Jan Bedřich z Trauttmansdorffu

Jan Bedřich hrabě z Trauttmansdorffu (Johann Friedrich Graf von Trauttmansdorff-Weinsberg) (5. ledna 1619 Vídeň4. února 1696 Praha) byl česko-rakouský šlechtic z významného rodu Trauttmansdorffů. Řadu let patřil k nejvyšším hodnostářům Českého království, kde také díky dědictví a vlastním nákupům vybudoval rozsáhlé majetkové zázemí.

Jan Bedřich z Trauttmansdorffu
Hraběcí erb Trauttmansdorffů
Hraběcí erb Trauttmansdorffů
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
13. listopad 1658 – 4. únor 1696
PanovníkLeopold I.
PředchůdceMaxmilián Valentin z Martinic
NástupceVáclav Norbert Oktavián Kinský
Tajný rada
PanovníkLeopold I.
Skutečný císařský komoří
PanovníkFerdinand III.
Říšský dvorní rada
Ve funkci:
1645 – ?
PanovníkFerdinand III.
Císařský komoří
Ve funkci:
1643 – ?
PanovníkFerdinand III.

Narození5. ledna 1619
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí4. února 1696 (ve věku 77 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníLitomyšl
Choť1. Marie Klára z Dietrichsteina
2. Marie Eleonora ze Šternberka
RodičeJan Maxmilián z Trauttmansdorffu
Žofie Pálffyová
DětiFrantišek Václav z Trauttmansdorffu
PříbuzníMarie Josefa z Trauttmansdorffu a Marie Eleonora z Trauttmansdorffu (vnoučata)
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Jan Maxmilián z Trauttmansdorffu
1584–1650
matka Žofie, rozená Pálffyová
1596–1668
manželka 1. (1650) Marie Klára z Dietrichsteina
1626–1667
manželka 2. (1676) Marie Eleonora ze Šternberka
1654–1703
bratr Adam Matyáš z Trauttmansdorffu
1617–1684
bratr Ferdinand Arnošt z Trauttmansdorffu
† 1692
bratr Jiří Zikmund z Trauttmansdorffu
1638–1708
syn František Václav z Trauttmansdorffu
1677–1753
syn František Antonín Adam Trauttmansdorff
1679–1762
dcera Marie Eleonora Lucie, provdaná Šliková
† 1769
děd Jan Bedřich z Trauttmansdorffu
1542–1614
babička Eva z Trauttmansdorffu

KariéraEditovat

Narodil se jako druhorozený syn císařského diplomata hraběte Maxmiliána z Trauttmansdorffu (1584–1650) a jeho manželky Žofie Pálffyové (1596–1668). Jeho vzdělání věnoval otec značnou péči a vkládal do něj naděje ohledně diplomatických služeb, proto se již v roce 1643 stal císařským komorníkem a v roce 1645 říšským dvorním radou. Spolu s otcem se pak zúčastnil diplomatických jednání v závěru třicetileté války, poté jako diplomat působil například v Mnichově.

Po otcově smrti se více začal věnovat správě majetku, a když byl po smrti Ferdinanda III. odvolán z funkce skutečného císařského komorníka[1], rezignoval na další kariéru u dvora a zapojil se do správy v Českém království. V letech 1658–1696 byl nejvyšším zemským komorníkem, z titulu této funkce zároveň členem sboru místodržících a později i tajným radou. Spolu se starším bratrem Adamem Matyášem, který byl dlouholetým nejvyšším maršálkem, demonstroval rostoucí význam Trauttmansdorffů pro České království.

Majetkové poměryEditovat

Po otci zdědil statky v Dolním Rakousku (Totzenbach) a palác ve Vídni, především ale panství Litomyšl ve východních Čechách. Krátce po převzetí otcovského dědictví (1650) začal kupovat další statky[2], získal Brandýs nad Orlicí s 26 vesnicemi (1652) a Červené Pečky na Kolínsku s 29 vesnicemi (1655). V Červených Pečkách pak nechal postavit raně barokní zámek (1660–1670), který sloužil pro občasné pobyty na cestách mezi Prahou a Litomyšlí. Panství Pečky pak rozšiřoval dalšími nákupy menších statků (Kbel 1661, Jindice 1670, Červený Hrádek 1681). Poslední významnou akvizicí byl zisk panství Choceň s 15 vesnicemi (1683). V sousedství Chocně pak krátce nato nechal vybudovat poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hemžích. V roce 1683 koupil Dolní Břežany u Prahy a k Červeným Pečkám ještě v roce 1689 koupil statek Žandov, kde někdejší jezuitskou rezidenci nechal přestavět na lovecký zámek.

 
Renesanční zámek v Litomyšli

Všechna panství přebíral zdevastovaná třicetiletou válkou a snažil se o hospodářský rozvoj. Obnovoval pusté vesnice, zakládal nové dvory, ovčíny, podporoval výsadbu nových lesů atd.[3] V souvislosti s tím se zvyšoval útlak poddaných, kteří se proto na jeho panstvích v roce 1680 zapojili do selského povstání. Hlavním sídlem byla Litomyšl, kde nechal provést některé úpravy na zámku, obnovil domy na náměstí zničené za třicetileté války, podporoval vznik církevních staveb a celkově se zasloužil o architektonickou proměnu Litomyšle v duchu baroka[4]. Litomyšli také celkem třikrát potvrdil městská práva[5], velkorysý v udílení městských privilegií byl i v Brandýse nad Orlicí[6].

RodinaEditovat

Jeho první manželkou byla od roku 1650 Marie Klára z Dietrichsteina (1626–1667), podruhé se oženil 10. ledna 1667, tedy 6 dní po smrti své první ženy, a to s hraběnkou Annou Marií Berkovou z Dubé a Lipé 1612–1674) a potřetí se oženil v Praze 26. ledna 1676 s Marií Eleonorou ze Šternberka (1654–1703). Ze tří manželství měl celkem šestnáct dětí, mužské potomstvo pocházelo z manželství prvního (Jan Bedřich František 1654–1687[7]) a třetího manželství. Rozsáhlý majetek si rozdělilo celkem pět synů, čímž došlo k rozdrobení dominia.

Z potomstva vynikli:

  • druhorozený syn František Václav (1677–1753)
  • dvě dcery z třetího sňatku, které roku 1712 založily školu a Klášter voršilek v Kutné Hoře a staly se jeho řeholnicemi:
    • Eleonora Františka z Trauttmannsdorffu (14.3.1690[8], † 12.8.1757)
    • Františka Maxmiliána z Trauttmansdorffu (27.8.1694 – 20.8.1721)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Kubeš, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou; České Budějovice, 2009, s. 191 ISBN 978-80-86829-43-2
  2. Cibulková, Věra: Rodinný archiv Trauttmansdorffů; Zámrsk, 1963
  3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989
  4. Jiroušková, Tereza: Umění baroka v Litomyšli; magisterská diplomová práce Univerzity Palackého v Olomouci, 2016
  5. Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – díl III., s. 556; Praha, 1998 ISBN 80-85983-15-X
  6. Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – díl I., s. 224; Praha, 1996 ISBN 80-85983-13-3
  7. http://www.angelfire.com/realm/gotha/gotha/trauttmansdorff.html
  8. http://www.angelfire.com/realm/gotha/gotha/trauttmansdorff.html

Externí odkazyEditovat