Jiří Adam Starhemberg

rakouský diplomat

Jan Jiří Adam I. Karel kníže ze Starhembergu (Johann Georg Adam I. Karl Fürst von Starhemberg) (10. srpna 1724 Londýn19. dubna 1807 Vídeň) byl rakouský diplomat, státník a dvořan ze staré rakouské šlechty, patřil k významným osobnostem za vlády Marie Terezie a Josefa II. Od mládí působil v diplomatických službách, získal význam jako dlouholetý rakouský velvyslanec ve Francii (1753–1765). Ve spolupráci s kancléřem Kounicem uskutečnil zásadní změnu v mezinárodních vztazích evropských mocností a před sedmiletou válkou podepsal spojeneckou smlouvu s Francií stvrzenou později sňatkem Marie Antoinetty s Ludvíkem XVI. V letech 1766–1771 byl státním ministrem ve Vídni, poté dlouhodobě působil v Rakouském Nizozemí, kde byl krátce také místodržitelem (1780–1781). S omezeným vlivem na zahraniční politiku nakonec až do smrti vykonával funkci nejvyššího císařského hofmistra (1783–1807). Byl rytířem Řádu zlatého rouna (1759) a v roce 1765 získal titul knížete.

Jiří Adam I. kníže ze Starhembergu
Hrabě Jiří Adam ze Starhembergu s Řádem zlatého rouna jako rakouský velvyslanec ve Francii (1762)
Hrabě Jiří Adam ze Starhembergu s Řádem zlatého rouna jako rakouský velvyslanec ve Francii (1762)
1. kníže ze Starhembergu
Ve funkci:
18. listopadu 1765 (knížecí titul pro České království spolu s českým inkolátem už 13. listopadu) – 19. dubna 1807
Předchůdceknížecí titul udělen
NástupceLudvík ze Starhembergu
Nejvyšší hofmistr císařského dvora
Ve funkci:
1783 – 1807
PanovníkJosef II., Leopold II., František II./I.
PředchůdceJosef I. Adam ze Schwarzenbergu
NástupceFerdinand z Trauttmansdorffu
Místodržitel v Rakouském Nizozemí
Ve funkci:
1780 – 1781
PanovníkJosef II.
PředchůdceKarel Alexandr Lotrinský
NástupceAlbert Kazimír Sasko-Těšínský
První státní a konferenční ministr
Ve funkci:
1766 – 1771
PanovníkMarie Terezie
PředchůdceVáclav Antonín z Kounic-Rietbergu
NástupceKarl Friedrich Hatzfeld
Rakouský velvyslanec ve Francii
Ve funkci:
1753 – 1765
PanovníkMarie Terezie
PředchůdceVáclav Antonín z Kounic-Rietbergu
NástupceFlorimond Claude z Mercy-Argenteau
Rakouský velvyslanec ve Španělsku
Ve funkci:
1751 – 1752
PanovníkMarie Terezie
Rakouský vyslanec v Portugalsku
Ve funkci:
1750 – 1751
PanovníkMarie Terezie

Narození10. srpna 1724
Londýn
AnglieAnglie Anglie
Úmrtí19. dubna 1807 (ve věku 82 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán kníže (od roku 1765 český i říšský titul)
ChoťI. (1747) Marie Terezie ze Starhembergu (1727–1749)
II. (1761) Marie Františka ze Salm-Salmu (1731–1806)
RodičeKonrád Zikmund ze Starhembergu (1689–1727) a
Marie Leopoldina z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu (1689–1763)
Děti1. Marie Leopoldina (1749–1756)
2. Ludvík Josef Maxmilián (1762–1833)
3. Josef František (1767–1768/1771)
Příbuznítchán: Otakar František ze Starhembergu (1681–1733)
švagr: František Filip ze Šternberka (1708–1786)
švagr: Karel Pálffy z Erdödu (1697–1774)
děd: František Otakar ze Starhembergu (1662–1699)
vnuk: Jiří Adam II. ze Starhembergu (1785–1860)
Profesediplomat a politik
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1759 rakouský Řád zlatého rouna (č. 744)
1767 velkokříž Řádu sv. Štěpána
CommonsGeorg Adam, Prince of Starhemberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Zámek Starhemberg v Eferdingu (Horní Rakousy) po přestavbě v letech 1785–1788

Pocházel z významného rakouského rodu Starhembergů[1], narodil se jako dvanáctý ze čtrnácti potomků diplomata Konráda Zikmunda ze Starhembergu (1689–1727), po matce byl potomkem německé knížecí rodiny Löwenstein-Wertheim.[2] Jeho rodištěm byl Londýn, kde byl otec tehdy císařským velvyslancem, kmotrem byl britský král Jiří I.[pozn. 1] Ve třech letech ztratil otce, výchovu a vzdělání pak měla na starost matka a prastrýc, prezident dvorské komory Tomáš Starhemberg. Po absolvování kavalírské cesty po Evropě vstoupil do státních služeb, v roce 1748 byl jmenován říšským dvorním radou, zároveň se stal komorníkem arcivévody Josefa. V letech 1750–1751 byl vyslancem v Portugalsku, odkud přešel ve funkci velvyslance do Španělska (1751–1752).

V létě 1752 odjel do Paříže, kde krátce nato nahradil ve funkci velvyslance Václava Antonína Kounice, ve Francii nakonec strávil dvanáct let. Díky dlouholetému pobytu ve Versailles pronikl do složité sítě vztahů a kontaktů u dvora, ke stykům s Ludvíkem XV. využíval mimo jiné prostřednictví královy milenky markýzy de Pompadour, která si Starhemberga oblíbila. Prosadil se jako schopný diplomat a ve spolupráci s Kounicem (tehdy již státním kancléřem) realizoval diplomatickou revoluci v mezinárodních vztazích. Jednalo se o ukončení staletého nepřátelství mezi Francií a habsburskou monarchií a uzavření spojenecké dohody (Versailleská smlouva, 1756). Ve Francii setrval jako vyslanec i během sedmileté války, závěrečných mírových jednání se ale již nezúčastnil. V závěru diplomatického působení ve Versailles ještě dojednal budoucí sňatek arcivévodkyně Marie Antoinetty s dauphinem Ludvíkem, který měl stvrdit rakousko-francouzské spojenectví.

 
Knížecí erb Starhembergů

V roce 1759 získal Řád zlatého rouna a v roce 1765 byl povýšen do knížecího stavu; nejprve mu byl 13. listopadu 1765 udělen titul knížecí titul pro České království spolu s českým inkolátem, 18. listopadu pak obdržel říšský knížecí stav.[3] Po návratu z Paříže byl jmenován státním a konferenčním ministrem a úzce spolupracoval s kancléřem Kounicem[pozn. 2], v častém kontaktu byl i s Marií Terezií. V roce 1767 byl dekorován velkokřížem Řádu sv. Štěpána. V roce 1770 doprovázel arcivévodkyni Marii Antoinettu ke sňatku s Ludvíkem XVI. Jeho cesta měla původně skončit na hranicích ve Štrasburku, ale na osobní pozvání Ludvíka XV. nakonec pokračoval až do Paříže a uzavření sňatku se zúčastnil. Řídícím členem ministerského sboru zůstal do roku 1771[4]. Od roku 1771 působil jako zplnomocněný ministr v Rakouském Nizozemí, kde byl později byl krátce také úřadujícím místodržitelem (1780–1781)[5]. V této funkci se dostal do sporu s císařem Josefem II., který usiloval o omezení místodržitelských kompetencí a Starhemberg nakonec rezignoval. Po návratu z Bruselu byl jmenován do funkce císařského nejvyššího hofmistra (1783–1807). I když se jednalo o nejvyšší post ve dvorských strukturách, Josef II. nadále omezoval Starhembergovy politické ambice a ten se tak musel spokojit s ceremoniální úlohou svého úřadu, přestože nadále zůstával členem tajné a státní konference. Ve funkci nejvyššího hofmistra nakonec přežil Josefa II. i jeho nástupce Leopolda II. a zůstal v úřadu až do své smrti v roce 1807.

Rodinné a majetkové poměryEditovat

 
Zámek Alterlaa postavený 1765–1770

Poprvé se oženil ve Vídni v roce 1747 se svou vzdálenou sestřenicí Marií Terezií Starhembergovou (1727–1749), dcerou generála a zemského velitele v Čechách Otakara Františka Starhemberga (1681–1733). Podruhé se oženil v Antverpách v roce 1761 s princeznou Marií Františkou Salm-Salmovou (1731–1806). Z prvního manželství pocházela dcera zemřelá v dětství, v dětském věku zemřel i syn Josef František z druhého manželství. Dědicem knížecího titulu a rodového majetku se stal starší syn Ludvík Josef Maxmilián (1762–1833), který byl též diplomatem a dlouholetým rakouským vyslancem ve Velké Británii (1793–1810).

Švagry Jiřího Adama byli diplomat a dvořan hrabě František Filip ze Šternberka (1708–1786) a polní maršál kníže Karel Pálffy z Erdödu (1697–1774).

Starhembergové vlastnili rozsáhlé statky v Horních a Dolních Rakousích s řadou hradů a zámků.[pozn. 3] Jiří Adam po návratu z Francie koupil pozemky v Liesingu (dnes součást Vídně) a v letech 1765–1770 zde nechal postavit zámek Alterlaa. Později podnikl radikální přestavbu hlavního rodového sídla v Eferdingu (1785–1788) známého pod názvem zámek Starhemberg. Ve Vídni sídlil v paláci na Minoritenplatz č.p. 5. Krátce po smrti Jiřího Adama byly starhemberské statky zdevastovány francouzskými vojáky na přímý příkaz císaře Napoleona I., což byl důsledek diplomatických aktivit Ludvíka Starhemberga v Londýně.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. K podobné situaci, kdy příslušníkovi rodu Starhembergů šel za kmotra zahraniční panovník, došlo i v následující generaci. Když byl Jiří Adam velvyslancem ve Francii a v roce 1762 se mu v Paříži narodil syn Ludvík, jeho kmotrem byl francouzský král Ludvík XV.
  2. S Kounicem byl mimo jiné i vzdáleně příbuzensky spojen. Kníže Václav Antonín Kounic měl za manželku Marii Ernestinu Starhembergovou (1717–1749). Jejím otcem byl císařský nejvyšší štolba František Antonín Starhemberg, strýc Jiřího Adama.
  3. V jiných liniích vlastnili Starhembergové v té době také statky v Čechách. Vzdálený příbuzný Jiřího Adama hrabě František Josef Starhemberg (1682–1742) byl majitelem panství Načeradec, kde nechal postavit zámek.

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, díl 23; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 1058–1059 ISBN 80-7185-057-8
  2. Rodokmen knížecí linie Starhembergů dostupné online
  3. BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Ostravská univerzita, Ostrava, 2015; s. 95 ISBN 978-80-7464-461-0
  4. Centrální správa habsburské monarchie na webu worldstatesmen dostupné online
  5. Místodržitelé Rakouského Nizozemí na webu worldstatesmen dostupné online

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat