Wikipedie

Pablo Andújar

(přesměrováno z Pablo Andujar)

Pablo Andújar Alba[1] (* 23. ledna 1986 Cuenca) je španělský profesionální tenista specializující se na antukových povrch. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři singlové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal třináct titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[2]

Pablo Andújar
Pablo Andújar ve Wimbledonu 2014
Pablo Andújar ve Wimbledonu 2014
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Datum narození23. ledna 1986 (38 let)[1]
Místo narozeníCuenca, Španělsko[1]
BydlištěValencie, Španělsko[1]
Výška180 cm
Hmotnost76 kg
Profesionál od2004
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 942 506 USD
Dvouhra
Poměr zápasů161–235
Tituly4 ATP, 9 challengerů, 2 Futures
Nejvyšší umístění32. místo (13. července 2015)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2012, 2014, 2021)
French Open3. kolo (2015)
Wimbledon3. kolo (2015)
US Open4. kolo (2019)
Čtyřhra
Poměr zápasů75–126
Tituly0 ATP, 4 challengery, 2 Futures
Nejvyšší umístění74. místo (3. prosince 2012)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2016, 2018)
French Opensemifinále (2021)
Wimbledon1. kolo (2011, 2012, 2013, 2015)
US Open2. kolo (2011, 2012)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210610a10. června 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2015 na 32. místě a ve čtyřhře pak v prosinci 2012 na 74. místě. Trénuje ho bývalý tenista Albert Portas. Dříve tuto roli plnil Jose Luis Aparisi.[1]

Ve španělském daviscupovém týmu debutoval v roce 2014 světovou baráží proti Brazílii, v níž po pěti setech podlehl Thomazi Belluccimu. Španělé prohráli 1:3 na zápasy. Do listopadu 2021 v soutěži nastoupil k dvěma mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Do manželství vstoupil 5. listopadu 2016 s Cristinou Moretovou. Syn Pablo Andújar mladší se narodil v červenci 2017.[1]

Tenisová kariéra editovat

Tenis začal hrát v šesti letech. Trénuje ve valencijském tenisovém klubu El Collao. S krajanem Marcelem Granollersem vyhrál juniorskou čtyřhru na French Open 2004.[1]

Na Australian Open 2010 hladce prohrál v úvodním kole s Francouzem Gillesem Simonem. Na druhém grandslamu sezóny French Open 2010 přešel přes Roberta Kendricka, aby jej poté vyřadil francouzský hráč Paul-Henri Mathieu.

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil během zářijového BCR Open Romania 2010, konaného v Bukurešti. Podlehl v něm Argentinci Juanu Ignaciu Chelovi po dvousetovém průběhu. První titul vybojoval ve dvouhře marockého Grand Prix Hassan II 2011, když ve finále zdolal Itala Potita Staraceho. Následující ročník 2012 obhájil trofej po výhře nad Španělem Albertem Ramosem-Viñolasem.[1][2]

Druhou trofej přidal na červencovém Crédit Agricole Suisse Open Gstaad 2014, hraném na gstaadské antuce. Do finále prošel po výhrách nad krajany, druhým nasazeným Marcelem Granollersem a turnajovou čtyřkou Fernandem Verdascem. V závěrečném duelu přehrál Argentince Juana Mónaca ve dvou sadách. Debutový finálový zápas v kategorii ATP 500 odehrál na antukovém Barcelona Open Banco Sabadell 2015, kde dokázal vyřadit Fabia Fogniniho i třetího nasazeného Davida Ferrera. V boji o titul nestačil na obhájce trofeje a japonskou turnajovou jedničku Kei Nišikoriho.[1][2]

V letech 2016 a 2017 jeho kariéru přerušilo zranění pravého lokte, kvůli němuž prodělal tři operace a skrečoval již utkání během US Open 2015.[4] Při návratu v sezóně 2018 získal během dubna šestou challengerovou trofej z dvouhry v Alicante. Následující týden odjel na jedinou africkou událost kalendáře ATP Tour, marrákešský Grand Prix Hassan II 2018, do něhož mohl zasáhnout pod žebříčkovou ochranou. Po semifinálovém vítězství nad Portugalcem Joãem Sousou zvládl i finále. Čtvrtý antukový titul si připsal po výhře nad 23letou britskou turnajovou dvojkou Kylem Edmundem ve dvou setech. Jako 355. hráč žebříčku ATP se stal nejníže postaveným šampionem turnaje ATP Tour od sezóny 1998 a Hewittova triumfu v Adelaide. Australanu tehdy patřilo 550. místo. Bodový zisk Španěla po vítězství katapultoval o více než dvě stě příček výše na 154. pozici.[4]

Finále na okruhu ATP Tour editovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP Tour Masters 1000 (0–0)
ATP Tour 500 (0–1 D; 0–1 Č)
ATP Tour 250 (4–4 D; 0–5 Č)

Dvouhra: 9 (4–5) editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 26. září 2010 Bukurešť, Rumunsko antuka   Juan Ignacio Chela 7–5, 6–1
Vítěz 1. 10. dubna 2011 Casablanca, Maroko antuka   Potito Starace 6–1, 6–2
Finalista 2. 26. září 2011 Stuttgart, Německo antuka   Juan Carlos Ferrero 4–6, 0–6
Finalista 3. 25. září 2011 Bukurešť, Rumunsko antuka   Florian Mayer 3–6, 1–6
Vítěz 2. 15. dubna 2012 Casablanca, Maroko (2) antuka   Albert Ramos-Viñolas 6–1, 7–6(7–5)
Vítěz 3. 27. července 2014 Gstaad, Švýcarsko antuka   Juan Mónaco 6–3, 7–5
Finalista 4. 26. dubna 2015 Barcelona, Španělsko antuka   Kei Nišikori 4–6, 4–6
Vítěz 4. 15. dubna 2018 Marrákeš, Maroko (3) antuka   Kyle Edmund 6–2, 6–2
Finalista 5. 16. dubna 2019 Marrákeš, Maroko antuka   Benoît Paire 2–6, 3–6

Čtyřhra: 6 (0–6) editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 7. února 2011 Costa do Sauípe, Brazílie antuka   Daniel Gimeno-Traver   Marcelo Melo
  Bruno Soares 		7-6(4–7), 6-4
Finalista 2. 15. února 2012 Viña del Mar, Chile antuka   Carlos Berlocq   Fred Gil
  Daniel Gimeno-Traver 		6–1, 5–7, [10–12]
Finalista 3. 25. srpna 2012 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý   Leonardo Mayer   Santiago González
  Scott Lipsky 		3–6, 6–4, [2–10]
Finalista 4. 28. června 2013 Gstaad, Švýcarsko antuka   Guillermo García-López   Jamie Murray
  John Peers 		3–6, 4–6
Finalista 5. 22. února 2015 Rio de Janeiro, Brazílie antuka   Oliver Marach   Martin Kližan
  Philipp Oswald 		6–7(3–7), 4–6
Finalista 6. 1. března 2015 Buenos Aires, Argentina antuka   Oliver Marach   Jarkko Nieminen
  André Sá 		6–4, 4–6, [7–10]

Tituly na challengerech a okruhu Futures editovat

Legenda
Challengery (9 D; 4 Č)
Futures (2 D; 2 Č)

Dvouhra (13 titulů) editovat

č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek'
1. 11. července 2005 Elche, Španělsko antuka   Gabriel Trujillo Soler 6–3, 3–6, 6–3
2. 31. říjen 2005 Vilafranca del Penedès, Španělsko antuka   Nick van der Meer 2–6, 6–3, 7–5
3. 23. července 2006 Rimini, Itálie antuka   Werner Eschauer 3–6, 6–1, 7–5
4. 12. srpna 2006 Vigo, Španělsko antuka   Fernando Vicente 7–5, 7–6(8–6)
5. 17. srpna 2008 Vigo, Španělsko antuka   Marco Crugnola 6–1, 3–6, 6–3
6. 24. srpna 2008 San Sebastián, Španělsko antuka   Rubén Ramírez Hidalgo 6–4, 6–1
7. 26. července 2010 Orbetello, Itálie antuka   Édouard Roger-Vasselin 6–4, 6–3
8. 7. dubna 2018 Alicante, Španělsko antuka   Alex de Minaur 7–6(7–5), 6-1
9. 20181001aříjna 2018 Florencie, Itálie antuka   Marco Trungelliti 7–5, 6–3
10. 20181101alistopadu 2018 Buenos Aires, Argentina antuka   Pedro Cachín 6–3, 6–1
11. 20190301abřezna 2019 Marbella, Španělsko antuka   Benoît Paire 4–6, 7–6(8–6), 6–4
12. 20190401adubna 2019 Alicante, Španělsko antuka   Pedro Martínez 6–3, 3–6, 6–4
13. 20190601ačervna 2019 Prostějov, Česko antuka   Attila Balázs 6–2, 7–5

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pablo Andújar na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i Pablo Andújar na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20210610a10. června 2021
  2. ↑ a b c Pablo Andújar na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210610a10. června 2021
  3. ↑ Pablo Andújar na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20210610a10. června 2021
  4. ↑ a b Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Andújar je po třech operacích loktu zpět. Po challengeru dobyl i turnaj ATP v Maroku [online]. MARRÁKEŠ: TenisPortal.cz, 2018-04-15 [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pablo_Andújar&oldid=22123556“