Josef Zítek

český architekt

Josef Zítek nebo také Josef von Zitek (4. dubna 1832 Karlín[1]2. srpna 1909 Smíchov[2]) byl český architekt, autor původního projektu Národního divadla v Praze.

Josef Zítek
Josef Zítek r. 1881 (kreslil Josef Mukařovský, z archivu ÚČL AV ČR)
Josef Zítek r. 1881 (kreslil Josef Mukařovský, z archivu ÚČL AV ČR)
Jiná jménaJosef von Zitek
Narození4. dubna 1832
Karlín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. srpna 1909 (ve věku 77 let)
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníMalenice
Národnostčeská
Vzdělánípražská polytechnika,
Akademie výtvarných umění ve Vídni
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povoláníarchitekt
Titulbaron
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a díloEditovat

Narodil se v roce 1832 v pražském předměstí Karlíně. Otec zemřel na choleru krátce před jeho narozením. Vyrůstal s matkou a starším bratrem zpočátku v nuzných poměrech. V roce 1839 dostala matka místo pradleny v domě advokáta Adolfa Pinkase, který Josefovi umožnil získat vzdělání.[3] [4]

Od roku 1848 studoval pražskou polytechniku, od roku 1851 přešel na polytechniku a Akademii výtvarných umění ve Vídni. Jako výborný student byl osvobozen od školného z důvodu nemajetnosti, studoval italštinu, francouzštinu a ruštinu. Vyučil se i zednickému řemeslu.[3] [5]Studium ukončil v roce 1854 s vyznamenáním a nastoupil do ateliéru architekta Josefa Kannera.[6] Po dvou letech přešel do ateliéru svých bývalých profesorů van den Nülla a Siccarda, kde za svůj první samostatný projekt získal v roce 1858 římskou cenu architektury spojenou s dvouletým pobytem v Římě na náklady francouzského krále. [3] [5]

Studijní pobyt v Itálii, kde poznal bohatost římských staveb, měl velký vliv na jeho tvorbu. V letech 18581862 absolvoval stipendijní studijní pobyty v Itálii, Francii a Německu. Při pobytu v Itálii získal mecenáše ve výmarském velkovévodovi Karlu Alexandrovi. První velkou zakázku, Zemskou galerii a muzeum ve Výmaru, realizoval v letech 18631868.[5] [6]Následovaly projekty pro další šlechtické rody na přestavby zámků v Bečově a Petrohradu. [3] [4]

V letech 18641904 působil jako profesor na Zemském polytechnickém ústavu v Praze. [6]Jeho žáky byli například Antonín Wiehl, pozdější vůdčí osobnost české neorenesance [7] a Josef Schulz, s nímž spolupracoval na několika stavbách.[4] V roce 1866 uspořádal na Staroměstské radnici výstavu svých skic a výkresů z cest po Itálii a Francii. [3] Usiloval o možnost podílet se na vybudování Národního divadla a přihlásil svůj projekt do vyhlášené soutěže. Jeho návrh byl odbornou komisí posouzen jako nejlepší a valná hromada přípravného Sboru oficiálně schválila jeho realizaci.[5] [4]Mezi jeho další práce z tohoto období patří schodiště Thunovského paláce na Malé Straně, návrh pomníku K.H.Borovského na Olšanských hřbitovech a především projekt Mlýnské kolonády v Karlových Varech. [3] Věnoval se také restaurování historických staveb.

Po požáru Národního divadla v roce 1881 jeho tvůrčí činnost ustala. Stavbu provázelo od samého začátku mnoho sporů, hádek a osobních útoků, které se po požáru ještě přiostřily. Sbor Národního divadla odmítl projekt obnovy zpracovaný Josefem Zítkem a ten po hlasech, které mu přičítaly odpovědnost za požár i odjezd na svatební cestu do ciziny, na místo architekta Národního divadla rezignoval.[4] [5] Zařekl se, že do znovuotevřeného divadla už nikdy nevstoupí. Rekonstrukci dokončil jeho žák Josef Schulz. [3] [6] Posledním realizovaným návrhem Josefa Zítka (spolu s Josefem Schulzem) bylo Rudolfinum, dokončené roku 1884. Dále působil v různých památkových a uměleckých komisích, pracoval jako odborný poradce v oblasti architektury.

Od té doby většinu času strávil na zámku v jihočeských Lčovicích, který vyženil v roce 1881, když si po desetileté známosti vzal svou snoubenku Bertu Lippertovou. [3] Věnoval se úpravě svého sídla, hospodaření a výrobě sýrů. V roce 1885 se mu narodil syn Berthold a o tři roky později syn Rudolf. Ke konci svého života v roce 1908 získal titul barona. [4] Od roku 1881 bydlel Zítek s rodinou v Praze na Janáčkově nábřeží č. 53, kde také v roce 1909 zemřel. Je pochován v Malenicích poblíž Lčovic v okrese Strakonice.

Projekty a stavbyEditovat

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Žižkov
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Smíchov
  3. a b c d e f g h CODR, Milan; FLEYBERK, Jiří. Přemožitelé času sv. 12. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Josef Zítek, s. 132-136. 
  4. a b c d e f LEBROVÁ, Dobromila. Josef Zítek, architekt, stavitel Národního divadla. Pozitivní noviny. 2009-08-02. Dostupné online. 
  5. a b c d e Josef Zítek. www.payne.cz [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online. 
  6. a b c d POCHE, Emanuel, a kol. Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1975. S. 577. 
  7. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  8. ANDĚL, Rudolf, a kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Petrohrad – zámek, s. 373. Dále jen Anděl 1984. 

LiteraturaEditovat

  • Poche, Emanuel (red.), Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975, s. 577

Externí odkazyEditovat