubováním dolů rostly náklady a kvalita rudy se zhoršovala. Významnými díly byly štoly Daniel (též Drei König) a Georg, které dosáhly délky stovek metrů.[9]

V dole Giftkies se v sedmnáctém a osmnáctém století dobýval arsenopyrit, ze kterého se v huti Elbecken (stála v místech chaty Pod Klínovcem) vyráběl arsenik. Jako vedlejší produkt se získávala měď a sloučeniny kobaltu a niklu používané k výrobě kobaltové modři.[9]

Ve dvacátých letech osmnáctého století začaly pokusy o obnovu stříbrných dolů, ale po dlouhé době roku 1812 nepříliš úspěšně skončily. K poslednímu pokusu o obnovu došlo ve čtyřicátých letech devatenáctého století. Tehdejší provoz v letech 1841–1852 byl ztrátový, a další práce se proto omezily především na průzkum. Poslední důlní díla byla opuštěna koncem devatenáctého století. Celková produkce stříbra v božídarském revíru v období 1520–1850 se odhaduje na pět tun, což je přibližně jedno procento produkce v Jáchymově.[10]

UranEditovat

Po druhé světové válce v božídarském revíru začalo vyhledávání ložisek uranu. V letech 1946–1974 byly prozkoumány starší štoly a doly a vyražena jáma Klement s jedním patrem v hloubce 57 metrů. Další průzkumné práce proběhly v letech 1953–1954 v oblasti severovýchodně od jámy Nikolaj, která byla součástí jáchymovského dolu Eduard. Jáma Nikolaj byla spojena s jámou Klement dva kilometry dlouhým překopem. V celém úseku se v roce 1956 vytěžilo malé množství uranu. Poslední průzkumné dílo bylo vyraženo v roce 1957 na planině na jihozápadním okraji města, ale ani v něm nebyly zjištěny významné zásoby rudy, a proto byl celý průzkum v roce 1960 ukončen.[11]

Pozůstatky po dolováníEditovat

Povrchové i podzemní stopy těžby v okolí Zlatého Kopce jsou památkově chráněny jako skarnový revír Zlatý kopec a rudný revír Hrazený potok – Zlatý kopec.[12][13] Štola Johannes je přístupná veřejnosti.[14] V okolí města je většina stop po dolování aplanovaná nebo leží v katastrálním území Jáchymova. K výraznějším pozůstatkům rýžování kasiteritu patří sejpy podél říčky Černé, které se dochovaly na ploše přes 250 000 m².[7]

Přírodní poměryEditovat

 
Božídarské rašeliniště

Boží Dar se nachází v Karlovarském kraji v katastrálním území Boží Dar s rozlohou 8,56 km²,[15] asi dvacet kilometrů severně od Karlových Varů.

geologickém podloží okolní krajiny převládají paleozoické svory a fylity, které vznikly během hercynského vrásnění ze starších mořských sedimentů. Tektonické poruchy těchto hornin vyplňují mladší žíly, na které jsou vázaná místa výskytu rud. Některé rudy se vyskytují také ve skarnových tělesech vzniklých metamorfózou zásaditých vyvřelin a sedimentů. Pod metamorfovanými horninami v hloubkách desítek až stovek metrů leží žuly.[6] Nedaleký Božídarský Špičák je tvořený třetihorním nefelinitem.[16]

geomorfologickém členění Česka leží celé správní území města v Krušných horách, v podcelku Klínovecká hornatina a okrsku Jáchymovská hornatina.[17] Centrum města se nachází v nadmořské výšce okolo 1020 metrů, což z Božího Daru činí nejvýše položené město Krušných hor i střední Evropy.[18]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí stojí město v nejchladnější oblasti CH4, která se táhne směrem na západ až k Ryžovně.[17] Pro oblast CH4 jsou typické průměrné teploty −7 až −6 °C v lednu a 12–14 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 1000–1200 milimetrů, počet letních dnů je 0–20, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 160–180 a sněhová pokrývka zde leží 140–160 dnů v roce.[19] Oblast přírodního parku Zlatý Kopec leží v o málo teplejší chladné oblasti CH6.[17] Lednové průměrné teploty se v ní pohybují od −4 do −5 °C a červencové jsou 14−15 °C. Roční úhrn srážek dosahuje 1000–1200 milimetrů, počet letních dnů je 10–30, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 140–160 a sněhová pokrývka zde leží 120–140 dnů v roce.[19]

