Otevřít hlavní menu

Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie

kostel v Opavě

Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě je mohutný trojlodní kostel se dvěma věžemi, vybudovaný ve 14. století v gotickém slohu na místě starší románské stavby z počátku 13. století. V roce 1995 byl kostel prohlášen národní kulturní památkou. Od roku 1996 je druhým sídelním kostelem ostravsko-opavského biskupa (konkatedrálou).

Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě
Kostel Nanebevzetí P. Marie, Opava - panoramio.jpg
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Moravskoslezský kraj
Obec Opava
Souřadnice
Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě
Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie Moravská
Diecéze ostravsko-opavská
Děkanát Opava
Farnost Římskokatolická farnost Panny Marie Opava
Status farní kostel
Užívání Římskokatolická farnost Panny Marie Opava
Datum posvěcení 12. června 1789
Světitel Karel Godefried von Rosenthal
Architektonický popis
Stavební sloh gotika, baroko
Specifikace
Umístění oltáře východ
Stavební materiál režné zdivo
Odkazy
Adresa Rybí trh, Opava
Ulice Rybí trh
Oficiální web http://www.farnostopava.cz/
Kód památky 20285/8-1318 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

Výstavba kostelaEditovat

Vznik kostela Nanebevzetí Panny Marie v Opavě je spojen s Řádem německých rytířů. S výstavbou kostela bylo pravděpodobně započato brzy po roce 1204.[pozn. 1] O podobě tohoto románského kostela není nic bližšího známo. V listině českého krále Václava I. z 12. května 1237 se zmiňuje fara v Opavě, která byla v držení Řádu německých rytířů.[2]

Po smrti Přemysla Otakara II. se výstavba kostela zastavila a byla obnovena až po návratu jeho nemanželského syna Mikuláše I. Opavského z uherského zajetí.[3] Dokončený kostel se stal největší církevní stavbou v Opavě a hlavní dominantou města.[4]

Pravděpodobně těsně před rokem 1452 nechal opavský kníže Vilém k západnímu poli jižní lodi kostela přistavět kapli sv. Hrobu s oltářem zasvěceným Zmrtvýchvstání Páně. V této kapli zamýšlel kníže zřídit nové pohřebiště opavských Přemyslovců, kteří byli dosud obvykle pohřbíváni v kostele sv. Ducha v Opavě.[5]

Při požáru města 9. srpna 1461 shořel letnerový kříž a poté byl stržen poškozený letner, který odděloval presbytář vyhrazený řádovým bratřím od trojlodí vyhrazeného laikům. Letner už nebyl nikdy obnoven.[6]

Reformace a protireformaceEditovat

V roce 1540 získala opavská městská rada od Řádu německých rytířů patronátní práva ke kostelu Panny Marie.[pozn. 2] To jim potvrdil o dva roky později český král Ferdinand I. s podmínkou, že faráři budou jen řádní katoličtí kněží, které schválí olomoucký biskup. V roce 1555 tak byl jmenován farářem katolík Blažej Sibenlot. Městská rada se v této době soustředila na vybudování reprezentativní střechy nad jižní věží. Po roce 1540 blíže neznámy opavský tesař zhotovil na koruně hranolové části věže ochoz a nad oktogonální nástavbou byl vztyčen štíhlý jehlancový krov dosahující do výšky přesahující 70 metrů.[7]

Probíhající reformace však v druhé polovině 16. století silně zasáhla i na Opavsko a tak v roce 1565 přibyl ve farním chrámu luteránský kazatel Martin Zenkfrei. Přes snahu biskupa o to, aby byl kazatel z města vyhoštěn, podařilo se Opavanům i za pomoci úplatků královských úředníků dosáhnou toho, že Zenkfrei ve městě zůstal. Situaci protestantům ulehčoval i farář Sibenlot, který si příliš nehleděl svých povinnosti a věnoval se spíše světským záležitostem, přestože byl často biskupem i císařem napomínán.[8]

Po smrti Martina Zenkfreie v roce 1569 začali Opavané hned hledat nového kazatele. I farář Sibenlot uzavřel s městskými radními smlouvu podle které se zavázal, že nebude nijak překážet luteránskýcm kazatelům a za to obdrží 400 zlatých a každoročně dalších 200 zlatých.[pozn. 3] Smlouvu farář uzavřel bez biskupova vědomí a od té doby ve farním kostele úplně přestala katolická bohoslužba.[10] Na konci října 1569 přijel do Opavy olomoucký biskup Vilém Prusinovský z Víckova, který se rozhodl ve farním kostele katolické bohoslužby obnovit. Část obyvatel města se postavilo k záměrům nepříznivě, a tak když v neděli 6. listopadu 1569 zahájil biskup v kostele Panny Marie bohoslužbu, protestantští nespokojenci zabránili jezuitovi Štěpánovi Rimmelovi doprovázejícímu biskupa v kázání. Protože v nastalé vřavě hrozilo biskupovi smrtelné nebezpečí, byl pod ochranou ozbrojených šlechticů vyveden z kostela. Azyl nalezl v nedalekém kostele sv. Václava.[11]

Během stavovského povstání byl 29. června 1619 kostel i s farním dvorem a školou se souhlasem slezských stavů zabrán katolíkům a předán protestantům.[12] Dne 12. srpna 1632 se v kostele uskutečnil hold opavských stavů knížeti Karlovi Eusebiovi z Lichtenštejna. Na dochované mědirytině tohoto holdu je vidět původní interiér kostela včetně pozdně gotického oltáře a sanktuaria, které byly zničeny během požárů v letech 1689 a 1758.[13][14]

V roce 1686 byla jižní věž kostela opatřena novým zastřešením v podobě cibulovitých bání s lucernami ozdobených osmnácti pozlacenými koflíky. Podle dobového svědka předčila jižní věž kostela Nanebevzetí Panny Marie svou krásou i výškou tehdy také nově opravenou věž kostela sv. Alžběty ve Vratislavi. O dva roky později byla na střeše kostela nahrazena původní šindelová krytina novou břidlicovou.[15]

Dne 24. května 1689 zasáhl kostel velký požár města. Už 2. června se městský písař obrací s žádostí o pomoc s odstraňováním škod na opavského vévodu Jana Adama z Lichtenštejna, bruntálského místodržícího Řádu německých rytířů a na olomouckého biskupa. Z nařízení purkmistra byla střecha kostela alespoň provizorně přikryta prkny, žárem puklý zvon byl odeslán do Uničova ke zvonaři k přelití a slévači ze Zlatých hor byli pověřeni vyčištěním kovů z ostatních při požáru roztavených zvonů. Už na podzim byla sice opravena jižní věž kostela do podoby z roku 1686 (pozlacená makovice byla osazena 12. října 1689), ale zejména tesařské a pokrývačské práce na zastřešení celého kostela si vyžádaly delší čas a pokračovaly až do roku 1693. Střecha byla opět pokryta šindelovou krytinou z důvodu předchozích špatných zkušeností s břidlicí. Na nutné opravy bylo vydáno celkem více než 1039 tolarů.[16] Obnovu vyhořelého kostela realizoval v roce 1699 stavitel Hans Georg Hausrucker ve spolupráci s Jordanem Zellerem.[17]

Barokní přestavbaEditovat

Dne 25. srpna 1758 vyhořel kostel při velkém požáru Opavy. Z 21 tehdejších oltářů se zachránil jediný oltář sv. Trojice. Byl zničen i teprve před rokem zhotovený hlavní oltář, velké varhany, které byly považovány za nejcennější ve Slezsku a také tři nové velké zvony. Škoda na kostele činila 100 000 zlatých.[18]

