Saské vévodství

historický státní útvar

Saské vévodství bylo středověké kmenové vévodství existující do roku 1180 a rozkládající se především na území současné německé spolkové země Dolní Sasko, ale zasahovalo i na území Saska-Anhaltska a Severního Porýní-Vestfálska, Šlesvicka-Holštýnska a okrajových oblastí severního Durynska a Hesenska (viz mapa).

Saské vévodství
Hartogdom Sassen (nds)
Herzogtum Sachsen (de)
 Staří Sasové 8041296
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Saské vévodství okolo r. 1000 v rámci Německého království
neurčeno
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
státní útvary a území
Předcházející:
Staří Sasové Staří Sasové
Nástupnické:
Sasko-wittenberské vévodství Sasko-wittenberské vévodství
Sasko-lauenburské vévodství Sasko-lauenburské vévodství
Vestfálské vévodství Vestfálské vévodství
Oldenburské hrabství Oldenburské hrabství
Anhaltské knížectví Anhaltské knížectví
Brémské knížecí arcibiskupství Brémské knížecí arcibiskupství
Münsterské knížecí biskupství Münsterské knížecí biskupství
Teklenburské hrabství Teklenburské hrabství
Holštýnské hrabství Holštýnské hrabství
Brunšvicko-lüneburské vévodství Brunšvicko-lüneburské vévodství

DějinyEditovat

Období od 2. století do 5. stoletíEditovat

O období od 2. století do 5. století pojednává článek Sasové.

Období od 6. století do 9. stoletíEditovat

O období od 6. století do 9. století pojednává článek Staří Sasové.

Období od vzniku Saského vévodství do roku 1180Editovat

 
Znak Jindřicha Lva, resp. Welfů (modrý lev na zlatém poli), klášter Steingaden z 13. století

V polovině 9. století zde zároveň vzniklo silné kmenové vévodství, jehož prvním známým vévodou byl Liudolf, zmiňovaný v pramenech k roku 850. Za vlády jeho syna Oty Osvíceného pak Sasové ovládli Durynsko. Jeho syn, Jindřich I. Ptáčník, se stal roku 919 králem Východofranské říše a Sasko jádrem vznikajícího císařství.

Po nástupu Oty I. (936973) na německý trůn bylo Saské vévodství v roce 960 uděleno lénem Heřmanu Billungovi (odtud také další název Saska = Země Billungů), přičemž nejdůležitější opěrné body zůstaly v držení krále. Zároveň výboji na východ vznikla Billunžská marka. Od konce 10 století a v 11. století postupně zanikla jednota vévodství, které se rozpadlo na řadu hrabství. V roce 1106 vymřel rod Billungů smrtí vévody Magnuse Saského, a Sasko získal Lothar Supplinburský, zvolený v roce 1125 římským králem jako Lothar III. Ten Sasko v roce 1137 převedl na svého zetě, vévodu Jindřicha Pyšného (Heinricha der Stolze) z Bavorska, za jehož života byla Míšeňská marka nakrátko opanována Welfy (11371138).

Po sesazení Jindřicha Pyšného obdržel Saské vévodství Albrecht I. Medvěd z rodu Askánců, který je zpětně převedl v roce 1142 na Jindřichova syna, proslulého Jindřicha Lva, za což obdržel Braniborské markrabství. Jindřich Lev z rodu Welfů rozšířil území Saska především vítěznými boji s polabskými Slovany na východním a severovýchodním pomezí (zde získal roku 1160 Meklenbursko, které se pak roku 1170 zase plně osamostatnilo jako říšské knížectví) a získal i Bavorské vévodství.

Období od roku 1180 do roku 1423Editovat

 
Znak Askánců, dříve hrabata z Ballenstedtu

Roku 1180 poráží Jindřicha Lva císař Fridrich I. Barbarossa, který mu většinu držav zabavil a vévodství bylo rozděleno, čímž také de facto zaniklo. Bernhard, hrabě askánský, získal titul vévody a rodové državy, k nimž si ještě vydobyl Wittenbersko a Lauenbursko; arcibiskup kolínský pak Vestfálsko (jako vévodství); pomořanská knížata byla v roce 1181 povýšena na vévody; lankrabě durynský Herman I. obdržel Saskou Falc (Saské falckrabství, založené Jindřichem I. Ptáčníkem); Lübeck byl v roce 1182 povýšen na říšské město; a Jindřichu Lvu zůstaly pouze část Engern a Ostfálsko (z těchto zemí pak vzniklo roku 1235 Brunšvicko)

V roce 1260 si Bernhardovi vnuci rozdělili jeho území mezi sebe a to tak, že Johann získal Sasko-Lauenbursko a Albrecht Sasko-Wittenbersko. Obě linie spolu soupeřili o zisk kurfiřtského hlasu, který byl v roce 1356 přiřčen císařem Karlem IV. Rudolfu I. (12971356), vévodovi sasko-wittenberskému společně s úřadem říšského vikariátu.

Když v roce 1423 vymřela wittenberská linie sasko-askánského domu, obdržel kurfiřtský titul a zároveň přeneseně i titul vévodů saských míšeňský markrabě Fridrich IV. (I.) Bojovný z rodu Wettinů. Wittenberg se pak stal hlavním městem Saského kurfiřtství.

Související článkyEditovat

ZdrojeEditovat

  • čerpáno také z článku Sasko na adrese http://nb.vse.cz/%7EDRBAL/drbal.lab/AtlWWW/EPS/EPS.html odkaz je v současnosti již nefunkční