Tento článek je o poplatku. O části modlitby desátek růžence pojednává článek růženec.

Desátek (z latinského decenia – desetina) označuje původně zhruba desetiprocentní daň placenou náboženské (např. kostelu, chrámu, církvi) či světské (král, lenní pán) instituci nebo starověkému božstvu. Tato povinnost byla běžná v mnoha starověkých kulturách a to přes celý středověk až do raného novověku.

Sám náboženský desátek může mít několik forem:

  • desátek povinný, jehož výběr garantuje svými zákony stát,
  • desátek povinný, jehož placení nařizuje anebo systematicky vyučuje nějaké náboženské společenství (např. mormoni, letniční a charismatické hnutí, Adventisté sedmého dne),
  • desátek chápaný jako osobní povinnost k Bohu, kde je jeho placení otázkou osobní odpovědnosti a víry. Např. v některých církvích, které nevyučují a nekontrolují odvádění desátků, jsou někteří křesťané přesvědčeni, že mají Bohu a církvi desátek platit.

Desátky ve starověkuEditovat

Desátky byly ve starověkém světě velmi rozvinutou praxí a to již dlouho před příchodem desátků v židovsko-křesťanské kultuře. Existovaly například v Babylónii, Egyptě, Libyi, Jemenu, Římě, Kartágu a v Řecku.

BabylónieEditovat

"Desátek byl placen především hlavním chrámům (největší počet dokladů je dochován ze Sipparu a Uruku) jmenovitě z úrody obilí a datlí (mohl být vyplacen také ve stříbře), ze zahradních plodů, dobytka, drůbeže, ryb, dříví, kovových výrobků, polodrahokamů i zlata. K vybírání desátků byli chrámem ustanoveni zvláštní funkcionáři, rab ešre, ‚představený desátků‘. Do míst ležících ve větší vzdálenosti od chrámu byli vysíláni zvláštní poslové. Odvádění desátků bylo kontrolováno nadřízenými orgány (představeným města, místodržícím aj.). V případě prodlení byl poplatník povinen zaplatit další úroky, které spolu s vedením chrámu také působily na určení jeho výše.[1]

EgyptEditovat

V prvním nilském kataraktu na ostrově Sahel je na skále vytesán nápis „O sedmi hladových létech“, jímž král Džoser (III. dynastie 2700 př. n. l.) oznamuje, že nařídil vybírat desátky pro Chnum-Rea (egyptské božstvo):

„Král dává oběť Chnum-Reovi, pánu kataraktů, náčelníku jebské župy za to, co jsi mi prokázal: …Ode všech rybářů, lovců, ptáčníků i lovců lvů na poušti dám vybírati desátek ze všeho, co uloví. Ze všech telat, která vržena budou na těchto mílích, budiž dodáván desátek do (chrámových) stájí k pečení při každodenních obětech. Budiž odváděn desátek ze všeho zlata, slonoviny, ebenového dřeva a všeho ostatního, co přivážejí Nubové a Sudanci i každý jiný, jenž přichází s nimi do Egypta. Žádný úředník nebude vydávati rozkazy v tomto území a nebude vybírati nic od jeho (obyvatelů), čím by ztenčeny byly dávky tvému chrámu… Kameníci, řemeslníci, sochaři, zlatníci a všichni tovaryši, kteří zpracovávají tyto kameny se zlatem, stříbrem, mědí, olovem, budou platit desátek ze všeho, co obdrží za každou práci, kterou vykonají. A dále budiž odváděn desátek ze vzácného kamení, jež dopraveno bude z hořejšího území a budiž (ustanoven) správce vah, jenž bude vážiti zlato, stříbro, měď a drahokamy.“ [2]

Také významné egyptské chrámy vybíraly desátky: „sajský chrám Nejtin dostal od (egyptského) krále Nechtnebofa (řecky – Nektanebos, vládl v roce 380 př. n. l.) právo vybírati v městě Naukratidě desetiprocentní daň z veškeré průmyslové výroby tohoto města a desetiprocentní clo z veškerého zboží dovezeného do tohoto města po Egejském moři.“ [3] A také: Ésetin chrám v Pilaku a Chmúnův chrám v Jébu (řec. Elephantiné) měly právo vybírat desetiprocentní daň ze všeho dovozu z Nubie.“[4] Rovněž králové v V. dynastii (2500 př. n. l.) je vybírali: „Král řídí a chrání lid zákony, které vydává a které jsou závazné pro úředníky a soudy. Poddaní jsou mu za to povinni vykonáváním určitých prací, např. na stavbách, vydržováním královských poslů a placením desátek z polí, pastvin, dobytka, kůží a stromů.“ [5] A také úředníci: „Tito úředníci vybírali daně, někdy značně brutálně; v pozdějších stoletích byly zřejmě vyměřovány ve výši desetiny sklizně.“ [6]


LibyeEditovat

V Apollónově chrámu v libyjské Kyréně se zachovalo mnoho votivních nápisů, které dokládají bohatou praxi desátků. Nápisy zmiňují desátek od Aiglanora, [7] Lentichose, [8] Aristise, [9] Iasona, [10] pěti generálů, [11] strategů, [12] Euangelidase, [13] Megaloklese, [14] a další. Byla tam rovněž nalezena mramorová deska, která obsahuje pokyny k obětování desátků.[15] Je na ní napsáno:

"Apollón prorokoval. Navždy mají žít v Libyi ti kdo respektují dodržování každodenní čistoty, rituální čistoty, a [věnování desátků]." [16] "Jestliže dospělý muž podléhá desátku, očistí se krví, očistí svatyni, a když byl prodán na agoře za nejvyšší cenu, obětuje předem za trest dokonalé zvíře, nevzaté z desátku, a pak obětuje desátek a odnese (všechno) pryč na čisté místo. Pokud tak neučiní, zůstane k tomu povinen." [17] "Je-li majetek desátkem, po vyměření majetku se očistí svatyně a majetek odděleně, a pak za trest se obětuje dokonalé zvíře, které se neodebere z desátku, a teprve potom se obětuje desátek a odnese se (vše) pryč na čisté místo. Pokud tak neučiní, zůstane k tomu povinen. A z tohoto majetku, dokud se bude odvádět desátek, se nesmí vzít ani na pohřební oběť, ani na úlitbu, dokud desátek nezasvětí bohu." [18] "Pokud někdy někdo zemře kdo měl dávat desátek, jakmile bude tento muž pohřben, prvního dne (dědici) položí na hrob, to co si přejí, ale druhý den nepoloží nic jiného, než zasvětí desátek bohu, ani nebudou obětovat, ani nenavštíví hrob. A budou ho hodnotit podle nejvyšší hodnoty, kterou měl, protože je společným majetkem boha. Poté, co očistili Apollonovu svatyni a majetek odděleně, poté, co předtím za trest obětovali dokonalé zvíře, které nebylo odebráno z desátku před oltářem, obětují desátek před oltářem a odnesou (všechno ) na čisté místo" [19] "Pokud někdo zemře, kdo podléhá desátkům, a zanechá po sobě děti, mezi nimiž některé žijí, a jiné jsou již mrtvé, poté, co [zesnulé] ohodnotí podle toho, jakou měli největší hodnotu, poté, co oddělil od sebe Apollónovu svatyni a majetek, obětují předem jako trest za dospělé před oltářem, a pak teprve obětují desátek před oltářem a odnesou (vše) na čisté místo. Pokud jde o živé, poté, co se očistil krví a svatyní odděleně, poté, co byl prodán na agoře, obětuje jako trest za dospělé dokonalé zvíře; a pak teprve obětuje desátek a odnese (všechno) pryč na čisté místo; neučiní-li tak zůstane k tomu povinen." [20]

JemenEditovat

Nápis (asi z r. 900 př. n. l.), který se dochoval na východních hradbách zříceného města Ma‘in, zní: „z kamení a dřeva až na krov, z čestných darů, jež zasvětili ‘Atharu z Kabadu ‘Ammijada‘ a zbožní zakladatelé, a z poplatku, jejž mu odváděli, a z desátku, jejž mu spláceli, když podnikali obchodní cesty do Egypta, Gazy a A´šuru a zůstali bez pohromy skrze slovo ‘Athara z Kabadu a Wadda.“ [21]

Nápis z Maʾrib říká: "ʾsʿd .... a jeho bratr Smhyfʿ… zasvěcují …ʾlmqh Ṯhwn, Pánu ʾwm, bronzovou sochu, která mu byla dána jako desátek ze zalévané úrody a z nezalévaných plodin, které jim ʾlmqh poskytl ze svých polí…a může v tom pokračovat ʾlmqh Ṯhwn, Pán ʾwm a může dát svým služebníkům…podzimní, jarní, letní a zimní plodiny ve všech jejich zemích." [22]

A další nápis z Maʾrib uvádí: "Bhl ʾsʿd, z rodiny Grt a Bds…věnují ʾlmqh Ṯhwnovi, Pánu ʾwm, sochu z bronzu jako desátek, který jsou zvyklí obětovat ʾlmqhw Ṯhwn, Pánu ʾwm,  z letní úrody a zahradní úrody, jak jim ʾlmqh Ṯhwn,  Pán ʾwm, nařídil ve svém orákulu a pro bezpečnost jejich pána Smr Yhrʿs  Krále Sáby … a pro bezpečnost a zdraví jeho služebníka Bhl ʾsʿd" [23]

Nápis z Banī al-Ḥārith říká: "potomek Smyʿm…věnuje jejich patronovi Tʾlb Rymmovi… tuto sochu, jak mu přikázal ve svém orákulu spolu se stélou, kterou mu daroval ve městě Mrybu, když u Něho hledal přízeň prostřednictvím desátku, pro blaho dítěte jeho manželky" [24]

Na bronzové plaketě z Wādī Ḥarīb stojí: "Mʿdkrb a ʿmḏkr…věnují Ḥwkm věnování z bronzu k jeho poctě a zaplatili je z desátku, který dali Ḥwkm ze svého majetku, jak jim Ḥwkm nařídil ve svém orákulu, když je Ḥwkm zachránil před věcmi, které se jim mohli stát. Kéž je bude Ḥwkm nadále zachraňovat před vším zlem a škodou." [25]

Další nápis z Wādī Ḥarīb: "Skrm a Mʿdkrb, dva synové...zasvětili...zaplatili jako tribut, zaplatili jako desátek Ḥwkm ze svých zdrojů a...Ḥwkm rozkazy a orákulum, které si vyžádali a provedli...jak ho žádali; může je Ḥwkm od nynějška nadále chránit...ve válce a v míru a oč ho budou prosit." [26]

Poslední nápis z Wādī Ḥarīb říká: "Yṯʿm, qyl kmene Bklm z Mrymtm... zasvětil Ḥwkm a bohům chrámu Sbʿn bronzovou sochu z desátku, který zaplatili Ḥwkm v zemi Ḥaḍramwt ...A svěřili Ḥwkm svou sochu proti každému, kdo by ji mohl poškodit nebo přesunout z jejího místa." [27]


KartágoEditovat

Starověké africké město Kartágo obětovalo desátky bohu Melkartovi v Týru: „S Karthaginou v Africe byl Tyrus provždy v čilém styku a Karthago nikdy nezapomnělo na tyrský svůj původ. Ještě ve druhé smlouvě s Římany (r. 348) jmenuje se Tyrus vedle Karthaginy (Polybius 3,24). Až do dob nejpozdějších zvláštním poselstvem Karthagiňané ročně dodávali desátek bohu Melkartovi v Tyru.“ [28] A také: „Ke slavnostem Melkartovým vypravovaly všechny osady do Tyru poselství a odváděly desátek ze vší kořisti.“ [29] Rovněž Pečírka píše: „Každoročně bylo z Kartága do Tyru vysíláno poselstvo, které přinášelo oběť bohu Melkartovi, pokládanému v té době za hlavní foinické božstvo, ve výši jedné desetiny kartaginských ročních státních příjmů.“ [30] A Moscati píše: „Poselstva (z Kartága) pokaždé přinášela oběti Héraklovu (Melkartovu) chrámu. Je-li pravda, že se tyto oběti zpočátku rovnaly desetině státních příjmů (jak tvrdí Diodóros Sicilský XX,14), lze v nich spatřovat jistý druh poplatku.“ [31] A Justinus napsal: „Když pak mezitím Karthalo, syn Mazea, vůdce z vlasti vypovězených vojínů, vracel se mimo otcovo ležení z Tyra, kam byl od Karthagiňanů poslán, aby tam dopravil Herkulovi desátý díl kořisti, které jeho otec v Sicilii dobyl, povolal ho otec k sobě, ale on odpověděl, že dříve vykoná povinnosti veřejné bohoslužby a potom teprve povinnosti soukromé lásky synovské.“ [32] A Tertullianus žijící v Kartágu píše: „Nechci mluvit, jak se chováte při obětech, když obětujete zabitá již se rozkládající zvířata, když z tučných a zdravých doma přebytečných zvířat obětujete odpadky a kopyta, což obvykle dáváte doma otrokům a psům, když z desátků, který máte odevzdat Herkulovi, nedáváte ani třetinu desátku na jeho oltář.“ [33] A ještě jednou píše: „Saliové, ti tančící kněží, aby mohli hodovat, potřebují, kdo by jim na to půjčil. Úředníci vypočítávají náklady herkulánských desátků na hostiny.“ [34]

