Vápenná

obec v okrese Jeseník v Olomouckém kraji
Tento článek je o obci v okrese Jeseník. O vrcholu v Malých Karpatech pojednává článek Vápenná (Malé Karpaty).

Vápenná (do roku 1949 Zighartice,[4] německy Setzdorf[5]) je obecokrese JeseníkOlomouckém kraji. Žije zde přibližně 1 200[1] obyvatel.

Vápenná
Kostel sv. Filipa
Kostel sv. Filipa
Znak obce VápennáVlajka obce Vápenná
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecJavorník
Obec s rozšířenou působnostíJeseník
(správní obvod)
OkresJeseník
KrajOlomoucký
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 183 (2024)[1]
Rozloha36,79 km²[2]
Katastrální územíVápenná
Nadmořská výška408 m n. m.
PSČ790 64
Počet domů352 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.1
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduVápenná 442
790 64 Vápenná
vapenna@rychleby.cz
StarostaLeoš Hannig
Oficiální web: www.vapenna.cz
Vápenná
Vápenná
Další údaje
Kód obce541249
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha editovat

Obec Vápenná sousedí na severu s obcí Černá Voda a s městem Žulová, na západě s obcí Skorošice, na jihu s obcí Lipová-lázně a na východě s obcemi Česká Ves a Stará Červená Voda. Od okresního města Jeseník je vzdálena deset kilometrů a od krajského města Olomouc 78 kilometrů.

Geomorfologicky patří Vápenná k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické , na rozhraní oblasti jesenické (geomorfologický celek Rychlebské hory, podcelky Hornolipovská hornatina a Sokolský hřbet) a oblasti Krkonošsko-jesenické podhůří (geomorfologický celek Žulovská pahorkatina). Nejvyšším vrcholem je Studený (1042 m n. m.), dalšími např. Kopřivník (929 m), Kopřivný (823 m), Na radosti (979 m), Jasanový vrch (800 m), Žulový vrch (719 m).

Území Vápenné patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Hlavním tokem je říčka Vidnávka, která protéká obcí zhruba severním směrem a přijímá mj. zleva v Lesní Čtvrti potok Obloučník a Ztracený potok (protékající osadou Polka) a zprava Vápenský potok. Na severozápadě katastru pramení pod Zelenou horou Černý potok a pod Studničním vrchem Mariánský potok.

Území obce pokrývá ze 16,5 % zemědělská půda (7 % orná půda, 8,5 % louky a pastviny) a z téměř 78 % les.

Historie editovat

Je možné, že se k dnešní Vápenné vztahuje jméno vesnice Schiccovici v zakládací listině kláštera ve slezském Jindřichově (Henryków). První písemná zmínka o obci zvané Seczikisdorf se však ale vyskytuje poměrně pozdě, až z roku 1358, kdy ves vykoupil vratislavský biskup (spolu s celým panstvím přináležejícím k hradu Frýdberku – dnešní Žulová) od loupeživých rytířů, bratří Hynka a Václava Haugviců a připojil ji ke svému panství se sídlem na Jánském Vrchu. Jméno vesnice pochází pravděpodobně od lokátora slovanského původu jménem Siecich, Siecik, Setěch nebo Secech. Pozdější české jméno Zighartice vzniklo až mnohem později, zřejmě mylným odvozením od jména Sieghart. Ves se nalézala v majetku vratislavských biskupů.

Již roku 1420 jsou však Zighartice jmenovány jako pusté a obnoveny byly až roku 1576. Ves poté poměrně rychle rostla i přes poničení ve třicetileté válce. Již roku 1629 se zde zmiňuje výroba vápna ve dvou vápenných pecích; vedle toho bylo významnou aktivitou v obci dřevařství. Výrazem rozvoje obce ve 2. polovině 18. století bylo vedle založení řady osad v jejím okolí (Polky, Nýznerova a dalších) také stavba kostela sv. Filipa (na počest patrona chrámu, biskupa Filipa Schaffgotsche) v letech 1780–1781 i s farní budovou (tehdy budovou lokálie; na faru byla změněna až roku 1845), zřízení školy od roku 1781 (stálá školní budova zde byla až od roku 1872) a povýšení zdejšího fojtství na rytířský statek roku 1775. Statek fojtství zůstal – ve srovnání se situací v okolních vesnicích – poměrně skromný, přesto k němu patřila zejména osada Nýznerov.

