Chlorid nitrosylu

Chlorid nitrosylu
	Strukturní vzorec
	Model molekuly
Obecné
Systematický název	chlorid nitrosylu
Sumární vzorec	NOCl
Vzhled	žlutý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS	2696-92-6
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	220-273-1
PubChem	17601
SMILES	N(=O)Cl
InChI	InChI=1S/ClNO/c1-2-3
Vlastnosti
Molární hmotnost	65,459 g/mol
Teplota tání	−64 °C (209 K)
Teplota varu	−5,5 °C (267,6 K)
Hustota	1,417 g/cm3 (−12 °C, kapalina); 2,99 g/m3(plyn)
Rozpustnost ve vodě	reaguje
Rozpustnost v polárních; rozpouštědlech	rozpustný v koncentrované kyselině sírové
Tlak páry	340 kPa (20 °C)
Bezpečnost
	; GHS03 ; GHS04 ; GHS05 ; GHS06
H-věty	H270 H280 H314 H330
P-věty	P220 P244 P260 P264 P271 P280 P284 P301+330+331 P302+361+354 P304+340 P305+354+338 P316 P320 P321 P363 P370+376 P403+233 P410+403 P501
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid nitrosylu je anorganická sloučenina se vzorcem NOCl; tento žlutý plyn bývá součástí lučavky královské, směsi 3 dílů koncentrované kyseliny chlorovodíkové a 1 dílu koncentrované kyseliny dusičné. Jedná se o silný elektrofil a oxidační činidlo. Jako čistou látku jej poprvé získal William A. Tilden, proto bývá tato látka někdy nazývána Tildenovým činidlem.^[2]

Struktura

Molekula má ohnutý tvar. Mezi atomy dusíku a kyslíku je dvojná vazba o délce 116 pm a mezi dusíkem a chlorem se nachází jednoduchá vazba dlouhá 196 pm. Velikost úhlu O=N–Cl činí 113°.^[3]

Příprava a výroba

Chlorid nitrosylu se dá získat několika způsoby:

Smícháním kyseliny nitrosylsírové a chlorovodíkové – takto se vyrábí v průmyslu.^[4]

HCl + NOHSO₄ → H₂SO₄ + NOCl

Pro laboratorní přípravu je vhodnější (vratná) dehydratace kyseliny dusité kyselinou chlorovodíkovou.^[5]

HNO₂ + HCl → H₂O + NOCl

Další možnost představuje přímá reakce chloru s oxidem dusnatým; nad 100 °C probíhá opačným směrem:

Cl₂ + 2 NO → 2 NOCl

Redukce oxidu dusičitého chlorovodíkem:^[6]

2NO₂ + 4 HCl → 2NOCl + 2H₂O + Cl₂

V lučavce královské

NOCl vzniká také při smíchání kyseliny chlorovodíkové a dusičné:^[7]

HNO₃ + 3 HCl → 2[Cl] + 2 H₂O + NOCl

V kyselině dusičné se NOCl oxiduje na oxid dusičitý. Přítomnost NOCl v lučavce královské zjistil Edmund Davy v roce 1831.^[8]

Reakce

NOCl se ve většině reakcí chová jako elektrofil a oxidační činidlo. S akceptory halogenů, jako je chlorid antimoničný, vytváří nitrosoniové soli:

NOCl + SbCl₅ → [NO]⁺[SbCl₆]⁻

Podobnou reakcí NOCl s kyselinou nitrosylsírovou vzniká smíšený anhydrid kyseliny dusité a sírové:

ClNO + H₂SO₄ → ONHSO₄ + HCl

Reakcí s thiokyanatanem stříbrným se vytváří chlorid stříbrný a thiokyanatan nitrosylu, patřící mezi pseudohalogenidy:

ClNO + AgSCN → AgCl + ONSCN

Obdobně probíhá reakce s kyanidem stříbrným na kyanid nitrosylu.^[9]

Chlorid nitrosylu se používá na přípravu nitrosylových komplexů. S hexakarbonylem molybdenu vytváří dinitrosyldichloridový komplex:^[10]

Mo(CO)₆ + 2 NOCl → MoCl₂(NO)₂ + 6 CO

NOCl rozpouští platinu:^[11]

Pt + 6 NOCl → (NO⁺)₂[PtCl₆]²⁻ + 4 NO

Použití

V organické syntéze

NOCl se používá v organické syntéze, kde reaguje s alkeny za vzniku α-chlorovaných oximů; tato adice probíhá podle Markovnikovova pravidla.^[12]

Podobně reagují i keteny, přičemž se tvoří jejich nitrosylované deriváty:

H₂C=C=O + NOCl → ONCH₂C(O)Cl

Epoxidy s NOCl vytváří α-chlornitritoalkylové sloučeniny. U propylenoxidu vykazuje příslušná reakce vysokou regioselektivitu:^[13]

Amidy se působením NOCl přeměňují na N-nitrososloučeniny.^[14]

Některé cyklické aminy lze pomocí NOCl přeměnit na alkeny, například z aziridinu se vytváří ethen, oxid dusný a chlorovodík.

V průmyslu

NOCl reaguje fotochemicky s cyklohexanem za vzniku hydrochloridu cyclohexanonoximu; při této reakci se využívá náchylnost NOCl k fotolýze na NO a Cl radikály. Cyklohexanonoxim se následně přeměňuje na kaprolaktam, prekurzor nylonu-6.^[4]

Bezpečnost

Chlorid nitrosylu je silně toxický a dráždí plíce, oči a kůži.