Severně od města pramení na německé straně Krušných hor řeka Černá, na které byla vybudována vodní nádrž Myslivny. Část vody z řeky odvádí umělý Blatenský vodní příkop do Blatenského potoka, kterým se voda z příkopu u Potůčků vrací zpět do Černé.[20]

Území severozápadně od Boží Daru leží v přírodním parku Zlatý Kopec.[20] Na jihozápadním okraji města začíná rozsáhlá národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště vyhlášená k ochraně svahových rašelinišť a rašelinných horských luk s výskytem vzácných rostlin a živočichů, ke kterým patří chladnomilné relikty jako je bříza zakrslá nebo kyhanka sivolistá.[21]

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Boží Dar[22]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 1297 1380 1379 1353 1414 1091 1070 816 315 147 128 107 164 192
Domy 169 176 169 179 170 172 185 203 93 38 31 41 55 81
Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy místních částí Ryžovna a Zlatý Kopec.

Místní částiEditovat

HospodářstvíEditovat

Východně od města, poblíž hranice s Německem, jsou v provozu tři větrné elektrárny a jedna mimo provoz.

Turistický ruchEditovat

 
Zimní lyžařské středisko

Boží Dar je centrem turistů v létě i v zimě. Přímo v obcí leží dva lyžařské areály a za obcí se nachází velký lyžařský areál Neklid. V okolí obce je pak možno využít okolo 70 kilometrů běžeckých tratí. V létě pak turisty láká zejména nedaleké Božídarské rašeliniště, Vlčí jámyHorní Blatné, nebo nejvyšší vrchol Krušných hor – Klínovec. Zajímavý je též trojboký hraniční kámen.

Od roku 1994 ve městě každým rokem před Vánoci funguje Ježíškova pošta, kdy jsou veškeré zásilky České pošty razítkovány speciálním razítkem, jehož motiv se každoročně mění. Otisky všech dosud použitých razítek jsou k vidění v expozici božídarského muzea, které bylo založeno v roce 2000. V návaznosti na Ježíškovu poštu byla roku 2007 v okolí města zřízena Ježíškova cesta, která formou pohádkové naučné stezky seznamuje děti s Ježíškem a jeho pomocníky.

PamětihodnostiEditovat

 
Historický stojan benzínové pumpy
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek na Božím Daru.


Pohled na hraniční přechod, Klínovec a Boží Dar s Božídarským Špičákem

OsobnostiEditovat

 
Anton Günther

RodáciEditovat

Další osobnostiEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. a b c d URBAN, Michal. Horní města Krušných hor. 1. vyd. Díl Karlovarský kraj. Sokolov: Fornica Publishing, 2014. 319 s. ISBN 978-80-87194-47-8. S. 66. Dále jen Horní města Krušný hor (2014). 
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Boží Dar, Gottesgab, s. 363–364. 
  4. a b c Horní města Krušných hor (2014), s. 67.
  5. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  6. a b c Horní města Krušných hor (2014), s. 69.
  7. a b Horní města Krušných hor (2014), s. 77–78.
  8. Horní města Krušných hor (2014), s. 70.
  9. a b Horní města Krušných hor (2014), s. 72.
  10. Horní města Krušných hor (2014), s. 73.
  11. Horní města Krušných hor (2014), s. 76.
  12. Rudný důl – skarnový revír Zlatý kopec (Kaff) [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. 
  13. Rudný důl – revír Hrazený potok – Zlatý kopec [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. 
  14. Štola Johannes [online]. Štola Johannes [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. 
  15. Katastrální území Boží Dar [online]. Územně identifikační registr ČR [cit. 2020-07-19]. Dostupné online. 
  16. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Božídarský Špičák, s. 81–82. 
  17. a b c Přírodní poměry. Geomorfologie a klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-07-17]. Dostupné online. 
  18. Horní města Krušných hor (2014), s. 63–64.
  19. a b VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. Journal of Maps [online]. 2013-05-13. Čís. 9, s. 425–430. Dostupné online. DOI:10.1080/17445647.2013.800827. 
  20. a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2020-07-19]. Dostupné online. 
  21. Chráněná území ČR. Příprava vydání Jiří Zahradnický, Peter Mackovčin. Svazek XI. Plzeňsko a Karlovarsko. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004. 588 s. Dostupné online. ISBN 80-86064-68-9. Kapitola Božídarské rašeliniště, s. 194–195. 
  22. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-02]. Kapitola Karlovy Vary. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • URBAN, Michal. Horní města Krušných hor. 1. vyd. Díl Karlovarský kraj. Sokolov: Fornica Publishing, 2014. 319 s. ISBN 978-80-87194-47-8. S. 62–83. 

Externí odkazyEditovat