Jan Ludvík Lukes
Jan Ludvík Lukes (22. listopadu 1824 Ústí nad Orlicí[1] – 24. února 1906 Praha[2]) byl český operní pěvec (tenor) a hudební pedagog. Někdy je uváděn jako Jan Ludevít Lukes[3] Do matriky byl zapsán jako Jan Evangelista Lukesle.[4]
Jan Ludvík Lukes | |
---|---|
Jan L. Lukes (1882) | |
Narození | 22. listopadu 1824 Ústí nad Orlicí Rakouské císařství |
Úmrtí | 24. února 1906 (ve věku 81 let) Praha Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Městský hřbitov v Ústí nad Orlicí |
Povolání | zpěvák, operní pěvec, tenorista a kapelník |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatJan Ludvík Lukes pocházel z chudé, početné rodiny; jeho rodiče si nemohli dovolit zaplatit mu vzdělání.[5] Již od dětství prokazoval hudební nadání, od šesti let se učil zpívat.[6] V devíti letech byl přijat jako zpěvák do augustiniánského kláštera v Brně. Brzy se tam stal předním sopranistou. Při studiu na německé klášterní škole měl ale problémy, proto, bez vědomí rodičů, odjel s prázdnou kapsou do Olomouce, Kroměříže a nakonec do Vídně, kde se začal učil soustružníkem. Jakmile se o tom dozvěděl otec, povolal ho zpátky domů, kde se tři roky učil tkalcem.[5]
Po určité době začal znovu toužit po vyšším vzdělání. Vrátil se proto do Brna, kde s podporou augustiniánů absolvoval gymnázium. Živil se přitom hudbou – hrál na fagot a kontrafagot, pozoun, violoncello a klavír.[5] Spřátelil se také s Hynkem Vojáčkem, pozdějším kapelníkem petrohradské opery. Při jedné z návštěv v jeho rodném městě Vsetíně podnikl výlet na Slovensko (Trenčínsko), kde na jeho hudební sluch silně zapůsobilo místní nářečí.[7]
Z Brna odjel roku 1848 za dalším vzděláním do Vídně. Přihlásil se na právnickou fakultu,[5] kterou úspěšně ukončil v roce 1853.[6] Mezitím se zdokonaloval ve zpěvu (jeho učiteli byli Heinrich Proch, tenorista Bassadora a Gustav Barth). Učil se i dramaturgii, estetiku a italštinu. Na studium si vydělával doučováním.[5]
V roce 1853 soukromě nastudoval operu Alessandro Stradella[5] (složil Friedrich von Flotow)[3] s cílem získat místo v olomouckém divadle. Měl úspěch, divadlo mu nabídlo angažmá a v následujících šesti měsících nastudoval role ve 24 operách. Ve volném čase vyučoval hudbu na městské škole.[5] Na konci prosince téhož roku ho František Škroup přijal do německé opery v Praze[6] (dnes Stavovské divadlo).[3] Hrál v českých i německých představeních. Jednou z jeho známých rolí byl Škroupův Dráteník, kterého s velkým úspěchem zazpíval autentickým slovenským nářečím.[7] Nastudoval padesát oper.[6]
Po neshodách se Škroupem odešel po třech letech z divadla. Cestoval po Evropě (Německo, Anglie, Belgie, Francie, Švýcarsko, Savojsko, Tyrolsko), studoval chemii[5] a pivovarnictví.[6] Roku 1860 se vrátil do Prahy,[5] kde určitou dobu provozoval pivovar.[6] V hudbě se zaměřil na lidové písně, vystupoval na koncertech a besedách. Roku 1861 se zasloužil o založení pěveckého sboru Hlahol.[6]
V roce 1864 se vrátil k opeře. Zpíval v Bruselu, Pešti, Vratislavi a Drážďanech. 15. prosince 1865 zahrál v Praze roli v Donu Giovannim a následujícího roku získal angažmá v české opeře[5] (tj. v Prozatímním divadle).[7]
V divadle vystupoval do roku 1873.[3] Potom přijal místo učitele zpěvu v operní škole Bedřicha Smetany a nakonec si otevřel vlastní ústav.[7] K jeho žákům patřili např. Marie Laušmannová, Bohumil Benoni, František Broulík, Josefina Reinlová, Robert Polák a další [8].
Zemřel roku 1906 v Praze a pohřben byl v rodinné hrobce na Městském hřbitově v Ústí nad Orlicí.[9]
Význam a hodnocení
editovatLukes patřil ve své době k nejvýznamnějším českým zpěvákům. Současníci na něm oceňovali všestrannost - působivě zazpíval národní píseň, koncertní árii i operní roli.[6] Jeho silnou stránkou byl dramatický zpěv;[7] díky roli pěvce Fina v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila je považován za pravzor slovanského dramatického zpěvu.[5] Měl velký hudební talent, ale handicapem pro něj byly nedostatečně vyvinuté hlasivky. Josef Leopold Zvonař v Riegrově Slovníku naučném uvedl, že kdyby ho příroda obdařila tak dobrým hlasovým orgánem, jak velký má talent, byl by fenoménem.[5][10] Recenzent bruselského časopisu Le Guide musical se v roce 1864 vyjádřil obdobně: Je mnoho tenorů s výraznějším hlasem, ale Lukes zazpíval poeticky, sympaticky a procítěně.[5] Oceňovaná byla i jeho interpretace českých národních písní, kterou uznávali i Němci; jeden německý list ho r. 1857 v této souvislosti označil za mistrovského zpěváka (Meistersänger).[5] Básník Vincenc Furch k jeho portrétu pro vídeňskou Slovanskou besedu připsal: „Kdo má písně jako my, kdo je zpívá jako ty?“[7] Muzeum v Ústí nad Orlicí má v držení pohár, který Lukes získal 16. května 1868 za titulní roli v premiéře Dalibora.[4]
Stal se čestným členem řady pěveckých souborů. Některé z nich, např. smíchovský a orlickoústecký, přijaly do svého názvu jeho jméno.[3] Roku 1949 byla na jeho rodném domě (dnešní Lukesova 313) umístěna pamětní deska.[4]
Příbuzenstvo
editovatJeho syn Rudolf Lukes (1861–1934) byl významný český lékař.[11]. Od roku 1912 do konce života vedl plicní sanatorium Albertinum v Žamberku.[12]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SOA Zámrsk, 1812-1837 Matrika narozených v Ústí nad Orlicí , sign.2067, ukn.10178, str.147. Dostupné online
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Vojtěcha, sign. VO Z11, s. 197
- ↑ a b c d e Jan Ludevít Lukes. Zlatá Praha. 1906-03-02, roč. 23, čís. 21, s. 251–252. Dostupné online [cit. 2010-09-10].. Z tohoto zdroje je též převzato datum úmrtí 24.02.1906 (rok 1908, který uvádí např. Malá čs. encyklopedie nebo databáze autorit NK ČR, je zjevně nesprávný, protože by zemřel 2 roky po nekrologu).
- ↑ a b c MELŠOVÁ, Jitka: Ústecké kalendárium - listopad 1999 (www.usti.cz). www.usti.cz [online]. [cit. 2010-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-13.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Jan Ludv. Lukes. Květy. 1869-03-09, roč. 4, čís. 10, s. 78. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-16. Archivováno 16. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ a b c d e f g h Jan L. Lukes. Světozor. 1871-12-01, roč. 5, čís. 48, s. 570. Dostupné online [cit. 2010-09-10].
- ↑ a b c d e f Jan L. Lukes. Humoristické listy. 1882-07-29, roč. 24, čís. 30, s. 240. Dostupné online [cit. 2010-09-10].
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 284
- ↑ Městský hřbitov v Ústí nad Orlicí - PDF Stažení zdarma. docplayer.cz [online]. [cit. 2021-11-14]. Dostupné online.
- ↑ ZVONAŘ, Jan Leopold. Jan L. Lukes. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný Díl 4 Část 2. Praha: I. L. Kober, 1865. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-16. S. 1440–1441. Archivováno 16. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ heslo Lukes Rudolf MUDr. in: Ottův slovník naučný
- ↑ Albertinum - ředitelé. www.albertinum-olu.cz [online]. [cit. 2010-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-24.
Literatura
editovat- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 284–5
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Ludvík Lukes na Wikimedia Commons
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).