Jiří Adam ze Starhembergu
Jan Jiří Adam I. Karel kníže ze Starhembergu (německy Johann Georg Adam I. Karl Fürst von Starhemberg, 10. srpna 1724 Londýn – 19. dubna 1807 Vídeň) byl rakouský diplomat, státník a dvořan ze staré rakouské šlechty, patřil k významným osobnostem za vlády Marie Terezie a Josefa II. Od mládí působil v diplomatických službách, získal význam jako dlouholetý rakouský velvyslanec ve Francii (1753–1765). Ve spolupráci s kancléřem Kounicem uskutečnil zásadní změnu v mezinárodních vztazích evropských mocností a před sedmiletou válkou podepsal spojeneckou smlouvu s Francií stvrzenou později sňatkem Marie Antoinetty s Ludvíkem XVI. V letech 1766–1771 byl státním ministrem ve Vídni, poté dlouhodobě působil v Rakouském Nizozemí, kde byl krátce také místodržitelem (1780–1781). S omezeným vlivem na zahraniční politiku nakonec až do smrti vykonával funkci nejvyššího císařského hofmistra (1783–1807). Byl rytířem Řádu zlatého rouna (1759) a v roce 1765 získal titul knížete.
Jiří Adam I. kníže ze Starhembergu | |
---|---|
Hrabě Jiří Adam ze Starhembergu s Řádem zlatého rouna jako rakouský velvyslanec ve Francii (1762) | |
1. kníže ze Starhembergu | |
Ve funkci: 18. listopadu 1765 (knížecí titul pro České království spolu s českým inkolátem už 13. listopadu) – 19. dubna 1807 | |
Předchůdce | knížecí titul udělen |
Nástupce | Ludvík ze Starhembergu |
Nejvyšší hofmistr císařského dvora | |
Ve funkci: 1783 – 1807 | |
Panovník | Josef II., Leopold II., František II./I. |
Předchůdce | Josef I. Adam ze Schwarzenbergu |
Nástupce | Ferdinand z Trauttmansdorffu |
Místodržitel v Rakouském Nizozemí | |
Ve funkci: 1780 – 1781 | |
Panovník | Josef II. |
Předchůdce | Karel Alexandr Lotrinský |
Nástupce | Albert Kazimír Sasko-Těšínský |
První státní a konferenční ministr | |
Ve funkci: 1766 – 1771 | |
Panovník | Marie Terezie |
Předchůdce | Václav Antonín z Kounic-Rietbergu |
Nástupce | Karl Friedrich Hatzfeld |
Rakouský velvyslanec ve Francii | |
Ve funkci: 1753 – 1765 | |
Panovník | Marie Terezie |
Předchůdce | Václav Antonín z Kounic-Rietbergu |
Nástupce | Florimond Claude z Mercy-Argenteau |
Rakouský velvyslanec ve Španělsku | |
Ve funkci: 1751 – 1752 | |
Panovník | Marie Terezie |
Rakouský vyslanec v Portugalsku | |
Ve funkci: 1750 – 1751 | |
Panovník | Marie Terezie |
Narození | 10. srpna 1724 nebo 19. srpna 1724 Londýn Anglie |
Úmrtí | 19. dubna 1807 (ve věku 82 let) nebo 19. dubna 1808 (ve věku 83 let) Vídeň Rakouské císařství |
Titul | kníže (od roku 1765 český i říšský titul) |
Choť | I. (1747) Marie Terezie ze Starhembergu (1727–1749) II. (1761) Marie Františka ze Salm-Salmu (1731–1806) |
Rodiče | Konrád Zikmund ze Starhembergu (1689–1727) a Marie Leopoldina z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu (1689–1763) |
Děti | 1. Marie Leopoldina (1749–1756) 2. Ludvík Josef Maxmilián (1762–1833) 3. Josef František (1767–1768/1771) |
Příbuzní | tchán: Otakar František ze Starhembergu (1681–1733) švagr: František Filip ze Šternberka (1708–1786) švagr: Karel Pálffy z Erdödu (1697–1774) děd: František Otakar ze Starhembergu (1662–1699) vnuk: Jiří Adam II. ze Starhembergu (1785–1860) |
Profese | diplomat a politik |
Náboženství | římskokatolické |
Ocenění | 1759 rakouský Řád zlatého rouna (č. 744) 1767 velkokříž Řádu sv. Štěpána |
Commons | Georg Adam, Prince of Starhemberg |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatPocházel z významného rakouského rodu Starhembergů[1], narodil se jako dvanáctý ze čtrnácti potomků diplomata Konráda Zikmunda ze Starhembergu (1689–1727), po matce byl potomkem německé knížecí rodiny Löwenstein-Wertheim.[2] Jeho rodištěm byl Londýn, kde byl otec tehdy císařským velvyslancem, kmotrem byl britský král Jiří I.[pozn. 1] Ve třech letech ztratil otce, výchovu a vzdělání pak měla na starost matka a prastrýc, prezident dvorské komory Gundakar Tomáš ze Starhembergu. Po absolvování kavalírské cesty po Evropě vstoupil do státních služeb, v roce 1748 byl jmenován říšským dvorním radou, zároveň se stal komorníkem arcivévody Josefa. V letech 1750–1751 byl vyslancem v Portugalsku, odkud přešel ve funkci velvyslance do Španělska (1751–1752).
V létě 1752 odjel do Paříže, kde krátce nato nahradil ve funkci velvyslance Václava Antonína z Kounic, ve Francii nakonec strávil dvanáct let. Díky dlouholetému pobytu ve Versailles pronikl do složité sítě vztahů a kontaktů u dvora, ke stykům s Ludvíkem XV. využíval mimo jiné prostřednictví královy milenky markýzy de Pompadour, která si Starhemberga oblíbila. Prosadil se jako schopný diplomat a ve spolupráci s Kounicem (tehdy již státním kancléřem) realizoval diplomatickou revoluci v mezinárodních vztazích. Jednalo se o ukončení staletého nepřátelství mezi Francií a habsburskou monarchií a uzavření spojenecké dohody (Versailleská smlouva, 1756). Ve Francii setrval jako vyslanec i během sedmileté války, závěrečných mírových jednání se ale již nezúčastnil. V závěru diplomatického působení ve Versailles ještě dojednal budoucí sňatek arcivévodkyně Marie Antoinetty s dauphinem Ludvíkem, který měl stvrdit rakousko-francouzské spojenectví.
V roce 1759 získal Řád zlatého rouna a v roce 1765 byl povýšen do knížecího stavu; nejprve mu byl 13. listopadu 1765 udělen titul knížecí titul pro České království spolu s českým inkolátem, 18. listopadu pak obdržel říšský knížecí stav.[3] Po návratu z Paříže byl jmenován státním a konferenčním ministrem a úzce spolupracoval s kancléřem Kounicem[pozn. 2], v častém kontaktu byl i s Marií Terezií. V roce 1767 byl dekorován velkokřížem Řádu sv. Štěpána. V roce 1770 doprovázel arcivévodkyni Marii Antoinettu ke sňatku s Ludvíkem XVI. Jeho cesta měla původně skončit na hranicích ve Štrasburku, ale na osobní pozvání Ludvíka XV. nakonec pokračoval až do Paříže a uzavření sňatku se zúčastnil. Řídícím členem ministerského sboru zůstal do roku 1771[4]. Od roku 1771 působil jako zplnomocněný ministr v Rakouském Nizozemí, kde byl později byl krátce také úřadujícím místodržitelem (1780–1781)[5]. V této funkci se dostal do sporu s císařem Josefem II., který usiloval o omezení místodržitelských kompetencí a Starhemberg nakonec rezignoval. Po návratu z Bruselu byl jmenován do funkce císařského nejvyššího hofmistra (1783–1807). I když se jednalo o nejvyšší post ve dvorských strukturách, Josef II. nadále omezoval Starhembergovy politické ambice a ten se tak musel spokojit s ceremoniální úlohou svého úřadu, přestože nadále zůstával členem tajné a státní konference. Ve funkci nejvyššího hofmistra nakonec přežil Josefa II. i jeho nástupce Leopolda II. a zůstal v úřadu až do své smrti v roce 1807.
Rodinné a majetkové poměry
editovatPoprvé se oženil ve Vídni v roce 1747 se svou vzdálenou sestřenicí Marií Terezií Starhembergovou (1727–1749), dcerou generála a zemského velitele v Čechách Otakara Františka Starhemberga (1681–1733). Podruhé se oženil v Antverpách v roce 1761 s princeznou Marií Františkou Salm-Salmovou (1731–1806). Z prvního manželství pocházela dcera zemřelá v dětství, v dětském věku zemřel i syn Josef František z druhého manželství. Dědicem knížecího titulu a rodového majetku se stal starší syn Ludvík Josef Maxmilián (1762–1833), který byl též diplomatem a dlouholetým rakouským vyslancem ve Velké Británii (1793–1810).
Švagry Jiřího Adama byli diplomat a dvořan hrabě František Filip ze Šternberka (1708–1786) a polní maršál kníže Karel Pálffy z Erdödu (1697–1774).
Starhembergové vlastnili rozsáhlé statky v Horních a Dolních Rakousích s řadou hradů a zámků.[pozn. 3] Jiří Adam po návratu z Francie koupil pozemky v Liesingu (dnes součást Vídně) a v letech 1765–1770 zde nechal postavit zámek Alterlaa. Později podnikl radikální přestavbu hlavního rodového sídla v Eferdingu (1785–1788) známého pod názvem zámek Starhemberg. Ve Vídni sídlil v paláci na Minoritenplatz č.p. 5. Krátce po smrti Jiřího Adama byly starhemberské statky zdevastovány francouzskými vojáky na přímý příkaz císaře Napoleona I., což byl důsledek diplomatických aktivit Ludvíka ze Starhembergu v Londýně.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ K podobné situaci, kdy příslušníkovi rodu Starhembergů šel za kmotra zahraniční panovník, došlo i v následující generaci. Když byl Jiří Adam velvyslancem ve Francii a v roce 1762 se mu v Paříži narodil syn Ludvík, jeho kmotrem byl francouzský král Ludvík XV.
- ↑ S Kounicem byl mimo jiné i vzdáleně příbuzensky spojen. Kníže Václav Antonín Kounic měl za manželku Marii Ernestinu Starhembergovou (1717–1749). Jejím otcem byl císařský nejvyšší štolba František Antonín Starhemberg, strýc Jiřího Adama.
- ↑ V jiných liniích vlastnili Starhembergové v té době také statky v Čechách. Vzdálený příbuzný Jiřího Adama hrabě František Josef Starhemberg (1682–1742) byl majitelem panství Načeradec, kde nechal postavit zámek.
Reference
editovat- ↑ Ottův slovník naučný, díl 23; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 1058–1059 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Rodokmen knížecí linie Starhembergů dostupné online
- ↑ BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Ostravská univerzita, Ostrava, 2015; s. 95 ISBN 978-80-7464-461-0
- ↑ Centrální správa habsburské monarchie na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Místodržitelé Rakouského Nizozemí na webu worldstatesmen dostupné online
Literatura
editovat- MITFORD, Nancy: Madame de Pompadour; Praha, 1998; 283 s. ISBN 80-86128-22-9
- STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; 407 s. ISBN 80-7277-010-1
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Adam ze Starhembergu na Wikimedia Commons
- Jiří Adam Starhemberg in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
- Jiří Adam Starhemberg in: Allgemeine Deutsche Biographie
- Oficiální web rodu Starhembergů
- Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)