Otevřít hlavní menu

Tereza Dubrovská

česká básnířka a překladatelka

Tereza Dubrovská, též Teréza, vlastním jménem Terezie Mixová, provdaná Koseová (13. únor 1878, Slezská Ostrava8. listopad 1951, Nová Ves u Chotěboře) byla česká básnířka, překladatelka a klavíristka.

Tereza Dubrovská
TerezaDubrovska1923.jpg
Rodné jméno Terezie Mixová, provdaná Koseová
Narození 13. února 1878
Slezská Ostrava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. listopadu 1951 (ve věku 73 let)
Nová Ves u Chotěboře
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání básnířka, klavíristka, mecenáška
Národnost slezská
Vzdělání soukromé
Období 1899-1933
Žánr básně - sonety
Manžel(ka) MUDr. Otakar Kose
Rodiče Ing. Alois Mixa otec
Anna Mixová-Vondráčková matka
Příbuzní Jarmila Šťastná-Mixová sestra
Ing. Ignác Vondráček děd
Vlivy Jaroslav Vrchlický, Paul Verlaine, Karel Hlaváček, Elizabeth Barrettová-Browningová
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodila se v Ostravě v rodině důlního inženýra Aloise Mixy (1845-1914) a jeho ženy Anny, dcery ostravského uhelného magnáta Ignáce Vondráčka. Měla tři sestry: Annu (1874-1894), Jarmilu (1876-1960) - malířku, provdanou Šťastnou a Ludmilu (1879-po 1951), která se provdala za důstojníka francouzského námořnictva Eugena Hippeaua a žila v Toulonu.

Po smrti děda, Ignáce Vondráčka získaly jeho dcery podíl z jeho obrovského dědictví. Rodina Mixova se přestěhovala v roce 1889 do Prahy. Tereza měla soukromé vzdělání. Lexikon české literatury mylně uvádí, že absolvovala Vyšší dívčí školu a Pražskou konzervatoř. Tyto informace vyvrací Drahomír Šajrar [1]. Mezi její soukromé učitele však patřili profesoři těchto ústavů, například František Táborský, Jindřich Kàan z Albestů, pozdější ředitel konzervatoře, Karel Hoffmeister nebo Vítězslav Novák. Dále získala vzdělání v dějinách, dějinách literatury a dějinách výtvarného umění. V roce 1894 koupili Tereziini rodiče zámek a velkostatek v Nové Vsi u Chotěboře. Zde se stýkali například i s Františkem Ladislavem Riegerem, který měl statek v nedaleké Malči.

Na jaře 1907 se Tereza Dubrovská seznámila s F. X. Šaldou. Jejich vztah a intenzivní korespondence však končí v prosinci 1907, patrně díky iniciativě Růženy Svobodové.

ManželstvíEditovat

Patrně na konci roku 1896 nebo na začátku roku 1897 se Tereza Mixová provdala za lékaře, pozdějšího univerzitního docenta MUDr. Otakara Kose. V roce 1903 podnikla s manželem několikaměsíční cestu do severní Afriky (Tunisko, Alžír a Maroko), odkud se vrátili přes Španělsko, FranciiNěmecko. Po návratu do Prahy se věnovala hudbě a výtvarnému umění. V březnu 1907 navštívili Mallorku a Korsiku.

V letech 1906-1911 byl MUDr. Kose primářem interního oddělení Zemské nemocnice v Olomouci. Tereza Dubrovská zorganizovala pro Českou besedu v Olomouci přednášku F. X. Šaldy v prosinci 1907 a byla hostitelkou Jaroslava Vrchlického během jeho přednášky tamtéž o několik dnů později.

Manželství se okolo roku 1908 rozpadlo.

MecenáškaEditovat

 
Pomník Hany Kvapilové od Jana Štursy, který byl v roce 1914 odhalen v Kinského zahradě v Praze. Tereza Dubrovská přispěla zásadním způsobem organizačně i finančně k jeho realizaci.

Tereza Dubrovská využívala svého bohatství a svých kontaktů k podpoře umění v nejrůznějších podobách:

Byla inspirátorkou myšlenky na stavbu pomníku herečky Hany Kvapilové v Kinského sadech a zásadním způsobem rovněž přispěla finančně. Návrhy na pomník zpracovali sochaři: Josef Mařatka, Quido Kocian, Bohumil Kafka a Jan Štursa. Nejprve byl vybrán návrh Bohumila Kafky. Později se ale zadavatelé rozhodli pro návrh Jana Štursy [2]. Pomník byl odhalen v roce 1914.

Založila veřejnou knihovnu v Rychvaldu. Podporovala Spolek pro výchovu mrzáčků MUDr. Jedličky na Vyšehradě. Založila Pomocný výbor pro umělce výtvarné, literáty a žurnalisty, který v letech první světové války mimo jiné podporoval i Viktora Dyka, Karla Tomana nebo Boženu Benešovou.

Pro Galerii Jiřího Karáska ze Lvovic získávala během svých cest po Evropě obrazy a především grafiku.

Na tyto akce věnovala značné vlastní prostředky; dále organizovala různé sbírky, dobročinné akce a prodejní výstavy.

PřekladatelkaEditovat

V létě roku 1918 se v Chorvatsku seznámila s básníkem a pozdějším diplomatem Ante Tresić-Pavičićem. Překládala jeho verše do češtiny a několikrát jej navštívila (v roce 1921 v Portugalsku a ve Španělsku, v roce 1924 v USA).

Přeložila rovněž ze španělštiny několik básní Rubéna Daría.

Závěr životaEditovat

Kolem roku 1932 přišla Tereza Dubrovská o většinu svého majetku. Okolnosti nejsou dnes již známy. Sestrám Tereze a Jarmile zůstal pouze velkostatek v Nové Vsi. Jelikož se však nevyznaly v hospodářství a statek pronajímaly za nevýhodných podmínek, byl jeho výnos malý a sestry se musely značně uskromnit. Z těchto omezených příjmů splácela Dubrovská ještě dluh tiskárně za tisk své poslední sbírky Večery v Bissone.[3]

V březnu 1948 byla na velkostatek uvalena národní správa. Stalo se tak na základě rozhodnutí Okresního národního výboru v Chotěboři ze dne 19. března 1948. Sestry byly vyhnány na ulici a dožily díky soucitu místních obyvatel. Tereza Dubrovská zemřela 8. listopadu 1951 a je pohřbena v rodinné hrobce v Nové Vsi.

DíloEditovat

První práce zaslala pod pseudonymem František Zvěřina Jaroslavu Kvapilovi do časopisu Zlatá Praha. Ten rozpoznal její talent a přiměl ji ke změně pseudonymu na Tereza Dubrovská. V roce 1903 editoval její první sbírku básní Písně. Své práce otiskovala i v časopisech Máj, ZvonKvěty.

Všechny její knihy, ač vycházely pod hlavičkou různých vydavatelství, byly prakticky vždy vydány vlastním nákladem.

Hudební zpracování básníEditovat

Hudební skladatel Václav Juda Novotný složil na její texty několik písní. Některé své básně zhudebnila i autorka sama. Byla vynikající klavíristkou, ale veřejně nevystupovala.

PseudonymyEditovat

František Zvěřina (Zlatá Praha)

SpisyEditovat

PřekladyEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. ŠAJTAR, Drahomír. Básnířka Tereza Dubrovská : letopis. Šenov u Ostravy: Tilia, 2001. ISBN 80-86101-35-5. Kapitola II., s. 22, 45. 
  2. Jana Cermanová: Mařatkova Hana Kvapilová. www.horice.org [online]. [cit. 2010-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-29. 
  3. viz dochované dopisy T. Dubrovské Antonínu Klášterskému z 29. 3. 1935 a z 9. 11. 1936

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat