Vilém starší Popel z Lobkowicz
Vilém starší Popel z Lobkowicz (také Lobkovic na Horšovském Týně, německy Wilhelm Popel von Lobkowitz nebo Wilhelm Popel-Lobkowitz, 1567, Horšovský Týn – 1626, Zbiroh) byl český šlechtic, příslušník tachovské větve šlechtického rodu Lobkoviců. Zastával vysoké úřady, byl jedním ze stavovských direktorů a nejvyšším hofmistrem.
| Vilém starší Popel z Lobkowicz | |
|---|---|
 Pečeť Viléma Popela z Lobkovic | |
| Nejvyšší zemský hofmistr Českého království | |
| Ve funkci: 1619 – 1620 | |
| Panovník | Fridrich Falcký |
| Předchůdce | Adam mladší z Valdštejna |
| Nástupce | Adam mladší z Valdštejna |
| Člen direktoria Českého království za panský stav | |
| Ve funkci: 24. květen 1618 – 4. listopad 1619 | |
| Předchůdce | direktorium ustaveno den po pražské defenestraci |
| Nástupce | činnost direktoria ukončena |
| Císařský kráječ | |
| Královský rada | |
| Hejtman Plzeňského kraje za panský stav | |
| Ve funkci: 1610 – 1611 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Jan Šebestián ze Švamberka na Švamberce a Střebli |
| Nástupce | Petr II. ze Švamberka na Ronšperce |
| Ve funkci: 1606 – 1607 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Petr II. ze Švamberka na Ronšperce |
| Nástupce | Petr II. ze Švamberka na Ronšperce |
| Ve funkci: 1604 – 1605 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Oldřich Cehnice z Říčan na Pňovanech |
| Nástupce | Petr II. ze Švamberka na Ronšperce |
| Ve funkci: 1602 – 1603 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | seznam se nedochoval |
| Nástupce | Oldřich Cehnice z Říčan na Pňovanech |
| Ve funkci: 1600 – 1601 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Oldřich Cehnice z Říčan na Pňovanech |
| Nástupce | seznam se nedochoval |
| Ve funkci: 1596 – 1597 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | seznam se nedochoval |
| Nástupce | Jan z Roupova na Roupově |
| Rada a komoří arcivévody Maxmiliána | |
| Narození | 1568 nebo 1567 |
| Úmrtí | 1637 nebo 1626 Zbiroh  Habsburská monarchie |
| Choť | I. (1589) Eva ze Švamberka († po 1589) II. (1600) Sibyla z Valdštejna (1576–1616/1637) |
| Rodiče | Jan IV. Popel z Lobkowicz (1510–1570) a Alžběta z Roggendorfu (1519–1587) |
| Děti | Jan Erdman (1603–1648) Eva, provd. Švamberková a podruhé Colonová z Felsu |
| Příbuzní | děd: Jan Děpolt Popel z Lobkowicz († 1527) babička: Anežka z Klinštejna († 1528) děd: Vilém II. z Roggendorfu babička: Anna z Hohenbergu tchán: Jan Jiří ze Švamberka (1548–1617) tchán: Jan mladší z Valdštejna († 1576) zeť: Jan Šebestián ze Švamberka († 1615) zeť: Linhart Colona z Felsu (1565–1620) |
| Sídlo | Horšovský Týn |
| Zaměstnání | politik, úředník |
| Profese | hofmistr |
| Náboženství | protestant |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byl jedním z mála protestantských šlechticů, kterým se po bitvě na Bílé hoře podařilo uniknout trestu smrti. Bylo to díky přímluvě jeho katolického příbuzenstva.
Život
editovat
Původ
editovatNarodil se v roce 1567 jako syn Jana IV. Popela z Lobkowicz (1510–1570) a jeho třetí manželky Alžběty z Roggendorfu, odvdovělé paní ze Švamberka (1519–1587).[pozn. 1] Byl nazýván Vilém starší kvůli odlišení od Viléma (mladšího) z bílinské větvě Lobkoviců. Jeho nevlastním bratrem byl nejvyšší hofmistr Českého království Kryštof starší Popel z Lobkowicz, zvaný Tlustý (1549–1609).[pozn. 2] Vilém starší nezapadal do běžného vzorce Lobkoviců, protože nezískal žádné významné vzdělání, neabsolvoval v mládí kavalírskou cestu a především byl na rozdíl od ostatního příbuzenstva protestant.
Kariéra
editovatOpakovaně se stal hejtmanem Plzeňského kraje (1596–1597, 1600–1601, 1602–1603, 1604–1605, 1606–1607, 1610–1611)[1] a působil na dvoře arcivévody Maxmiliána II. Habsburského.[2]
Do roku 1618 byl loajálním členem českých stavů, ale nepatřil k jejich radikálnímu křídlu jako byli Jindřich Matyáš Thurn, Václav Budovec z Budova nebo Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic. Nesouhlasil také s konfiskací majetku katolických emigrantů.
Defenestrace
editovatV roce 1618 během třetí pražské defenestrace byl jedním ze vzbouřených českých stavů a osobně vyhazoval z okna Jaroslava Bořitu z Martinic. Aktivně se zúčastnil českého stavovské povstání, byl zvolen jedním z třiceti direktorů a za vlády Fridricha Falckého zastával úřad nejvyššího hofmistra (1618–1619).[3] Přestože byl protestant, postavil se proti ničení výzdoby katedrály sv. Víta kalvíny a zachránil některé cennosti z chrámu.
Bitva na Bílé hoře
editovatPo bitvě na Bílé hoře v roce 1620 vedl deputaci českých stavů k bavorskému vévodovi Maxmiliánovi s žádostí o milost. V roce 1621 byl však zatčen a jako jeden z předáků povstání odsouzen k trestu smrti. Při výsleších se projevoval jako zbabělec, zkresloval fakta ve svůj prospěch a snažil se svalit vinu na ostatní.
Vězení
editovatNa přímluvu svých příbuzných Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz, Matouše Děpolta Popela z Lobkowicz a dalších vlivných šlechticů mu byl trest změněn na žalář a ztrátu majetku. Byl uvězněn na Pražském hradě, později na Zbirohu. Zbirožské vězení mělo spíše charakter domácího vězení, neboť zde měl k dispozici dva pokoje a dokonce svého sluhu. Zde také v roce 1626 zemřel.[4] Zemřel nemocný a roztrpčený a to i přesto, že mu císař Ferdinand II. vzhledem k jeho stavu těsně před smrtí udělil milost.[5]
Majetek
editovat
Vlastnil Horšovský Týn, kde renesančně přestavěl tamní zámek, dále pak vlastnil Čečovice a Mířkov. Jeho majetek byl zkonfiskován a v prvním oficiálním prodeji jej smlouvou z 30. března 1622 získal Maxmilián z Trauttmansdorffu.
Rodina
editovatDvakrát se oženil. Poprvé 5. listopadu 1589 (svatební smlouva) s Evou ze Švamberka († po 1589), dcerou Jana Jiřího ze Švamberka na Orlíku (1548–1617) a jeho manželky Alžběty z Donína († 1592).
Podruhé se oženil kolem roku 1600 se Sibylou z Valdštejna (1576 – 20. srpna 1616, pohřbena 31. října 1616 / nebo † 1637), dcerou Jana z Valdštejna na Komorním Hrádku († 1576) a jeho manželky Magdaleny z Vartenberka († 1592).
Děti z prvního manželství jsou anonymní. Jedno bylo pokřtěno 10. prosince 1591, druhé se narodilo v roce 1592.[6]
Z druhého manželství se narodily děti:
- 1. Jan Erdman, (1603 – 20. listopadu 1648 Skalica[7] /nebo Freihahn[6]), protestantské vzdělání, kavalírská cesta v Nizozemsku, žil v Uhrách a ve Slezsku. Jím vymřela tachovská větev Lobkoviců.[2]
- 2. Eva[7]
- 1. ∞ Jan Šebestián ze Švamberka († 7. ledna 1615)
- 2. ∞ (asi 19. května 1616 Kysybl) Linhart Colona z Felsu (1565 – 13. dubna 1620 po zranění u Sinzendorfu)
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Jan IV. Popel z Lobkowicz (8. listopad 1510 – 12. duben 1570, Praha-Hradčany) se 29. listopadu 1562 v Boru oženil s Alžbětou z Roggendorfu (1519 – 2. květen 1587 Kestřany, tam také byla 10. května 1587 pohřbena).
- ↑ Kryštof starší Popel z Lobkowicz, zvaný Tlustý (28. dubna 1549 Horšovský Týn – 25. května 1609 Praha) v letech 1599–1609 zastával úřad nejvyššího hofmistra Českého království.
Reference
editovat- ↑ MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617 (rigorózní práce). Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2011. 203 s. Dostupné online. S. 182.
- ↑ a b MAŠEK, Petr. Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upr. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 336 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 172–173.
- ↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 88. Dále jen Lobkowiczové
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Horšovský Týn – zámek, s. 91.
- ↑ LIŠKA, Vladimír. Staroměstská poprava českých pánů a měšťanů. Praha: Nakladatelství XYZ, 2009. 250 s.
- ↑ a b Lobkowiczové, s. 90
- ↑ a b MAREK, Miroslav. GENEALOGY.EU - Lobkowicz [online]. [cit. 2016-10-08]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
editovat- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 27–28, 88, 216, 218.