Opavský děkan Schwab původně nabídl zakázku na výmalbu bočních oltářů malíři Ignáci Raabovi, ale ten ji pro svůj pokročilý věk a špatný zdravotní stav odmítl.[19] Po Raabově odmítnutí se o zakázku ucházel v roce 1781 opavský malíř Josef Lux. Místodržitel řádu německých rytířů v Bruntále Maxmilián Xaver z Riedheimu však vyjádřil přesvědčení, že Lux není malíř, který by byl schopen uspokojivě zvládnout tak významnou zakázku.[20] Oltářní obrazy poté realizoval vídeňský malíř pocházející z Bílovce Felix Ivo Leicher. Soubor těchto obrazů představuje jeho umělecké schopnosti v nejvyzrálejší podobě.[21] Při požáru v roce 1758 zničený Lehnerův oltář nahradil nový koncepčně průkopnický baldachýnový oltář navržený architektem Mauriziem Pedettim. Zhotovení oltáře realizoval v letech 17821784 Jan Schubert.[22]

 
Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie před regotizací

V roce 1784 byla v přízemí jižní věže zřízena kaple sv. Valentina. Její zřízení souviselo s kultem sv. Valentina, jehož ostatky byly v srpnu 1688 slavnostně přeneseny do kostela sv. Vojtěcha v Opavě. Barokní úpravy kostela byly dokončeny v roce 1788 a o rok později (12. června 1789) byl kostel slavnostně vysvěcen olomouckým pomocným biskupem Karlem Godefriedem z Rosenthalu.[23] Snad právě ke slavnosti vysvěcení kostela vznikl soubor sedmi reprezentativních klasicistních sedes.[24] Kolem kostela se až do roku 1796 nacházel hřbitov s kaplí sv. Michaela.[pozn. 4] Na jeho místě vyrostla v roce 1804 novostavba divadla.[26]

Plány regotizace kostelaEditovat

Během 80. a 90. let 19. století se začaly objevovat záměry regotizace kostela. Na podporu plánované opravy vznikl spolek pro obnovu kostela, který se jako ke svému vzoru hlásil k obdobnému spolku založeném v souvislosti s přestavbou kostela sv. Mořice v Olomouci. Snahy spolku zaštítil velmistr Řádu německých rytířů arcivévoda Evžen.[27] Už v roce 1887 navštívil Opavu Friedrich von Schmidt, který zpracoval průzkum kostela a nastínil postup obnovy. Architektem uvažované přestavby se měl stál Schmidtův žák Georg Hauberrisser. O tři roky předložil Hauberisser dva návrhy pro přestavbu, které měly kostelu vrátit „gotickou podobu“. První jednodušší plán měl rozpočet 160 000 zlatých, druhý pak 210 000 zlatých. Více pozornosti věnoval druhému návrhu, jehož realizace by znamenala zásadní zásah do podoby kostela.[28] Centrální komise ve Vídni sice plán přestavby schválila, ale změna v chápání památkové ochrany a položení důrazu spíše na konzervaci však už neumožnila provést regotizaci v uvažovaném rozsahu. Z projektu Georga Hauberrissera tak bylo využito jen několik detailů.[29] Realizovaná kompromisní varianta nakonec proměnila prakticky jen západní průčelí kostela.[30] Zde byly například osazeny v letech 1902–1906 dva novogotické chrliče ve tvaru okřídlených nestvůr.[31] V roce 1928 byly v nikách kostela na vnější straně presbytáře z iniciativy ředitele opavského muzea Edmunda Wilhelma Brauna a faráře Paula Heidera osazeny náhrobky přemístěné ze zrušeného hřbitova, který se nacházel na místě dnešního kostela sv. Hedviky.[32][33]

Od roku 1995 je kostel národní kulturní památkou, od roku 1996 pak konkatedrálou nově vzniklé ostravsko-opavské diecéze. Od roku 2004 prochází konkatedrála celkovou rekonstrukcí.

InteriérEditovat

 
Interiér konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie

Interiéru konkatedrály vévodí hlavní baldachýnový oltář, který podle konceptu eichstättského architekta Mauritia Pedettiho zhotovil sochař Jan Schubert.[34][35] Na stěnách presbytáře je zavěšeno 11 obrazů mariánského cyklu od Ignáce Raaba, které doplňují další čtyři obrazy světců (sv. Šebestián, sv. Patrik, sv. Hedvika a sv. Biskup) od téhož autora.[36] V presbytáři umístěná kazatelna a protějškově umístěný nástavec křtitelnice jsou dílem Jana Schuberta z let 1782–1784.[37] V kapli sv. Anny se nachází obraz sv. Jana Nepomuckého z konce 17. století, který je pravděpodobně nejstarším zpodobněním světce na území rakouského Slezska.[38]

Ve vybavení kostela se dochovalo i velké množství parament, z nichž k nejcennějším patří velký relikviář sv. Kříže ze zlacené stříbra od vídeňské firmy Adler z roku 1900.[pozn. 5] Z většího množství dalších relikviářů stojí za zmínku relikviáře sv. Notburgy a sv. Jana Sarkandra.[40][41]

K vybavení kostela patří i větší množství kalichů. K nejcennějším z nich patří mešní kalich s medailony světců ze zlaceného stříbra roku 1735 zhotovený významným olomouckým zlatníkem Františkem Josefem Rossmayerem (1700–1751). Kalich byl pravděpodobně vyroben pro klášter premonstrátů na Svatém Kopečku u Olomouce a měl připomínat korunovaci zdejšího milostného obrazu Panny Marie, ke které došlo v roce 1732. Do Opavy se zřejmě dostal po zrušení kláštera v roce 1784.[42] Další cenný kalich zhotovil brněnský zlatník Antonín Josef Ignác Anderle ve druhé čtvrtině 18. století a je na něm vyobrazena legenda o sv. Janu Nepomuckém. Také tento kalich pravděpodobně původně nebyl určen pro opavský kostel a dostal se do jeho sbírek až později, snad v souvislosti s existujicím bratrstvem sv. Jana Nepomuckého.[43]

Dalším zajímavým liturgickým předmětem v kostele Panny Marie je ciborium s erby členů řádu německých rytířů. Samotné tělo ciboria zhotovil v polovině 17. století opavský zlatník Jakub Mannlich. Později na něm bylo osazeno víko z počátku 18. století. Víko je druhotně spojeno šroubem s gotickým relikviářovým křížem z 2. třetiny 15. století, který byl snad původně součástí pacifikálu. Na těle ciboria jsou osazeny štítky s erby členů řádu německých rytířů: bruntálského místodržitele Adama Oswalda z Lichtenštejna, domácího komtura v Bruntále Jana Egolfa z Westernachu a opavského děkana Jana Kašpara Hirleho.[44] Mezi čelné památky konkatedrály patí i monstrance od augšpurského zlatníka Kašpara Xavera Stippeldeye z roku 1786 s erbem zemského komtura baleje Franky Františka Zikmunda Adalberta Friedricha svobodného pána z Lehrbachu (1729–1787).[pozn. 6]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Přítomnost Řádu německých rytířů na Opavsku poprvé potvrzuje listina papeže Innocence III. z 15. dubna 1204, ze které vyplývá, že moravský markrabě Vladislav Jindřich a jeho bratr český král Přemysl Otakar I. věnovali řádu majetek v Opavě.[1]
  2. K rezignaci na patronátní práva došlo 14. srpna 1540 ze strany opavské komtura Řádu německých rytířů a faráře Jana Finka a jeho sbolubratří Jana Ecksteina a Martina Ölsnera. Komtur Finck poté konvertoval k luteránství a oženil se s dcerou opavského purkmistra.[7]
  3. Blažej Sibenloth už následujícího roku (1570) konvertoval k luterství a dokonce se oženil s měšťanskou dcerou.[9]
  4. Kaple sv. Michaela zanikla po požáru v roce 1758 a už nebyla obnovena. Zároveň dochází k postupnému omezování provozu hřbitova. Definitivně se na hřbitově v sousedství konkatedrály přestalo pohřbívat v roce 1784, kdy došlo v rámci osvícenských opatření k zákazu pohřbů na tomto největším opavském pohřebišti. Roli jediného hřbitova celé farnosti Panny Marie převzal Nový hřbitov nacházející se v prostoru mezi dnešními ulicemi Na Valech, U Fortny, Pivovarskou a mlýnským náhonem. I zde se však z důvodu blízkosti města pohřbívalo jen do roku 1789.[25]
  5. Podle tradice byl v kostele Nanebevztí Panny Marie uchováván velký ostatek svatého Kříže už od středověku. Císař Maxmilián jej v roce 1567 nechal převézt do Vídně, aby jej zachránil před protestanty. Jeho manželka Marie jej pak přenehala vídeňskému klášteru klarisek. Teprve po jeho zrušení v roce 1782 se na žádost kněžny Marie Leopoldiny z Lichtenštejna vrátil ostatek opavskému kostelu a v roce 1900 byl pro něj pravděpodobně v souvislosti s uvažovanou regotizací kostela vídeňskou firmou Adler zhotoven novogotický relikviář.[39]
  6. Monstrance mohla být původně určena pro nově budovaný kostel sv. Alžběty v Norimberku, při jehož stavbě se Lehrbach angažoval. Později se monstrance dostala do vlastnictví velmistra Řádu německých rytířů. Velmistr Antonín Viktor ji pak v roce 1830 věnoval opavskému kostelu Nanebevzetí Panny Marie.[45][46]

ReferenceEditovat

  1. WIHODA, Martin. Rozsah a struktura vlastnictví Řádu německých rytířů na Opavsku ve 13. století. Časopis Slezského zemského muzea. Série B. 1992, roč. 41, čís. 2, s. 97-98. ISSN 1211-3131. 
  2. MÜLLER, Karel; ŽÁČEK, Rudolf, a kol. Opava. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 611 s. ISBN 80-7106-808-X. S. 341. 
  3. Opava, s. 342.
  4. Opava, s. 360.
  5. PRIX, Dalibor; SCHENKOVÁ, Marie; ŠOPÁK, Pavel. Opava : konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2000. 27 s. ISBN 80-86157-05-9. S. 11. Dále jen Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie. 
  6. Opava, s. 391-392.
  7. a b Opava, s. 398.
  8. ZUKAL, Josef. Bouře proti biskupu Vilémovi Prusinovskému v Opavě r. 1569. Věstník Matice opavské. 1933, roč. 38, s. 1. Dále jen Bouře proti biskupu Vilémovi Prusinovskému. ISSN 0037-6833. 
  9. FUKALA, Radek. Reformace ve Slezsku a na Opavsku. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historických věd, 2010. 181 s. ISBN 978-80-7248-603-8. S. 77. Dále jen Reformace ve Slezsku a na Opavsku. 
  10. Bouře proti biskupu Vilémovi Prusinovskému, s. 2
  11. Reformace ve Slezsku a na Opavsku, s. 91-92.
  12. JANEK, Miroslav. Opavská fara a její statek v době bělohorské. Slezský sborník. 1935, roč. 40, čís. 1, s. 52. Dále jen Opavská fara a její statek v době bělohorské. ISSN 0037-6833. 
  13. KOZÁK, Petr. Hold stavů Karlu Eusebiovi jako novému opavskému knížeti. In: MATEJKO-PETERKA, Ilona, a kol. Země a její pán : struktury vlády a její projevy na území Rakouského Slezska do konce první světové války. Opava: Slezské zemské muzeum, 2014. ISBN 978-80-87789-19-3. S. 154.
  14. KOZÁK, Petr. Kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna potvrzuje stavům opavského knížectví jejich práva privilegia. In: MATEJKO-PETERKA, Ilona, a kol. Země a její pán : struktury vlády a její projevy na území Rakouského Slezska do konce první světové války. Opava: Slezské zemské muzeum, 2014. ISBN 978-80-87789-19-3. S. 155–156.
  15. GRŮZA, Antonín. Opavská konkatedrála po požáru z roku 1689. In: GRŮZA, Antonín; VYMĚTALOVÁ, Martina. Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2003. Dále jen Opavská konkatedrála po požáru z roku 1689. ISBN 80-85034-29-8. S. 20.
  16. Opavská konkatedrála po požáru z roku 1689, s. 21.
  17. MÜLLER, Karel; ŽÁČEK, Rudolf, a kol. Opava. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 611 s. ISBN 80-7106-808-X. S. 417. Dále jen Opava. 
  18. KREUZINGER, Erasmus. Opavská kronika staré a nové doby, aneb, Opava a její pozoruhodnosti : příručka pro obyvatelstvo a průvodce pro cizince se situačním plánem města Opavy. Opava: Magistrát Statutárního města Opavy : František Máj, 2002. 154 s. ISBN 80-7277-026-8. S. 28. 
  19. SCHENKOVÁ, Marie; OLŠOVSKÝ, Jaromír. Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska. Opava: Slezské zemské muzeum ; František Maj, 2001. 274 s. ISBN 80-86458-06-7. S. 16. Dále jen Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska. 
  20. Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska, s. 58.
  21. SLAVÍČEK, Lubomír. Příspěvek k poznání díla Felixe Ivo Leichera na severní Moravě. In: Sborník památkové péče v Severomoravském kraji 5. Ostrava: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1982. S. 49.
  22. Opava, s. 421.
  23. Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie, s. 15.
  24. TESAŘ, Petr. Sedes. In: ŠOPÁK, Pavel, a kol. Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku. Opava: Slezské zemské muzeum, 2013. ISBN 978-80-87789-13-1. S. 91.
  25. KOZÁK, Petr. Dějiny tzv. Nového hřbitova. Příspěvek k raně novověké topografii města Opavy. In: Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2009. ISBN 80-85034-55-4. S. 92-111.
  26. Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie, s. 19.
  27. VOJTAL, Petr. K regotizaci proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Opavě. In: Opava : sborník k dějinám města 1. Opava: AVE - Informační centrum Opavska ; Město Opava ; Matice Slezská, 1998. Dále jen K regotizaci proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Opavě. ISBN 80-902042-5-2. S. 110.
  28. K regotizaci proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, s. 110-111.
  29. K regotizaci proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, s. 114-115.
  30. PELC, Martin; ŠOPÁK, Pavel; ŠÚSTKOVÁ, Hana. Opava - Vídeň : měšťanská kultura 19. století mezi periferií a centrem. Opava: Slezská univerzita, 2011. 207 s. ISBN 978-80-7248-650-2. S. 169. 
  31. SKALÍK, Tomáš. Tiché dominanty veřejného prostoru : Opavské sochy I. – historické centrum. Opava: Občanské sdružení Za Opavu, 2012. 124 s. ISBN 978-80-905039-1-5. S. 56. 
  32. BRAUN, Edmund Wilhelm. Die Grabsteine in den Chornischen der Troppauer Pfarrkirche. Deutsche Post. 19. březen 1941, roč. 156, čís. 78, s. 5. (německy) 
  33. MIHOVÁ, Tereza; ŠOPÁK, Pavel. Nápisy na hrobech : městský hřbitov v Opavě v letech 1789–1804. Opava: Slezská univerzita, 2015. 127 s. ISBN 978-80-7510-175-4. 
  34. ŠOPÁK, Pavel. Hlavní oltář v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Opavě. In: ŠOPÁK, Pavel, a kol. Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku. Opava: Slezské zemské muzeum, 2013. ISBN 978-80-87789-13-1. S. 260-261.
  35. Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska, s. 160.
  36. Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska, s. 62–63, 96.
  37. Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska, s. 160–161.
  38. SCHENKOVÁ, Marie. Svatý JAn Nepomucký. In: ŠOPÁK, Pavel, a kol. Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku. Opava: Slezské zemské muzeum, 2013. ISBN 978-80-87789-13-1. S. 2251.
  39. TESAŘ, Petr. Adler Vídeň. In: ŠOPÁK, Pavel, a kol. Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku. Opava: Slezské zemské muzeum, 2013. ISBN 978-80-87789-13-1. S. 338-339.
  40. TESAŘ, Petr. Anonym Relikviář svatého Jana Sarkandra. In: ŠOPÁK, Pavel, a kol. Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku. Opava: Slezské zemské muzeum, 2013. ISBN 978-80-87789-13-1. S. 350.
  41. TESAŘ, Petr. Anonym Relikviář svaté Notburgy. In: ŠOPÁK, Pavel, a kol. Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku. Opava: Slezské zemské muzeum, 2013. ISBN 978-80-87789-13-1. S. 351.
  42. ROSOVÁ, Romana. František Josef Rossmayer Mešní kalich s medailony světců. In: ŠOPÁK, Pavel, a kol. Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku. Opava: Slezské zemské muzeum, 2013. ISBN 978-80-87789-13-1. S. 343.
  43. TESAŘ, Petr. Antonín Josef Ignác Anderle Mešní kalich s legendou svatého Jana Nepomuckého. In: ŠOPÁK, Pavel, a kol. Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku. Opava: Slezské zemské muzeum, 2013. ISBN 978-80-87789-13-1. S. 344-345.
  44. TESAŘ, Petr. Jakub Mannlich Ciborium pro opavský kostel Panny Marie s erby členů řádu německých rytířů. In: MATEJKO-PETERKA, Ilona, a kol. Země a její pán : struktury vlády a její projevy na území Rakouského Slezska do konce první světové války. Opava: Slezské zemské muzeum, 2014. ISBN 978-80-87789-19-3. S. 269–271.
  45. TESAŘ, Petr. Monstrance s řádovým křížem z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Opavě. In: Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2013. ISBN 80-85034-78-3. S. 84-90.
  46. TESAŘ, Petr. Kašpar Xaver Sippeldey Monstrance s řádovým křížem. In: ŠOPÁK, Pavel, a kol. Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku. Opava: Slezské zemské muzeum, 2013. ISBN 978-80-87789-13-1. S. 341.

LiteraturaEditovat

  • DENKSTEIN, Vladimír. K stavební historii farního kostela Nanebevzetí P. Marie v Opavě. Slezský sborník. 1935, roč. 40, s. 58-69. ISSN 0037-6833. 
  • GRŮZA, Antonín. Opavská konkatedrála po požáru z roku 1689. In: GRŮZA, Antonín; VYMĚTALOVÁ, Martina. Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2003. ISBN 80-85034-29-8. S. 20-27.
  • MÜLLER, Karel; ŽÁČEK, Rudolf, a kol. Opava. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 611 s. ISBN 80-7106-808-X. 
  • PRIX, Dalibor; SCHENKOVÁ, Marie; ŠOPÁK, Pavel. Opava : konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2000. 27 s. ISBN 80-86157-05-9. 
  • PRIX, Dalibor. O klenbě bývalé kaple Panny Marie při trojlodí městského kostela v Opavě. Časopis Slezského zemského muzea. Série B. 2003, roč. 52, čís. 1, s. 14-57. ISSN 1211-3131. 
  • ROSOVÁ, Romana; STRAKOŠ, Martin, a kol. Průvodce architekturou Opavy : Opava Architecture Guide. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2011. 399 s. ISBN 978-80-85034-62-2. 
  • VOJTAL, Petr. K regotizaci proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Opavě. In: Opava : sborník k dějinám města 1. Opava: AVE - Informační centrum Opavska ; Město Opava ; Matice Slezská, 1998. ISBN 80-902042-5-2. S. 109-115.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat