Formule E 2014/2015
Sezóna 2014/15 závodů Formule E (oficiálním názvem 2014–15 FIA Formula E season) byla historicky první sezónou šampionátu Formule E pořádaného Mezinárodní automobilovou federací FIA, který je nejvyšším mistrovství v kategorii monopostů na elektrický pohon.
1. sezóna mistrovství světa vozů Formule E (2014/2015) | |
---|---|
Mistr světa Nelson Piquet Jr. | |
Obecné informace | |
Počet závodů | 11 |
Počet pilotů | 35 |
Počet týmů | 10 |
Pohár jezdců | |
První | Nelson Piquet Jr. (China Racing) |
Druhý | Sébastien Buemi (Renault e.Dams) |
Třetí | Lucas di Grassi (Audi Sport ABT Schaeffler) |
Pohár týmů | |
První | Renault e.Dams |
Formule E | |
Sezóna se skládala ze 11 závodů od 13. září 2014 do 28. června 2015, účastnilo se jí 10 týmů a 35 jezdců.[1]
Vítězem mezi jezdci se stal až v posledním závodě Brazilec Nelson Piquet Jr. se 144 body, který za sebou nechal o jediný bod Švýcara Sébastiena Buemiho a o dalších 10 bodů krajana Lucase di Grassiho. Mezi týmy získal s pohodlným náskokem historicky první titul tým e.dams-Renault.
Monopost
editovatPro start nového šampionátu obdržely všechny týmy stejný monopost Spark-Renault SRT 01E. Vyrobila jej firma Spark Racing Technology dle návrhů designerů firmy Dallara. Elektrický motor dodal McLaren ze svého supersportu McLaren P1, bateriový systém vyvinuli v Williams Grand Prix Engineering a pětistupňovou převodovku ve firmě Hewland. Dodavatelem pneumatik byl Michelin.[2][3][4] Pro sezónu 2014/15 si FIA objednala 42 elektrických vozů.[5]
Týmy a jezdci
editovatTým | No. | Jezdci | Podniky | Testovací jezdci |
---|---|---|---|---|
Virgin Racing | 2 | Sam Bird | Vše | |
3 | Jaime Alguersuari | 1–9 | ||
Fabio Leimer | 10–11 | |||
Mahindra Racing | 5 | Karun Chandhok | Vše | |
21 | Bruno Senna | Vše | ||
Dragon Racing | 6 | Oriol Servià | 1–4 | |
Loïc Duval | 5–11 | |||
7 | Jérôme d'Ambrosio | Vše | ||
e.dams Renault | 8 | Nicolas Prost | Vše | |
9 | Sébastien Buemi | Vše | ||
Trulli GP | 10 | Jarno Trulli | Vše | |
18 | ||||
Michela Cerruti | 1–4 | |||
Vitantonio Liuzzi | 5–9 | |||
Alex Fontana | 10–11 | |||
Audi Sport ABT | 11 | Lucas di Grassi | Vše | |
66 | Daniel Abt | Vše | ||
Venturi Grand Prix | 23 | Nick Heidfeld | Vše | |
30 | Stéphane Sarrazin | Vše | ||
Andretti Autosport | 27 | Franck Montagny | 1–2 | Matthew Brabham |
Jean-Éric Vergne | 3–11 | |||
28 | Charles Pic | 1 | ||
Matthew Brabham | 2–3 | |||
Marco Andretti | 4 | |||
Scott Speed | 5–8 | |||
Justin Wilson | 9 | |||
Simona de Silvestro | 10–11 | |||
Amlin Aguri | 55 | Takuma Sató | 1 | Fabio Leimer |
António Félix da Costa | 2–9 | |||
Sakon Jamamoto | 10–11 | |||
77 | Katherine Legge | 1–2 | ||
Salvador Durán | 3–11 | |||
China Racing | 88 | Tung Che-pin | 1–2 | Antonio García |
Antonio García | 3, 9 | |||
Charles Pic | 5–8 | |||
Oliver Turvey | 10–11 | |||
99 | Nelson Piquet Jr. | Vše |
Průběh sezóny
editovatUž první závod přinesl velké drama, když v poslední zatáčce posledního kola havaroval Nicolas Prost s Nickem Heidfeldem. Tento incident se stal ikonou první sezóny a i díky němu si pro historicky první výhru ve Formuli E dojel Brazilec Lucas di Grassi, hájící barvy týmu Audi Sport ABT. Ten si držel vedení v šampionátu jezdců až do Berlínské ePrix. Tam sice vyhrál, ale po závodě komisaři zjistili, že používal modifikované přední křídlo, tudíž byl diskvalifikován a celkové vedení převzal jeho krajan Nelson Piquet Jr. Další dva závody byly v režii trojice Piquet, Di Grassi a Buemi.
Poslední jmenovaný se titulu přiblížil nejvíc, když vyhrál první ze dvou závodů v Londýně a kvalifikoval se do posledního závodu na 6. místo. Jeho brazilští protivníci se kvůli zhoršujícím se podmínkám na trati nevešli ani do první desítky. Závod Švýcar kontroloval a i chvilku po pit stopech to vypadalo, že nakonec potřebnou pozici k titulu udrží. Jenže ještě totéž kolo udělal hodiny a předjel ho Burno Senna. Piquetovi se povedlo prokousat pořadím na osmou pozici. Ta mu zajišťovala titul, pokud by Buemi nepředjel pátého Sennu a málem se tak i nakonec v posledním kole závodu stalo, Senna však svoji pozici ubránil, a tak se stal Nelson Piquet Jr. prvním vítězem šampionátu Formule E.
Kalendář závodů
editovatSezóna obsahovala 11 závodů mezi zářím 2014 a červnem 2015. Původní kalendář, schválený v prosinci 2013, měl jen 10 závodů.[6] V dubnu 2014 vypadl závod v Rio de Janeiro, který již dříve nahradil závod v Hongkongu, a odsunul závody v Los Angeles na 4. dubna.[7] Dne 22. května 2014 se rozhodli zastupitelé Los Angeles, že závod uspořádají na 40 kilometrů vzdáleném modifikovaném okruhu v Long Beach.[8] Na původně plánovaných 10 závodů se kalendář opět rozrostl dne 3. února 2015, kdy byl oznámen závod v Moskvě s termínem 6. června.[9] 19. února 2015 byla pak ohlášena poslední změna, a to přidání jednoho závodu navíc v Londýně.[10]
Závod | ePrix | Země | Trať | Datum |
---|---|---|---|---|
1 | EPrix Pekingu | Čína | Beijing Olympic Green Circuit | 13. září 2014 |
2 | EPrix Putrajayi | Malajsie | Putrajaya Street Circuit | 22. listopadu 2014 |
3 | ePrix Punta del Este | Uruguay | Punta del Este Street Circuit | 13. prosince 2014 |
4 | ePrix Buenos Aires | Argentina | Puerto Madero Street Circuit | 10. ledna 2015 |
5 | ePrix Miami | Spojené státy americké | Biscayne Bay | 14. března 2015 |
6 | ePrix Long Beach | Spojené státy americké | Long Beach Street Circuit | 4. dubna 2015 |
7 | ePrix Monaka | Monako | Circuit de Monaco | 9. května 2015 |
8 | ePrix Berlína | Německo | Tempelhof Airport Street Circuit | 23. května 2015 |
9 | ePrix Moskvy | Rusko | Moscow Street Circuit | 30. května 2015 |
10 | ePrix Londýna závod 1 | Spojené království | Battersea Park Circuit | 27. června 2015 |
11 | ePrix Londýna závod 2 | 28. června 2015 |
Výsledky
editovatePrix
editovatZávod | ePrix | Pole position | Nejrychlejší kolo | Vítězný jezdec | Vítězný tým | Výsledky |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | Peking | Nicolas Prost | Takuma Sató | Lucas di Grassi | Audi Sport ABT | Výsledky |
2 | Putrajaya | Nicolas Prost [pozn. 1] | Jaime Alguersuari | Sam Bird | Virgin Racing | Výsledky |
3 | Punta del Este | Jean-Éric Vergne | Daniel Abt | Sébastien Buemi | e.dams Renault | Výsledky |
4 | Buenos Aires | Sébastien Buemi | Sam Bird | António Félix da Costa | Amlin Aguri | Výsledky |
5 | Miami | Jean-Éric Vergne | Nelson Piquet Jr. | Nicolas Prost | e.dams Renault | Výsledky |
6 | Long Beach | Daniel Abt [pozn. 2] | Nicolas Prost | Nelson Piquet Jr. | NEXTEV TCR | Výsledky |
7 | Monako | Sébastien Buemi | Jean-Éric Vergne | Sébastien Buemi | e.dams Renault | Výsledky |
8 | Berlín | Jarno Trulli | Nelson Piquet Jr. | Jérôme d'Ambrosio [pozn. 3] | Dragon Racing | Výsledky |
9 | Moskva | Jean-Éric Vergne | Sébastien Buemi | Nelson Piquet Jr. | NEXTEV TCR | Výsledky |
10 | Londýn | Sébastien Buemi | Lucas di Grassi | Sébastien Buemi | e.dams Renault | Výsledky |
11 | Stéphane Sarrazin | Sam Bird | Sam Bird [pozn. 4] | Virgin Racing |
- Poznámky
- ↑ Nicolas Prost zajel nejrychlejší kolo v kvalifikaci a získal tak 3 body do pořadí jezdců, ale protože byl v předchozím závodě penalizován posunem o 10 míst na startovním roštu vzad za způsobení kolize s Nickem Heidfeldem, startoval až z 11. místa a na pole position stál Oriol Servià, druhý v kvalifikaci.[11] [12]
- ↑ Sébastien Buemi zajel nejrychlejší čas, ale všechny jeho výsledky byly anulovány kvůli překročení povoleného výkonu.
- ↑ Lucas di Grassi a tým Audi Sport Abt vyhráli závod, ale po něm byli diskvalifikováni, protože di Grassiho auto nesplňovalo technická pravidla.[13]
- ↑ Stéphane Sarrazin a tým Venturi vyhráli závod, ale po něm obdrželi trest přičtení 49 sekund k výslednému času za překročení maximálního povoleného výkonu.[14]
Pořadí jezdců
editovatBody se udělují dle uvedeného schématu prvním 10 jezdcům v každém závodě, dále jezdci na pole position a jezdci, který zajede nejrychlejší kolo závodu.
Pořadí v cíli | 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | Pole position | Nejrychlejší kolo |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Body | 25 | 18 | 15 | 12 | 10 | 8 | 6 | 4 | 2 | 1 | 3 | 2 |
|
F – FanBoost |
Pořadí týmů
editovat
|
F – FanBoost |
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku 2014–15 Formula E season na anglické Wikipedii.
- ↑ Motorsport stats Formula E [online]. motorsportstats.com, 28 June 2015 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
- ↑ Michelin confirmed as official tyre supplier for FIA Formula E Championship. Formula E Operations. FIA Formula E Championship, 28 March 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-05.
- ↑ Renault signs with Spark Racing Technology and Formula E Holdings as Technical Partner in the FIA Formula E Championship. Formula E Operations. FIA Formula E Championship, 15 May 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-12.
- ↑ Williams partners with Spark Racing Technology to provide battery expertise for the FIA Formula E Championship. WilliamsF1.com. Williams F1, 11 June 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 16 October 2014.
- ↑ Formula E buys 42 electric racers for 2014 circuit [online]. 18 November 2012. Dostupné online.
- ↑ The final 2013 meeting of the FIA World Motor Sport Council (WMSC) took place today (4 December) in Paris, France.. fia.com. Fédération Internationale de l'Automobile, 4 December 2013. Dostupné online [cit. 4 December 2013].
- ↑ FIA confirms Formula E updates following World Motor Sport Council. FIA Formula E Championship. Formula E Operations, 11 April 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Formula E to race at IndyCar and ex-F1 venue Long Beach. Autosport. Haymarket Publications, 22 May 2014. Dostupné online [cit. 22 May 2014].
- ↑ Formula E: Moscow ePrix puts series calendar back to 10 races. www.foxsports.com. FOXSports.com, 3 February 2015. Dostupné online [cit. 27 February 2015].
- ↑ WATKINS, Gary. Formula E London race to be a double-header in Battersea Park. Autosport. Haymarket Publications, 19 February 2015. Dostupné online [cit. 19 February 2015].
- ↑ VAN LEEUWEN, Andrew. Oriol Servia on pole, Nicolas Prost fastest. Autosport. Haymarket Publications, 22 November 2014. Dostupné online [cit. 28 December 2014].
- ↑ Nicolas Prost clinches pole position for the Putrajaya ePrix. FIA Formula E Championship. Formula E Operations, 22 November 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Di Grassi excluded from DHL Berlin ePrix [online]. Formula E Holdings, 23 May 2015 [cit. 2016-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-25.
- ↑ WATKINS, Gary. London Formula E: Nelson Piquet Jr wins title, Sam Bird wins race. Autosport. Haymarket Publications, 28 June 2015. Dostupné online [cit. 1 October 2016].
Externí odkazy
editovat- Oficiální webová stránka [1]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule E 2014/15 na Wikimedia Commons