Integrální kritérium konvergence
Integrální kritérium konvergence je v matematice metoda pro zjišťování, zda nekonečná řada s nezápornými členy konverguje. Kritérium objevili Colin Maclaurin a Augustin Louis Cauchy, proto jej někteří autoři nazývají Maclaurinovo–Cauchyovo kritérium.
Tvrzení editovat
Uvažujme celé číslo N a nezápornou funkci f definovanou na neomezeném intervalu , na kterém je funkce monotonně klesající. Pak nekonečná řada
konverguje k nějakému reálnému číslu právě tehdy, když nevlastní integrál
je konečný. Pokud integrál diverguje, pak řada diverguje také.
Poznámka editovat
Pokud je nevlastní integrál konečný, pak důkaz také poskytuje dolní a horní mez součtu nekonečné řady:
|
|
(1) |
Důkaz editovat
Důkaz využívá srovnávací kritérium pro porovnání členu s integrálem funkce na intervalech , resp. .
Je-li f je monotonně klesající funkce, pak
a
a proto pro každé celé číslo n ≥ N platí
|
|
(2) |
a pro každé celé číslo n ≥ N + 1,
|
|
(3) |
Sumací pro všechna n od N do M, dostaneme z (2)
a z (3)
Zkombinování těchto dvou odhadů dostaneme
Použití editovat
diverguje, protože aplikací přirozeného logaritmu, jeho primitivní funkce a použitím základní věty integrálního počtu dostaneme
A naopak, řada
(srovnejte s Riemannovou funkcí zeta) konverguje pro každé ε > 0 díky pravidlu pro integraci mocniny
Z (1) dostaneme horní odhad
který lze porovnávat s nějakými určitými hodnotami Riemannovy funkce zeta.
Hranice mezi divergencí a konvergencí editovat
Výše uvedené příklady s harmonickou řadou vyvolávají otázku, zda existují monotonní posloupnosti tak, že f(n) klesá k nule rychleji než 1/n ale pomaleji než 1/n1+ε v tom smyslu, že
pro každé ε > 0 a zda odpovídající řada f(n) stále diverguje. Pokud nalezneme takovou posloupnost, můžeme položit podobnou otázku, v níž f(n) má roli 1/n, atd. Tímto způsobem je možné zkoumat hranici mezi divergencí a konvergencí nekonečné řady.
Při použití integrálního kritérium konvergence můžeme ukázat (jak je uvedeno níže), že pro každé přirozené číslo k řada
|
|
(4) |
stále diverguje (srovnejte s důkazem, že suma převrácených hodnot prvočísel diverguje pro k = 1) ale
|
|
(5) |
konverguje pro každé ε > 0. Zde lnk označuje k-násobnou aplikaci přirozeného logaritmu definovanou rekurzivně vztahem
Nk označuje nejmenší přirozené číslo takové, že je definovaná k-násobná aplikace funkce a lnk(Nk) ≥ 1, tj. s použitím tetrace nebo Knuthova zápisu
Pro zjištění divergence řady (4) pomocí integrálního kritéria si všimneme, že opakovaným použitím řetízkového pravidla
tedy
Pro zjištění konvergence řady (5) si všimneme, že podle pravidla o derivování mocniny, řetízkového pravidla a výše uvedeného výsledku
tedy
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Integral test for convergence na anglické Wikipedii.
Související články editovat
- Kritéria konvergence řad
- Konvergence (matematika)
- Přímé srovnávací kritérium
- Lebesgueova věta
- Eulerův-Maclaurinův vzorec
- Limitní srovnávací kritérium
- Věta o monotonní konvergenci
Literatura editovat
- KNOPP, Konrad. Infinite Sequences and Series. New York: Dover Publications, Inc., 1956. Dostupné online. ISBN 0-486-60153-6. Kapitola 3.3.
- WHITTAKER; WATSON. A Course in Modern Analysis. 4. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1927 (1963). Dostupné online. ISBN 0-521-58807-3. Kapitola 4.43, s. 49.
- FERREIRA, Jaime Campos. Introdução à análise matemática. 7. vyd. [s.l.]: Ed Calouste Gulbenkian, 1999. 653 s. ISBN 972-31-0179-3.