Maxmilián z Trauttmansdorffu
Jan Maxmilián hrabě z Trauttmansdorffu (23. květen 1584 Štýrský Hradec – 8. červen 1650 Vídeň, německy Maximilian Graf von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg) byl rakouský šlechtic, významný politik a diplomat habsburské monarchie první poloviny 17. století.[3] Od mládí se uplatňoval v diplomacii a během třicetileté války podnikl řadu cest po Evropě. Ve funkci nejvyššího hofmistra císařského dvora (1637–1650) byl prvním ministrem Ferdinanda III. a v závěru třicetileté války se podílel na uzavření vestfálského míru. Během své kariéry dosáhl hraběcího titulu a řádu Řádu zlatého rouna. V pobělohorských konfiskacích získal za výhodných podmínek rozsáhlý majetek v Čechách (Horšovský Týn), který se stal majetkovou základnou Trauttmansdorffů až do 20. století.
| Maxmilián z Trauttmansdorffu | |
|---|---|
 | |
| Nejvyšší císařský hofmistr | |
| Ve funkci: 1637 – 1650 | |
| Panovník | Ferdinand III. |
| Předchůdce | Leonhard Helfried z Meggau |
| Nástupce | Maxmilián z Ditrichštejna |
| Tajný rada | |
| Ve funkci: 1620[1] – ? | |
| Panovník | Ferdinand II. |
| Císařský komorník | |
| Narození | 23. května 1584 Štýrský Hradec  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 8. června 1650 (ve věku 66 let) Vídeň Habsburská monarchie |
| Titul |  baron  1623 říšský hrabě (s predikátem Hoch- und Wohlgeboren)[1] |
| Choť | (1615) Žofie Pálffyová (1596–1668) |
| Rodiče | Jan Bedřich z Trauttmansdorff-Weinsbergu a Eva z Trauttmansdorffu |
| Děti | Adam Matyáš z Trauttmansdorffu Jan Bedřich z Trauttmansdorffu František Antonín Maxmilián z Trauttmannsdorffu Maxmilián z Trauttmansdorffu Karel z Trauttmannsdorffu († 1664) Ferdinand Arnošt z Trauttmannsdorffu Jiří Zikmund z Trauttmansdorff-Weinsbergu Marie Markéta z Trauttmansdorffu |
| Příbuzní | Rudolf Vilém z Trauttmansdorffu, Leopold Antonín z Trauttmansdorffu, Anna Marie z Trauttmansdorffu, Marie Eleonora z Trauttmansdorffu a Zikmund Ludvík z Trauttmansdorffu[2] (vnoučata) |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | původně protestantské, římskokatolické[1] |
| Ocenění | 1634 Řád zlatého rouna (č. 389) |
| Commons | Maximilian von und zu Trauttmansdorff |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat.jpg)
Pocházel ze starého štýrského rodu Trauttmansdorffů, narodil se jako mladší syn Jana Bedřicha Trauttmansdorffa (1542–1614), který byl v roce 1598 povýšen do stavu svobodných pánů. Maxmilián původně sloužil v armádě jako rytmistr, v roce 1608 byl jmenován členem říšské dvorské rady[4], později se stal komorníkem císaře Matyáše I. a hofmistrem jeho manželky Anny. Od začátku třicetileté války se uplatňoval jako diplomat, v roce 1620 byl vyslán do Bavorska a Kolína nad Rýnem, jeho úkolem bylo také získat podporu Španělska a papeže pro další účast rakouských Habsburků ve třicetileté válce. Z pověření císaře Ferdinanda II. uzavřel v roce 1621 mír se sedmihradským knížetem Gáborem Bethlenem. Na přelomu let 1622–1623 byl při císařově cestě na říšský sněm v Řezně uváděn již v předních pozicích doprovodu Ferdinanda II.[5] V roce 1623 byl povýšen do říšského hraběcího stavu (1625 titul potvrzen pro České království). Získal uherský indigenát (1625) a inkolát v Čechách (1627), byl též členem tajné rady a od roku 1631 zplnomocněncem arcivévody Leopolda. Na přelomu let 1633–1634 byl pověřen jednáním s Albrechtem z Valdštejna, aby zjistil jeho záměry.[6] Jako věrný stoupenec Ferdinanda II. byl v roce 1635 dekorován Řádem zlatého rouna,[7] profitoval také na valdštejnských konfiskacích. Za vlády Ferdinanda III. zastával funkci císařského nejvyššího hofmistra (1637–1650), k jehož dvoru se připojil již v roce 1635. Jako císařský nejvyšší hofmistr byl v podstatě prvním ministrem habsburské monarchie a představitelem tzv. španělské strany. Od roku 1637 byl též hejtmanem ve Štýrském Hradci. Nadále se podílel na diplomatických jednáních během třicetileté války, jeho blízkým spolupracovníkem byl v té době říšský vicekancléř Ferdinand Zikmund Kurz ze Senftenau. Jako nejvlivnější osobnost u dvora Ferdinanda III. byl také patronem řady vojevůdců z bývalé Valdštejnovy armády.[8][9][10] V závěru třicetileté války byl delegátem na mírových jednáních v Münsteru, i když ze zdravotních důvodů nebyl osobně přítomen všem rozhovorům. Trauttmansdorffovo pero, s nímž podepsal závěrečné mírové protokoly, je součástí rodinných sbírek na zámku v Horšovském Týně.[11]
Majetkové a rodinné poměry
editovat
Po otci byl dědicem statků v Rakousku a Štýrsku, po bitvě na Bílé hoře získal také statky v Čechách. V roce 1622 za velmi výhodných podmínek koupil panství Horšovský Týn zkonfiskované Vilémovi z Lobkovic.[pozn. 1][12] Horšovský Týn se jako centrum rozsáhlého panství měl stát hlavním sídlem Trauttmansdorffů a Maxmilián hned v roce 1622 vydal nový městský řád.[13] Majetek v západních Čechách rozšířil později dalšími nákupy (Hlohová, Dolní Kamenice[14] Z konfiskací po smrti Albrechta z Valdštejna a jeho stoupenců získal v Praze Trčkovský palác, označovaný později jako Trauttmansdorffský. Po své sestře Anně Marii, provdané Breunerové, zdědil v roce 1642 panství Větrný Jeníkov. Za složitých majetkoprávních poměrů získal pro své potomstvo v roce 1649 panství Litomyšl.
V roce 1615 se oženil s Žofií (Sophie) Pálffyovou (1596–1668) z vlivné uherské šlechtické rodiny. Z jejich manželství pocházelo patnáct dětí. Významnými pokračovateli rodu v Čechách byli synové Adam Matyáš (1617–1684) a Jan Bedřich (1619–1696), nejmladší syn Jiří Zikmund (1638–1708) byl zakladatelem štýrské rodové větve.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Transakce s Horšovským Týnem na jaře 1622 byla ukázkovým příkladem, jakým způsobem probíhaly majetkové přesuny českých statků v rámci pobělohorských konfiskací. Panství Horšovský Týn s desítkami vesnic bylo zabaveno Vilémovi z Lobkovic a úřední odhad byl stanoven v hodnotě 308 000 zlatých. Trauttmansdorffovi předepsaná prodejní cena činila však jen 200 000 zlatých. Z této ceny byly Trauttmansdorffovi sraženy finanční pohledávky u císaře a za zásluhy odpuštěna další suma, takže měl doplatit jen 35 000 zlatých. Tuto částku uhradil až v roce 1634. Podobným způsobem probíhala řada dalších transakcí s konfiskovanými statky, tím pádem se zcela vytratil efekt rozšíření komorních statků v Čechách.
Reference
editovat- ↑ a b c ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 279–280.
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Ottův slovník naučný, 25. díl, Praha, 1906; s. 671 dostupné online
- ↑ GSCHLIESSER, Oswald von: Chronologische Liste der Reichshofräte, Vídeň, 2014; s. 52 dostupné online s. 120
- ↑ KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty; Matice moravská, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2006; s. 516–517 ISBN 80-210-4130-7
- ↑ JANÁČEK, Josef: Valdštejn a jeho doba; Praha, 1978; s. 450–453
- ↑ LOBKOWICZ, František:Zlaté rouno v zemích českých; (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991 ; s. 278
- ↑ FORBELSKÝ, Josef: Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století; Praha, 2006, s. 450–454; ISBN 80-7021-812-6
- ↑ REBITSCH, Robert: Matyáš Gallas (1588–1647); Praha, 2013; s. 180–187 ISBN 978-80-247-4778-1
- ↑ KILIÁN, Jan: Martin Maxmilián z Golče. Císařský generál ve víru třicetileté války; České Budějovice, 2010; s. 162–164 ISBN 978-80-86829-55-5
- ↑ Druhý prohlídkový okruh na zámku Horšovský Týn dostupné online
- ↑ JANÁČEK, Josef:Valdštejn a jeho doba; Praha, 1978; s. 248–249
- ↑ KUČA, Karel:Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; II. díl.; Praha, 1997; s. 194 ISBN 80-85983-14-1
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; IV. dil - Západní Čechy; Praha, 1985 s. 63, 80
Literatura
editovat- HÖBELT, Lothar: Ferdinand III. Mírový císař proti vůli; České Budějovice, 2015; 489 s. ISBN 978-80-88030-09-6
- Hermann von und zu Egloffstein Trauttmansdorff, Maximilian Graf von v: Allgemeine Deutsche Biographie, vydavatel Historische Kommission bei der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, svazek 38 (1894), S. 531–536
