Wikipedie

Jiří Stibral

český architekt

Jiří Stibral (27. července 1859 Praha[1] – 8. října 1939 Praha) byl český architekt, výtvarník, profesor a pedagog a pozdější ředitel Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Za svou architektonickou kariéru vypracoval celou řadu novorenesančních, novogotických či secesních návrhů staveb na území Čech, především pak v rodné Praze. Specializoval se také na navrhování interiérů sériových i speciálních luxusních železničních vozů pro firmu Ringhoffer.

Prof. Ing. arch. Jiří rytíř von Stibral
Jiří Stibral na fotografii pedagogů VŠUP (1899)
Jiří Stibral na fotografii pedagogů VŠUP (1899)
Rodné jménoJiří Stibral
Narození27. července 1859
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí8. října 1939 (ve věku 80 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materNěmecká polytechnika v Praze
Povoláníarchitekt, malíř, učitel a designér
ChoťBožena Stibralová, roz. Baziková
DětiZdeněk Stibral
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Mládí editovat

Narodil se 27. července 1859 do rodiny věhlasného pražského hodináře Josefa Stibrala, mj. opraváře Staroměstského orloje, a Anny, rozené Krausové.[1] V letech 1875 až 1881 studoval architekturu na německé polytechnice u Josefa Zítka, věnoval se také výtvarné tvorbě. Mezi lety 1885 a 1886 pracoval v ateliéru architekta Quida Bělského, od roku 1886 začal pedagogicky působit na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze v oborech ornamentálního kreslení, nauky o barvách a deskriptivní geometrie.[2]

Roku 1887 se v Praze oženil[3] s Boženou Bazikovou,[4] rok nato se jim narodil syn Zdeněk.

Architekt editovat

 
Stibralova rodinná vila v Michli

Následně vyjel díky stipendiu F. J. Gerstnera do Itálie, dále zemí Beneluxu, Velké Británie a Německa a Ruska: s přítelem spisovatelem Juliem Zeyerem podnikli roku 1888 cestu na Krym a do Zakavkazí. Od roku 1889 působil pak ponejvíce v Čechách, velká část jeho prací byla vytvořena v novorenesančním slohu. Stibral vytvořil několik významných projektů pro průmyslnickou rodinu baronů Ringhofferů v okolí města Kamenice, jižně od Prahy, stejně jako návrhy železničních vozů, které firma Ringhoffer vyráběla ve svých smíchovských strojírnách, na kterých Stibral s firmou dlouhodobě spolupracoval od roku 1884. Od 80. let intenzivně spolupracoval se sochařem Josefem Václavem Myslbekem, tehdejším ředitelem Uměleckoprůmyslové školy. Řadu zakázek realizoval také pro hraběte a poslance Arnošta Emanuela Silva-Tarouca.

Působení v Praze editovat

V letech 1896 až 1898 byl členem Umělecké komise Magistrátu města Prahy a účastnil se sporů o způsob provádění asanace Starého Města pražského, započatého roku 1884. Jiří Stibral si roku 1894 nechal dle vlastního návrhu postavit rodinnou vilu v Michli, kde žil a pracoval. Roku 1902 se se svými kolegy, profesory VŠUP Janem Kotěrou, Rudolfem Kříženeckým, Václavem Roštlapilem a architektem Josefem Fantou zúčastnil architektonické soutěže o návrh nové budovy pražského Nádraží Františka Josefa I., ve které nakonec zvítězil návrh Josefa Fanty.

Po vzniku samostatného Československa realizoval několik zakázek pro nově vytvořenou Československou církev husitskou.

Stibral navrhoval také průmyslové stavby, jako například stavby v areálu pivovaru ve Velkých Popovicích nedaleko Prahy

 
Husův sbor v Dejvicích, 1923–1927

Pedagog editovat

 
Budova VŠUP na Palachově náměstí v Praze, kde Stibral působil

Na VŠUP působil od roku 1886, v letech 1897 až 1919 pak Jiří Stibral zastával pozici ředitele školy. V letech 1891 až 1920 zde působil v čele speciální výuky textilního umění, v tomto oboru také získal profesuru. VŠUP opustil roku 1920, nadále však pracoval na architektonických zakázkách.

Designér vagonů editovat

Vedle architektury a kresby se zabýval také designem železničních vagónů, například pro společnost Ústecko-teplická dráha či speciální vozy pro císaře Františka Josefa I. či následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Spolupráci se strojírnami Ringhoffer přerušil roku 1912.

Ocenění editovat

Roku 1901 byl Jiřímu Stibralovi udělen řád Železné koruny III. třídy a byl povýšen do rytířského stavu s titulem Jiří rytíř von Stibral. Byl také nositelem vyznamenání rumunského krále Karla I. a několika cenných medailí a diplomů za architektonické návrhy veletržních pavilonů, včetně Světových výstav.

Úmrtí editovat

Jiří Stibral zemřel 8. října 1939 v Praze ve věku 80 let a byl pochován v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Rodinný život editovat

Jiří Stibral se 29. ledna 1887 v Kostele svatého Štěpána oženil[3] s o rok starší Boženou, rozenou Bazikovou,[4] nejmladší dcerou předního inženýra a stavitele Eduarda Baziky. 27. října 1888 se jim narodil syn Zdeněk, jejich jediné dítě, který po studiích získal titul inženýra.

Dílo editovat

Účast na výstavách editovat

  • 1886 – Krasoumná jednota, Praha
  • 1896 – Umělecká beseda, Praha
  • 1897 – Rudolfinum, Praha
  • 1898 – Výstava architektury a inženýrství, Praha

Ocenění architektonických prací editovat

Železniční vozy editovat

  • 1884 – interiér salonního železničního vozu pro hraběte Tassila Festeticse z Tolny
  • 1884 – interiér dvorního vlaku uher. stavů pro císaře Františka Josefa I.
  • 1889 – interiér dvou vozů pro rumunského krále
  • 1890 – interiéry císařského dvorního vlaku pro Františka Josefa I.
  • 1891 – interiéry nového vozu pro rumunského krále Karola
  • 1900 – interiér salonního vozu Ústecko-teplické dráhy
  • 1902 – interiér salonního vozu pro arcivévodu Ferdinanda
  • 1906–1907 – interiér salonního vozu pro bulharského korunního prince
  • 1907 – interiér salonního vozu pro bulharské dráhy
  • 1909 – interiér salonního vozu pro arcivévodu Františka Ferd.d´Este
  • 1912 – rekonstrukce vozu pro hraběte Tassila Festeticse
  • 1912 – interiér suitového vagonu dvorního vlaku
  • 1912 – interiér rodinného vozu pro arcivévodu Karla

Galerie editovat

  •  
    Nájemní dům v Kaprově ulici, Praha
  •  
    Hrobka Ringhofferů, Kamenice u Prahy
  •  
    Palác První české všeobecné zajišťovací banky
  •  
    Pomník Václava Beneše Třebízského
  •  
    Kostel Narození Panny Marie, Trmice

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě pražském
  2. ↑ STIBRAL Jiří. arch-pavouk.cz [online]. [cit. 2020-03-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Matriční záznam o sňatku Jiřího Stibrala s Boženou Bazikovou farnosti při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
  4. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu Boženy Bazikové farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském

Literatura editovat

  • VLČEK, Pavel (ed.): Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 625–626.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Stibral&oldid=23818880“