Řecko a ŘímEditovat

V Řecku bylo odvádění desátků bohům už od prastarých časů nepsaným zákonem: „U Řeků platil v dávných dobách zákon, že když dobudou nějaké město, pošlou Apollónovi desátý díl kořisti, například ze sta býků deset, stejně z koz a stejně i ze všeho ostatního, z peněz, z mužů, z žen.“ [35]

A Flaceliéra,píše: „V klasické době už vítězové neobětovali bohům vše, co nepřátelům ukořistili, ale jen desetinu (dekaté), desátek. Takový je tedy původ těch často nádherných památníků, sousoší nebo pokladnic, jež stály hustě vedle sebe kolem posvátných cest k panhelénským svatyním, například do Delf, a které později tak pobuřovaly řecké vlastenectví Plutarcha, kněze Apollóna Pythijského: „Je možné nepohoršit se při pohledu na všechny ty památníky, které ze všech stran obklopují boha, na ty prvotiny a desátky, plody řeží, válek a loupeží, a na ten chrám naplněný válečnou kořistí získanou na Řecích?“ [36]

Historik Livius v knize „Dějiny“ píše o desátku, který v roce 396 př. n. l. Římané obětovali Apollónovi. Římané se na válku připravovali tak, že poslali posly do Delf, aby jim od tamějších věštců přinesli zprávu, zda mají jít bojovat a jak případná bitva dopadne. Tento postup Římané zvolili také, když nastala válka s etruským městem Veje. Římský diktátor Marcus Furius Camillus obdržel z delfské věštírny příznivý výrok: „Až skončíš válku, přines jako vítěz hojný dar k mým chrámům a obnov otcovské obřady, o něž péče byla opomenuta, a konej je, jak náleží!“ [37] Camillus se proto před bitvou odhodlal ke smělému slibu: „Apollóne Pýthijský, tvým božstvím podnícen spěchám, abych zničil město Veje, a tobě proto desetinu kořisti zaslibuji. Tebe také, Iuno Královno, která nyní přebýváš ve Vejích, prosím, abys nás jako vítěze provázela do našeho města, jež se má brzy stát i tvým, aby tě tu uvítal chrám, důstojný tvé vážnosti.“ [38] Desátky a postavení chrámu se tedy mělo stát oním darem, který si diktátor umínil dát svým bohům. Camillus přitom viděl, že se zmocňuje: "města velmi bohatého a že bude kořisti tak veliké množství, kolik jí nebylo ve všech válkách dřívějších dohromady." [39] Pro Římany tato válka skončila vítězně a postavení slíbeného chrámu se tak mohlo uskutečnit, s desátky však nastaly nečekané problémy. Vojáci a lid totiž nepospíchali, aby z bohaté kořisti obětovali desetinu: „Pak se začalo jednat o daru Apollónovi. Když Camillus prohlásil, že mu zaslíbil desetinu kořisti a když nejvyšší kněží – pontifikové mínili, že národ má své náboženské povinnosti dostát, nesnadno se tu dal nalézt způsob, jak poručit, aby lid přinesl zpět kořist, aby z ní byla oddělena povinná část pro svatyni. Konečně se utekli k tomu, co se jim zdálo nejmírnější: kdo by chtěl sebe i svůj dům zbavit té náboženské povinnosti, nechť sám pro sebe ocení svou kořist a odvede cennou hodnotu jedné desetiny do státní pokladny, aby z toho mohl být zhotoven zlatý dar, hodný skvělosti toho chrámu i velebnosti toho boha podle důstojnosti národa římského.“ [40] Camillus byl touto vlažností Římanů zděšen a stále je burcoval k odvedení desátků: „Znovu a znovu na všech místech pronášel řeči, že ovšem není divu, že obec upadla v zuřivost; je vázána splnit slib bohům a považuje starost o všechny jiné věci za přednější, než aby učinila zadost své náboženské povinnosti; on prý nic nemluví o darování, které vypadá spíše jako almužna než jako desátek, protože se každý k němu zavázal jako soukromý občan, ale byl zbaven té povinnosti jako člen národa; nedovoluje mu prý jeho svědomí, aby zamlčel, že jenom z té kořisti, která se skládá z majetku movitého, se ustanovuje desátek, ale že se neděje ani zmínka o dobytém městě a o území, což je také zahrnuto ve slibu.“ [41] Camillus nakonec dosáhl svého: „Sbor pontifiků přibral k poradě Camilla a uznal za správné: co z té kořisti bylo v majetku Vejských před učiněním toho slibu a co po tom slibu přešlo do moci národa římského, z toho aby desetina byla zasvěcena Apollónovi. Tak město i venkovské polnosti byly podrobeny cenovému odhadu. Peníze byly vyplaceny ze státní pokladny a byl uložen úkol vojenským tribunům s mocí konsulskou, aby za ně nakoupili zlato.“ [42] Livius dále napsal, co s vybraným desátkem Římané udělali: „dali zhotovit zlaté měsidlo, aby bylo dopraveno Apollónovi do Delf.“ [42] Problém s desátkem od Camilluse však tím neskončil: "Byli vysláni Lucius Valerius, Lucius Sergius a Aulus Manlius, aby donesli zlaté měsidlo jako dar Apollónovi do Delf. Plavili se na jedné válečné lodi, ale byli přepadeni nedaleko úžiny Sicilské liparskými piráty a odvezeni na ostrovy Liparské. Bylo zvykem v té obci rozdělovat si kořist, jako by to byl lup získaný všemi dohromady. Byl náhodou toho roku v nejvyšším úřadu jakýsi Timasitheus muž spíše podobný Římanům než svým rodákům, který měl ve vážnosti jméno poslů i dar boha, jemuž byl poslán, i původ toho daru. Ten naplnil náležitou náboženskou úctou také lid, který je skoro vždy podobný svému vládci. Dal vyslancům vystrojit pohoštění na obecní útraty a provázel je dokonce pod ochranou lodí do Delf." [43] Římský historik Maximus však při popisu stejné události, zmínil také trest, který mohl přijít na ostrovy Liparské, kvůli krádeži desátku pro Apollóna: "Neboť boží hněv postupuje pomalým tempem, aby se pomstil, ale jeho pomalost je kompenzována závažným trestem. Neboť Timasitheus, přední muž Liparský, se vyhnul takovému trestu, svou moudrostí se postaral o vlastní bezpečnost i bezpečnost své země: když někteří z jeho občanů díky pirátství vzali zlatý pohár velmi velké váhy a lid byl shromážděn, aby si rozdělil kořist, pochopil, že ho Římané zasvětili Pýthijskému Apollónovi jako jejich desátek, vzal jim ho a opatrně ho poslal do Delf." [44]


Kam byly desátky obětoványEditovat

Desátky byly nejčastěji obětovány do Delf, Olympie, Athén ale také na další místa.

DelfyEditovat

Aigeus: „Měl v Athénách svoje héróon a v Delfech sochu, věnovanou prý mezi jiným z desátku válečné kořisti Marathónské.“[45] Hérodotos píše: „…Za desátý díl svého jmění dala (Rodópis) zhotovit rožně na pečení celých kusů skotu, celé ze železa, tolik kusů, na kolik desetina stačila a poslala je do Delf…“[46] A Xenofón píše: „uchránil zemi přátel před pleněním, kdežto nepřátelskou vybrakoval tak, že za dvě léta mohl obětovat delfskému bohu víc než sto talentů jako desátek.[47] V Delfách byl dřevěný kůň: „Na podstavci pod dřevěným koněm je nápis, že sem byly dary věnovány jako desátek z kořisti bitvy marathónské.[48] A Pausanias píše: „Tarantští odeslali do Delf ještě jiný desátek, když zvítězili nad barbarskými Peuketii.[49] A dále píše o Delfách: „V samé blízkosti lva je umístěn Apollón Messalských jako desátek z námořní bitvy s Karthagiňany.[50] A Herodotos napsal: „Ti z Řeků, kdo se bez přinucení poddali Peršanovi, ač jejich věci stály dobře, budou z jedné desetiny učiněni otroky boha delfského[51] A jinde píše: „Z desetiny kořisti z té bitvy byly postaveny ony veliké sochy, stojící okolo třínožky před chrámem v Delfech a jiné takové v Abai.[52] A Pausaniás o Delfách píše: „…sochy jež jsem přepočítal, vytvořil Feidiás a po pravdě řečeno jsou i tyto desátky z kořisti v bitvě…[48]

Desátky byli do Delf odváděny z řeckého ostrova Sifnos. Hérodotos napsal: „…měli na ostrově zlaté a stříbrné doly, a to tak bohaté, že z desetiny jejich výtěžku zbudovali v Delfech pokladnici, která se vyrovná nejbohatším.“ Pausaniás dále o Sifnu napsal: „Ostrov Sifnos vydával na světlo zlatou rudu i přikázal bůh jeho obyvatelům, aby z užitku odevzdávali desátek do Delf. Postavili tedy pokladnici a desátek skutečně odváděli. Později však od dávky ustoupili ve své nenasytnosti a tehdy jim také zlaté doly moře zatopilo.“ [53]

Také Etruskové ze zaniklého starověkého města Spiny, ležícího v Itálii, tam odváděli desátky: „…město bohatlo a v posvátných Delfách, kam se posílaly desátky jako dík bohům, stála pokladnice spinských občanů po boku pokladnic tak proslulých králů, jako byli Gyges a Kroisos[54]

OlympieEditovat

Pausaniás píše: „Také obětují Poseidónovi onoho býka a hned po oběti ryby pochytají. Jako desátek lovu umístí votivní dar v Olympii a v Delfách.[55] Ve smlouvě mezi Athénami a Chalkidou je psáno: „A ten, kdo přísahu nesloží, nechť ztrácí svá občanská práva a jeho majetek nechť je proměněn v obecní a desetina z toho majetku nechť je nedotknutelným desátkem Dia Olympského.[56] A o další soše Dia v Olympii Pausaniás píše: „Nápis na ní hlásá, že je to desátek z války Fóků a Thessalských.[57]

AthényEditovat

Pausaniás píše, že Megarští mají na vrcholu Akropole chrám Apollónův a k němu náleží: „Apollón zvaný Pýthijský (Pythios) a Přinášející desátky z kořisti (dekatéforos) se podobají nejspíše dřevěným sochám.[58] Dále Pausaniás píše: „Jsou tu dva dary pořízené z desátku válečné kořisti Athéňanů: bronzová socha Athény z věcí vzatých Médům, přistávším u Marathónu, dílo to Feidiovo, boj Lapithů s Kentaury na štítě a ostatní vypouklé práce vytepal Mýs…“ a dále říká: „Také bronzový vůz tu je, pořízený z desátku kořisti odňaté Boióťanům a Chalkidským na Euboi.[59] V Athénách rovněž byly: „…také dvě sochy objednané u Feidia za desátek z válečné kořisti, Athéna Promachos, která „bojuje v prvních řadách“ a Athéna Lemnia, darovaná obyvateli Lemnu.


