Arnošt Egon Fürstenberg

rakouský šlechic, politik a poslanec

Arnošt Egon Fürstenberg, též Arnošt Egon z Fürstenberka, německy Ernst Egon Fürstenberg (6. listopadu 1816 Weitra[1]24. března 1889 Vídeň[1][2][3]), byl rakouský šlechtic z rodu Fürstenbergů a politik z Moravy, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Arnošt Egon Fürstenberg
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1879 – 1889
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1864 – 1867
Ve funkci:
1878 – 1884
Stranická příslušnost
ČlenstvíStr. konz. velkostatku
Str. středního velkostatku

Narození6. listopadu 1816
Weitra
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. března 1889
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
RodičeBedřich Egon z Fürstenbergu-Weitry
PříbuzníBedřich z Fürstenberka a Josef Fürstenberg (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

BiografieEditovat

Jeho otcem byl Bedřich Egon Fürstenberg, matkou Terezie Schwarzenberg. Bratr Bedřich Fürstenberg působil jako olomoucký arcibiskup. Arnošt Egon si v roce 1867 za manželku vzal Karolinu Antonii Busekovou. Šlo o morganatické manželství, tedy s neurozenou ženou. Měli syna a dceru (Josef Bedřich Arnošt Fürstenberg a Gabriele Maria Karoline Fürstenberg).[1]

Vystudoval práva a nastoupil do státní služby. Pracoval na místodržitelství ve Štýrském Hradci, Innsbrucku a Brně. Počátkem 50. let 19. století přešel do správy otcových statků v Dolních Rakousích. Roku 1854 mu připadlo arcibiskupské léno Horní Moštěnice, později koupil i panství Přestavlky. Pak je prodal a roku 1870 zakoupil panství Kunín. Roku 1858 se stal čestným rytířem Maltézského řádu.[1]

Podporoval chudé studenty a přispíval na dobročinné účely. Byl znalcem přírody a lesnictví. V letních měsících sídlila jeho rodina na zámku v Kuníně, na zimu se od roku 1882 stěhovala vždy do paláce bratra arcibiskupa Bedřicha do Vídně.[1]

Byl veřejně a politicky činný. V doplňovacích zemských volbách 1. března 1864 se stal poslancem Moravského zemského sněmu. Reprezentoval velkostatkářskou kurii, I. sbor. Uvádí se jako konzervativní velkostatkář. Na sněm se vrátil v zemských volbách v roce 1878.[4]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1879 za velkostatkářskou kurii na Moravě. Mandát obhájil ve volbách roku 1885. V parlamentu zasedal do své smrti roku 1889.[5] Ve volebním období 1879–1885 byl zmiňován jako lankrabě Ernst Fürstenberg, statkář, bytem Kunín.[6]

Po volbách v roce 1879 se uvádí jako konzervativní šlechtic.[7] List Das Vaterland po volbách v roce 1879 napsal, že ze čtyř konzervativních velkostatkářů zvolených na Moravě jen Egbert Belcredi je zároveň státoprávně orientován (tedy podporuje český státoprávní program), zbylí tři (včetně Fürstenberga) nejsou státoprávně vyhranění.[8] Do Říšské rady usedl jako kompromisní kandidát Strany ústavověrného velkostatku (centralisticky a provídeňsky orientované) a Strany středního velkostatku.[1] Nenáležel žádnému poslaneckému klubu, ale hlasoval s pravicí (tzn. s konzervativní šlechtou).[2] Podle jiného zdroje patřil k Straně středního velkostatku.[3] V parlamentu byl členem komise pro kontrolu státního dluhu.[1]

V závěru života se už jen zřídka účastnil parlamentních schůzí a pokud ano, tak se dostavil s ovázanou hlavou.[2] Zemřel v březnu 1889.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g Arnošt Egon landkrabě z Fürstenberka [online]. muzeumnj.cz [cit. 2015-07-14]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c Z Vídně. Národní listy. Březen 1889, roč. 29, čís. 84, s. 1. Dostupné online. 
  3. a b c Sterbefälle. Prager Abendblatt. Březen 1889, čís. 70, s. 4. Dostupné online. 
  4. MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  5. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=138
  7. Národní listy, 11. 7. 1879, s. 1.
  8. Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 1-2.