Welfové

Welfové
Země	Württembersko
Mateřská dynastie	Esteni
Tituly	římsko-německý císař; Král Spojeného království; král Hannoverský; Hannoverský kurfiřt; Brunšvicko-Lüneburský vévoda; Brunšvický vévoda; Bavorský vévoda; Saský vévoda; Modenský vévoda; Toskánský markrabě
Zakladatel	Welf I. Bavorský
Rok založení	11. století
Konec vlády	1918
Poslední vládce	Ernest Augustus Brunšvický
Současná hlava	Arnošt August V.
Větve rodu	Hannoverská dynastie
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Welfové (německy Welfen) jsou starý evropský šlechtický rod, vzniklý jako větev italského rodu Estenských. Příslušníci dynastie Welfů patřili ve 12. a na počátku 13. století k nejmocnějším aktérům říšské politiky, přičemž v osobě Oty IV. dosáhli i císařské koruny. V 18. a 19. století vládli jako králové Spojeného království Velké Británie a Irska díky personální unii také jako vévodové a kurfiřti Brunšvicka-Lüneburska a později jako králové Hannoverští, dále vládli malému Brunšvickému vévodství do roku 1918. K nejslavnějším panovníkům rodu patří bavorský a saský vévoda Jindřich Lev, římský císař Ota IV. Brunšvický nebo britská královna Viktorie.

Starší větev Welfů

Za zakladatele rodu je považován Welf I. Bavorský, v genealogii Welfů jako Welf IV. Známé dějiny rodu Welfů začínají v 8. století, kdy byli Welfové hrabaty v Bavorsku a vévody ve Švábsku. V 9. století byli Welfové spřízněni s rodem Karlovců. Judita Bavorská, dcera hraběte Welfa I. († okolo 824) se roku 819 v Cáchách vdala za Ludvíka Pobožného a byla matkou Karla II. Holého. V 10. a 11. století byli Welfové králi v Horním Burgundsku, z nichž nejvýznamnějším byl Rudolf II. Burgundská větev Welfů vymřela Rudolfem III.

Elicho, syn Welfa I., byl zakladatelem německé větve Welfů. Welf II. založil Ravensberg. Ve spojenectví se švábským vévodou Arnoštem bojoval proti Konrádovi II. Welf III., († 1055) syn Welfa II., se stal vévodou korutanským a markrabětem veronským.

Své postavení však v boji se svými štaufskými rivaly nedokázali obhájit a v následujících obdobích tak patřili k méně významným říšským vévodským rodům.

Dalšího významného růstu své moci se dočkali na přelomu 17. a 18. století, kdy se nejprve stali kurfiřty a následně zdědili království Velké Británie. Tomu vládli jako tzv. Hannoverská dynastie až do roku 1901, kdy zemřela královna Viktorie. V mužské linii dále vládli v letech 1814–1886 v Hannoverském království a v letech 1815–1918 v samostatném Brunšvickém vévodství.

Vévodové saští

Jindřich II. Pyšný, (†1139), vévoda saský 1137–1138
Jindřich III. Lev, (†1195), vévoda saský 1142–1180

Mladší větev Welfů

Jindřich Lev

Synovec Welfa III., Welf IV., syn Kunigundy Welfské a Azza II. z rodu Este byl zakladatelem mladší linie Welfů. Po sesazení Oty Nordheimského roku 1070 se Welf IV. stal vévodou bavorským (jako Welf I.) a po smrti Azza II. zdědil i jeho území. Zemřel roku 1101 na křížové výpravě na Kypru.

Welf V. se roku 1090 oženil s o dvacet šest let starší hraběnkou Matyldou Toskánskou, a zemřel bezdětný. Toskánští Welfové se významným způsobem podíleli v boji o investituru. Welfská strana – spojenci papežů – je známá pod italským jménem rodu jako Guelfové.

Dědicem Welfa V.(II.) se stal jeho bratr Jindřich Černý. Ten sňatkem s dcerou Magnuse, posledního saského vévody z rodu Billungů, získal polovinu území Billungů, především Lünebursko.