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Chlorid nitrosylu na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nitrosyl chloride na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/17601
↑ William A. Tilden. XXXII.—On aqua regia and the nitrosyl chlorides. Journal of the Chemical Society. 1874, s. 630–636. Dostupné online. DOI 10.1039/JS8742700630.
↑ A. F. Holleman; E. Wiberg. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Academic Press, 2001. ISBN 0-12-352651-5.
↑ ^a ^b RITZ, Josef; FUCHS, Hugo; KIECZKA, Heinz. Caprolactam. Příprava vydání Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA. Weinheim, Germany: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA Dostupné online. ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a05_031. S. a05_031. (anglicky) DOI: 10.1002/14356007.a05_031.
↑ J. R. Morton; H. W. Wilcox; Therald Moellerf; Delwin C. Edwards. Nitrosyl Chloride. Inorganic Syntheses. 1953, s. 48. ISBN 9780470132357. DOI 10.1002/9780470132357.ch16.
↑ GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 550–551.
↑ L. J. Beckham; W. A. Fessler; M. A. Kise. Nitrosyl Chloride. Chemical Reviews. 1951, s. 319–396. DOI 10.1021/cr60151a001. PMID 24541207.
↑ Edmund Davy. On a New Combination of Chlorine and Nitrous Gas. Abstracts of the Papers Printed in the Philosophical Transactions of the Royal Society of London. 1830-1837, s. 27–29.
↑ G. W. Kirby. Tilden Lecture. Electrophilic C-Nitroso Compounds. Chemical Society Reviews. 1977, s. 1. DOI 10.1039/CS9770600001.
↑ B. F. G. Johnson; K. H. Al-Obadi. Dihalogenodinitrosylmolybdenum and Dihalogenodinitrosyltungsten. Inorganic Syntheses. 1970, s. 264–266. ISBN 9780470132432. DOI 10.1002/9780470132432.ch47.
↑ Richard T. Moravek. Nitrosyl Hexachloroplatinate(IV). Inorganic Syntheses. 1986, s. 217–220. ISBN 9780470132555. DOI 10.1002/9780470132555.ch63.
↑ M. Ohno; N. Naruse; I. Terasawa. 7-Cyanoheptanal. Organic Syntheses. 1969, s. 27. ISBN 9780470132555. DOI 10.15227/orgsyn.049.0027.
↑ M. S. Malinovskii; N. M. Medyantseva. Olefin Oxides. IX. Condensation of Olefin Oxides with Nitrosyl Chloride. Zhurnal Obshchei Khimii. 1953, s. 84–86.
↑ A. M. Van Leusen; J. Strating. p-Tolylsulfonyldiazomethane. Organic Syntheses. 1977, s. 95. DOI 10.15227/orgsyn.057.0095.

[pubchem-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/17601

[2] William A. Tilden. XXXII.—On aqua regia and the nitrosyl chlorides. Journal of the Chemical Society. 1874, s. 630–636. Dostupné online. DOI 10.1039/JS8742700630.

[3] A. F. Holleman; E. Wiberg. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Academic Press, 2001. ISBN 0-12-352651-5.

[Ullmann-4] RITZ, Josef; FUCHS, Hugo; KIECZKA, Heinz. Caprolactam. Příprava vydání Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA. Weinheim, Germany: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA Dostupné online. ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a05_031. S. a05_031. (anglicky) DOI: 10.1002/14356007.a05_031.

[5] J. R. Morton; H. W. Wilcox; Therald Moellerf; Delwin C. Edwards. Nitrosyl Chloride. Inorganic Syntheses. 1953, s. 48. ISBN 9780470132357. DOI 10.1002/9780470132357.ch16.

[6] GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 550–551.

[7] L. J. Beckham; W. A. Fessler; M. A. Kise. Nitrosyl Chloride. Chemical Reviews. 1951, s. 319–396. DOI 10.1021/cr60151a001. PMID 24541207.

[8] Edmund Davy. On a New Combination of Chlorine and Nitrous Gas. Abstracts of the Papers Printed in the Philosophical Transactions of the Royal Society of London. 1830-1837, s. 27–29.

[9] G. W. Kirby. Tilden Lecture. Electrophilic C-Nitroso Compounds. Chemical Society Reviews. 1977, s. 1. DOI 10.1039/CS9770600001.

[10] B. F. G. Johnson; K. H. Al-Obadi. Dihalogenodinitrosylmolybdenum and Dihalogenodinitrosyltungsten. Inorganic Syntheses. 1970, s. 264–266. ISBN 9780470132432. DOI 10.1002/9780470132432.ch47.

[11] Richard T. Moravek. Nitrosyl Hexachloroplatinate(IV). Inorganic Syntheses. 1986, s. 217–220. ISBN 9780470132555. DOI 10.1002/9780470132555.ch63.

[12] M. Ohno; N. Naruse; I. Terasawa. 7-Cyanoheptanal. Organic Syntheses. 1969, s. 27. ISBN 9780470132555. DOI 10.15227/orgsyn.049.0027.

[13] M. S. Malinovskii; N. M. Medyantseva. Olefin Oxides. IX. Condensation of Olefin Oxides with Nitrosyl Chloride. Zhurnal Obshchei Khimii. 1953, s. 84–86.

[14] A. M. Van Leusen; J. Strating. p-Tolylsulfonyldiazomethane. Organic Syntheses. 1977, s. 95. DOI 10.15227/orgsyn.057.0095.

[2]

[1]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]