Obyvatelstvo se v té době vedle zemědělství živilo též dřevařstvím a přadláctvím, ale největší význam pro rozvoj obce v 19. století měla výroba vápna ze zdejšího vápence. V roce 1836 zde bylo napočteno sedmnáct vápenných pecí, již modernějších než původní polní pece, ale skutečný průmyslový rozvoj začal až se stavbou moderních kruhových vápenek. První z nich nechal roku 1868 postavil Anton Cajetan Latzel ze známé rodiny podnikatelů se lněnou přízí ze sousedních Skorošic, které patřilo od roku 1839 zdejší fojtství. Rodině Latzelů patřila nejvýznamnější vápenka v obci do roku 1945; byly zde však i další závody A. Rösnera a S. Neugebauera, založené bezprostředně po latzelovské vápence. Kromě toho se na území obce nalézaly lomy na žulu a mramor.

Vápenná byla do konce patrimoniální správy roku 1850 součástí panství Frýdberk (Žulová) patřícího vratislavskému biskupovi, od té doby je samostatnou obcí.

Vápenná se díky průmyslu stala jednak jednou z největších vesnic v okolí (téměř 3000 obyvatel), jednak také střediskem dělnického, zvláště komunistického hnutí, které se vyostřilo zejména začátkem 30. let 20. století, kdy těžbu a zpracování nerostů na Jesenicku silně ochromila hospodářská krize. Řada zdejších dělníků se aktivně účastnila tzv. Frývaldovské stávky a na zdejším hřbitově je pohřbeno sedm obětí četnické střelby z 25. listopadu 1931. Po prohrané stávce se obyvatelstvo obrátilo vesměs k Sudetoněmecké straně.

Po druhé světové válce a odsunu německých obyvatel se zde dlouho udržela tradiční průmyslová odvětví; poslední žulový lom, lom Jana Vycpálka, byl uzavřen roku 1969 a vápenka zastavila provoz o deset let později. Zdejší zemědělství bylo nejprve koncentrováno do jednotného zemědělského družstva a poté přičleněno ke Státnímu statku Žulová, lesnictví k Lesnímu závodu Javorník.

Těžbu a zpracování mramoru provozuje dosud firma Omya CZ s.r.o. Vápenná, která má vlastní mramorový lom na Smrčníku již na katastru Lipové-lázní. Vápenná se rovněž stala rekreační oblastí, ve které jsou zvláštními lákadly bývalé lomy (Vycpálkův, Arcibiskupský).

Vápenná je členem Mikroregionu Žulovsko, svazku obcí vzniklého v roce 2003.[6] Obec je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník.[7] Z Euroregionu Praděd[8] vystoupila roku 2005.

Osady editovat

Vedle osady Polka, která má postavení části obce, má Vápenná tyto další části:

Zelená Hora (německy Grünberg) dva kilometry východně od Vápenné, založená v 70. letech 18. století. Roku 1930 zde bylo 14 domů a 108 obyvatel.

Část Starého Podhradí (do 1948 Nový Kaltštejn, německy Neu-Kaltenstein) 3,5 kilometru východně od Vápenné. Větší část osady patří k obci Černá Voda, s níž má i celá osada jediné dopravní spojení. V současnosti se jedná o sloučení obou dílů. Roku 1930 bylo ve vápenské části Starého Podhradí 8 domů a 34 obyvatel.

Paseky (dříve Muhrova Paseka, německy Moorhau nebo Muhrhau) a Bažiny (dříve Vrbiska, německy Weiden Sümpfe, Weidensümpfe), dvě skupiny chalup tři kilometry jihovýchodně od Vápenné, v nivě Vápenského potoka od Předním a Zadním Jílovcem, založené v 70. letech 18. století. Roku 1930 bylo v Pasekách 6 domů a 43 obyvatel, v Bažinách 8 domů a 54 obyvatel.

Lesní Čtvrť (německy Bogengrund), tři kilometry jižně od Vápenné na cestě do Lipové-lázní, na soutoku Vidnávky a potoka Obloučník. Roku 1930 zde bylo 5 domů a 41 obyvatel.

Do roku 1949 patřila k Vápenné také větší část osady Nýznerova (zvaná též Nýznerov 1. díl), založená na pozemcích bývalého vápenského fojtství. Ta se však nalézala na nejzápadnější hranici obce a byla přístupná jen od Žulové a od Skorošic. Ke Skorošicím byla nakonec uvedeného roku připojena.

Obyvatelstvo editovat

Vývoj počtu obyvatel editovat

Počet obyvatel Vápenné podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[9][10]

Celá obec Vápenná

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 2 091 2 058 2 216 2 284 2 516 2 599 2 475 2 936[p 1] 3 326 1 309 1 135 1 311 1 278 1 338 1 358 1 272[p 2] 1 219 1 135
Počet domů 287 321 301 340 358 366 421 415 269 273 269 312 323 346 352
  1. z toho: 37 Čechoslováků, 2868 Němců; 2892 řím. kat., 14 evang., 1 izrael., 20 bez vyzn.
  2. z toho: 1 054 Čechů, Moravanů a Slezanů, 119 Slováků, 47 Němců, 1 Polák; 418 řím. kat., 3 evang., 2 pravosl., 724 bez vyzn.

V obci Vápenná je evidováno 367 adres : 365 čísel popisných (trvalé objekty) a 2 čísla evidenční (dočasné či rekreační objekty).[11] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 323 domů, z toho 270 trvale obydlených.

Část obce Vápenná

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 810 1 832 1 981 2 078 2 290 2 397 2 273 2 727[p 1] 1 090 1 210 1 183 1 305 1 336 1 223 1 203 1 114
Počet domů 251 286 266 305 321 329 384 389 269 255 259 300 307 333 339
  1. z toho: 37 Čechoslováků, 2059 Němců; 2684 řím. kat., 13 evang., 1 izrael., 20 bez vyzn.

V samotné Vápenné (bez Polky) je evidováno 354 adres : 353 čísla popisná (trvalé objekty) a 1 číslo evidenční (dočasné či rekreační objekty).[12] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 307 domů, z toho 259 trvale obydlených.

Obecní správa editovat

Správní vývoj editovat

Správní příslušnost Vápenné od roku 1848[13]

  • 1848 vévodství slezské, kraj opavský, Nisské knížectví, (část) panství Frýdberk, (část) lenní rytířské fojtství Zighartice
  • od 1. ledna 1850 do roku 1855 vévodství slezské, politický okres Frývaldov, soudní okres Vidnava
  • od roku 1855 do roku 1868 vévodství slezské, smíšený okres Vidnava
  • od roku 1868 do 30. listopadu 1928 vévodství slezské / země slezská, politický okres Frývaldov, soudní okres Vidnava
  • od 1. prosince 1928 do 31. ledna 1949 země moravskoslezská, politický okres Frývaldov, soudní okres Vidnava
    • kromě: od 1. října 1938 do května 1945 „sudetoněmecká území“, od 15. dubna 1939 jako říšská župa Sudety / Reichsgau Sudetenland; (od 1. května 1939) vládní obvod Opava / Regierungsbezirk Troppau; (od 20. listopadu 1938) Landkreis Freiwaldau, Amtsgericht Weidenau
    • od 31. května 1945 Slezská expozitura země Moravskoslezské
  • od 1. ledna 1949 do 30. června 1960 Olomoucký kraj, okres Jeseník
  • od 1. července 1960 do 31. prosince 1995 Severomoravský kraj, okres Šumperk
  • od 1. ledna 1996 do 31. prosince 1999 Severomoravský kraj, okres Jeseník
  • od 1. ledna 2000 Olomoucký kraj, okres Jeseník

Církevní správa editovat

Z hlediska římskokatolické církevní správy spadá Vápenná do farnosti Vápenná, která patří do děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské.[14] Farnost je administrována excurrendo z Vidnavy.

Evangeličtí věřící patří k farnímu sboru Javorník u Jeseníku.[15] Věřící Československé církve husitské patří k náboženské obci v Jeseníku, kde se nachází rovněž farnost pro pravoslavné věřící.

Části obce editovat

Obecní symboly editovat

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 5. října 2004.[16]

Doprava editovat

Vápennou vede regionální železniční trať č. 295 (železniční trať Lipová Lázně - Javorník ve Slezsku). Na území obce je stanice této trati s názvem „Vápenná“.

Obcí prochází silnice I. třídy číslo 60 z Jeseníku a Lipové-lázní směrem na Žulovou, Javorník a dále na státní hranici, odkud pokračuje jako silnice 382 do polského Pačkova. Z ní odbočují komunikace místního významu (např. do osad Polka a Zelená Hora).

Pamětihodnosti editovat

Kulturní památky editovat

  • Římskokatolický farní kostel svatého Filipa, klasicistní z let 1780–1781, s barokním mobiliářem a obrazovou výzdobou Aloise Baucha z Vidnavy a se starým hřbitovem obehnaným kamennou zdí (kulturní památka)[17]
  • Hrob obětí frývaldovské stávky z roku 1931 (kulturní památka)[18]
  • Boží muka u silnice na Žulovou z počátku 19. století, ve stylu lidového baroka[19]
  • Sloup se sochou Ukřižovaného (kulturní památka)
  • Dům čp. 98 – lidová architektura z přelomu 18. a 18. století (kulturní památka)[20]
  • Památník obětem 1. světové války z roku 1925, obnoven roku 2003
  • Kamenná šachtová vápenka u nádraží

Přírodní památky editovat

Školství editovat

V obci se nachází mateřská škola a základní škola nižšího i vyššího stupně (1.-9. ročník).[21]

Slavní rodáci editovat

  • Emil Beier (1893–1985), sudetoněmecký politik, nacistický starosta Ostravy v letech 1940–1945.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Vyhláška ministra vnitra č. 13/1951 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1950. Dostupné online.
  5. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 860. 
  6. http://www.zulovsko.cz/
  7. http://www.smoj.cz/
  8. http://www.europraded.cz/
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 650–651.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 36.  Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16 [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.  Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha: ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 976–977. 
  10. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  11. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12 [cit. 2010-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-26. 
  12. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12 [cit. 2010-01-12]. Dostupné online. 
  13. GAWRECKI, Dan, a kol. Dějiny Českého Slezska 1740-2000. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2003. ISBN 80-7248-226-2. 
  14. BOHÁČ, Zdeněk. Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství s.r.o., 1999. ISBN 80-7192-405-9. 
  15. NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a Slezska. Praha: Kalich, 2009. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 204–205. 
  16. Udělené symboly – Vápenná [online]. 2004-10-05 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  17. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=322
  18. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=319
  19. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=324
  20. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=323
  21. http://www.zsvapenna.jesenicko.com/

Literatura editovat

  • AUGUSTINKOVÁ, L.: Stavební vývoj venkovského domu čp. 98 ve Vápenné. Časopis Slezského zemského muzea v Opavě, série B, vědy historické, LXIV, 2015, č. 2, s. 177 – 184.

Externí odkazy editovat