Otevřít hlavní menu

Final Fantasy XV (ファイナルファンタジーXV (Fainaru Fantadží Fifutín) je videohra typu RPG od japonské firmy Square Enix, která tvoří patnáctý díl série Final Fantasy. Hra vyšla dne 29. listopadu 2016 pro herní konzole PlayStation 4 a Xbox One[2]. Později, dne 6. března 2018, hra vyšla prostřednictvím služby Steam pod názvem Final Fantasy XV Windows Edition i pro Microsoft Windows.[3]

Final Fantasy XV
Final Fantasy XV
Final Fantasy XV
VývojářSquare Enix Business Division 2
VydavatelSquare Enix
ŘeditelTecuja Nomura (e)
DistributorSteam
DesignHadžime Tabata
ProducentŠindži Hašimoto
SkladatelJoko Šimomuraová
SérieFinal Fantasy
EngineLuminous Studio
PlatformyPlayStation 4
Xbox One
Microsoft Windows
Datum vydáníPlayStation 4, Xbox One:
29. listopadu 2016
Microsoft Windows:
6. března 2018
ŽánrAkční RPG
MódySingle player
Maximální
rozlišení obrazu
maximálně 8K[1]
MédiaSteam (e)
Systémové
požadavky
Windows 7 SP1 nebo lepší;
Intel Core i5 nebo lepší;
8 GB RAM;
NVIDIA GeForce GTX 760/1050/AMD Radeon R9 280 nebo lepší;
DirectX Verze 11;
100 GB volného místa na disku[1]
Teen PEGI 16
Webové stránkyhttps://finalfantasyxv.square-enix-games.com/
Data mohou pocházet z datové položky.

V tomto díle se hráč pohybuje v otevřeném světě a soubojový systém probíhá v přímém přenosu, tedy byl odstraněn tahový mechanismus. Elementy z předchozích dílů jako využívání vyvolávaných bytostí, stejné typy nepřátel, užívání magie, jména některých postav či způsoby cestování zůstaly zachovány. Na základní příběh hry dodatečně navazuje stahovatelný obsah (DLC), který nabízí i možnost hrát multiplayer.[4] Ve verzi pro Microsoft Windows jsou tyto DLC obsaženy automaticky.

Vývoj hry provázela řada problémů, a proto trval v celé sérii rekordně dlouho, neboť započal už v roce 2006. Původně se hra měla jmenovat Final Fantasy Versus XIII a měla být součástí série Fabula Nova Crystallis se společnou „in-universemytologií. Po vydání hry, přeznačené na XV, společnost Square Enix zahájila multimediální projekt Final Fantasy XV Universe, jehož součástí je kromě hry samotné a jejích DLC i několik navazujících děl jako anime seriál Brotherhood: Final Fantasy XV a animovaný film Kingsglaive: Final Fantasy XV. Po vydání si hra vysloužila chválu za grafické ztvárnění i za příběh, jenž je více než na boj dobra proti zlu zaměřen na vztahy mezi čtyřmi přáteli při dobrodružné cestě kolem světa autem, kteří pocházejí z různých společenských vrstev.[4] K listopadu 2018 bylo celosvětově prodáno 8,4 milionů kopií hry.[5]

Obsah

Popis hryEditovat

Final Fantasy XV je akční RPG v rozsáhlém otevřeném světě Eos[6], kde hráč ovládá hlavního hrdinu jménem Noctis Lucis Caelum. Toho doprovázejí tři nerozluční přátelé v královském automobilu Regalia či se pohybují pěšky či na chocobech. Když dojde benzín nebo havarují, mohou Regalii odtlačit do servisního centra Hammerhead, nebo ji za poplatek nechat odtáhnout. Po splnění podmínek lze Regalii nechat přestavět na letoun. Na pevně stanovená místa příběhu se dopravují lodí, vlakem nebo v říšském magitekském letounu.[7] Chocoba i Regalii lze upravovat, chocobo se někdy zapojí do bitev.[8]

