Wikipedie

Klíšťová encefalitida

infekční onemocnění

Klíšťová encefalitida (též klíšťový zánět mozku) je infekční virové onemocnění je onemocnění vyvolané virem klíšťové encefalitidy, které se projevuje příznaky podobnými chřipce, horečkou a u některých pacientů meningoencefalitidou, zánětem mozku a zánětem mozkových blan. Většina nakažených osob však nevykazuje žádné příznaky onemocnění. Úmrtnost je sice nízká, ale často dochází k trvalým následkům.[1]

Nemoc, způsobená původci ze skupiny Flaviviridae, se přenáší kousnutím (přisátím) infikovaného klíštěte, především klíštěte obecného (Ixodes ricinus); méně často konzumací syrového mléka od infikovaného zvířete. Kauzální léčba klíšťové encefalitidy neexistuje, léčba je pouze symptomatická. Kromě obecných ochranných opatření, jako je nošení oblečení zakrývajícího tělo a kontrola těla po návštěvě lesa, lze za preventivní opatření považovat aktivní očkování vakcínou proti klíšťové encefalitidě. Na národních úrovních se různě liší a je různými úřady doporučováno všem osobám, které pobývají, pracují nebo cestují v "rizikových" nebo endemických oblastech.

Počet hlášených případů se ve většině zemí zvyšuje.[2] Klíšťová encefalitida představuje pro Evropu znepokojivou zdravotní výzvu, protože počet hlášených případů klíšťové encefalitidy u lidí ve všech endemických oblastech Evropy se za poslední tři desetiletí zvýšil téměř o 400 %.[3]

Je známo, že virus klíšťové encefalitidy infikuje řadu hostitelů včetně přežvýkavců, ptáků, hlodavců, masožravců, koní a lidí.

Onemocnění editovat

Inkubační doba klíšťové encefalitidy bývá 7 až 14 dnů, může být však i měsíc. Obecně lze říci, že nemoc probíhá hůře u dospělých než u dětí a že po setkání s virem získává člověk s normálně pracujícím imunitním systémem imunitu proti typu viru, který jej napadl, a případně i proti příbuzným virům. Tato imunita však není trvalá, postupem času slábne. Získaná imunita (promořenost) je však i v rizikových oblastech velmi nízká.[4] Nemoc může mít podobu jen lehkých bolestí hlavy a zvýšené teploty nebo (ve druhé fázi) těžký průběh spojený s prudkými bolestmi hlavy, vysokými horečkami, dezorientací, poruchami motorické koordinace, ztuhnutím šíje, atd. Při těžkém průběhu může dojít k úmrtí nebo k dlouhodobějším či doživotním následkům v podobě ochrnutí, poruchám soustředění či snížení intelektuálního výkonu.

Přenos editovat

 
Dospělé klíště druhu Ixodes scapularis.
 
Očkovací sada na klíšťovou encefalitidu

Hlavní přenos se odehrává prostřednictvím infikovaných klíšťat, přičemž přirozeným rezervoárem virů jsou zejména hlodavci. Existuje i přenos alimentární cestou skrz tepelně neupravený kozí či ovčí sýr a mléčné výrobky. Známý je případ epidemie ze slovenské Rožňavy, kde v roce 1951 onemocnělo na 600 lidí touto nemocí v důsledku konzumace infikovaného mléka. V roce 1999 bylo na Vsetínsku diagnostikováno 22 případů, u nichž k nakažení došlo patrně v důsledku pozření ovčího sýra vyrobeného z infikovaného mléka. Nemoci, u nichž došlo k přenosu alimentární cestou, mají zpravidla lehčí průběh.

