Wikipedie

Flavio Cobolli

italský tenista

Flavio Cobolli (* 6. května 2002 Florencie) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal tři tituly ve dvouhře.[2]

Flavio Cobolli
Flavio Cobolli v kvalifikaci French Open 2023
StátItálieItálie Itálie
Datum narození6. května 2002 (22 let)
Místo narozeníFlorencie, Itálie[1]
BydlištěŘím, Itálie
Výška183 cm[1]
Hmotnost74 kg[1]
Profesionál od2020[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 830 369 USD
Dvouhra
Poměr zápasů32–32
Tituly0 ATP, 2 challengery, 1 ITF
Nejvyšší umístění31. místo (12. srpna 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2024)
French Open2. kolo (2024)
Wimbledon2. kolo (2024)
US Open3. kolo kvalifikace (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů1–6
Nejvyšší umístění316. místo (11. dubna 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2024)
Wimbledon1. kolo (2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240816a16. srpna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2024 na 31. místě a ve čtyřhře v dubnu 2022 na 316. místě. Trénuje ho otec Stefano Cobolli.[1]

V juniorském tenise si po boku Švýcara Dominica Strickera zahrál dvě finále čtyřhry na French Open. V roce 2019 skončili jako poražení finalisté a ročník 2020 ovládli po výhře nad Brazilci Brunem Oliveirou a Natanem Rodriguesem.[3] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše během ledna 2020 na 8. místě.[2]

Tenisová kariéra

editovat

Na okruhu ATP Tour debutoval v 19 letech květnovým Emilia-Romagna Open 2021 v Parmě. Jako 429. hráči žebříčku mu organizátoři udělili divokou kartu. První výhry dosáhl nad americkou světovou dvaadevadesátkou Marcosem Gironem po třísetové bitvě. Závěrečné dvě sady získal v tiebreacích a v utkání odvrátil tři mečboly.[4] Následně podlehl čtvrtému nasazenému Janu-Lennardu Struffovi z páté desítky klasifikace, když o postupu Němce rozhodla opět až rozhodující zkrácená hra. V lednu 2022 premiérově figuroval v Top 200, na 199. místě. První challengerový titul si odvezl z březnového Zadar Open 2022 po finálové výhře nad Polákem Danielem Michalskim ze čtvrté světové stovky. Bodový zisk jej katapultoval do Top 150.[5]

 
Bekhend v kvalifikaci French Open 2022

V sérii Masters debutoval po zisku divokých karet do dvouhry i čtyřhry římského Internazionali BNL d'Italia 2022. V singlové soutěži mu časnou porážku přivodil Američan ze čtvrté desítky Jenson Brooksby.[6] Úvodní kolo nepřešel ani v deblové polovině po boku Francesca Fortiho. Na mnichovském BMW Open 2023 se poprvé probojoval do čtvrtfinále na okruhu ATP. Do hlavní soutěže prošel z kvalifikace, v níž vyřadil české hráče z třetí stovky klasifikace Lukáše Rosola a Zdeňka Koláře. Ve dvouhře pak zdolal Australana Jordana Thompsona a Němce Oscara Otteho, než jej zastavil osmdesátý druhý muž pořadí Christopher O'Connell po třísetovém průběhu.[7]

Do hlavní grandslamové soutěže poprvé zasáhl v singlu French Open 2023 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V úvodním kole však nenašel recept na španělskou světovou jedničku Carlose Alcaraze.[8] V říjnu 2023 si zahrál druhé a třetí finále na challengerech. Lisabonský Lisboa Belém Open ovládl po závěrečném triumfu nad Libanoncem Benjaminem Hassanem.[9] O dva týdny později prošel přes Slováka Alexe Molčana do souboje o titul v italské Olbii.[10] V něm však podlehl Francouzi Kyrianu Jacquetovi. Po skončení debutoval v elitní stovce žebříčku ATP, když se 23. října 2023 posunul ze 106. na 95. místo.[11] Kvalifikoval se tak na prosincový Next Generation ATP Finals 2023 v Džiddě pro osm nejlepších tenistů sezóny do 21 let.[12] Na turnaji nepostoupil ze čtyřčlenné skupiny, když jediné výhry dosáhl nad Švýcarem Dominicem Strickerem.[7]

Při premiérové účasti na melbournském majoru, Australian Open 2024, vyhrál první zápasy na grandslamu. V pětisetovém maratonu nejdříve, jako stý hráč žebříčku, porazil chilskou světovou osmnáctku Nicoláse Jarryho, čímž dosáhl debutové výhry nad členem Top 20 a druhé výhry nad příslušníkem Top 50.[13][14] Ve druhém kole zdolal o dvě příčky níže postaveného Pavla Kotova, než jej zastavila australská světová desítka Alex de Minaur.[15] Do prvního finále v rámci okruhu ATP se probojoval na washingtonském Mubadala Citi DC Open 2024, hraném v kategorii ATP 500. Ve třetím kole odvrátil pět mečbolů Alejandru Davidovichovi Fokinovi.[16] Do finále pak prošel přes patnáctého nasazeného Alexe Michelsena a turnajovou dvojku Bena Sheltona. V souboji o titul nestačil na třetího Američana v řadě, světovou dvaadvacítku Sebastiana Kordu, přestože získal úvodní set. Ve zbylých dvou však uhrál už jen dva gamy.[17] Po skončení se posunul o patnáct příček výše. Ve vydání žebříčku z 5. srpna 2024 mu poprvé v kariéře patřilo 33. místo.[18]

Finále na okruhu ATP Tour

editovat
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0–1 D)
ATP Tour 250 (0)
Finále podle povrchu
tvrdý (0–1 D)
antuka (0–0)
tráva (0–0)
Finále podle místa
venku (0–1)
hala (0–0)

Dvouhra: 1 (0–1)

editovat
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. srpen 2024 Washington, D.C., Spojené státy ATP 500 tvrdý   Sebastian Korda 6–4, 2–6, 0–6

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

editovat
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (2 D)
ITF (1 D)

Dvouhra (3 tituly)

editovat
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. duben 2021 Antalya, Turecko antuka   Dragoș Nicolae Mădăraș 0–6, 6–3, 6–3
2. březen 2022 Zadar, Chorvatsko antuka   Daniel Michalski 6–4, 6–2
3. říjen 2023 Lisabon, Portugalsko tvrdý   Benjamin Hassan 7–5, 7–5

Finále na juniorském Grand Slamu

editovat

Čtyřhra juniorů: 2 (1–1)

editovat
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2019 French Open antuka   Dominic Stricker   Matheus Pucinelli de Almeida
  Thiago Agustín Tirante 		6–7(3–7), 4–6
Vítěz 2020 French Open antuka   Dominic Stricker   Bruno Oliveira
  Natan Rodrigues 		6–2, 6–4

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flavio Cobolli na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e Flavio Cobolli na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240816a16. srpna 2024
  2. ↑ a b Flavio Cobolli na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240816a16. srpna 2024
  3. ↑ ROSSINGH, Danielle. Stricker pulls off junior double on historic day for Swiss tennis [online]. Roland Garros, 2020-10-10 [cit. 2020-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-13. (anglicky) 
  4. ↑ Cobolli wins ATP debut match over Giron in Parma. Tennis.com [online]. 2021-05-23 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Super Cobolli: vince il primo Challenger ed è già top-150. Tenis Magazine [online]. 2022-03-27 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (italsky) 
  6. ↑ Internazionali, la giornata nera dell'Italia: fuori in sei. Giorgi ritirata. La Gazzetta dello Sport [online]. 2022-05-10 [cit. 2024-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-11. (italsky) 
  7. ↑ a b Flavio Cobolli | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ SRIDHAR, Shrivathsa. Alcaraz blasts past qualifier Cobolli in French Open first round. Reuters [online]. 2023-05-29 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ #NextGenATP Flavio Cobolli Earns Second Challenger Title, Boosts Jeddah Hopes. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-10-09 [cit. 2024-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-30. (anglicky) 
  10. ↑ Olbia, Cobolli in finale: "Voglio la rivincita con Jacquet". Supertennis [online]. 2023-10-22 [cit. 2024-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-21. (italsky) 
  11. ↑ ORRÙ, Mauro. Olbia. Il Challenger parla francese. Jacquet batte Cobolli e alza la coppa. Olbianova [online]. 2023-10-22 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (italsky) 
  12. ↑ Next Gen ATP Finals 2023 Qualifications. www.nextgenatpfinals.com [online]. Next Gen ATP Finals, 2023-11-08 [cit. 2024-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-05. (anglicky) 
  13. ↑ Flavio Cobolli beats Nicolas Jarry in an epic marathon match at the Australian Open. UBITENNIS [online]. 2024-01-15 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Australian Open 2024: Cobolli eliminates Jarry. Tennis Majors [online]. 2024-01-15 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ De Minaur races into Open fourth round. www.espn.co.uk [online]. ESPN, 2024-01-19 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Sebastian Korda, Flavio Cobolli to meet in Washington title match. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-08-04 [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Like father, like son: Sebastian Korda rallies to win Washington title. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-08-05 [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Sebastian Korda breaks Top 20, Mover of Week. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-08-05 [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Flavio_Cobolli&oldid=24167702“