Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic

český šlechtic

Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic (15. srpna 156816. června 1628 Vídeň[1][2]) byl první kníže z Lobkovic, první vladař domu lobkovického (1624–1628), nejvyšší kancléř (1599–1628), český šlechtic a politik.

Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
Portrét Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic na obraze Bartholomea Sprangera
Portrét Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic na obraze Bartholomea Sprangera
1. kníže z Lobkowicz
Ve funkci:
17. říjen 1623 (17. srpen 1624) – 16. červen 1628
PanovníkFerdinand II.
NástupceVáclav Eusebius Popel z Lobkovic
1. vladař domu lobkowiczkého
Ve funkci:
23. září 1624 – 16. červen 1628
PanovníkFerdinand II.
NástupceVáclav Eusebius Popel z Lobkovic
Nejvyšší kancléř Českého království
Ve funkci:
6. září 1599 – 16. červen 1628
PanovníkRudolf II., Matyáš, Ferdinand II.
PředchůdceJiří z Martinic
NástupceVilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Stranická příslušnost
ČlenstvíŠpanělská strana

Narození15. srpna 1568
Úmrtí16. června 1628 (ve věku 59 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníkapucínský kostel sv. Václava v Roudnici nad Labem
NárodnostČech
Choť(1603) Polyxena z Pernštejna, ovdovělá Rožmberková (1566–1642)
RodičeLadislav II. Popel z Lobkovic (1501–1584)
Johana Berková z Dubé a Lipé (1545–1601)
DětiVáclav Eusebius (1609–1677)
Příbuzníbratr: Ladislav IV. Popel z Lobkowicz (1566–1621)
bratr: Václav Popel z Lobkowicz († 1596)
tchán: Vratislav II. z Pernštejna (1530–1582)
tchyně: Marie Manrique de Lara y Mendoza (asi 1538–1608)
děd: Ladislav I. Popel z Lobkowicz († 1505)
babička: Anna Krajířová z Krajku († 1520)
vnuk: Ferdinand August z Lobkovic (1655–1715)
strýc: Jan III. Popel z Lobkowicz (1490–1569)
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1620 Řád zlatého rouna (č. 341)
CommonsZdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

KariéraEditovat

Narodil se jako syn dvorského maršálka a pozdějšího nejvyššího hofmistra Ladislava Popela z Lobkovic. Po studiích na jezuitské akademii při pražském Klementinu u na jezuitské univerzitě v Ingolstadtu podnikl kavalírskou cestu po Evropě, spojenou s několika studijními pobyty v Itálii. Po návratu byl v roce 1591 jmenován říšským dvorským radou a roku 1599 převzal úřad nejvyššího kancléře Království českého, v němž setrval i za dalších panovníků, Matyáše a Ferdinanda II., až do své smrti. U dvora Rudolfa II. náležel ke katolické španělské straně. Odmítl podepsat Majestát, který schvaloval svobodu vyznání podle České konfese. V roce 1619, během stavovského povstání, byl zahrnut mezi osoby, které čeští stavové vypověděli ze země.

TitulyEditovat

Do stavu říšských knížat byl povýšen v roce 1623, v následujícím roce obdržel i český knížecí stav a titul vladař domu lobkovického.

Řád zlatého rounaEditovat

V roce 1617 prosazoval volbu Ferdinanda II. za českého krále a španělský vyslanec přislíbil mu přijetí do výlučného řádu Zlatého rouna. V červenci 1618 přikázal král z Madridu vyslanci Oñatovi, aby potají sdělil Lobkovicovi a baronovi z Eggenberka, že budou poctěni řádem Zlatého rouna. Vyslanec k návrhu poznamenává, že je mu známa marnivost obou pánů a poněvadž v Německu se nic neutají, lze počítat s tím, že jiní pánové těžce ponesou, že byli předstiženi. V srpnu 1620 byl také Lobkovicovi odznak řádu předán.

RodinaEditovat

Za manželku vzal si 13. listopadu 1603 Polyxenu z Pernštejna, vdovu po Vilémovi z Rožmberka, která mu přinesla Roudnici a veliké jmění. Jejich jediný syn byl Václav Eusebius Popel z Lobkovic.

MecenášEditovat

Přičinil se o obnovení františkánského kostela Panny Marie Sněžné, vydrancovaného Pražany za vpádu pasovských a v roce 1615 založil kapucínský klášter v Roudnici. Zemřel 16. června 1628 ve Vídni a pohřben je společně s Polyxenou v rodové hrobce při klášteře kapucínů v Roudnici.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Šestnáctý díl Líh-Media. V Praze: J. Otto, 1900. Dostupné online. S. 226. 
  2. KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 124. 

LiteraturaEditovat

  • MAREK, Pavel. Svědectví o ztrátě starého světa : manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna. České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity, 2005. 713 s. ISBN 80-7040-804-9. 

Externí odkazyEditovat