Bedřich Karel Fürstenberg
Bedřich Karel lantkrabě z Fürstenbergu (Friedrich Karl Johann Nepomuk Egon Landgraf zu Fürstenberg) (26. ledna 1774, Vídeň – 4. února 1856, Vídeň) byl rakouský šlechtic, dvořan, politik a diplomat. Měl původ ve staré šlechtické rodině a po službě v rakouské armádě během napoleonských válek zastával funkce u císařského dvora. Nakonec byl v letech 1846–1856 nejvyšším dvorským maršálkem a získal Řád zlatého rouna. Jeho potomci v několika generacích vlastnili statky na Moravě (Kunín, Přestavlky, Horní Moštěnice, Tavíkovice). Z jeho početné rodiny vynikl syn Bedřich Egon (1813–1892), kardinál a dlouholetý arcibiskup v Olomouci.
| Bedřich Karel Egon lantkrabě z Fürstenbergu | |
|---|---|
.jpg) Bedřich Karel Fürstenberg, rytina | |
| Nejvyšší maršálek císařského dvora | |
| Ve funkci: 1846 – 1856 | |
| Předchůdce | Jan Petr II. Goëss |
| Nástupce | František Serafín Kuefstein |
| Narození | 26. ledna 1774 Vídeň |
| Úmrtí | 4. února 1856 (ve věku 82 let) Vídeň |
| Rodiče | Jáchym Egon z Fürstenbergu a Žofie Terezie z Oettingen-Wallersteinu |
| Děti | Jan Nepomuk Egon z Fürstenbergu-Weitry Bedřich Egon z Fürstenbergu Arnošt Egon z Fürstenberg Josef Arnošt z Fürstenbergu Gabriela z Fürstenbergu |
| Příbuzní | Eduard Egon z Fürstenbergu (vnuk) |
| Profese | dvorský úředník |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis Editovat
Pocházel ze starého šlechtického rodu Fürstenbergů, patřil k lantkraběcí linii sídlící v Rakousku s hlavním sídlem na zámku Vitoraz (Weitra).[1] Narodil se jako nejstarší syn lantkraběte Joachima Egona Fürstenberga (1749–1828), matka Sofie (1751–1835) patřila k německé rodině Oettingen-Wallersteinů. Studoval práva a působil ve státních službách, mezitím sloužil v armádě a zúčastnil se napoleonských válek, dosáhl hodnosti plukovníka. V roce 1796 byl jmenován císařským komořím a v roce 1801 říšským dvorním radou (byl historicky posledním jmenovaným členem říšské dvorské rady před zánikem Svaté říše římské[2]. Po napoleonských válkách působil u císařského dvora ve Vídni a od roku 1819 byl tajným radou, příležitostně byl pověřen i diplomatickými misemi (Petrohrad). V letech 1835–1846 byl vrchním ceremoniářem a nakonec stejně jako otec vykonával úřad nejvyššího dvorského maršálka (1846–1856). V roce 1852 obdržel Řád zlatého rouna[3], byl též nositelem Leopoldova řádu, ruského Řádu sv. Vladimíra a bavorského Řádu Maxe Josefa. Ve Vídni zastával také řadu čestných funkcí.[4]
Rodina Editovat
V roce 1801 se ve Vídni oženil s princeznou Marií Terezií Schwarzenbergovou (1780–1870), dcerou knížete Jana Nepomuka Schwarzenberga. Marie Terezie byla c.k. palácovou dámou, dámou Řádu hvězdového kříže a nejvyšší hofmistryní císařovny Marie Anny.[5] Z jejich manželství se narodilo deset dětí.
- 1. Jan Nepomuk Egon (21. března 1802 – 10. ledna 1879), státní úředník, poslanec dolnorakouského zemského sněmu, dědičný člen rakouské Panské sněmovny
- 2. Marie Sofie (28. srpna 1804 – 4. února 1829), manžel 1827 Bedřich Kraft kníže Oettingen-Wallerstein (16. října 1793 – 15. listopadu 1842), c.k. komoří, plukovník
- 3. Filip Karel Joachim (30. prosince 1806 – 4. ledna 1807)
- 4. Josef Arnošt Egon (22. února 1808 – 6. března 1892), prezident vrchního zemského soudu v Brně, poslanec moravského zemského sněmu, doživotní člen rakouské Panské sněmovny, manželka 1843 Marie Ernestina Oettingen-Wallerstein (5. července 1803 – 1. února 1872)
- 5. Karel Egon (15. června 1809 – 18. května 1876), c.k. hejtman, komtur Řádu německých rytířů
- 6. František Egon (12. dubna 1811 – 13. října 1849), c.k. plukovník, komtur Řádu maltézských rytířů
- 7. Bedřich Egon (8. října 1813 – 20. srpna 1892), kardinál, arcibiskup olomoucký, doživotní člen rakouské Panské sněmovny
- 8. Arnošt Egon (6. listopadu 1816 – 24. března 1889), poslanec moravského zemského sněmu a říšské rady, doživotní člen rakouské Panské sněmovny, manželka 1867 Karolina Antonie Busek (15. srpna 1821 – 26. ledna 1900), morganatické manželství
- 9. August Joachim Egon (5. října 1818 – 14. května 1819)
- 10. Gabriela (17. března 1821 – 18. března 1895), c.k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, dvorní dáma arcivévodkyně Sophie, manžel 1844 Alfons markrabě Pallavicini (7. března 1807 – 7. března 1875), c.k. komoří
Díky své manželce a sestrám byl blízce spřízněn s významnými představiteli knížecích rodin habsburské monarchie. Jeho švagry byli vojevůdci napoleonských válek polní maršálové kníže Karel Filip Schwarzenberg a kníže Jan Josef Lichtenštejn. Dalšími švagry byli císařský nejvyšší štolba Jan Nepomuk Trauttmansdorff a kníže Josef Lobkowicz.
Odkazy Editovat
Reference Editovat
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 9.; Praha, 1895 (reprint 1998); s. 783–784 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ GSCHLIESSER, Oswald von: Chronologische Liste der Reichshofräte, Vídeň, 2014; s. 210 dostupné online
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 271
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthums Oesterreich, Vídeň, 1845; s. 7 dostupné online
- ↑ Rodina Bedřicha Karla Fürstenberga in: Gothaischer genealogischer Hofkalender 1835, Gotha, 1835; s. 88–89 dostupné online
