Bitva u Legnana

Bitva u Legnana se odehrála roku 1176 poblíž města Legnano v severní Itálii. V této bitvě bojoval na jedné straně císař Fridrich I. Barbarossa a na straně druhé Lombardská liga, vedená Guidem da Landriano. Fridrich, který se již několik let snažil podrobit si sever Itálie, zde utrpěl těžkou porážku a tím byla jeho moc nad Lombardií zlomena. Bitva je také zajímavá z hlediska vojenského. Italská pěchota zde dokázala vydržet nápor těžce obrněných rytířů, což nebylo často k vidění a dokazuje to italské odhodlání a vlastenectví.

Bitva u Legnana
konflikt: Guelfové a ghibellini (válka Fridricha I. Barbarossy o vládu nad severní Itálií)
{{{alt}}}
Bitva u Legnana, obraz Amose Cassioliho (1832-1891)
trvání: 29. května 1176
místo: poblíž Legnana v S Itálii (Lombardie)
výsledek: Vítězství lombardské ligy
strany
Lombardská ligaLombardská liga Lombardská liga Svatá říše římská Svatá říše římská
velitelé
Lombard League arms.svg Guido da Landriano
Lombard League arms.svg Alberto da Giussano
Arms of the Holy Roman Emperor (Hohenstaufen).svg Fridrich I. Barbarossa

síla
3 500–12 000 mužů 3 000 mužů
  • 2 500 rytířů
  • 500 jezdců
ztráty
těžké těžké

PozadíEditovat

Když byl v roce 1152 zvolen za císaře Svaté říše římské Fridrich I. Barbarossa, bylo všem jasné, že se bude jednat o silného císaře. Fridrich totiž nebyl zvolen za císaře díky svému příbuzenskému vztahu s předešlými vládci, ale díky svým vojevůdcovským schopnostem.[1] Brzy se mu podařilo upevnit svou vládu nad celým Německem a v roce 1154 se rozhodl vpadnout do Itálie. Před tímto vpádem se italská města na severu těšila faktické nezávislosti a již delší dobu neodváděla daně císaři. Ihned po vpádu císařských vojsk začala v Lombardii rebelie, kterou vedlo město Milán. Toto město nejvíce profitovalo ze své výhodné pozice, protože každý, kdo překročil Alpy, musel projít Milánem a samozřejmě tu utrácel velké sumy za potraviny, dopravu či průvodce. Fridrich se nejdříve vypravil do Říma, kde ho papež Hadrián IV. korunoval císařem Svaté říše římské a vrátil se zpátky do Německa. Za celou dobu tohoto tažení se mu nepodařilo uštědřit porážku vzbouřencům a už vůbec nenastolil v severní Itálii vládu císaře. Němečtí baroni to pokládali za slabost císaře a tak musel Fridrich potlačit vzrůstající opozici ve Svaté říši, což se mu nakonec povedlo.[2] V roce 1158 byla uskutečněna druhá výprava do Itálie, daleko úspěšnější než ta předchozí. Císaři se podařilo dobýt Milán a ostatná italská města přišla rychle k rozumu. Bohužel pro Fridricha, v té době také zemřel papež Hadrián IV. a císař se musel zapojit do bojů o papežské následnictví. Během této doby opět propukly vzpoury v severní Itálii a v čele těchto vzbouřenců stálo znovu město Milán. Fridrich musel vynaložit velké úsilí, ale nakonec v roce 1162 porazila německá vojska všechny rebelanty.[2] Přesto v Itálii nenastal mír. Již v roce 1163 zahájil Fridrich třetí výpravu, avšak tentokrát proti němu stála plnohodnotná aliance, která se nazývala Lombardská (či Langobardská). Vzhledem k této síle byl Fridrich v těžké početní nevýhodě a tato výprava, společně s další realizovanou v roce 1166, skončila neúspěchem. Po těchto porážkách se Fridrich na krátkou dobu vzdal úsilí o podrobení Itálie. Další výprava se uskutečnila až v roce 1174, protože Fridrich chtěl zabránit sbližování se Lombardské ligy s papežem Alexandrem III.[3]

Cesta k bitvěEditovat

Od roku 1174 až 1176 se Fridrich ze všech sil snažil zlomit moc Lombardské ligy. Počátkem roku 1176 Fridrich požádal o německé posily za účelem zvýšení intenzity jeho tažení. Obratem se k němu připojilo 2000 mužů, kteří byli převážně jezdci na koních (tj. bylo mezi nimi málo pěšáků). Císař připojil tyto posily ke svému vojsko a měl nejspíše namířeno k Pavii, kde se nacházel zbytek jeho armády. Italové se pochopitelně dozvěděli o pohybu německých vojsk a rychle se snažili vypravit armádu proti Fridrichovi. Nakonec tato armáda vyrazila vstříc německému vojsku a obě vojska se setkala 29. května 1176.

BitvaEditovat

 
Útok jízdy v bitvě u Legnana

Fridrichova armáda se skládala hlavně z jezdců na koních a pouze z malého počtu pěšáků. Důvody tohoto rozhodnutí byly nejspíše dva. Jízdní vojsko se rychleji přesouvalo a císař věřil, že pěšáky potřebovat nebude.[3] Lombardská armáda měla nejspíše rovnoměrný počet pěšáků a jezdců (1:1) a navíc s sebou milánští bojovníci měli tzv. Carroccio, což byl vůz symbolizující sílu, prosperitu a nezávislost italských měst. Bitva začala útokem předního voje italské jízdy proti přednímu voji německé jízdy, která byla v početní menšině. Němci byli útokem zaskočeni a rychle poraženi, ale Fridrichovi se podařilo uspořádat zbytek armády a útočníky z řad italské jízdy odrazil. Ihned poté vydal císař povel k hromadnému útoku. Mezitím Italové rovněž zformovali své linie, přičemž v předních linií byla jízda a za nimi byla rozmístěna pěchota. Němečtí vojáci se směle vrhli na italskou kavalerii a snadno prolomili její linie. Italská kavalerie prchla a německým vojákům už jen zbývalo porazit pěchotu. Zuřivě zaútočili na pěšáky, ale stalo se něco do té doby nevídaného, pěšáci neutekli. Semkli své štíty a vytvořili něco, co připomínalo řeckou falangu.[4] Odvaha těchto pěšáků byla opravdu obdivuhodná, protože boj vůči rytířům, kteří představovali společenskou elitu a měli lepší výcvik i bojové zkušenosti se zpravidla zvrhl v masakr pěchoty. Začal tuhý boj a ani jedna strana nechtěla za žádnou cenu ustoupit. Rytíři se neustále snažili o prolomení řad pěchoty, ale ta stála pevně na svých místech se štíty pevně uzavřenými a kopími vztyčenými (něco obdobného se stalo v bitvě u Hastingsu). Vzhledem k tomu, že italští pěšáci neustoupili, mohla se poražená, avšak nezničena italská jízda znovu přeskupit a zaútočit na nepřítele.[4] Fridrichovi jezdci, demoralizovaní svou neschopností porazit pěchotu, se již cítili velmi vyčerpaní. Po divokém útoku italské jízdy se císařští vojáci dali na kvapný útěk a kvůli nedostatku pěšáků v jejich řadách se neměli kde přeskupit. Výsledkem byla přímo katastrofa. V nastalém zmatku byla ukořistěna císařská standarta a samotnému císaři se podařilo uniknout jen o vlásek.

Důsledky bitvyEditovat

Několik dní po bitvě se předpokládalo, že je císař Fridrich mrtev. Tato spekulace byla samozřejmě vyvrácena a císař se brzy připojil ke zbytku vojska u Pavie. I když byl císař živý, Němci neměli sílu k poražení lombardského vojska a tak byl nakonec v roce 1177 sjednán mír v Benátkách. Fridrichova moc nad Lombardií tak byla zlomena.

MýtusEditovat

Na příkladu tradice bitvy u Legnana můžeme demonstrovat, jak velkou proměnu prodělalo národnostní cítění obyvatel Lombardie a severní Itálie vůbec. Původně byla vnímána jako argument historického oprávnění existence nezávislých městských komun, později, v období italského risorgimenta, byla vnímána jako spravedlivý, a tedy vítězný boj proti okupantům (v tomto případě revoluční boj Italů proti Rakouskému císařství, pod které Lombardie i Benátsko patřily - proto se také bitva u Legnana objevuje r. 1847 v národní hymně Goffreda Mameliho), až se v 80. letech 20. století stane hrdina bitvy, Alberto da Giussano, symbolem nově vytvořené separatistické severoitalské politické strany Lombardská liga, bojující proti centralizaci Italského státu a bránící "staré svobody" lombardské samosprávy.

ReferenceEditovat

  1. BENNETT, Matthew. Bojové techniky středověkého světa. Praha: Deus, 2007. S. 101. 
  2. a b Bennett, str 104.
  3. a b Bennett, str 105.
  4. a b Bennett, str 106.

Související článkyEditovat