Jindřich Pyšný, vnuk Welfa V., vévoda bavorský, získal po smrti císaře Lothara III. doživotně Toskánsko a nakrátko vládu v Sasku. V bojích mezi Welfy a Hohenštaufy o císařskou korunu však Sasko i Bavorsko ztratil. Jindřich Lev, syn Jindřicha Pyšného, po uzavření smíru s králem Konrádem III. získal roku 1142 Sasko zpět a roku 1156 mu císař Fridrich I. Barbarossa, který byl s Welfy spřízněn, vrátil i Bavorsko. Po prohrané bitvě u Legnana a obvinění ze zrady Fridrich Barbarossa Jindřichu Lvu Sasko i Bavorsko odňal a Jindřich Lev byl donucen odejít do exilu.

Ota, syn Jindřicha Lva, byl roku 1209 korunován na císaře Svaté říše římské. Synovec Oty IV., Ota I., zvaný Dítě, se roku 1235 stal vévodou části Saska, nazývané Brunšvicko-Lünebursko. Welfové Brunšvicko-Lüneburští vládli na tomto území až do rozpadu Německé říše roku 1918.

Hannoverská dynastie

Za zakladatele hannoverské dynastie je považován Jiří Brunšvicko–Lüneburský (*1582– + 1641), příslušník rodu Welfů. Když byla roku 1635 dělena rodová území Welfů, zdědil Jiří knížectví Calenberg a Göttingen a za své sídelní město si zvolil Hannover. Jeho nejmladší syn, vévoda Arnošt August byl pak roku 1692 povýšen na římskoněmeckého kurfiřta, čímž získal významné právo podílet se na volbě krále. Jeho syn Jiří Ludvík zdědil na základě Zákona o nástupnictví roku 1714 britský trůn jako Jiří I. Členové dynastie Welfů vládli v Británii až do smrti královny Viktorie roku 1901 jako Hannoverská dynastie.

Kurfiřti Hannoverští a vévodové Brunšvicka-Lüneburska

Jiří, vévoda Brunšvicko–Lüneburský – (1635–1641), zakladatel Hannoverské dynastie
Arnošt August Hannoverský – (1641–1692–1698), kurfiřtem od roku 1692, syn zakladatele Hannoverské dynastie
Jiří I. – (1714–1727)
Jiří II. – (1727–1760)
Jiří III. – (1760–1820) od roku 1814 králem Hannoverským

Králové Hannoverští

Znak království Hannoverského

Hannoverské království vzniklo v říjnu roku 1814 rozhodnutím Vídeňského kongresu. Britský král Jiří III. tak po napoleonských válkách získal zpět své hannoverské državy. Kongres rovněž rozhodl o územní výměně s Pruským královstvím, díky níž rozloha Hannoverska podstatně vzrostla.

Po smrti krále Viléma IV. v roce 1837 nastoupila v Británii na trůn jeho neteř Viktorie, jelikož neměl legitimního potomka. V Hannoveru ale nastoupil na trůn princ Arnošt August I., strýc královny Viktorie. Stalo se to díky starému německému následnickému řádu, tj. polosalickému zákonu, díky němuž může žena vládnout pouze pokud rod nemá muže schopné vlády.

Při hlasování v Německém spolku 14. června 1866 podpořilo Hannoversko návrh na mobilizaci spolkových vojsk proti Prusku, což o den později vedlo k vyhlášení války ze strany Pruska. Hannoverská armáda ještě zvítězila v bitvě u Langensalzy (27. června 1866), o dva dny později však musela kapitulovat. Král Jiří V. byl zbaven trůnu a Hannoversko bylo připojeno k Prusku jako provincie.

Jiří III. – (1760–1820), králem až od roku 1814, do té doby kurfiřt Hannoverský
Jiří IV. – (1820–1830)
Vilém IV. – (1830–1837)

Arnošt August I. – (1837–1851), bratr Viléma IV.
Jiří V. – (1851–1866), království obsazeno Pruskem

Králové Spojeného království Velké Británie a Irska^[1]

Znak Spojeného království Velké Británie a Irska

Syn hannoverského kurfiřta Jiří Ludvík zdědil na základě Zákona o nástupnictví roku 1714 britský trůn jako Jiří I. Britští králové vládli do roku 1814 současně jako kurfiřti Hannoverští a vévodové Brunšvicko-Lüneburští, od roku 1814 jako králové Hannoverští. Po smrti krále Viléma IV. v roce 1837 nastoupila v Británii na trůn jeho dcera Viktorie, jelikož neměl mužského potomka. V Hannoveru ale nastoupil na trůn princ Arnošt August I., strýc královny Viktorie. Stalo se to díky starému německému následnickému řádu, tj. polosalickému zákonu, díky němuž může žena vládnout pouze pokud rod nemá muže schopné vlády. Členové dynastie Welfů vládli v Británii až do smrti královny Viktorie roku 1901 jako Hannoverská dynastie.

Vévodové Brunšvicka resp. Brunšvicka-Wolfenbüttelska

Znak vévodství Brunšvického

Když byla roku 1635 dělena rodová území Welfů, z části vévodství Brunšvicko-Lüneburska se oddělilo území Wolfenbüttel, ze kterého se později stalo vévodství Brunšvické

linie Brunšvicko-Bevernská

Ferdinand Albrecht II. – (1735)
Karel I. – (1735–1780)
Karel Vilém Ferdinand – (1780–1806)
Fridrich Vilém – (1806–1807), jako vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský
1807–1813, obsazeno Francií
Fridrich Vilém – (1813–1815), jako vévoda Brunšvický
Karel II. – (1815–1830)
Vilém – (1830–1884)
1884–1913, princ Arnošt Augustus Hannoverský se vzdal svých práv ve prospěch pruské administrativy, období císařských regentů

linie Hannoverská

Arnošt Augustus – (1913–1918), syn posledního hannoverského korunního prince, hlava Hannoverské dynastie

Rodokmeny

Rodokem Welfů z 12. století

Úplný rodokmen po mužské linii

Jsou zahrnuti mužští, z mužské linie pocházející, legitimní a nemorganatičtí členové rodu, kteří buď dosáhli dospělosti, nebo drželi titul jako děti. Hlavní představitelé rodu jsou vyznačeni tučně.

Adalberto Makrabě, † cca 951
- Oberto I., cca 910–⁠⁠⁠⁠⁠⁠975
  - Adalbert II. Milánský
  - Oberto II. Milánský, cca 940–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1014
    - Hugo Milánský
    - Albert Azzo I. Milánský, 970–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1029
      - Albert Azzo II. Milánský, 997–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1097
        Welf I. Bavorský, cca 1035–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1101
        Welf II. Bavorský, 1072–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1120
        
        Jindřich IX. Bavorský, 1075–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1126
        Konrád Bavorský, 1105–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1126
        
        Jindřich Pyšný, 1108–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1139
        Jindřich Lev, 1130–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1195
        Jindřich V. Brunšvický, 1173–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1227
        Jindřich VI. Brunšvický, 1196–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1214
        
        Ota IV. Brunšvický, 1175–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1218
        
        Vilém z Lüneburgu, 1184–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1213
        Ota I. Brunšvicko-Lüneburský, 1204–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1252
        Albrecht I. Brunšvický, 1236–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1279
        Jindřich I. Brunšvicko-Grubenhagenský, 1267–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1322
        Ota, 1283–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1309
        
        Albrecht, 1284–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1341
        
        Jindřich II. Brunšvicko-Grubenhagenský, 1296–1351
        Ota Brunšvicko-Grubenhagenský, 1320–1398
        
        Jan Halberstadtský, 1321–1346
        
        Ludvík Camminský, 1323–1373
        
        Filip Brunšvicko-Grubenhagenský, 1332-1370
        Jan Brunšvicko-Grubenhagenský, d. 1414
        
        Riddag, 1334–1367
        
        Baltazar Rumunský, 1336–1384
        
        Tomáš, 1338–1384
        
        Melichar Osnabrücký a Zvěřínský, 1341–1381
        
        Fridrich, cca 1291–1323
        
        Konrád, cca 1294–1320
        
        Arnošt I. Brunšvicko-Grubenhagenský, 1297–1361
        Albrecht I. Brunšvicko-Grubenhagenský, 1339–1383
        Erik I. Brunšvicko-Grubenhagenský, 1383–1427
        Jindřich III. Brunšvicko-Grubenhagenský, 1416–1464
        Jindřich IV. Brunšvicko-Grubenhagenský, 1460–1526
        
        Arnošt II. Brunšvicko-Grubenhagenský, 1418–1466
        
        Albrecht II. Brunšvicko-Grubenhagenský, 1419–1485
        Filip I. Brunšvicko-Grubenhagenský, 1476–1551
        Arnošt III. Brunšvicko-Grubenhagenský, 1518–1567
        
        Albrecht, 1521–1546
        
        Jan, 1526–1557
        
        Wolfgang Brunšvicko-Grubenhagenský, 1531–1595
        
        Filip II. Brunšvicko-Grubenhagenský, 1533–1596
        
        Erik Brunšvicko-Grubenhagenský, 1478–1532
        
        Arnošt, † 1486
        
        Arnošt II. z Corvey, cca 1346–1401
        
        Fridrich I. Brunšvicko-Osterodeský, 1350–1421
        Ota II. Brunšvicko-Osterodeský, 1396–1452
        
        Vilém Brunšvicko-Grubenhagenský, 1298–1360
        
        Jan I. Brunšvicko-Grubenhagenský, cca 1300–1367
        
        Albrecht II. Brunšvický, 1268–1318
        Ota Mírný, 1292–1344
        
        Lothar
        
        Albrecht II. Brunšvicko-Lüneburský, 1294–1358
        
        Henry III of Brunswick-Lüneburg, Bishop of Hildesheim, 1296–1363
        
        Magnus I. Brunšvicko-Lüneburský, 1304–1369
        Magnus II. Brunšvicko-Lüneburský, 1324–1373
        Fridrich I. Brušvicko-Wolfenbüttelský, 1357–1400
        
        Bernard I. Brušvický, 1361–1434
        Ota IV. Brunšvicko-Lüneburský, † 1446
        
        Fridrich II. Brunšvický, 1418–1478
        Bernhard II. Brunšvicko-Lüneburský, 1437–1464
        
        Ota V. Brunšvický, 1439–1471
        Jindřich I. Brunšvický, 1468–1532
        Ota I. Brunšvicko-Harburský, 1495–1549
        Ota II. Brunšvicko-Harburský, 1528–1603
        Ota Jindřich Brunšvicko-Harburský, 1555–1591
        
        John Frederick, 1557–1619
        
        Vilém August Brunšvicko-Harburský, 1564–1642
        
        Enno, 1565–1600
        
        Kryštof Brunšvicko-Harburský, 1570–1606
        
        Ota III. Brunšvicko-Harburský, 1572–1641
        
        Jan, 1573–1625
        
        Fridrich, 1578–1605
        
        Arnošt I. Brunšvický, 1497–1546
        František Ota Brunšvicko-Lüneburský, 1530–1559
        
        Fridrich, 1532–1553
        
        Jindřich Brunšvicko-Dannenberský, 1533–1598
        Julius Arnošt Brunšvicko-Dannenberský, 1571–1636
        
        František Štrasburský, 1572–1601
        
        August II. Brunšvický, 1579–1666
        Rudolf August Brunšvicko-Wolfenbüttelský, 1627–1704
        
        Antonín Oldřich Brunšvický, 1633-1714
        August Fridrich, 1657–1676
        
        August Vilém Brunšvicko-Wolfenbüttelský, 1662–1731
        
        Ludvík Rudolf Brunšvický, 1671–1735
        
        Ferdinand Albrecht I. Brunšvicko-Wolfenbüttelsko-Bevernský, 1636–1687
        August Ferdinand, 1677–1704
        
        Ferdinand Albrecht II. Brunšvicko-Wolfenbüttelský, 1680–1735
        Karel I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský, 1713–1780
        Karel Vilém Ferdinand Brunšvický, 1735–1806
        Karel Jiří August Brunšvicko-Wolfenbüttelský, 1766–1806
        
        Jiří Vilém Kristián, 1769–1811
        
        August, 1770–1822
        
        Fridrich Vilém Brunšvicko-Wolfenbüttelský, 1771–1815
        Karel II. Brunšvický, 1804–1873
        
        Vilém Brunšvický, 1806–1884
        
        Fridrich August Brunšvicko-Wolfenbüttelsko-Oelský, 1740–1805
        
        Albrecht Jindřich, 1742–1761
        
        Vilém Adolf, 1745–1770
        
        Leopold Brunšvicko-Wolfenbüttelský, 1752–1785
        
        Antonín Oldřich Brunšvický, 1714–1774
        Ivan VI. Ruský, 1740–1764
        
        Petr Antonovič Brunšvický, 1745–1798
        
        Alexej Antonovič Brunšvický, 1746–1787
        
        Ludvík Arnošt Brunšvicko-Lüneburský, 1718–1788
        
        Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelský, 1721–1792
        
        Albrecht Brunšvicko-Wolfenbüttelský, 1725–1745
        
        Fridrich František Brunšvicko-Wolfenbüttelský, 1732–1758
        
        Ferdinand Kristián, 1682–1706
        
        Arnošt Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelsko-Bevernský, 1682–1746
        August Vilém Brunšvicko-Wolfenbüttelsko-Bevernský, 1715–1781
        
        Jiří Ludvík, 1721–1747
        
        Jiří Frederik, 1723–1766
        
        Fridrich Karel Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelsko-Bevernský, 1729–1809
        
        Jindřích Ferdinand, 1684–1706
        
        Vilém Brunšvicko-Lüneburský, 1535–1592
        Arnošt II. Brunšvicko-Lüneburský, 1564–1611
        
        Kristián Brunšvicko-Lüneburský, 1566–1633
        
        August Brunšvicko-Lüneburský, 1568–1636
        
        Fridrich IV. Brunšvicko-Lüneburský, 1574–1648
        
        Magnus Brunšvicko-Lüneburský, 1577–1632
        
        Jiří Brunšvický, 1582–1641
        Kristián Ludvík Brunšvicko-Lüneburský, 1622–1665
        
        Jiří Vilém Brunšvický, 1624–1705
        
        Jan Fridrich Brunšvický, 1625–1679
        
        Arnošt August Hannoverský, 1629–1698
        Jiří I. Britský, 1660–1727
        Jiří II. Britský, 1683–1760
        Fridrich z Walesu, 1707–1751
        Jiří III. Britský, 1738–1820
        Jiří IV. Britský, 1762–1830
        
        Frederik z Yorku a Albany, 1763–1827
        
        Vilém IV. Britský, 1765–1837
        
        Eduard z Kentu a Strathearnu, 1767–1820
        
        Arnošt August Hannoverský, 1771–1851
        Jiří V. Hannoverský, 1819–1878
        Arnošt August Hannoverský, 1845–1923
        Jiří Vilém Hannoverský, 1880–1912
        
        Arnošt August Brunšvický, 1887–1953
        Arnošt August Hannoverský, 1914–1987
        Arnošt Augustus Hannoverský, * 1954
        Arnošt Augustus Hannoverský, * 1983
        Welf Augustus von Hannover, * 2019
        
        Kristián Hannoverský, * 1985
        3 children
        
        Ludvík Rudolf Hannoverský, 1955–1988
        Ota Jindřich Hannoverský, * 1988
        
        Jindřich Hannoverský, * 1961
        Oscar Nick, * 1996
        
        Albert, * 1999
        
        Julius, * 2006
        
        Jiří Vilém Hannoverský, 1915–2006
        Welf, 1947–1981, potomci?
        
        Jiří, * 1949, potomci?
        
        Kristián, 1919–1981
        
        Guelph, 1923–1997
        
        August Frederik, vévoda ze Sussexu, 1773–1843
        
        Adolf, vévoda z Cambridge, 1774–1850
        Jiří, vévoda z Cambridge, 1819–1904
        
        Eduard, vévoda z Yorku a Albany, 1739–1767
        
        Vilém Jindřich, vévoda z Gloucesteru a Edinburghu, 1743–1805
        Vilém Frederik, vévoda z Gloucesteru a Edinburghu, 1776–1834
        
        Jindřich, vévoda z Cumberlandu a Strathearnu, 1745–1790
        
        Vilém, vévoda z Cumberlandu, 1721–1765
        
        Frederik August, 1661–1691
        
        Maxmilián Vilém Brunšvicko-Lüneburský, 1666–1726
        
        Karel Filip, 1669–1690
        
        Kristián Jindřich, 1671–1703
        
        Arnošt August z Yorku a Albany, 1674–1728
        
        Jan Brunšvicko-Lüneburský, 1583–1628
        
        František Brunšvicko-Lüneburský, 1508–1549
        
        Godfrey, 1441–1465
        
        Ota Brémský, 1364–1406
        
        Jindřich Brunšvicko-Lüneburský, † 1416
        Vilém Vítězný Brunšvicko-Lüneburský, 1392–1482
        Fridrich III. Brunšvicko-Lüneburský, 1424–1495
        
        Vilém IV. Brunšvicko-Lüneburský, 1425–1503
        Jindřich IV. Brunšvicko-Lüneburský, 1463–1514
        Christopher of Brunswick-Wolfenbüttel, Archbishop of Bremen, 1487–1558
        
        Jindřich V. Brunšvicko-Lüneburský, 1489–1568
        Karel Viktor, 1525–1553
        
        Filip, 1527–1553
        
        Julius Brunšvicko-Lüneburský, 1528–1589
        Jindřich Julius Brunšvicko-Lüneburský, 1564–1613
        Fridrich Oldřich Brunšvicko-Lüneburský, 1591–1634
        
        Kristián Brunšvický, 1599–1626
        
        Filip Zikmund Brunšvicko-Wolfenbüttelský, 1568–1623
        
        Jakých Karel Štrasburský, 1573–1615
        
        Julius August Michaelsteinský, 1578–1617
        
        František Brunšvicko-Wolfenbüttelský, 1492–1529
        
        Jiří Brunšvicko-Wolfenbüttelský, 1494–1566
        
        Erik Brunšvicko-Wolfenbüttelský, 1500–1553
        
        Vilém Brunšvicko-Wolfenbüttelský, † 1557
        
        Erik I. Brunšvicko-Lüneburský, 1470–1540
        Erik II. Brunšvicko-Lüneburský, 1528–1584
        
        Jindřich Mírumilovný Brunšvicko-Lüneburský, 1411–1473
        
        Ludvík, † 1367
        
        Albert II. Brémský, † 1395
        
        Jindřich Halberstadtský
        
        Arnošt
        
        Arnošt I. Brunšvicko-Göttingenský, 1305–1367
        Ota I. Brunšvicko-Göttingenský, 1340–1394
        Ota II. Brunšvicko-Göttingenský, 1380–1463
        
        další syn, duchovní
        
        Vilém I. Brunšvicko-Lüneburský, 1270–1292
        
        Ota, † cca 1346
        
        Lothar Brunšvický, 1275–1335
        
        Konrád, † cca 1303
        
        Jan Brunšvicko-Lüneburský, 1242–1277
        Ota II. Brunšvicko-Lüneburský, 1266–1330
        Jan, † 1324
        
        Ota III. Brunšvicko-Lüneburský, 1296–1352
        
        Ludvík Mindenský, † 1346
        
        Vilém II. Brunšvicko-Lüneburský, 1300–1369
        
        Ota Hildesheimský, † 1279
        
        Konrád Brunšvický a Lunenburgský, † 1300
        
        Welf VI., 1115–1191
        Welf VII., 1135–1167
        
        Adalbert, z Corvey
        
        Fulco I. Milánský, cca 1070–1134
        Azzo IV. d'Este († před 1145)
        
        Bonifacio I. d'Este († 1163)
        
        Fulco II. d'Este († před 1172)
        
        Alberto († po 1184)
        
        Obizzo I. d'Este († 1193)
        Azzo V. Estenský, † 1190
        Azzo VI. d'Este, 1170–1212
        Aldobrandino I. d'Este, 1190–1215
        Kontard z Este, 1216–1249
        
        Azzo VII. d'Este, 1205–1264
        Rinaldo d'Este, 1221–1251
        Obizzo II. d'Este, 1247–1293, legitimizovaný 1252
        Azzo VIII. d'Este, † 1308
        
        Hildebrand II. Estenský, † 1326
        Obert III. Estenský, 1294–1352
        Hildebrand III. Estenský, 1335–1361
        
        Mikuláš II. Estenský, 1338–1388
        
        Albert V. Estenský, 1347–1393
        Mikuláš III. Estenský, 1383–1441, legitimizovaný
        Herkules I. Estenský, 1431–1505
        Alfons I. Estenský, 1476–1534
        Herkules II. Estenský, 1508–1559
        Alfons II. Estenský, 1533–1597
        
        Ludvík Estenský, 1538–1586
        
        Hipolyt II. Estenský, 1509–1572
        
        František Estenský, 1516–1578
        
        Alfons Estenský, 1527–1597, legitimizovaný 1532
        Alfons Estenský, 1560–1578
        
        Caesar Estenský, 1562–1628
        Alfons III. Estenský, 1591–1644
        František I. Estenský, 1610–1658
        Alfons IV. Estenský, 1634–1662
        František II. Estenský, 1660–1694
        
        Almeric d'Este, 1641–1660
        
        Rinaldo Estenský, 1655–1737
        František III. Estenský, 1698–1780
        Herkules III. Estenský, 1727–1803
        
        Jan Frederik Estenský, 1700–1727
        
        Obizzo d'Este, 1611–1644
        
        Caesar d'Este, 1614–1677
        
        Karel Alexandr d'Este, 1616–1679
        
        Rinaldo d'Este, 1618–1672
        
        Filibert d'Este, 1623–1645
        
        Ludvík Estenský, 1594–1664
        
        Hipolyt d'Este, 1599–1647
        
        Mikuláš d'Este, 1601–1640
        
        Borso d'Este, 1605–1657
        Ludvík d'Este, 1648–1698
        
        Foresto František d'Este, 1652–1725
        
        Caesar Ignác d'Este, 1653–1713
        
        Foresto d'Este, 1606–1639
        
        Alexandr Estenský, 1568–1624
        
        Ferdinand Estenský, 1477–1540
        
        Hipolyt Estenský, 1479–1520
        
        Zikmund Estenský, 1480–1524
        
        Zikmund Estenský, 1433–1507
        
        Rinaldo
        
        Niccolò
        
        Francesco
        
        Hugo V. z Maine, cca 1060–1131
    - Guido
    - Otbert III. Východoligurský
Ambrož z Alérie († 988)

Odkazy

Reference

↑ Spojení království Velké Británie a Irského království došlo až roku 1801, ale pro zkrácení je zde uveden úřední název od roku 1801.

Literatura

Josef Fleckenstein: Über die Herkunft der Welfen und ihre Anfänge in Süddeutschland. v: Studien und Vorarbeiten zur Geschichte des großfränkischen und frühdeutschen Adels. Hrsg. von G. Tellenbach. Albert, Freiburg/B 1957, S. 71–136.
Georg Schnath: Das Welfen-Haus als europäische Dynastie. v: Georg Schnath: Streifzüge durch Niedersachsens Vergangenheit. Lax, Hildesheim 1968.
SCHNEIDMÜLLER, Bernd. Die Welfen : Herrschaft und Erinnerung (819-1252). Stuttgart ; Berlin ; Köln: W. Kohlhammer, 2000. 378 s. Dostupné online. ISBN 3-17-014999-7.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Welfové na Wikimedia Commons

[1] Spojení království Velké Británie a Irského království došlo až roku 1801, ale pro zkrácení je zde uveden úřední název od roku 1801.

[1]