Prevence a podpůrná léčba editovat

Relativně účinnou prevencí je očkování, jelikož se však klíšťová encefalitida vyskytuje v řadě typů a očkování nebývají komplexní, je třeba zvolit očkovací látku postihující rizika dané oblasti (např. střední Evropy). Očkování proti konkrétním typům poskytuje i částečnou imunitu proti sérologicky příbuzným typům, ale tato poučka neplatí zcela obecně. Očkování se doporučuje u lidí pracujících v rizikových profesích či zabývajících se rizikovými činnostmi (např. tábory v přírodě). Zejména v rizikových oblastech s podílem infikovaných klíšťat přesahujícím obvyklé 1 %. Po přeočkování po 3 letech je nutné neustálé přeočkovávání po 5 až 6 letech. V roce 2014 očkování vyhledalo 23 % české populace, nárůst je připisován kladnému postoji zdravotních pojišťoven a jejich fondům prevence.[5] Pro srovnání - proočkovanost v Rakousku je přes 80 % a tomu odpovídá pokles závažných onemocnění na desetinu. V ČR ve sledovaném období počet onemocnění dvojnásobně vzrostl.[6] Jedinou možnou léčbu představuje podpůrná léčba (vitamíny a léky tlumící sekundární projevy nemoci) a klid na lůžku. U závažných případů se podává interferon.

Rozšíření editovat

Nemoc se vyskytuje na řadě míst v Evropě a Asii a je spojena s rozšířením klíšťat. Většina případů je soustředěna do ohniskových oblastí, kde se infikovaná klíšťata v hojné míře vyskytují. Počet případů dlouhodobě mírně roste a plocha rizikových oblastí se pomalu rozšiřuje.

Česká republika editovat

V Česku představují nejvíce rizikovou oblast jižní Čechy a obecně okolí Vltavy a Berounky, kromě toho se za vysoce rizikové označují některé části Jeseníků a Českomoravské vrchoviny. V Českých Budějovicích se výzkumem klíšťové encefalitidy intenzivně zabývají vědci z Parazitologického ústavu AV ČR.

Proočkovanost proti klíšťové encefalitidě je v České republice stále nízká – 33 % (v roce 2021).[7] Pro srovnání – v Rakousku je přes 80 %.[8] Výskyt případů tohoto onemocnění přitom stále roste a v roce 2020, kdy úřady evidovaly 854 případů nákazy, byl dokonce nejvyšší za posledních devět let.[9] Očkování je se spoluúčastí, ve věku nad 50 let plně hrazeno pojišťovnami.

Upozornění editovat

V běžné populaci bývá zaměňován pojem klíšťová encefalitida s pojmy meningitida nebo meningokok.

  • Onemocnění vyvolané bakterií Neisseria meningitidis (meningokok) je přenosné výhradně mezi lidmi (interhumánně). Očkování plně hradí zdravotní pojišťovny dětem i dospělým.
  • Meningitida čili zánět mozkových blan je vyvoláván především viry, bakteriemi či jinými mikroorganismy. Očkování plně hradí zdravotní pojišťovny dětem, rizikovým pacientům a lidem ve věku nad 65 let.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ PETROUŠOVÁ, Lenka; ZJEVÍKOVÁ, Alena. Klíšťová encefalitida v dětském věku, význam očkování. Pediatrie pro praxi. 2014, roč. 15, čís. 2, s. 67–69. Dostupné online [cit. 2021-08-23]. ISSN 1213-0494. OCLC: 219478595. 
  2. ↑ Suss J. Tick-borne encephalitis in Europe and beyond--the epidemiological situation as of 2007. Euro Surveill.. June 2008. Dostupné online. DOI 10.2807/ese.13.26.18916-en. PMID 18761916. 
  3. ↑ Factsheet about tick-borne encephalitis (TBE) [online]. 18 June 2017 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ Luňáčková L, Chmelík V, Šípová I, Žampachová E, Bečvářová J. Epidemiologické sledování klíšťové encefalitidy v Jižních Čechách – lokalita Římov, Epidemiologie mikrobiologie imunologie č. 2, roč. 52, duben 2003
  5. ↑ Zdravotní pojišťovny přispívají na očkování proti klíšťové encefalitidě [online]. Hledamzdravi.cz, 2015-04-03 [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ CHMELÍK, Václav. Klíšťová meningoencefalitida. Dermatologie pro praxi. 2008, roč. 5, čís. 3, s. 105–108. Dostupné online [cit. 2021-08-23]. ISSN 1802-2960. OCLC:320686307. 
  7. ↑ Příprava na jaro v přírodě: očkování proti klíšťové encefalitidě. vakciny.avenier.cz [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ Impfplan Österreich. www.sozialministerium.at [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ ZP MV ČR: Na očkování proti „klíšťovce“ je teď nejvhodnější čas Archivováno 2. 5. 2021 na Wayback Machine., 10.2.2021

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

 
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Klíšťová_encefalitida&oldid=23677411“