Příjemci desátkůEditovat

Apollón

Otto píše: „Ve starších dobách i celé podmaněné národy od vítěze zasvěcovány některému bohu, zejména delfskému Apollónovi; anebo obce v těžkých dobách desátek svých obyvatelů bohu věnovaly.[60] O Krotoňanech je psáno: „Když pak slíbili Apollinovi desátý díl kořisti, přislíbili mu Lokřané, když i o božské odpovědi i o jejich slibu zvěděli, devátý díl a tajili tuto věc, aby nebyli sliby předstiženi.[61] A Xenofón napsal: „Thébané… si dělali nároky na Apollónův desátek dekelejský…[62] Macrobius píše o orákulu: „Slučte se s nimi, desátek pošlete Foibovi (příjmení Apollóna) , hlavy pošlete Hádovi a muže otci.[63] a dále píše: "Vyhladili Sicely, kteří tam bydleli, zmocnili se jejich země, následovali orákulum tím, že věnovali desetinu kořisti Apollónovi, a postavili svatyni pro Dis a oltář pro Saturna, jehož svátek nazývali Saturnálie." [64] Livius píše: „Apollóne Pýthijský, tvým božstvím podnícen spěchám, abych zničil město Veje, a tobě proto desetinu kořisti zaslibuji." [65] Pausaniás píše: „Apollón zvaný Pýthijský (Pythios) a Přinášející desátky z kořisti (dekatéforos) se podobají nejspíše dřevěným sochám." [66] Florus píše: "Nakonec se kořist zdála tak bohatá, že z ní byl desátek poslán Pýthijskému Apollónovi." [67]

Artemis

Xenofón napsal: „Desátek, který vybrali pro Apolona a pro efezskou Artemidu, rozdělili si velitelé mezi sebou, takže každý opatroval svou část pro bohy.[68] V září 2006 byl během vykopávek na západní straně Agory objeven kamenný blok, na kterém je vyryto: „Eupolemos syn Simalose věnoval andron pro Artemis Astiás jako desátek.[69] Xenofón pak píše: „Z posvěcených peněz dal Xenofon postavit oltář a chrám, a i do budoucnosti určil desetinu plodin z pozemků na pořádání obětí bohyni.[70] A jinde píše: "Chrám, byť malý, připomínal velký chrám v Efesu a socha bohyně, třebaže zhotovená z cypřišového dřeva, je jako ta zlatá v Efesu". "Poblíž chrámu stojí tabule s tímto nápisem:Tento pozemek je zasvěcen Artemidě. Kdokoli zde žije a sklízí úrodu, musí z ní každý rok obětovati desátý díl a z toho, co zbude, nechť udržuje chrám. Nebude-li to dodržováno, bohyně si to vyřídí.[71]

Asklépios

Nápis z Epidauru říká: „Amphimnastos byl obchodník s rybami. Při přinášení ryb do Arkádie tento muž přísahal, že desetinu zisku z ryb dá Asklépiovi, ale neudělal to. Když byl na agoře v Tegei, najednou jeho ryby zasáhl blesk a jejich těla shořela. Když kolem této podívané stál velký dav, Amphimnastos přiznal celý svůj podvod, který provedl Asklépiovi, a když se vážně modlil k bohu, zdálo se, že ryby znovu žijí a Amphimnastos z nich zasvětil desátou část Asklépiovi.[72]

Athéna

Hérodotos píše: „Desetinu výkupného obětovali bohyni, dali za ni pořídit měděné čtyřspřeží. Byl na něm tento nápis: …Železným poutem ztlumili tvrdě nepřátel pýchu. Z desátku Palladě zde čtyřspřeží postaveno.[73] Dále v Athénském nápise z r. 445 př. n. l. je napsáno: „ať je stižen atimií on sám i jeho děti a jeho majetek ať je zabaven a desetina ať patří bohyni…[74] Také v zakládací listině druhého Athénského námořního spolku z r. 378 př. n. l. je psáno: „jeho jmění ať je zabaveno a desetina ať připadne bohyni; a ať je postaven před soud Athéňanů i spojenců…[75] Xenofón napsal: „Kdo poškodí zájmy athénského lidu… aby majetkem propadl lidu a desátek aby se dostal bohyni.[76] A dále píše: „Bude-li rozhodnuto, že jsou vinni, nechť podstoupí trest smrti… ať propadnou majetkem lidu, jeho desátá část ať náleží bohyni.[77] Hejnic objasňuje, že tou bohyní byla Athéna: „tj. Athéně, která byla v Athénách státním božstvem a do jejíž pokladnice se ukládaly desátky ze zkonfiskovaného majetku.“[78]

Minerva

Minerva byla římským ekvivalentem řecké bohyně Athény. "Ramnusiani, jsou oba přítomni u soudu a jsou odsouzeni za zradu. A toto měl být jejich trest: aby byli vydáni jedenácti katům a jejich zboží bylo zabaveno, desátá část z něj byla nejprve zasvěcena Minervě." [79] Plinius napsal: „Praktická identita staré řecké abecedy se současnou latinkou bude prokázána starověkou delfskou bronzovou plaketou (dnes je v paláci jako dar císařům) věnovanou Minervě s následujícím nápisem: Desátek věnovaný Nausikratem dceři Diově..“ [80]


Héra

Hérodotos napsal: „Desetinu svého zisku, šest talentů, Samští vzali a dali za ni pořídit bronzovou nádobu… Nádobu obětovali do chrámu Héřina[81] Bronzová hlava sekery z Kalábrie má věnování: "Jsem posvátným majetkem Héry z roviny: řezník Kyniskos mě zasvětil jako desátek ze své práce." [82] Na mramorové desce ze Samosu je nápis: "(?)niskos syn Xenodokose, Demis syn Pythoklese, Perinťané, věnovali Héře desátek, vyrobili zlatou gorgonu, stříbrnou sirénu, stříbrnou misku, bronzovou lampu, vše v hodnotě 212 statérů s nápisem." [83]

Herkules

Otto napsal: „Zejména panovalo u Římanů mínění, obětoval-li kdo Herkulovi 1/10 jmění, že mu tento pomáhal k jeho rozmnožení.[84] a jinde píše: „Záhy zavedena i oběť soukromá (decima), při níž vojevůdcové po vzoru Herkulově obětovali bohu desátý díl kořisti, soukromníci pak zejména obchodníci, desátý díl zisku nebo jmění…" a dále píše: "Desátý díl jmění Herkulovi prý obětovali Sulla, Lucullus a Crassus… Z vojevůdců obětovali Herkulovi desátek L. Mummius Achaicus při svém triumfě v Reatě r. 145, jenž mimo to bohu zřídil v Římě svatyni se sochou, pocházející patrně z kořisti korinthské, dále bez pochyby též Marius při svém triumfě r. 104.[84] O Crassovy psal také Plutarchos: „…potom jako konsul zasvěcoval Héraklovi (ode všeho) desátek…[85] Macrobius zmiňuje Herrenuse, který: „stal se obchodníkem a protože se mu vedlo, obětoval desátek ze svého výdělku Herkulovi[86] a také připomněl Varra, který napsal: „že naši předkové byli zvyklí obětovat Herkulovi desátek.[87] A Cicero píše: „Také Herkulovi nikdy nikdo neslíbil desátek s motivem, aby se (na oplátku) stal moudrým.[88] Plútarchos napsal: "Proč bylo zvykem, že mnozí z bohatých dávali desátek ze svého majetku Herkulovi? Je to proto, že on také obětoval desátek z Geryonova dobytka v Římě? Nebo proto, že osvobodil Římany od placení desátku Etruskům? Tyto příběhy nemají žádný historický základ hodný důvěryhodnosti, ale Římané byli zvyklí bohatě a hojně obětovat Herkulovi jako nenasytnému jedlíkovi.“ [89] A jinde napsal: "Sulla obětoval Herkulovi desátý díl svého majetku a velkolepě pohostil lid: příprava byla opravdu mnohem větší, než bylo požadováno, tak že se denně házelo velké množství potravin do řeky a pilo se víno." [90]

Poseidon

Otto napsal: „Socha jeho stála v Athénách na Agoře a do Delf z desátku marathónské kořisti věnována jeho socha Feidiem vytvořená.[91] A Hérodotos píše: „Pak ty věci dali dohromady a oddělili desátek pro Delfského boha, kterému byla věnována jako oběť zlatá trojnožka, která spočívá na tříhlavém hadovi z bronzu a stojí blízko oltáře, a také pro boha v Olympii, jemuž zasvětili jako oběť bronzovou sochu Dia deset loket vysokou, a nakonec pro boha v Isthmu, pro něhož byla vyrobena bronzová socha Poseidóna vysoká sedm loket." [92] Athenaeus píše: "Nepamatuji si, že bych kdy viděl dražší ryby. Velký Poseidone! Kdybys den co den dostával desátek z jejich ceny, byl bys zdaleka nejbohatší z bohů!" [93]

Démétér

Buttinová píše: „Démétér dostává desátek z ječmene a pšenice.“ [94] A Callimachus píše: "Démétéře z bran, které Pelasgian Akrisius postavil tuto svatyni, a její dceři pod zemí věnuje Timodém z Naukratisu tyto dary jako desátek ze svého zisku. Neboť tak ji přísahal." [95]

Zeus

Pausaniás napsal: „Kteří lidé věnovali sochu bohu (Diovi), a čí je to dílo, hlásají napsané verše: Kleitorští dali tu sochu bohu, co desátek vzácný, pažemi zdeptali vojska, zkrotivše nejedno z měst.[96] a jinde Hérodotos píše: „Rozestav ke všem branám stráže z kopiníků a ti ať odnímají kořist těm, kdo ji vynášejí a prohlašují, že je z ní třeba obětovat desátek Diovi.[97] Otto píše: „Zhotovil z kovu kolosální sochu Zevovu, kterou Řekové po bitvě Platajské (r. 479 př. n. l.) z desátku kořisti uloupené Peršanům věnovali do Olympie.[98] A Pausaniás píše: „U nohou Diových pak je starými písmenami napsáno toto čtyřverší: …Ti, kdo abantský kraj kdys zabrali, s pomocí boží z thronijské kořisti dali toto zde, desátý díl.[99] A v Kronice Lindosu je psáno: "Telchines, plavidlo. Nikdo nedokázal zjistit, z čeho je [vyrobeno], na kterém bylo napsáno: ‚Telchinové Athéně Polias a Diovi Polieovi desátek ze své práce.‘“ [100] A Pausaniás napsal: "Když jdete z Radní síně do velkého chrámu, vlevo stojí obraz Dia, korunovaného jakoby květinami a s bleskem zasazeným v pravé ruce. Je dílem Askara z Théb, žáka Kanacha Sicyonského. Nápis na něm hlásá, že je to desátek z války Fóků a Thessalských." [101] Eusebius napsal: "Pelasgové se zavázali Diovi, Apollónovi a Kabeirům, že obětují desátky ze všech budoucích plodin, ale když byla jejich modlitba splněna, vybrali si část ze všech plodin a dobytka a obětovali je jako oběť bohům, jako by slíbili pouze toto." [102]

Kabeirové

Dionýsios z Halikarnassu píše: "Neboť Pelasgové v době všeobecného nedostatku v zemi slíbili nabídnout Jupiterovi, Apollónovi a Kabeirům desátky ze svého budoucího zisku." [103]



Sabis

Plinius starší píše: "Na Sahotě berou kněží desátek odhadovaný na míru a ne na váhu pro boha, kterého nazývají Sabis, a kadidlo nesmí být uvedeno na trh, dokud se tak nestane; tento desátek se bere na úhradu veřejných výdajů, protože ve skutečnosti v pevně stanovený počet dnů bůh laskavě pohostí hosty na hostině." [104]

Apollónios z Tyany

Philostratus jako mluvčí Apollóniose píše: „Neboť Tesaloničtí po dlouhou dobu nedokázali přinést své oběti do mé hrobky a já si ještě nepřeji dát najevo svůj hněv proti nim; protože kdybych to udělal, zahynuli by na místě mnohem důkladněji než kdy předtím Řekové; proto se uchyluji k jemné radě a varuji je, aby neporušovali starodávné zvyky, ani aby se neprokázali být horšími muži, než jsou zdejší Trojané, kteří, ačkoli byli sami okradeni o tolik svých hrdinů, přesto mi veřejně obětovali. A dej mi také desátky ze svých sezónních plodů a s olivovou ratolestí v ruce žádej o příměří od mého nepřátelství." [105]

Nymfa

V kyperském Kafizinu bylo nalezeno 310 keramických nádob s nápisem. Nádoby obsahují jméno dárce, kterým byl Onesagoras. Dále je na nich uvedeno, že je věnuje jako desátek jedné Nymfě, která tam sídlí na kopci. Onesagoras všechny tyto nádoby věnoval v letech 225-218 př.n.l. [106]

‘Athtar

‘Athtar, Almaqah, T‘alab a Ḥawkm byla místní božstva, která jsou v sabejských nápisech často zmíněna:

"z kamení a dřeva až na krov, z čestných darů, jež zasvětili ‘Atharu z Kabadu ‘Ammijada‘ a zbožní zakladatelé, a z poplatku, jejž mu odváděli, a z desátku, jejž mu spláceli, když podnikali obchodní cesty do Egypta, Gazy a A´šuru a zůstali bez pohromy skrze slovo ‘Athara z Kabadu a Wadda.“ [107] "Ha'lal Abyan, služebník synů ..., zasvětil 'Athtarovi z Risafu, oltář v Ya'ud, když zpevnil a postavil svatyni Arathat, když zdobili, Dhu-Martha z Nashshanu a Agur, kněz Athtar z Girabu a Risafu, vinice, ze které bude nabízet desátek. Pro svou bezpečnost a nadvládu a moc. A jeho synů.“ [108]

Almaqah (ʾlmqh )

"věnují ʾlmqh Ṯhwnovi, Pánu ʾwm, tuto sochu z bronzu, kterou mu dali jako desátek ze zalévané úrody a také z nezavlažovaného obilí, které sklidili ze všech údolí, polí a zemí." [109] "zasvěcují ʾlmqh Ṯhwnovi, Pánu ʾwm, bronzovou sochu, kterou mu věnují jako desátek z pěstovaných plodin …které jim poskytl na jaře a v létě a v období sklizně. [110] "aby chválili moc a sílu svého Pána ʾlmqhw, protože jeho synové se vrátili v bezpečí a s lupem a kořistí, která je uspokojila, když se vydali na výpravu se svým kmenem Sabaʾ Khln do údolí a skutečně zaplatili svému pánu ʾlmqhw, Pánu ʾwm, všechen desátek, který na ně uvalil" [111] "Bhlʾsʿd, z rodiny Grt a Bds…věnují ʾlmqh Ṯhwnovi, Pánu ʾwm, sochu z bronzu jako desátek, který jsou zvyklí obětovat ʾlmqhw Ṯhwn, Pánu ʾwm,  z letní úrody a zahradní úrody, jak jim ʾlmqh Ṯhwn,  Pán ʾwm, nařídil ve svém orákulu a pro bezpečnost jejich pána Smr Yhrʿs  Krále Sáby … a pro bezpečnost a zdraví jeho služebníka Bhlʾsʿd." [112]

T‘alab (Tʾlb )

"Nsʾkrb ʾwtr… věnoval Tʾlb Rymm … dvě sochy z desátku …a tak by jim měl udělit laskavost a plodiny v jeho vinicích." [113] "potomek Smyʿm…věnuje jejich patronovi Tʾlb Rymmovi… tuto sochu, jak mu přikázal ve svém orákulu spolu se stélou, kterou mu daroval ve městě Mrybu, když u Něho hledal přízeň prostřednictvím desátku, pro blaho dítěte jeho manželky." [114] "wsn a jeho syn ʾws… věnují jejich patronovi Tʾlbu Rymmovi, Pánu z Ḥbnu, sochu jako desátek, kterou mu obětují z úrody jejich pozemků." [115]

Ḥawkm (Ḥwkm)

"Mʿdkrb a ʿmḏkr…věnují Ḥwkm věnování z bronzu k jeho poctě a zaplatili je z desátku, který dali Ḥwkm ze svého majetku, jak jim Ḥwkm nařídil ve svém orákulu, když je Ḥwkm zachránil před věcmi, které se jim mohli stát. Kéž je bude Ḥwkm nadále zachraňovat před vším zlem a škodou." [116] "Yṯʿm, qyl z kmene Bklm z Mrymtm ... zasvětil Ḥwkm a bohům chrámu Sbʿn bronzovou sochu z desátku, který zaplatili Ḥwkm v zemi Ḥaḍramwtu, když bojovali, chránili a pomáhali Ydʿʾb Ġylnovi, králi Ḥaḍramawtu, a Yṯʿm a jeho kmeni." [117] "Skrm a Mʿdkrb, dva synové...zasvětili...zaplatili jako tribut, zaplatili jako desátek Ḥwkm ze svých zdrojů a...Ḥwkm rozkazy a orákulum, které si vyžádali a provedli...jak ho žádali; může je Ḥwkm od nynějška nadále chránit...ve válce a v míru a oč ho budou prosit." [118]


Trest za neodvedení a krádež desátkuEditovat

Neodvedení desátku Bohu bylo ve starověku pokládáno za příčinu příchodu Božího trestu. Pausaniás tento princip zmiňuje v příběhu o Sifnijských: „Ostrov Sifnos vydával na světlo zlatou rudu i přikázal bůh jeho obyvatelům, aby z užitku odevzdávali desátek do Delf. Postavili tedy pokladnici a desátek skutečně odváděli. Později však od dávky ustoupili ve své nenasytnosti a tehdy jim také zlaté doly moře zatopilo.“ [119]

Xenofon píše: „Tento pozemek je zasvěcen Artemidě. Kdokoli zde žije a sklízí úrodu, musí z ní každý rok obětovati desátý díl a z toho, co zbude, nechť udržuje chrám. Nebude-li to dodržováno, bohyně si to vyřídí.[120]

Nápis z Epidauru říká: "Amphimnastos... přísahal, že desetinu zisku z ryb dá Asklépiovi, ale neudělal to. Když byl na agoře v Tegei, najednou jeho ryby zasáhl blesk a jejich těla shořela. Když kolem této podívané stál velký dav, Amphimnastos přiznal celý svůj podvod, který provedl Asklépiovi, a když se vážně modlil k bohu, zdálo se, že ryby znovu žijí a Amphimnastos z nich zasvětil desátou část Asklépiovi.“ [121]

Appiános píše o nepříznivých znameních: „Když se po dobytí Vejí objevila nepříznivá znamení pocházející od Jova, tvrdili věštci, že byly opomenuty nějaké náboženské úkony, a Camillus se upamatoval, že zapomněl dát desetinu kořisti bohu, jenž dal věštbu týkající se jezera." [122]

Podle Dionisiuse přišla zkáza Pelasgů kvůli desátkům: "...navštívil je božský hněv. A některé z nich zničily pohromy způsobené rukou nebes, jiné od jejich barbarských sousedů...Zbytek lidí, zvláště ti v nejlepších letech, byl postiženi mnoha neobvyklými nemocemi a úmrtími. Když se však věštce zeptali, kterého boha nebo božstva urazili, že byli takto postiženi a jak mohou doufat v úlevu. Bůh jim odpověděl, že ačkoli dostali, to co chtěli, zanedbali zaplatit mu to, co slíbili a že mu z toho mají náležet věci nejvyšší hodnoty. Neboť Pelasgové v době všeobecného nedostatku v zemi slíbili obětovat Jupiterovi, Apollónovi a Kabeirům desátky ze svého budoucího přírůstku. Ale když byla tato jejich modlitba vyslyšena, oddělili a obětovali bohům zaslíbený podíl pouze ze všech svých plodů a dobytka, jako by se jejich slib vztahoval pouze na ně..." [123]

Maximus píše o okradení sochy olympského Dia (Jupitera), zhotovené z desátků: "Dionysius, narozený v Syrakusách, si dělal legraci ze svých svatokrádeží, kterých se dopustil více, než máme nyní prostor k vyprávění: za to, že vyplenil chrám Persefony v Lokris a plavil se po moři za vichřice a smál se svým přátelům a řekl: "Jak příjemnou plavbu nám darovali bohové, nám svatokrádežným lupičům!" Také od olympského Jupitera si vzal velmi těžký zlatý plášť, který mu tyran Hieron věnoval z kořisti Kartaginců; a přehodil přes jeho sochu vlněný plášť a řekl svým společníkům, že zlatý plášť je v létě příliš těžký a v zimě je příliš studený; ale vlněný plášť mu poslouží po obě roční období. Tatáž osoba přikázala vzít zlaté vousy Asklépia z jeho sochy v jeho chrámu v Epidauru s tím, že není vhodné, aby byl jeho otec Apollo bez vousů a syn je měl tak velké. Odnesl také stříbrné a zlaté tabulky, které nalezl v jiných chrámech, které měli nápisy po řeckém způsobu, že patří dobrým bohům, a řekl: "Skrze jejich dobrotu je využijeme." Odnesl také malé sošky Vítězství, poháry a koruny, které drželi v rukou, a které byly celé ze zlata. Řekl, že si je půjčuje, a že je úplně neodnáší. Řekl, že by to byla zbytečná věc, když se modlíme k bohu za dobré věci, abychom je také nepřijímali, když nám je předkládají. Který sice ve své osobě nebyl potrestán za svou zpustlost, ale díky hanbě svého syna po své smrti vytrpěl to, čemu za svého života utekl. Neboť božský hněv postupuje pomalým tempem, aby se pomstil, ale jeho pomalost je kompenzována závažným trestem." [124]

Krádež desátku zmiňuje Démosthenés, když si stěžuje na Glaucetese a žádá pro něj trest: "a přesto, když jsi ho poctil úřadem velvyslance, okradl bohyni v Athénách o její desátek z kořisti, kterou vzaly tvým nepřátelům? Nebyl to on, kdo byl jmenován pokladníkem na Akropoli a ukradl z toho místa ty ceny za vítězství, které naši předkové odnesli barbarům, trůn se stříbrnými nohami a Mardoniovu šavli, která vážila tři sta dariků?" [125]

Podle Maximuse zachránil Timasitheus svou zemi před Božím hněvem kvůli krádeži desátku: "Neboť boží hněv postupuje pomalým tempem, aby se pomstil, ale jeho pomalost je kompenzována závažným trestem. Neboť Timasitheus, přední muž Liparský, se vyhnul takovému trestu, svou moudrostí se postaral o vlastní bezpečnost i bezpečnost své země: když někteří z jeho občanů díky pirátství vzali zlatý pohár velmi velké váhy a lid byl shromážděn, aby si rozdělil kořist, pochopil, že ho Římané zasvětili Pýthijskému Apollónovi jako jejich desátek, vzal jim ho a opatrně ho poslal do Delf." [126]


Motivy obětování desátkuEditovat

Slib a přísaha

Nápis na podstavci sochy říká: "Hrnčíř Peikon ji věnoval jako desátek Athéně, tak jak to slíbil." [127] Dionýsios píše: "Neboť Pelasgové v době všeobecného nedostatku v zemi slíbili nabídnout Jupiterovi, Apollónovi a Kabeirům desátky ze svého budoucího zisku." [128] Camillus slibuje: „Apollóne Pýthijský, tvým božstvím podnícen spěchám, abych zničil město Veje, a tobě proto desetinu kořisti zaslibuji." [129] Nápis z Epidauru říká: „Amphimnastos byl obchodník s rybami. Při přinášení ryb do Arkádie tento muž přísahal, že desetinu zisku z ryb dá Asklépiovi." [130] Callimachus píše: "Démétéře z bran, které Pelasgian Akrisius postavil tuto svatyni, a její dceři pod zemí věnuje Timodém z Naukratisu tyto dary jako desátek ze svého zisku. Neboť tak ji přísahal." [131] Na kameni ze Sora je nápis: "Marcus Vertuleius a Publius Vertuleius, synové Gaiovi. Na zaplacení slibu, který zde slíbil jejich otec, sklíčený, rozcuchaný, zoufalý z úbytku bohatství, jeho děti ochotně a zaslouženě darují Herkulovi, když mu odložily desátek a nabídli ho na posvátné hostině. Zároveň se modlí, aby je často odsoudil ke splnění slibu.." [132]

Orákulum

Macrobius píše: "Vyhladili Sicely, kteří tam bydleli, zmocnili se jejich země, následovali orákulum tím, že věnovali desetinu kořisti Apollónovi." [133] A jinde napsal:"Takže platili desátek Delfám spořádaným způsobem a poslouchali orákulum, které to stanovilo." [134] Mramorová deska z Kyrény říká: „Apollón prorokoval. Navždy mají žít v Libyi ti kdo respektují dodržování každodenní čistoty, rituální čistoty, a [věnování desátků].“ [135] Také tři sabejské nápisy zmiňují orákulum: "Bhl ʾsʿd…věnují ʾlmqh Ṯhwnovi, Pánu ʾwm, sochu z bronzu jako desátek, který jsou zvyklí obětovat ʾlmqhw Ṯhwn, Pánu ʾwm... jak jim ʾlmqh Ṯhwn,  Pán ʾwm, nařídil ve svém orákulu..." [136] "věnuje jejich patronovi Tʾlb Rymmovi… tuto sochu, jak mu přikázal ve svém orákulu spolu se stélou, kterou mu daroval ve městě Mrybu, když u Něho hledal přízeň prostřednictvím desátku," [137] "Mʿdkrb a ʿmḏkr…věnují Ḥwkm věnování z bronzu k jeho poctě a zaplatili je z desátku, který dali Ḥwkm ze svého majetku, jak jim Ḥwkm nařídil ve svém orákulu." [138]

Očekávaní Boží přízně a ochrany

Otto napsal: „Zejména panovalo u Římanů mínění, obětoval-li kdo Herkulovi 1/10 jmění, že mu tento pomáhal k jeho rozmnožení.“ [139]

Bronzová soška z Théb má věnování: "Mantiklos mě daroval jako desátek dalekému střelci, nositeli Stříbrného luku. Ty, Phoebe (Apollo), dej mi na oplátku něco příjemného." [140]

Sabejské nápisy často spojují desátek s očekávanou přízní a ochranou:

"Zasvětil 'Athtarovi z Risafu [bohu], oltář v Ya'ud, …vinice, ze které bude nabízet desátek. Pro svou bezpečnost a nadvládu a moc." [141]

"Sʿdʾwm ʾsʿd a jeho bratr ʾḥmd… zasvěcují ʾlmqh Ṯhwnovi, Pánu ʾwm, bronzovou sochu, kterou mu věnují jako desátek z pěstovaných plodin…může jim ʾlmqh Ṯhwn, Pán ʾwm, nadále udělovat dobré a zdraví bohaté plodiny a sklizeň ve všech svých zemích" [142]

"Bhl ʾsʿd, z rodiny Grt a Bds…věnují ʾlmqh Ṯhwnovi, Pánu ʾwm, sochu z bronzu jako desátek ... jak jim ʾlmqh Ṯhwn,  Pán ʾwm, nařídil ve svém orákulu a pro bezpečnost jejich pána Smr Yhrʿs  Krále Sáby … a pro bezpečnost a zdraví jeho služebníka Bhl ʾsʿd" [143]

"potomek Smyʿm…věnuje jejich patronovi Tʾlb Rymmovi… tuto sochu, jak mu přikázal ve svém orákulu spolu se stélou, kterou mu daroval ve městě Mrybu, když u Něho hledal přízeň prostřednictvím desátku, pro blaho dítěte jeho manželky" [144]

"Mʿdkrb a ʿmḏkr…věnují Ḥwkm věnování z bronzu k jeho poctě a zaplatili je z desátku, který dali Ḥwkm ze svého majetku, jak jim Ḥwkm nařídil ve svém orákulu, když je Ḥwkm zachránil před věcmi, které se jim mohli stát. Kéž je bude Ḥwkm nadále zachraňovat před vším zlem a škodou." [145]

"Dwmn Yʾzm, z rodiny Ġymn ...věnoval ʾlmqh Ṯhwn, Pánu ʾwm, desátek, protože ʾlmqh, Pán ʾwm, přinesl a chránil plodiny, které jsou v jejich zemích... kéž jim bude nadále poskytovat dobré deště a hojné bleskové povodně a úrodu na celé jejich zemi... Kéž jim dá bezpečí, jejich osobám a jejich domům, domům ḏ-Ġymn a jejich kmene Ġymn a kéž jim dá zdraví, schopnosti a zdroje a kéž je vysvobodí od zlomyslnosti, zloby a pomluv od jakéhokoli nepřítele, toho, kterého znají, i od toho, kterého neznají, a před jakýmkoli zlem a zlomyslností." [146]

Na tesaném kameni nalezeném poblíž italského Riati (asi 145-140 př.n.l.) je latinský nápis: "Ó Posvěcený! Ó dobyvateli, Lucius Munius naplnil vizi, kterou viděl ve své mysli, že podle starého dobrého zvyku, by ti měl na oplátku dát tento dar jako desátek z peněžních úroků, a žádat tě, abys mu díky své milosti usnadnil splatit dluhy. Donuť ho, aby ti poskytl desátek v pravé míře a jako projev tohoto a dalších darů, uděluj hodnotná požehnání člověku, který si to zaslouží." [147]



Boží příkaz

Pausaniás napsal: „Ostrov Sifnos vydával na světlo zlatou rudu i přikázal bůh jeho obyvatelům, aby z užitku odevzdávali desátek do Delf. Postavili tedy pokladnici a desátek skutečně odváděli." [148] Také tři sabejské nápisy zmiňují boží příkaz: "potomek Smyʿm…věnuje jejich patronovi Tʾlb Rymmovi… tuto sochu, jak mu přikázal ve svém orákulu spolu se stélou, kterou mu daroval ve městě Mrybu, když u Něho hledal přízeň prostřednictvím desátku, pro blaho dítěte jeho manželky" [149] "Bhl ʾsʿd, z rodiny Grt a Bds…věnují ʾlmqh Ṯhwnovi, Pánu ʾwm, sochu z bronzu jako desátek, který jsou zvyklí obětovat ʾlmqhw Ṯhwn, Pánu ʾwm,  z letní úrody a zahradní úrody, jak jim ʾlmqh Ṯhwn,  Pán ʾwm, nařídil ve svém orákulu..." [150] "Rbbm Yḫḍf a jeho bratr, banū Mḏyn, zasvěcují Pánu jejich domu ḍr tento nápis, z desátku, který Mu musí dát z úrody jeho země." [151]

Dekret

Xenofón napsal: "Poblíž chrámu stojí tabule s tímto nápisem: „Tento pozemek je zasvěcen Artemidě. Kdokoli zde žije a sklízí úrodu, musí z ní každý rok obětovati desátý díl a z toho, co zbude, nechť se udržuje chrám." [152] V Athénském dekretu je napsáno: „ať je stižen atimií on sám i jeho děti a jeho majetek ať je zabaven a desetina ať patří bohyni.“ [153] A v dalším dekretu je psáno: „A ten, kdo přísahu nesloží, nechť ztrácí svá občanská práva a jeho majetek nechť je proměněn v obecní a desetina z toho majetku nechť je nedotknutelným desátkem Dia Olympského.[154]

Zákon

Demosthenes připomíná: „Zákon pokud by někdo vykopal v Aténách olivu, ledaže by to bylo pro svatyni athénského státu … bude mu uložena pokuta sto drachem, které zaplatí do státní pokladny, za každý strom a desátá část této částky připadne bohyni." [155]

Zvyk

V Ezopově životě je napsáno: "Kdysi dávno bylo mezi Řeky zvykem, když dobyli město, aby poslali desetinu kořisti Apollónovi." [156] Philostratus píše: "Nedokázali přinést své oběti do mé hrobky … proto se uchyluji k jemné radě a varuji je, aby neporušovali starodávné zvyky... A dej mi také desátky ze svých sezónních plodů." [157] Macrobius napsal: „že naši předkové byli zvyklí obětovat Herkulovi desátek." [158] Plutarchos napsal: "Proč bylo zvykem, že mnozí z bohatých dávali desátek ze svého majetku Herkulovi? Je to proto, že on také obětoval desátek z Geryonova dobytka v Římě? Nebo proto, že osvobodil Římany od placení desátku Etruskům? Tyto příběhy nemají žádný historický základ hodný důvěryhodnosti, ale Římané byli zvyklí bohatě a hojně obětovat Herkulovi jako nenasytnému jedlíkovi.“ [159]

Na památku

Pausaniás napsal: „Pod sochou Níky je umístěn zlatý štít s vyobrazenou tváří Medúsy Gorgony. Nápis na štítě prozrazuje dárce i příčinu, proč jej věnovali… Argejští s Athéňany a s Ióny dali jej ulít na paměť vítězné bitvy, kořisti desátý díl.“ [160] A Herodotus píše o Rodópis: "Neboť Rodópis si přála zanechat v Řecku na sebe památku tím, že nechala vyrobit něco, co nikdo jiný nevymyslel a nezasvětil v chrámu, a předložila to v Delfách, aby se uchovala její památka; tak utratila desátou část svého majetku na výrobu velkého množství železných volských rožňů, tolik, kolik mohlo být zaplaceno z desátku, a poslala je do Delf." [161]


Skladba desátkuEditovat

Válečná kořist

Pausaniás píše: „…sochy jež jsem přepočítal, vytvořil Feidiás a po pravdě řečeno jsou i tyto desátky z kořisti v bitvě…[162] A jinde píše: "Na podstavci pod dřevěným koněm je nápis, že sem byly dary věnovány jako desátek z kořisti bitvy marathónské.[163] A znovu píše: „Pod sochou Níky je umístěn zlatý štít s vyobrazenou tváří Medúsy Gorgony. Nápis na štítě prozrazuje dárce i příčinu, proč jej věnovali… Tento zlatý zde štít chrám obdržel zásvětním darem… Argejští s Athéňany a s Ióny dali jej ulít na paměť vítězné bitvy, kořisti desátý díl." [164] Hérodotos napsal: „Z desetiny kořisti z té bitvy byly postaveny ony veliké sochy, stojící okolo třínožky před chrámem v Delfech a jiné takové v Abai." [165] A Plutarchos píše: „Přesto, i když vidíte Boha obklopeného prvotinami a desátky z vražd, válek a loupení a všechno množství kořisti a drancování od Řeků, tyto věci nikdy nepohnou vaším rozhořčením" [166]

Výdělek

Bronzová hlava sekery má nápis: "Jsem posvátným majetkem Héry z roviny: řezník Kyniskos mě zasvětil jako desátek ze své práce." [167] Na soše v berlínském muzeu je nápis: "Hermonax a její syn dali tuto sochu Apollónovi jako desátek ze zisku své práce." [168] Leonidas píše: „My, pracovité dcery Lycomedes, Atheno, Meliteia, Phinto a Glēnis, nabízíme desátek z naší práce jako dárek, který tě potěší" [169] Macrobius píše: „stal se obchodníkem a protože se mu vedlo, obětoval desátek ze svého výdělku Herkulovi[170] Hérodotos napsal: "Za desátý díl svého jmění dala (Rodópis) zhotovit rožně na pečení celých kusů skotu, celé ze železa, tolik kusů, na kolik desetina stačila a poslala je do Delf…" [171] Pausaniás napsal: „Ostrov Sifnos vydával na světlo zlatou rudu i přikázal bůh jeho obyvatelům, aby z užitku odevzdávali desátek do Delf." [172]

Úroda

Xenofón píše: "Poblíž chrámu stojí tabule s tímto nápisem: „Tento pozemek je zasvěcen Artemidě. Kdokoli zde žije a sklízí úrodu, musí z ní každý rok obětovati desátý díl a z toho, co zbude, nechť je udržován chrám." [173] Řecká anthologie zmiňuje: "Hrdinky Libyjců, opásané chlupatými kozími kůžemi, které jsou oblíbené v tomto pohoří, dcery bohů, přijímají od Filéti tyto posvěcené snopy a čerstvé věnce ze slámy, plný desátek z jeho výmlatu" [174] Desátek z úrody zmiňují také dva sabejské nápisy: "ʾsʿd Yzd a jeho bratr Smhyfʿ…věnují ʾlmqh Ṯhwnovi, Pánu ʾwm, tuto sochu z bronzu, kterou mu dali jako desátek ze zalévané úrody a také z nezavlažovaného obilí, které sklidili ze všech údolí, polí a zemí" [175] "ʾsʿd .... a jeho bratr Smhyfʿ… zasvěcují …ʾlmqh Ṯhwn, Pánu ʾwm, bronzovou sochu, která mu byla dána jako desátek ze zalévané úrody a z nezalévaných plodin, které jim ʾlmqh poskytl ze svých polí…" [176]

Úlovek

Pausaniás píše: „Také obětují Poseidónovi onoho býka a hned po oběti ryby pochytají. Jako desátek lovu umístí votivní dar v Olympii a v Delfách." [177] Nápis z Epidauru říká: „Amphimnastos byl obchodník s rybami... tento muž přísahal, že desetinu zisku z ryb dá Asklépiovi." [178]


Desátky v BibliEditovat

Desátky před vydáním Mojžíšova zákonaEditovat

Poprvé se desátky objevují v příběhu, kdy Abrahám obětuje králi a knězi Melchisedechovi desetinu ze všeho.[179] Tento desátek zaplatil z uloupeného majetku ve válce. Melchisedech dostal od Abraháma 10 % z válečné kořisti a 90 % z této kořisti vrátil Abrahám sodomskému králi.

Dále je v Bibli zmíněn Jákob, který za splnění několika svých podmínek slíbil Bohu odvedení desátku.[180] Není uvedeno komu Jákob tento desátek měl dát.

Desátky v Mojžíšově zákoněEditovat

Mojžíšův zákon přikázal židům dávat desátky a jejich praktikování spojil s požehnáním.[181] Izraelité odváděli tři rozdílné druhy desátků.

První desátekEditovat

První desátek (hebrejsky מעשר ראשון‎, ma'aser rišon), byl odváděn každý rok kromě sedmého roku odpočinutí a náležel Levitům:

„Léviovcům dávám v Izraeli za dědictví všechny desátky za jejich službu, neboť oni konají službu při stanu setkávání. Izraelci ať se už ke stanu setkávání nepřibližují, aby se neobtížili hříchem a nezemřeli. Službu při stanu setkávání budou konat pouze lévijci, sami budou odpovědni za každou svou nepravost. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení. A nebudou mít uprostřed Izraelců dědictví. Zato dávám lévijcům za dědictví desátky Izraelců, které pozdvihují k Hospodinu v oběť pozdvihování. Proto jsem jim řekl, že nebudou mít uprostřed Izraelců dědictví.“ Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „ Mluv k lévijcům a řekni jim: Když převezmete od Izraelců desátky, které vám od nich dávám do dědictví, budete z nich pozdvihovat v oběť Hospodinu desátý díl z desátku. To vám bude uznáno za vaši oběť pozdvihování, jako by šlo o obilí z humna a o šťávu z lisu. Tak budete pozdvihovat také vy oběť pozdvihování Hospodinu, totiž ze všech svých desátků, které od Izraelců přijmete, a z nich odevzdáte Hospodinovu oběť pozdvihování knězi Áronovi. Ze všech darů vám náležejících budete pozdvihovat každou oběť pozdvihování Hospodinu, svatý díl ze všeho nejlepšího. Dále jim řekneš: Když budete pozdvihovat to nejlepší z nich, bude to lévijcům uznáno jako výtěžek z humna a lisu. Smíte to jíst spolu se svými rodinami kdekoli, neboť to je vaše mzda za vaši službu při stanu setkávání. Neobtížíte se hříchem, když z toho budete pozdvihováním oddělovat to nejlepší, neznesvětíte svaté dary Izraelců a nezemřete.“

— Numeri 18,21-32

Bůh určil, že desátky jsou jejich dědictvím, a že je smí jíst spolu se svými rodinami kdekoliv. Levijci tento desátek nejedli pouze v Jeruzalémě ale na všech místech kde bydlili. Levijci podle Bible vlastnili 35 měst (Nu 35,7 a Joz 21,1-2.41) ve kterých bydlili se svými rodinami. Jak Levijci nakládali s desátky je napsáno v Neh 10,37-40:

„…desátky z naší půdy budeme odvádět levitům, levité sami ať vybírají desátky ve všech městech, která s námi slouží Hospodinu. Kněz z rodu Áronova bude s levity, když budou vybírat desátky. Levité předají desátý díl z desátků do domu našeho Boha, do komor ve skladišti.“

— kniha Nehemjáš 10, 37-40

Levijci vybírali desátky a pak je odnášeli a skládali ve svých městech, kde žili. 90 % z vybraných desátků patřilo těm levijcům, kteří je měli jako obživu ve svých městech spolu se svými rodinami. Z vybraných desátků levijci museli přinést desátý díl do Božího domu v Jeruzalémě. Třikrát je zdůrazněno (Nu 18,29.30.32), že musí kněžím dát tu nejlepší desetinu z desátků, které dostanou.


Druhý desátekEditovat

První zmínka o příkazu desátku se týká tzv. druhého desátku (hebrejsky מעשר שני‎, ma'aser šeni).[182] Ten byl centrálně spojen nikoliv s levijci, ale s pravidelnými svátky v Jeruzalémě, které přikazoval dodržovat zákon. Tyto desátky přinášel jejich majitel do Chrámu, kde je zkonzumoval ve stavu rituální čistoty před Hospodinem.

„Všechny desátky země z obilí země a z ovoce stromů budou Hospodinovy, jsou svaté Hospodinu. Jestliže si však někdo přeje vyplatit něco ze svého desátku, přidá pětinu obnosu navíc. Každý desátek ze skotu a bravu, každý desátý kus, který při počítání prochází pod holí, bude svatý Hospodinu. Nebude se prohlížet, je-li dobrý či špatný, a nezamění se za jiný, jestliže jej pak přece zamění, bude ten i onen svatý. Nesmí být vyplacen.“

— Leviticus 27, 30-33

Je zde popsán způsob dávání desátků z dobytka: Izraelita odděloval desátek tak, že vyháněl dobytek ze stáje a každý desátý kus označil holí namočenou v barvě jako desátek.[183] Tento kus již nemohl vyměnit ani vyplatit, protože byl zasvěcen jako oběť Hospodinu. Je zde napsáno, že to měl být jen každý desátý kus a nikoliv každý první kus z deseti. Měl-li Izraelita devět a méně kusů dobytka, potom desátek neodváděl, protože podle Zákona měl Bohu patřit jen každý desátý kus.[184]

Desátky z úrody mohly být vyplaceny, majitel však musel namísto 10 % dát o celou pětinu více. Takto vyplacená úroda se stává povolenou ke konzumaci na libovolném místě. Majitel pak donese do Chrámu namísto ní peníze, kterými ji vykoupil, a ty utratí za jídlo a pití stejným způsobem, jako by jedl desátek.

„Tam budete přinášet své zápalné oběti a oběti svých hodů i desátky a oběť pozdvihování svých rukou, zaslíbené a dobrovolné dary i prvorozené kusy ze svého skotu a bravu. Budete tam jíst před Hospodinem, svým Bohem, a vy i váš dům se budete radovat ze všeho, k čemu jste přiložili ruku, v čem ti požehnal Hospodin, tvůj Bůh.“

— Dt 12,6-7

„Potom na místo, které si vyvolí Hospodin, váš Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno, budete přinášet všechno, co vám přikazuji: své zápalné oběti a oběti svých hodů i desátky a oběť pozdvihování svých rukou i všechno nejlepší ze svých záslibných darů, které jste Hospodinu přislíbili.“

— Dt 12:11

„Ale ve svých branách nesmíš jídat desátek ze svého obilí, moštu a čerstvého oleje ani prvorozené kusy ze svého skotu a bravu ani jakýkoli záslibný dar, který jsi přislíbil, ani dobrovolné dary ani oběť pozdvihování svých rukou. Jen před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, tam je budeš jíst ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně i lévijec, který žije v tvých branách.“

— Dt 12, 17-18

Tento druhý desátek byl přinesen na vyvolené místo (Sílo, později Jeruzalém) a tam ho jedl obětující se svou rodinou a s levijcem. Je zde příkaz, aby obětující jedl své desátky. Bude probíráno dále v Dt 14,23-26 a 26,14.

O druhém desátku, který Židé během svátků jedli v Jeruzalémě, je psáno také v Dt 14,22-27, kde se lze dočíst:

„Budeš odvádět desátky z veškeré úrody své setby, která každoročně na poli vyroste. Na místě, které si on vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, budeš jíst před Hospodinem, svým Bohem, desátky ze svého obilí, moštu a čerstvého oleje i prvorozených kusů svého skotu a bravu, aby ses učil bát Hospodina, svého Boha, po všechny dny. Kdybys měl dlouhou cestu a nemohl je donést, protože místo, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam spočinulo jeho jméno, bude od tebe vzdáleno, až Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná, směníš je za stříbro, stříbro zavážeš, vezmeš do ruky a půjdeš na místo, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí. Tam koupíš za to stříbro všechno, po čem zatoužíš, skot, brav, víno, opojný nápoj, cokoli budeš chtít, a budeš jíst před Hospodinem, svým Bohem, a radovat se i se svým domem. Ani lévijce, který žije v tvých branách, nenecháš opuštěného, protože nemá s tebou podíl ani dědictví.“

— Deuteronomium 14, 22–27

Desátky byly dávány pouze z úrody a dobytka. Stříbrem (penězi) mohly být jen po určitý čas, jako povolená výjimka během přepravy na vyvolené místo. Tam za stříbro musel majitel koupit „náhradní“ desátky v naturáliích – víno, opojný nápoj a jiné potraviny k hostině. Židé znali a používali stříbro (jako platidlo), a přesto Bůh nedovolil, aby byly desátky dávány ve stříbře.


Desátek chudýchEditovat

Dále je v Mojžíšově zákoně zmíněn třetí druh desátků. V Dt 14,28 -29 je napsáno:

„Každého třetího roku odneseš všechny desátky ze své úrody toho roku a složíš je ve svých branách. I přijde lévijec, protože nemá s tebou podíl ani dědictví, a bezdomovec, sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách, a budou jíst dosyta, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, žehnal při každé práci, kterou bude tvá ruka konat.“

Ve třetím a šestém roce sedmiletého cyklu se pravidla pro rozdělování desátku měnila. První desátek obdrží levita stejně jako v předchozích dvou letech; druhý desátek oproti tomu získá cizinec (hebrejsky: „ger“ – bezdomovec, cizinec, host, dále překládáno jen „cizinec“), sirotek a vdova.[185]

V Dt 26,12-14 je psáno:

„Když pak třetího roku, v roce desátků, odvedeš všechny desátky ze své úrody a dáš je lévijci, bezdomovci, sirotku a vdově, aby jedli v tvých branách a nasytili se, řekneš před Hospodinem, svým Bohem: „Vynesl jsem z domu, co bylo svaté, a dal jsem to lévijci a bezdomovci, sirotku a vdově, zcela podle tvého příkazu, který jsi mi dal. Nepřestoupil jsem ani neopomenul žádné z tvých přikázání. Nejedl jsem z toho, když jsem měl zármutek, neodstranil jsem z toho nic, když jsem byl nečistý, nedal jsem z toho nic pro mrtvého.“

Je zde uvedeno, že třetí rok měl tento desátek jíst levijec, cizinec, sirotek a vdova a také je uvedeno, jak by se s desátky nemělo zacházet:

  1. Obětující je nesměl jíst v zármutku (zřejmě je myšlen zármutek nad mrtvým.)
  2. Nemohl z nich nic odstranit, byl-li nečistý.
  3. Neměl z nich dát pro mrtvého. Zřejmě je zde míněn zvyk židů pořádat nákladné pohřební hostiny o nichž píše Flavius: „Tento obyčej je pro mnohé Židy příčinou chudoby, protože z nutnosti hostí mnoho lidí; kdyby to totiž někdo opominul, není považován za zbožného.“

Nelze však také vyloučit možnost, že je zde míněn pohanský zvyk dávat oběti zemřelým do hrobu.

V Mal 3,7-10 jsou dvě poslední starozákonní zmínky o desátcích:

„Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: „Jak se máme vrátit ?“ Smí člověk okrádat Boha ? Vy mě okrádáte. Ptáte se: „Jak tě okrádáme?“ Na desátcích a na obětech pozdvihování. Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod! Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku.“

Současníkem proroka Malachiáše, byl Nehemiáš. Oba žili v polovině pátého století př. n. l. Proroctví Malachiáše hovoří o desátcích na dvou místech, Nehemiáš pak hovoří o desátcích sedmkrát.

V Mal 3,5 je psáno, že jsou utiskováni nemajetní (námezdníci, sirotci, vdovy a cizinci) kteří byli rovněž příjemci desátků.

V proroctvím Malachiáše je zmíněna kletba na židy, kteří neodvádějí desátek. Tato kletba však:

  • 1) Není zmíněna mezi kletbami v Dt 27. a 28. kapitole.
  • 2) Není součástí desatera přikázání.
  • 3) Není zmíněna v Pentateuchu.
  • 4) Není zmíněna v Novém zákoně.
  • 5) Není zmíněna zakladatelem křesťanství Ježíšem Kristem.
  • 6) Není zmíněna apoštolem Pavlem.
  • 7) Malachiášova kletba neplatí pro křesťany neboť: „Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe.“Ga 3,13


Desátky v Novém zákoněEditovat

O desátcích mluví Ježíš Kristus v Matoušově evangeliu (23,23), kde kritizuje počínání zákoníků a farizeům (viz také L 11,42) a kárá je, že ve své snaze dávat desátky z každé zeleniny zanedbali důležitější (těžší) věci v Zákoně, a sice právo, milosrdenství a víru.

V L 18,10-13 Ježíš říká známé podobenství o farizeovi a publikánu, kteří se společně modlí v chrámě. Farizeus vypočítává své zásluhy. Mezi nimi také, že: „…dávám desátky ze všeho, co získám.“ Naproti tomu publikán prosí Boha o milost. V závěru je napsáno, že Bůh ospravedlnil publikána a nikoliv farizea.

Desátky v judaismuEditovat

Ortodoxní Židé dnes nemají chrám ani levijské kněžstvo, proto když oddělují desátky z úrody pole a stád dobytku (Židé je v souladu s Tórou nedávají z výplaty ani v penězích), tak mají přikázáno s desátky naložit takto:

  1. Mohou je dát Levijcům (pokud nějakého znají).
  2. Zakopou je do země.
  3. Dají je chudým lidem.
  4. Sami je sní.
  5. Vykoupí je za minci, kterou pak důkladně zahodí, tak aby ji nikdo nenašel.

Desátky v křesťanstvíEditovat

První církevEditovat

V počátcích křesťanství nebyl desátek vybírán. Tertullián (155-222 n. l.) píše o financích v církvi: „Předsedají zkušení starší, kteří se osvědčili ve víře. Je to důstojnost, která se nekupuje za peníze. Nic totiž, co je od Boha, se nedá koupit za peníze. I když máme jakýsi druh pokladny, neukládá se do ní poplatek, cosi zač si možno koupit víru. Měsíčně tam ukládá skromný poplatek každý, kdo chce, jestli chce a jestli může. Nikdo není nucen. Přináší to každý dobrovolně. Jsou to jakoby uschované peníze. Vždyť neslouží k tomu, aby se z nich pořizovaly hostiny, při kterých se lidé přejídají a opíjejí, ale slouží k výživě potřebných, na pohřeb, k pomoci osiřelým chlapcům a děvčatům a opuštěným rodičům, nemocným lidem, těm, kdo se ocitli v neštěstí, odsouzeným do dolů, poslaným na ostrovy a do vězení…“


Zavedení desátků do církveEditovat

Prvním, kdo z vlastní iniciativy zavedl křesťanské desátky, byl sv. Severinus ve 2. polovině 5. století. Všechny desátky dával chudým a potřebným. Desátky byly uzákoněny závazně teprve na synodě v Mâcon (dnešní východní Francie) v roce 585, kde bylo doporučeno desátky odvádět do biskupovy pokladnice. Povinným se stává desátek v církvi teprve v raném středověku. V době Karla Velikého byl desátek stanoven zákonem a z hlediska kanonického práva jej uzákoňuje Decretum Gratiani z roku 1140. Rolníci museli odvádět během středověku desátý díl své úrody, řemeslníci desetinu své produkce. K úschově desátků sloužily v Evropě tzv. desátkové stodoly, které byly zbudovány ve vesnicích a které představovaly po kostele největší stavbu vesnice. Na podporu provozu kostela či kláštera mohly být zakoupeny či darovány celé vesnice.

Problémy s desátkyEditovat

Nemilosrdně zaváděný desátek v Evropě v mnoha zemích vyvolal odpor, ba krvavé války. Bouřili se hlavně svobodní sedláci; například v Jutsku zabili kvůli desátkům roku 1086 dánského krále Knuta Svatého a ještě koncem 12. století – za arcibiskupa Absalona – povstali kvůli desátku Skaňané.“

Alkuin z Yorku (735-804 n. l.) si stěžoval: „křesťanské mise v Sasku by měly rozhodně větší úspěch, kdyby se kněží věnovali se stejnou horlivostí kázání jako vybírání desátků a peněžitých trestů.“ a dále píše: „víra Sasů byla zničena desátky.“ Alkuin o misii mezi Sasy rovněž napsal: „A nechť je to zvěstovatel Kristova poselství a ne vyběrač desátků, protože nová duše se má živit mlékem apoštolské víry…Desátky však, jak se říká, podkopávají víru Sasů.“



V 9. století pak Hraban Maur odsuzuje: „Praktiky kleriků, kteří nepouštěli lidi do kostelů dříve, než se přesvědčili, zda odvedli správně desátky ze všeho svého majetku.“

V roce 1230 odmítli obyvatelé Stedingu (oblast v Sasku) platit desátky Brémskému arcibiskupovi. Ten na ně proto uvalil klatbu. Stedingové se však nezalekli jeho hrozeb a setrvávali ve svém odporu k jejich placení. Arcibiskup požádal papeže Řehoře IX., aby vyhlásil křížovou výpravu proti „heretikům“. Papež považoval odpírání desátků za tak kacířský čin, že žádosti ihned vyhověl. Dne 25. 5. 1234 křižáci po urputné bitvě nad rolníky zvítězili. „Kristovi vojáci“ v boji zabili u obce Altenesche na 6000 rolníků (což byli téměř všichni Stedingové).

Velmi ostře se proti desátkům stavěli také husité. V Manifestu táborských hejtmanů z roku 1430 píší: „Přijímají od lidu desátky. Na kázáních je vymáhají, jako by se odevzdávaly poprávu a tvrdí, že lidé jsou povinni je dávat. V té věci hlásají lež a nemohou dokázat z Nového zákona, že by byl Pán Ježíš Kristus kdy přikázal dávat desátky. Je sice pravda, že ve Starém zákoně byl příkaz o dávání desátků, z toho však nemohou odvodit, že i nyní je křesťanský lid povinen je dávat. Vždyť tento starozákonní příkaz o desátcích ztratil platnost umučením Kristovým právě tak, jako ztratil platnost příkaz o obřízce. Dejte tedy pozor, milovaní, a uvažte, jak velice vás svádějí vaši biskupové a učitelé a jak vám sypou prach do očí požadavky a výroky, které nelze prokázat. Vždyť náš Pán Ježíš Kristus praví v 2. kapitole u Lukáše: „Dávejte almužnu!“, ale neříká: „Dávejte desátky“ ze svého jmění.“

Další obětí desátků byl v roce 1476 německý pastýř Hans Böheim z Niklashausenu. Zpráva Jana Trithemia o něm říká: „Považujeme za hodné námahy, abychom uvedli všechny, nebo alespoň nejdůležitější bludné artikuly, pro které bylo lidem zakázáno se sbíhat, a pro které ten ubohý člověk byl na prach spálen… napodoboval jed husitského kacířství, neboť tvrdil, že nesmějí být od lidu požadovány ani desátky, ani roční platy, mimo to, co každý dá dobrovolně – lhostejno kdy a komu – z Boží vůle. Nechtěl totiž trpět, aby je od lidu požadovali a vybírali kněží Páně a ti, jimž byl užitek z desátků církvi přenechán.“ Würzburský biskup Rudolf II. von Scherenberg nechal Böheima za jeho názory upálit.

Desátky také byly jednou z hlavních příčin německé Velké selské války v roce 1524.

O desátcích pak velmi břitce psal K. H. Borovský (1821–1856) v Epištolách kutnohorských: „umínil jsem si nebáti se přitom ani těch horlivých zelotů, kteří myslí, že pán Ježíš jen proto se na kříž přibíti dal, aby jim tím vymohl na věčné časy desátek.“

V 19. století došlo v Irsku k desátkové válce kde tekly proudy krve a jen v roce 1831 bylo úřady v souvislosti s desátky zaznamenáno 242 případů vražd, 1179 loupeží, 401 krádeží, 203 výtržností, 568 žhářství, 280 případů mrzačení dobytka a 161 nahlášených napadení.

Tyto a další problémy vedly k všeobecnému odporu obyvatel k desátkům, které musely být zákonem zrušeny ve většině Evropských zemí.


Zrušení povinných desátkůEditovat

Po reformaci byly desátky zestátněny (zrušeny byly v průběhu 19. století) v reformovaných částech Švýcarska, kde stát převzal odpovědnost za financování církví. To samé platí i pro skandinávské země za vlády Kristiána III. Dánského. Vydáním zákona povinné církevní desátky odstranila jako první Francie v r. 1789, dále Švýcarsko v r. 1798, Mexiko v r. 1833, Portugalsko v roce 1834 a Španělsko v r. 1837, Kolumbie v r. 1851, Skotsko v r. 1871, Polsko a Chile v druhé polovině 19. století, Bosna v r. 1876. V Čechách desátky zrušil Zákon o zrušení poddanských a feudálních povinností ze 7. září 1848.

Desátky v dnešních církvíchEditovat

Desátky dnes v ČR přijímají:

V EU se církevní daň dnes vybírá v Rakousku a v Německu; v Bádensko-Württembersko se jedná o daň 8% z daně z příjmu, v ostatních německých spolkových zemích je 9% z daně z příjmu (tzn. asi 1% z příjmu).

V USA nejsou většinou desátky církvemi povinně vybírány, ale řada sborů o nich vyučuje. V roce 2007 však platilo desátek podle průzkumu firmy Barna Group zhruba jen 5 % Američanů.

Agentura Reuters poukázala během hospodářské krize v roce 2008 na fakt, že někteří křesťané již přišli o svůj dům, protože se nevzdali placení desátků, a neměli pak peníze na splácení hypotéky.[186]


Přenesený významEditovat

V moderním českém úzu se pojmu desátek začalo používat přeneseně, pro úplatek ve výši 10 % ceny veřejné zakázky, který dodavatel (typicky vítěz výběrového řízení) zaplatí příslušnému úředníkovi za její zprostředkování.[187] Systém desátků je obvyklý např. mezi stavebními firmami, dodavateli počítačové techniky a u dalších, veřejným sektorem často nakupovaných dodávek.

Boj proti tomuto systému korupce je velmi obtížný, protože desátek platí i ten, kdo ve výběrovém řízení zvítězil legálně, a prověrka nemůže v takovém případě korupční jednání odhalit.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. J. Klíma, Zákony Asýrie a Chaldeje, Praha 1985, s. 241.
  2. F. Lexa, Náboženská literatura staroegyptská II., Kladno 1921, s. 366-368.
  3. F. Lexa, Veřejný život ve starověkém Egyptě, Praha 1955, s. 102.
  4. F. Lexa, Veřejný život, s. 102.
  5. J. Černý, Starý Egypt, Dějiny lidstva I. sv., Praha 1940, s. 222.
  6. J. Iliffe, Afrika a Afričané, Praha 2001, s. 31.
  7. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Des%C3%A1tek_Aiglanora.jpg
  8. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tithe_of_Ammonios_on_occasion_of_a_telesphoria.png
  9. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tri%C3%A9ry_jako_des%C3%A1tek.jpg
  10. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tithe_for_Apollo_by_Iason.png
  11. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Des%C3%A1tek_od_p%C4%9Bti_gener%C3%A1l%C5%AF.jpg
  12. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Roman_Propylea,_Shahhat,_Libya.jpg
  13. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tithe_and_artist%27s_signature.png
  14. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tithe_for_Apollo.png
  15. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sacred_laws.jpg
  16. https://igcyr.unibo.it/igcyr016700od řádku 1
  17. https://igcyr.unibo.it/igcyr016700od řádku 33
  18. https://igcyr.unibo.it/igcyr016700od řádku 43
  19. https://igcyr.unibo.it/igcyr016700od řádku 53
  20. https://igcyr.unibo.it/igcyr016700od řádku 63
  21. V. Šanda, Starosemitské nápisy, Praha 1912, s. 49.
  22. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&corId=0&colId=0&navId=466059256&recId=6016
  23. http://dasi.cnr.it/index.php?id=79&prjId=1&corId=27&colId=0&navId=369377570&recId=6047
  24. http://dasi.cnr.it/index.php?id=146&prjId=1&corId=0&colId=20&navId=496948450&recId=541
  25. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&corId=0&colId=0&navId=391574999&recId=7527
  26. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&navId=857704539&recId=4336
  27. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&corId=0&navId=531113591&recId=9368
  28. V. Šanda, Starosemitské nápisy, Praha 1912, s.106
  29. Ottův slovník, Tyros, s. 989.
  30. J.Pečírka, Dějiny pravěku a starověku II, Praha 1981, s.619.
  31. Sabatino Moscati, Foinačané, Praha 1975, s. 97.
  32. M. J. Justinus, Výtah z dějin Filippských Pompeia Troga XVIII, 7, Praha 1904, s. 182.
  33. Čtvrtá patristická čítanka, Praha 1987, s. 31.
  34. Čtvrtá patristická čítanka, s. 62.
  35. V. Bahník, Svět ezopských bajek, Praha 1976, s. 103-104.
  36. R. Flaceliére, Život v době Periklově, Praha 1981, s. 265.
  37. Livius, Dějiny II., Praha 1972, s. 52.
  38. Livius, s. 59-60.
  39. Livius, s. 60.
  40. Livius, s. 63.
  41. Livius, s. 65 - 66.
  42. a b Livius, s. 66.
  43. Livius, s. 72
  44. Valerius Maximus, Factorum et Dictorum Memorabilium, 1e.4 http://www.attalus.org/translate/valerius1a.html
  45. Ottův Slovník, Aigeus, s. 524.
  46. Hérodotos, Dějiny, Praha 1972, II, 135, s. 146.
  47. Xenofón, Vzpomínky na Sókrata a jiné spisy, s. 358.
  48. a b Pausaniás, Cesta po Řecku II, Praha 1974, s. 283.
  49. Pausaniás, Cesta po Řecku II, Praha 1974, s. 291.
  50. Pausaniás, Cesta po Řecku II, Praha 1974, s. 301.
  51. Hérodotos, Dějiny, Praha 1972, s. 408.
  52. Hérodotos, Dějiny, Praha 1972, s. 449-450.
  53. Pausaniás, Cesta po Řecku II, Praha 1974, s. 285.
  54. G. Linde, Poklady v hlubinách, Praha 1966, s. 97.
  55. Pausaniás, s. 281.
  56. R. Hošek, Země bohů a lidí, Praha 1972, s. 83.
  57. Pausaniás, Cesta po Řecku I, Praha 1973, s. 415.
  58. Pausaniás, Cesta po Řecku I, Praha 1973, s. 112.
  59. Pausaniás, Cesta po Řecku I, Praha 1973, s. 80-81.
  60. Ottův slovník, Hieroduloi, s. 276.
  61. Justinus, XX,3, s. 190.
  62. Xenofón, Řecké dějiny, s. 112.
  63. Macrobius, Saturnálie, Praha 2002 s. 107
  64. Macrobius, Saturnalia, book 1,7.30
  65. Livius s.59-60
  66. Pausaniás, Cesta po Řecku I, Praha 1973, s. 112.
  67. Florus, Epitome of Roman History 1,6 https://topostext.org/work/559
  68. Xenofon, Anabáza, Bratislava 1987, s. 129, (překlad).
  69. R. Fabiani, Eupolemos Potalou or Eupolemos Simalou?
  70. Xenofon, Anabáza, s. 130, (překlad).
  71. Xenophon, Anabasis http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.01.0202:book=5:chapter=3&highlight=tithe
  72. The Epidaurian miracle inscriptions, Lynn R. LiDonnici, Scholars Press Atlanta, 1995, C4, (47) s.121
  73. Hérodotos, s. 310.
  74. J. Nováková, Antika v dokumentech I. Praha 1959, s. 156.
  75. Nováková, s. 291.
  76. Xenofón, Řecké dějiny, s. 48.
  77. Xenofón,Řecké dějiny, s. 47.
  78. Xenofón, Řecké dějiny, s. 329.
  79. Plutarch, Vitae decem oratorum https://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:2008.01.0346:chapter=1&highlight=tenth
  80. Pliny the Elder, The Natural History, 7.58.1 https://topostext.org/work/148
  81. Hérodotos, IV, 152, s. 269.
  82. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:San_Sosti_axe-head_2.jpg
  83. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Archaeological_Museum_of_Pythagoreio_8.jpg
  84. a b Ottův slovník, Hercules, s. 155 a 156.
  85. J. Nováková, Antika v dokumentech II - Řím, Praha 1961, s. 193.
  86. Macrobius, s. 230.
  87. Macrobius, s.246
  88. M. T. Cyceron, O naturze Bogów, Edycja komputerowa.
  89. Plutarch, Quaestiones Romanae, http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:2008.01.0211:section=18&highlight=tithe
  90. PLUTARCH'S LIVES II, LIFE OF SULLA, XXXV, https://www.gutenberg.org/cache/epub/14114/pg14114-images.html
  91. Ottův slovník, Erechtheus, s. 703.
  92. Hérodotos, Dějiny, IX, 81
  93. ATHENAEUS, DEIPNOSOPHISTS, 6,10 https://topostext.org/work/218
  94. A.M. Buttinová, Řecko 776-338 př. n. l., Praha 2002, s. 131
  95. Callimachus, Epigrams, 40 http://www.attalus.org/poetry/callimachus2.html
  96. Pausaniás, s. 415.
  97. Hérodotos, s. 54.
  98. Ottův slovník, Anaxagoras, s. 263-264.
  99. Pausaniás, s. 412.
  100. Chronicle of Lindos, B9  II https://topostext.org/work/839
  101. Pausanias, Description of Greece, https://www.theoi.com/Text/Pausanias5B.html
  102. Eusebius, Preparation of the Gospels, 4.16.23   https://topostext.org/work/230
  103. DIONYSIUS OF HALICARNASSUS, ROMAN ANTIQUITIES,23.1 https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Dionysius_of_Halicarnassus/1B*.html
  104. Pliny the Elder, The Natural History, 12.32.3 https://topostext.org/work/153
  105. Philostratus, Life of Apollonius of Tyana, 4.16 https://topostext.org/work/223
  106. https://journals.openedition.org/kernos/2101?lang=enhttps://books.google.cz/books/about/The_Nymphaeum_of_Kafizin.html?id=cqjrzvHzrrYC&redir_esc=y
  107. V. Šanda, Starosemitské nápisy, Praha 1912, s. 49.
  108. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kadidelnice_z_Jemenu.jpg
  109. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&corId=0&colId=0&navId=656706317&recId=6014
  110. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&corId=0&colId=0&navId=468567422&recId=5952
  111. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&corId=0&colId=0&navId=133753921&recId=6053
  112. http://dasi.cnr.it/index.php?id=79&prjId=1&corId=27&colId=0&navId=369377570&recId=6047
  113. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&navId=866525630&recId=3937
  114. http://dasi.cnr.it/index.php?id=146&prjId=1&corId=0&colId=20&navId=496948450&recId=541
  115. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&corId=0&colId=0&navId=185362201&recId=9039
  116. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&corId=0&colId=0&navId=391574999&recId=7527
  117. http://dasi.cnr.it/index.php?id=79&prjId=1&corId=29&colId=0&navId=329299211&recId=9368
  118. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&navId=857704539&recId=4336
  119. Pausaniás, Cesta po Řecku II, Praha 1974, s. 285.
  120. Xenofon, Anabáza, s. 130.
  121. The Epidaurian miracle inscriptions, Lynn R. LiDonnici, Scholars Press Atlanta, 1995, C4, (47) s.121
  122. Appiános, Zrod římského impéria, Praha 1986, s. 37.
  123. DIONYSIUS OF HALICARNASSUS, ROMAN ANTIQUITIES,23.1, https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Dionysius_of_Halicarnassus/1B*.html
  124. Valerius Maximus, Factorum et Dictorum Memorabilium, 1e.3 http://www.attalus.org/translate/valerius1a.html
  125. Démosthenés, Against Timocrates,129, https://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus%3Atext%3A1999.01.0074%3Aspeech%3D24%3Asection%3D129
  126. Valerius Maximus, Factorum et Dictorum Memorabilium, 1e.4 http://www.attalus.org/translate/valerius1a.html
  127. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Inscribed_base_for_a_monumental_statue_dedicated_to_Athena_by_a_potter_named_Pelkon_vowing_to_give_10_percent_of_his_profits,_Acropolis_of_Athens,_510-500_BCE,_Epgraphical_Museum_Athens.jpg
  128. DIONYSIUS OF HALICARNASSUS, ROMAN ANTIQUITIES,23.1 https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Dionysius_of_Halicarnassus/1B*.html
  129. Livius s.59-60
  130. The Epidaurian miracle inscriptions, Lynn R. LiDonnici, Scholars Press Atlanta, 1995, C4, (47) s.121
  131. Callimachus, Epigrams, 40 http://www.attalus.org/poetry/callimachus2.html
  132. CIL_12.1531 http://www.attalus.org/docs/cil/dedicat1.html
  133. Macrobius, Saturnalia, book 1,7.30
  134. Macrobius, Saturnalia, book 1,7.30
  135. https://igcyr.unibo.it/igcyr016700?q=tithe
  136. http://dasi.cnr.it/index.php?id=79&prjId=1&corId=27&colId=0&navId=369377570&recId=6047
  137. http://dasi.cnr.it/index.php?id=146&prjId=1&corId=0&colId=20&navId=496948450&recId=541
  138. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&corId=0&colId=0&navId=391574999&recId=7527
  139. Ottův slovník, Hercules, s. 155 a 156.
  140. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ancient_Collection_MfA_Boston_0198-2.jpg
  141. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kadidelnice_z_Jemenu.jpg
  142. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&corId=0&colId=0&navId=468567422&recId=5952
  143. http://dasi.cnr.it/index.php?id=79&prjId=1&corId=27&colId=0&navId=369377570&recId=6047
  144. http://dasi.cnr.it/index.php?id=146&prjId=1&corId=0&colId=20&navId=496948450&recId=541
  145. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&corId=0&colId=0&navId=391574999&recId=7527
  146. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&corId=0&colId=0&navId=791215848&recId=5949
  147. CIL_12.632 http://www.attalus.org/docs/cil/dedicat1.html
  148. Pausaniás, Cesta po Řecku II, Praha 1974, s. 285
  149. http://dasi.cnr.it/index.php?id=146&prjId=1&corId=0&colId=20&navId=496948450&recId=541
  150. http://dasi.cnr.it/index.php?id=79&prjId=1&corId=27&colId=0&navId=369377570&recId=6047
  151. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Rabibum_Yakhdaf.jpg
  152. Xenophon, Anabasis http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.01.0202:book=5:chapter=3&highlight=tithe
  153. J. Nováková, Antika v dokumentech I. Praha 1959, s. 156.
  154. R. Hošek, Země bohů a lidí, Praha 1972, s. 83.
  155. Demosthenes, Against Macartatus, 71 https://topostext.org/work/443
  156. Anonymous Life of Aesop, 126 https://topostext.org/work/541
  157. Philostratus, Life of Apollonius of Tyana, 4.16 https://topostext.org/work/223
  158. Macrobius s. 246
  159. Plutarch, Quaestiones Romanae, http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:2008.01.0211:section=18&highlight=tithe
  160. Pausaniás, Cesta po Řecku II., Praha 1974, V. s. 381.
  161. Herodotus, The Histories, book II, 135
  162. Pausaniás, Cesta po Řecku II, Praha 1974, s. 283.
  163. Pausaniás, Cesta po Řecku II, Praha 1974, s. 283.
  164. Pausaniás, Cesta po Řecku II., Praha 1974, V. s. 381.
  165. Hérodotos, Dějiny, Praha 1972, s. 449-450.
  166. Plutarch, Why the Pythian Priestess No Longer Gives Oracles In Verse, Moralia, 15 https://topostext.org/work/276
  167. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:San_Sosti_axe-head_2.jpg
  168. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Weihgeschenk_des_Hermonax.jpg
  169. Leonidas of Tarentum, Epigrams, 6.288 http://www.attalus.org/poetry/leonidas.html
  170. Macrobius, s. 230.
  171. Hérodotos, Dějiny, Praha 1972, II, 135, s. 146.
  172. Pausaniás, Cesta po Řecku II, Praha 1974, s. 285.
  173. Xenophon, Anabasis http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.01.0202:book=5:chapter=3&highlight=tithe
  174. Greek Anthology Books 1-6, 6.225  NICAENETUS https://topostext.org/work/532
  175. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&corId=0&colId=0&navId=656706317&recId=6014
  176. http://dasi.cnr.it/index.php?id=dasi_prj_epi&prjId=1&corId=0&colId=0&navId=466059256&recId=6016
  177. Pausaniás, s. 281.
  178. The Epidaurian miracle inscriptions, Lynn R. LiDonnici, Scholars Press Atlanta, 1995, C4, (47) s.121
  179. Gn 14, 20 (Kral, ČEP)
  180. Gn 28, 22 (Kral, ČEP)
  181. Bible, Deuteronomium 14,28-29.
  182. Raši, Lv 27, 30
  183. Raši, Lv 27, 32
  184. Leviticus 27,30-33
  185. Raši, Dt 14:29
  186. How Religion Almost Ruined My Life viz For many U.S. Christians, it's God before mortgage Archivováno 24. 12. 2009 na Wayback Machine., Reuters, 21. září 2008, dostupné: http://www.reuters.com/article/bondsNews/idUSN2145946020080921?sp=true (navštíveno 3. 10. 2008); český překlad zprávy zveřejnil ChristNet.cz, viz http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=16565 (navštíveno 3. 10. 2008)
  187. Robert Šimek: …a Bůh stvořil desátky Profit, 26. 8. 2011 Dostupné online

LiteraturaEditovat

  • DOLEŽEL, Jiří. Nové dějiny desátků. Ostrava: [s.n.], 2017. 196 s. ISBN 978-80-270-1323-4. 
  • NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: [s.n.], 1956. (Kalich). Dostupné online. Heslo Desátek, s. 120–121. 
  • SOLIELI, Menachem; BERKUZ, Moše. Leksikon mikra'i. Svazek 2. Tel Aviv: Dvir, 1965. Heslo Matanot kehuna u-levija, s. 634. (hebrejsky) 


Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat