Albrecht Jan Smiřický

český šlechtic

Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic (17. prosince 1594, Hrubá Skála18. listopadu 1618, Praha) patřil k nejvýznamnějším představitelům českého šlechtického rodu Smiřických ze Smiřic. Jeho tehdejší autorita byla tak vysoká, že byl považován za možného kandidáta na českou královskou korunu.

Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic

Hlava rodu Smiřických
Ve funkci:
1614 – 1618
Předchůdce Albrecht Václav Smiřický ze Smiřic
Nástupce rod de facto vymřel, protože Jindřich Jiří byl nesvéprávný

Člen direktoria za panský stav
Ve funkci:
24. květen 1618 – 18. listopad 1618
Předchůdce Direktorium ustaveno den po pražské defenestraci
Nástupce Václav starší Berka z Dubé

Narození 17. prosince 1594
Hrubá Skála
Habsburská
monarchie
Habsburská monarchie Habsburská
monarchie
Úmrtí 18. listopadu 1618 (ve věku 23 let)
Praha
Habsburská
monarchie
Habsburská monarchie Habsburská
monarchie
Místo pohřbení Kostelec nad Černými lesy
Rodiče Zikmund II. Smiřický ze Smiřic a Hedvika Zajícová z Házmburka
Příbuzní praděd: Zikmund I. Smiřický ze Smiřic († 1548)
děd: Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569)
bratr: Jaroslav II. Smiřický ze Smiřic (1588–1611)
bratr: Jindřich Jiří Smiřický ze Smiřic (1592–1630)
sestra: Eliška Kateřina, provdaná z Vartmberka (1590–1620)
sestra: Markéta Salomena, provdaná Slavatová z Chlumu (1597 – asi 1655)
švagr: Jindřich Michal Slavata z Chlumu a Košumberka (1588–1620)
švagr: Ota Jindřich z Vartmberka († 1625)
Commons Kategorie Albrecht Jan Smiřický
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

PůvodEditovat

Narodil se jako nejmladší syn Zikmunda II. Smiřického ze Smiřic (1557–1608) z hruboskalské linie rodu a Hedviky Zajícové z Házmburka († 1610). Jeho starší bratr Jaroslav II. Smiřický ze Smiřic byl v letech 1608–1611 hlavou rodu. Smrtí dalšího bratra Jindřicha Jiřího (1592–1630) vymřel rod Smiřických ze Smiřic po meči.

ŽivotEditovat

Albrecht Jan navštěvoval gymnázium v lužickém Zhořelci a poté studoval na univerzitě v Heidelbergu. Poté, co v roce 1614 zemřel poslední člen náchodské větve rodu Smiřických, Albrecht Václav, stal se Albrecht Jan z hlediska dědičného práva nejstarším a zároveň jediným mužským členem rodu. Do jeho vlastnictví tak přešly majetky obou větví rodu a stal se tak jednoznačně nejbohatším z českých pánů.

 
Erb rodu Smiřických ze Smiřic

Podnikl několik poznávacích cest, jeden rok strávil v Itálii. Na jedné ze svých cest se zasnoubil v roce 1617 s hraběnkou Amálii Alžbětou z Hanau-Münzbergu. Vzhledem ke skutečnosti, že s šlechtickým rodem z Hanau-Münzbergu neproběhla žádná předchozí jednání a Albrecht Jan se na dvoře v Hanau objevil zcela bez ohlášení, zapůsobila nabídka k sňatku zprvu velmi chaoticky, neboť jeho postavení v Čechách nebylo známo.

Albrechtova snoubenka Emilie Alžběta byla dcerou v roce 1612 zemřelého hraběte Filipa Ludvíka II. z Hanau-Münzbergu a jeho manželky Kateřiny Oranžské, která byla dcerou Viléma I. Oranžského, který v 16. století vedl boj Nizozemí proti Habsburkům. Hrabství Hanau-Münzberg spojovaly také úzké vazby s Rýnskou Falcí. Filip Ludvík II. byl námluvčím falckého kurfiřta a pozdějšího „zimního krále“ Fridricha Falckého u anglického královského dvora a přičinil se tak o jeho svatbu s princeznou Alžbětou Stuartovnou.

Plánovanou svatbou s Emilií Alžbětou by Albrecht Jan získal nejtěsnější vazby na nejvyšší představitele protestantské šlechty v německých zemích.

PolitikaEditovat

Politicky se podílel na uzavření aliance mezi českými stavy, které měla za cíl získat větší moc a suverenitu ve vztahu k habsburským panovníkům.

Patřil k iniciátorům a vůdcům českého stavovského povstání. V jeho pražském paláci na Malé Straně došlo (22. května 1618) ke schůzce, kde se zrodil plán třetí pražské defenestrace. K té došlo o den později a Albrecht Jan se jí sám aktivně zúčastnil. Následně byla ustanovena prozatímní vláda 30 direktorů, které se sám stal členem. Krátce poté došlo k utváření stavovského vojska, ve kterém Albrecht Jan Smiřický financoval svůj vlastní regiment (asi 1000 mužů pěchoty).

Těmito postoji se stal vůdčí osobností stavovského povstání a řada šlechticů požadovala jeho zvolení českým králem.

MajetekEditovat

Albrecht Jan Smiřický patřil k nejbohatším šlechticům. Majetek byl soustředěn ve středních a severovýchodních Čechách. V roce 1618 vlastnil jedenáct panství: Český Dub, Semily, Hrubá Skála, Kumburk, Hořice, Škvorec, Kostelec nad Černými lesy, Žlunice, Dymokury, Náchod a Uhříněves.[1] Panství zahrnovala šest měst, 22 městeček a 475 vesnic. Celkem tam žilo 8077 osedlých, to znamená, že ze statků Smiřických pocházel téměř každý dvacátý osedlý.[2]

ÚmrtíEditovat

 
Sadelerova rytina Smiřického smrtelné postele

K nastávajícímu sňatku s Emilií Alžbětou však nedošlo, neboť Albrecht Jan Smiřický zemřel již 18. listopadu 1618. Příčinou jeho úmrtí byla pravděpodobně tuberkulóza. Jeho tělo bylo uloženo do rodinné hrobky v Kostelci nad Černými lesy. Majetky Albrechta Jana přešly do vlastnictví jeho sester Alžběty a Markéty Salomeny, po bitvě na Bílé Hoře je získal Albrecht z Valdštejna.

Citát Golo Manna (německý historik)Editovat

„… pokud by vůbec někdo dokázal české stavovské povstání dovést k vítězství, byl by to Albrecht Jan Smiřický.“

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 152. Dále jen Smiřičtí. 
  2. Smiřičtí, s. 215

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat