Otevřít hlavní menu
Sasko-lauenburské vévodství
Herzogtum Sachsen-Lauenburg
 Saské vévodství 1296–1803
1814–1876
Pruské království 
Land Hadeln 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Sasko-Lauenburské vévodství v roce 1848
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející:
Saské vévodství Saské vévodství
Nástupnické:
Pruské království Pruské království
Land Hadeln Land Hadeln

Sasko-lauenburské vévodství (německy Herzogtum Sachsen-Lauenburg), Sasko-Lauenbursko (německy Sachsen-Lauenburg), běžně také jen Lauenbursko, bylo říšské vévodství existující v letech 12961803 a 18141876. Jeho tehdejší území je prakticky totožné s dnešním územím okresu Vévodství lauenburské.

Obsah

Bývalá území mimo dnešní zemský okres Vévodství lauenburskéEditovat

Vedle územní jádro v moderním zemském okrese Vévodství lauenburské, náležela v různých dobách k vévodství i jiná území, nacházející se převážně jižně od řeky Labe:

VznikEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Saské vévodství.

Roku 1180 poráží Jindřicha Lva císař Fridrich I. Barbarossa, který mu většinu držav zabavil a saské vévodství bylo rozděleno, čímž také de facto zaniklo. Bernhard, hrabě askánský, získal titul vévody a rodové državy, k nimž ještě získal Wittenbersko a Lauenbursko; arcibiskup kolínský pak Vestfálsko (jako vévodství); pomořanská knížata byla v roce 1181 povýšena na vévody; lankrabě durynský Heřman I. obdržel Saskou Falc (Saské falckrabství, založené Jindřichem I. Ptáčníkem); Lübeck byl v roce 1182 povýšen na říšské město; a Jindřichu Lvu zůstaly pouze část Engern a Ostfálsko (z těchto zemí pak vzniklo roku 1235 Brunšvicko)

 
Sasko-Lauenbursko okolo roku 1400

V roce 1260 zdědili Bernhardovi vnuci Johann I. a Albrecht II. jeho území, kterému vládli společně v nedílu. Roku 1296 si však území Albrecht II. a jeho tři synovci (synové zesnulého Johanna I.) rozdělili. Albrecht II. získal Sasko-Wittenbersko a synovci: Johann II., Erich I. a Albrecht III. Sasko-Lauenbursko jako nedíl (primogenitura, tedy vláda nejstaršího syna byla v Lauenbursku prosazena teprve r. 1619). Obě linie spolu soupeřily o zisk kurfiřtského hlasu, který byl v roce 1356 přiřčen císařem Karlem IV. Rudolfu I. (1297-1356), vévodovi sasko-wittenberskému.

Zatímco území Saska-Wittenberska se v průběhu staletí drasticky změnilo, vévodství Lauenburg zůstalo téměř beze změny až do ztráty nezávislosti v roce 1689, kdy bylo zděděno (a okupováno) knížaty brunšvicko-lüneburskými (od r. 1705 pak kurfiřty hannoverskými), kteří se později stali britskými králi. Vídeňským kongresem v roce 1815 bylo Lauenbursko uděleno nejprve králi pruskému a vzápětí vévodovi holštýnskému jako kompenzace za ztrátu Norska a ztrátu nároků na bývalé Švédské Pomořany s ostrovem Rujánou, které kongres dodatečně přiznal Prusku. Vévoda holštýnský byl zároveň králem dánským, takže v letech 1815 až 1864 bylo Lauenbursko pod dánskou nadvládou.

Konec samostatnostiEditovat

V německo-dánské válce roku 1864 Prusko s Rakouskem a ostatními německými státy bojovaly proti Dánsku, které chtělo oddělit jím ovládané Holštýnsko a Lauenbursko od Německého spolku a začlenit do Dánska (dánský král byl v rámci personální unie také vévodou Šlesvicka a Holštýnska (a Lauenburska), ale Holštýnsko bylo spolu s Lauenburskem na rozdíl od severnějšího Šlesvicka členem Německého spolku). V této válce bylo Dánsko poraženo, Šlesvicko se stalo prusko-rakouským kondominiem, Holštýnsko získalo Rakousko a Lauenbursko s titulem vévodství Prusko (vévodou se stal pruský král Vilém I.).

Po krátké období bylo vévodství v rámci pruské koruny ještě nezávislým subjektem, ale v roce 1876 bylo začleněno jako Okres Vévodství Lauenburské do pruské provincie Šlesvicka Holštýnska.

Vévodové lauenburštíEditovat

Související informace naleznete také ve článku Seznam lauenburských vévodů.

Askánci (lauenburská větev)

Hannoverská dynastie (linie Welfů)

Oldenburkové

Glücksburkové (linie Oldeburků)

Hohenzollernové

Související článkyEditovat