S Noctisem hráč pohybuje, přeskakuje překážky, sprintuje, kryje se za překážkami, nebo se teleportuje díky schopnosti warpového úderu (Warp-strike).[9] Hráč ovládá i jízdu na chocobovi, jehož výkonnost ve sprintu roste s vyšší úrovní chocoba. Chocoba lze na terminálech za poplatek v gilech objednat na celý herní týden dopředu a Noctis ho přivolá píšťalkou. Regalii lze řídit manuálně (řídí Noctis), nebo automaticky (řídí Ignis). Lze využít i funkci rychlé cesty (fast travel), kdy se celá jízda přeskočí.[9] Hráč musí Regalii doplňovat palivo na benzinových pumpách, aby nemusel tlačit nebo volat odtah.[10] V Regalii může hráč poslouchat hudbu z nosičů zakoupených v obchodech na různých místech, zpravidla jde o soundtracky dříve vydaných děl série Final Fantasy.[9]

Za peníze (gily) lze kupovat zbraně, předměty, stravu v restauraci či přespat. Tipaři nebo jiní NPC zadávají vedlejší úkoly.[7] Tipaři poskytují důležité informace o okolní krajině, o nalezištích předmětů, aby je hráč nemusel pracně v rozlehlém okolí hledat, a vyhlašují hony na obzvlášť nebezpečné příšery a démony za tučnou odměnu.[10] V menu si hráč navolí aktuální úkol a na mapě se zvýrazní místo plnění a na mini-mapě s kompasem v rohu obrazovky se zobrazí směr a vzdálenost. Při některých rozhovorech s přáteli či NPC hráč vybírá z několika odpovědí.[10]

Ve hře se pravidelně střídají dny a noci, během nichž plní úkoly, účastní se honů, nebo se kochá překrásnou eoskou krajinou s herním fotoaparátem v ruce. Den obvykle trvá od šesti hodin ráno do deseti večer. V noci venku není bezpečno, a dokud Noctis nedosáhne alespoň 30. úrovně, odmítá Ignis řídit přes noc Regalii. Přespat lze v hotelu, v karavanu na parkovišti, nebo na posvátných útočištích v krajině pod stanem. Na způsobu přespání závisí koeficient, kterým budou násobeny získané zkušenosti z bitev či ze splněných úkolů od minulého spánku. Nejvíce zkušeností přinese přespání v královské lóži hotelu Leville, zatímco nejméně přespání v krajině pod stanem. Zkušenostní body nepřinášejí automatické zvyšování úrovně herních postav, ty se zvednou během spánku.

Přespání v krajině přinese jiný užitek díky pokrmu od Ignise, který poskytne dočasné bonusy ke statistikám v závislosti na zvoleném jídle. Podobně se lze posílit stravováním v restauraci apod. Při stanování se spustí unikátní rozhovory mezi herními postavami, které nabídnou další nepovinné úkoly a noční či brzké ranní dobrodružství. V místě na stanování lze vést tréninkové souboje. Nocování není ve hře povinné, teoreticky se lze potloukat po Eosu celé týdny bez přespání.

Bojový systémEditovat

Hra využívá Active Cross Battle system (AXB), jenž se odehrává v reálném čase a postava je ovládána tlačítky.[4] Bitva probíhá přímo v otevřeném světě či uvnitř staveb[7] a započne přiblížením se k nepříteli. Na mini-mapě se zobrazí výstraha, že nepřátelé jsou poblíž, a nakonec na ně hráč zaútočí buď sám, nebo naopak. Bitevní pole je omezené vytyčeným kruhem nebo jiným tvarem, po jehož opuštění bitva končí.

Postavy mají hladinu životů (HP) a Noctis má ještě hladinu magie (MP), jež se rychle obnovuje. Zraněným postavám se obnovují HP v čase jen zvolna, a pokud HP klesne na nulu, je postava v nebezpečí (Danger Mode) a není schopna boje, velmi pomalu se pohybuje a ztrácí rychle hladinu maximální hodnoty HP. Jakmile se maximální HP sníží na nulu, je postava KO. Někteří nepřátelé svými útoky snižují rovnou i maximální HP. Pokud se do stavu KO dostane Noctis, hra končí porážkou.[7] Léčba HP i maximální HP či probuzení z KO jsou možné léčivými předměty.

Noctis bojuje běžným útokem (zbraní či magií), blokuje rány od nepřítele s možností provést protiúder a warpuje se vhozením zbraně. Modem čekání (Wait Mode) hráč zastaví bitvu, aby si rozmyslel další kroky.[4][7] Noctis a Ignis mohou využít schopnost Libra, která odhalí nepřátelské přednosti a slabiny.[7] Partu lze vybavit různými zbraněmi navolenými v menu: jednoruční i obouruční meče, halapartny, sekery, štíty, palné zbraně, dýky, Královské zbraně (Royal Arms), vylepšitelné speciální zbraně a magie. Zbraně nemusí vláčet s sebou díky Noctisově královské moci. V případě potřeby se okamžitě zhmotní v jejich rukou. Noctise lze vybavit čtyřmi zbraněmi či magií, které tlačítky během bitvy mění. Jeho přátele lze vybavit dvěma druhy zbraní či magií a umělá inteligence rozhodne o jejich použití. Při vhodném postavení k nepříteli lze zasadit mohutnější zranění bočním úderem (Side Strike) nebo úderem zezadu (Blindside). Když Noctis provede Warpový úder (Warp-strike) s pomocí tlačítka míření, též jsou škody vyšší. Warp používá i jako únik do bezpečí. Někdy správně provedené údery či protiútoky povalí nepřítele, čímž se stane zranitelný (vulnerable) a nemůže se vůbec bránit, také mu lze způsobit daleko větší škody i běžnými útoky.

Noctis může spustit Armiger, speciální útok Královskými zbraněmi (Royal Arms). V levé dolní části obrazovky obklopuje ikony Noctisových zbraní kružnice se stupnicí Armigeru, po jehož spuštění ho obklopí éterické formy Královských zbraní, které má, a dálkově je svou vůlí obyčejnými útoky či warpem posílá na nepřítele, kterým způsobí velké škody.[7] Královské zbraně ale při běžném útoku zraní nepřítele i Noctise. Armiger lze spustit, vlastní-li Noctis alespoň tři Královské zbraně.

Ostatní postavy ovládá umělá inteligence a ty mají své speciální údery. Když se Noctis úspěšně brání, provede boční úder nebo úder zezadu, mohou ostatní tento úder zřetězit a zranit nepřítele mnohem více. Při bitvě se naplňuje stupnice bojových technik (Tech Bar), zobrazena nad ikonami Noctisových zbraní a stupnicí Armigeru. Hráč tlačítkem vydá spojenci pokyn k speciální bojové technice. Například Gladiolus vyskočí vysoko do vzduchu a zasekne široký meč do nepřítele za mnohonásobně vyšší škody, Ignis označí nepřátele, na které Noctis posléze může vykonat lepší warpový úder, Prompto palnými zbraněmi prostřelí i nejtvrdší krunýř nepřítele. Noctis opakovaným stiskem tlačítka Armigeru udeří technikou Zřetězení Armigeru (Armiger Chain), kdy rozdělí Královské zbraně mezi své přátele, aby všichni zaútočili drtivě jediným úderem.[8][11] Po vydání opravné záplaty 1.19 je možné po aktivaci přidaného uzlu v Desce korunovace ovládat místo Noctise někoho jiného z party.[12]

Magie vychází ze dvou zdrojů: Elemancie (Elemancy) a Arcana.[4][11] Elemancii tvoří tři elementy: oheň, led a blesk. Elementární energii lze čerpat z určených míst po celém Eosu do speciálních lahviček, jež v menu zpracuje do magických bomb, které se v bitvě hází po nepřátelích. Síla bomby je daná potenciálem z množství elementů použitých k výrobě. Do magické bomby lze přimíchat čtvrtou složku z ostatních předmětů, aby přidaly dodatečné efekty, například vyléčení zasažených přátel. Elemancii využívají Noctis i jeho přátelé, avšak každá magická bomba má jen tři náboje. Poté je nutné magii navolit znovu jako zbraň a znovu bomby vyrábět. Arcanu používá pouze Noctis po zisku Prstenu Lucianů, který nabízí ještě mocnější typy magie, například Smrt, která rychle odčerpá nepříteli HP.[11]

Po splnění určitých úseků příběhu si může Noctis zavolat na pomoc Astrála, který nepřátelům uštědří devastující škody, nebo je rovnou jediným úderem odstraní. Jednou za deset sekund bitvy je lze speciálním tlačítkem vyvolat, pokud je parta v potížích. Vyvolávaní Astrálové musí nejprve uzavřít s Noctisem na pevných bodech příběhu dohodu a jsou jimi následující čtyři gigantická stvoření: Titan, Ramuh, Leviathan a Šiva. Ifrit a Bahamut jsou nehratelní, ale ve hře se vyskytují rovněž. Výběr Astrála není libovolný a závisí na stavu party a na prostředí bitvy. Například Leviathan není možné vyvolat v místech bez zdroje vody.

Na určitých místech se k Noctisovi dočasně připojí další postavy, jež poskytnou vlastní bojové techniky.

Vývoj postavEditovat

Kromě zisku zkušeností, jež se spánkem přetaví v další úrovně, získává hráč dovednostními body (Ability Points - AP). Ty uplatní v menu v Desce korunovace (Ascension Grid), jež je rozdělena do několika dovednostních okruhů, Astrálních sfér (Astralspheres). V každé Astrální sféře se nachází pavouk s uzly a s počátečním bodem ve středu, kde lze vybrat novou dovednost či vylepšení konkrétní postavy či celé party a uplatnit tím AP. K aktivaci vzdálenějšího uzlu od středu sféry je nutné nejprve utratit AP v uzlech před ním. Astrální sféry jsou tyto: Armiger, Boj, Průzkum, Magie, Zotavení, Herní statistiky, Týmová práce, Bojové techniky a Čekání.[7][9] Nejvzdálenější uzly s nejlepšími schopnostmi stojí obvykle velké množství AP.

Každá postava má charakteristickou dovednost. Noctis miluje rybaření, Ignis vaření, Gladiolus dovednost přežití a Prompto fotografování. Ty se vylepšují samy s četností jejich využití hráčem. Mohou dosáhnout nanejvýš deseti úrovní. Pokud hráč nechá Noctise rybařit, s rostoucí dovedností přijdou lepší úlovky, které ovlivní skladbu jeho inventáře. Schopnost přežití Gladiola se zlepšuje se vzdáleností, jakou během dne parta urazí, a výsledkem jsou nálezy lepších předmětů a výbavy. Čím častěji je Ignisovi dopřáno vařit, tím lepší recepty s kvalitnějšími ingrediencemi a s lepšími dočasnými efekty může hráč při stanování vybrat. Prompto pravidelně fotografuje hráčův průchod hrou a s rostoucí zručností roste kvalita fotografií.[7][9] Fotografie si lze před spánkem uložit do alba (maximálně 200).

Hra více hráčůEditovat

Prostřednictvím herního rozšíření, či modu, s názvem Comrades přibyla hra více hráčů. Hráč si vybere avatara s vlastním vzhledem, pohlavím, oblečením a s dalšími doplňky. Ve městě Lestallum dostane hráč misi spolu s dalšími třemi postavami, které ovládají buď další hráči, nebo umělá inteligence. Mise spočívají v lovu nepřátel nebo v obraně transportu. Za bitvy obdrží hráč gily, materiál k vylepšení a k tvorbě zbraní, a také „Úlomky meteoru,“ kterými lze rozsvítit usedlosti v okolí Lestallumu a otevřít možnosti plnění dalších úkolů. V Královské hrobce lze získat Královskou pečeť (Royal Sigil), která vylepšuje statistiky a zpřístupňuje nové dovednosti.[13]

Popis světa EosEditovat

Eos je svět plný dech beroucích přírodních krás, kde žijí lidé a zvířata, z nichž mnohá dosahující olbřímích rozměrů.[6] Klima je převážně mírné a subtropické. Převládají stepi, lesy a pouště, místy se vyskytují bažiny a pod vlivem magie i mrazivá tundra. Pevninu tvoří dva rozlehlé kontinenty a několik roztroušených ostrovů a souostroví v oceánu Cygillan. Eosu se básnicky říká „Hvězda.“ Duch Eosu dle legend sídlí v několik metrů vysokém Krystalu a se vznikem Eosu jsou spojováni bozi Astrálové.

Lucianský kontinent na východní polokouli je domovem království Lucis s hlavním městem Insomnia ve východní části. Insomnia je vyspělé velkoměsto, ale zbytek kontinentu okupuje Niflheimská říše. V provincii Leide na východě převládají pouště a mohutné skály. U jediné silnice do Insomnie je servisní stanice Hammerhead a na jihu u moře je letovisko Galdin Quay s přístavem. V Leide bývala další velkoměsta, která niflheimská armáda vypálila. Nedaleko Galdin Quay je tajemný ostrov Angelgard. V Duscae ve středu převládají husté, pohádkové lesy a velká jezera. Dominantou je Disk Cauthess, kam před dávnými věky dopadl Meteor, jehož památkou je několik kilometrů vysoká krystalická struktura, tavící modrou září okolní horniny. Dle legendy zde spí Titan, bůh země zvaný Archaean. Duscae je domovem chocobů. V Cleigne na západě převládají subtropické až tropické lesy na severu, mírné lesy na západě a jihu, doplněné močály, velkými řekami a jezery. Na severu Cleigne je velké město Lestallum s elektrárnou společnosti EXINERIS, čerpající energii z úlomků Meteoru. Na kontinentu je mnoho podzemních struktur, obří skalnaté klenby táhnoucí se stovky metrů nad zemí a sopka Ravatogh, kde spočinul ohnivý bůh-zrádce, Ifrit Pekelník - Infernian. Galahd je souostroví na severovýchodě od Insomnie.

Na jižní polokouli, jihovýchodně od přístavu Galdin Quay, je skalnaté souostroví Accordo s hlavním městem Altissia, niflheimský protektorát s autonomní vládou. Překrásné město Altissia bylo vystavěno uprostřed kaskády obřích vodopádů Celluna, s mnoha plavebními kanály, kde dopravu obstarávají lodě a gondoly, čímž na pohled připomíná italské město Benátky. Dle legend spí v hlubinách pod vodopády Celluna bohyně vody Leviathan, zvaná Hydraean nebo Matka přílivu, které se accordinci bojí a uctívají ji. Vystavěli Oltář Matky přílivu a celé město je vyzdobeno jejími různými podobiznami.

Imperiální kontinent na západní polokouli tvoří jádro Niflheimské říše, je domovem i pro někdejší království Tenebrae. Převládá suché klima s polopouštěmi a pouštěmi, které protíná nehostinná, věčným blizardem bičovaná tundra. V Tenebrae na severním poloostrově je však vlhko a zeleno, uprostřed hor Zoldara Henge je zámecké hlavní město Fenestala s velkou zahradou, kde rostou květy Sylla, připomínající hořec neboli gentianu. Krajinou vede transkontinentální železnice přes regiony Succarpe, Eusciello, Tenebrae a Ueltham. V nehostinném severovýchodu je přístav Calcano, opuštěné těžební město Cartanica a základna Haulhex. V Eusciellu se před několika lety poušť přeměnila v mrazivou tundru následkem bitvy říše proti Šivě, ledové bohyni Glacian, za cenu ohromných ztrát. Její obří mrtvé tělo a nekonečný blizard tvoří ve vysočině Ghorovas památník této události. V provincii Ueltham na jihozápadě se nachází hlavní město Niflheimské říše Gralea, vyspělé, ale nikoliv tak vznešené jako Insomnia. Kotví zde obří létající pevnosti Zegnautus, sloužící jako tajná laboratoř pro výzkum technologií magitek, díky nimž říše úspěšně expanduje.

Herní postavyEditovat

Ve Final Fantasy XV hráč ovládá pouze Noctise, který vede čtyřčlennou partu. Jeho doprovod tvoří tři jeho nerozluční přátelé, Gladiolus, Ignis a Prompto.

  • Noctis Lucis Caelum (ノクティス・ルシス・チェラム - Nokutisu Rušisu Čeramu)
    • Dabing: Tacuhisa Suzuki (japonsky), Ray Chase (anglicky); malý Noctis: Mijuki Satóová (japonsky), Hyrum Hansen (anglicky)[14]
    • Noctis (neformálně Noct, Nocto) je 20letý následník trůnu, který se má stát 114. králem Lucisu. Jeho cesta na svatbu se změní v dobrodružství, v kterém završí své poslání zachránit svět. Má černé vlasy a nosí černou koženou bundu. Ačkoliv jeho tři přátelé nejsou urozeného původu, jedná s nimi jako se sobě rovnými. V jádru je uzavřený kvůli tlakům, jež prožívá jako následník trůnu a vlivem několika traumat z dětství. Je schopen bojovat s různými zbraněmi nablízko a magií.
  • Gladiolus Amicitia (グラディオラス・アミシティア - Guradiorasu Amišitia)
    • Dabing: Kenta Mijake (japonsky), Christopher L. Parson (anglicky)[14]
    • Gladiolus (neformálně Gladdy, Gládio) je 23letý bodyguard, Noctisovi slouží jako jeho budoucí králův štít, tedy má funkci, která se dle tradice dědí v rodu Amicitia z otce na syna. Svou roli bere velmi vážně a je ochoten nasadit pro Noctise život. Má černé vlasy, téměř dva metry vysokou postavu s velkým tetováním na zádech a rukách a na tvářích má výrazné jizvy. Chodí v koženém oblečení. Navzdory vzhledu hromotluka je Gladiolus veselé a společenské povahy, avšak když se mu něco nelíbí, řekne to nahlas, někdy i v nevhodnou dobu při vypjatých momentech. Bojuje nejraději se širokými meči a se štítem.
  • Ignis Scientia (イグニス・スキエンティア - Igunisu Sukientia)
    • Dabing: Mamoru Mijano (japonsky), Adam Croasdell (anglicky)[14]
    • Ignis (neformálně Iggy, Brejloun, Igster) je 22letý Noctisův osobní poradce a sluha, Noctisova pravá ruka a nevyčerpatelný zdroj informací. Přestože je od svého dětství sluhou následníkovi trůnu, jsou dobří přátelé. Nosí brýle, má mírně přerostlé špinavé blond vlasy a spolu s černým oblekem a nafialovělou tmavou košilí působí vyrovnaně a inteligentně. Také rád vaří, stará se o Noctisův jídelníček a řídí automobil. V boji upřednostňuje dýky a dřevcové zbraně.
  • Prompto Argentum (プロンプト・アージェンタム - Puronputo Ádžentamu)
    • Dabing: Tecuja Kakihara (japonsky), Robbie Daymond (anglicky)[14]
    • Prompto je 20letý Noctisův kamarád ze střední školy, jenž pochází z běžného lidu. V dětství uspěl v boji s nadváhou, aby dle svého mínění byl hoden být kamarádem korunního prince. Má drobnější postavu, výrazné modré oči a pihy ve tvářích. Nikdy mu nezmizí dobrá nálada a úsměv. Jeho vrabčí hnízdo z blond vlasů dle jeho slov není „chocobův zadek“. Nosí černou vestu a na zápěstí pravé ruky schovává vytetovaný čárový kód, který je jedinou památkou na jeho pohnutý původ. V boji nejraději střílí z pistolí.

Krátkodobě se v průběhu hry k Noctisově partě připojí ještě tyto tři postavy.

  • Cor Leonis (コル・リオニス - Koru Rionisu)
    • Dabing: Hiroki Tóči (japonsky), Matthew Mercer (anglicky)[14]
    • Cor, zvaný „Nesmrtelný,“ je 45letý maršál královské gardy (Crownsguard), jenž zasvětil život obraně království a jeho občanů a také loajalitě vůči královskému rodu. Noctisovi je nápomocen při zřídkavých setkáních i po telefonu. Bojuje s katanou a dříve užíval skrze moc králů i magii.
  • Iris Amicitiová (イリス・アミシティア - Irisu Amišitia)
    • Dabing: Megumi Hanová (japonsky), Eden Riegelová (anglicky)[14]
    • Iris je 15letá Gladiolova sestra. Drobná tmavovlasá dívka s velkou odvahou. Snaží se být pozitivní i v těžkých situacích. S Noctisem a Ignisem se zná od útlého dětství a Noctise tajně miluje. V bitvách nebojuje.
  • Aranea Highwindová (アラネア・ハイウィンド - Aranea Haiuindo)
    • Dabing: Mijuki Sawaširová (japonsky), Kari Wahlgrenová (anglicky)[14]
    • Aranea (neformálně Lady A, Dragounka) je 30letá komodorka Třetí armády 86. výsadkové jednotky Niflheimské říše a žoldnéřka. Nosí černé kožené brnění s šupinami, aby měla dračí styl, výraznou helmu se zamřížovaným průzorem a bojuje s velkým magitekským kopím. Ačkoliv slouží nepříteli, není s poměry v říši spokojená a ani to netají. To vedlo k tomu, že příležitostně pomáhá Noctisovi.

Ostatní kladné postavy:

  • Lunafreya Nox Fleuret (ルナフレーナ・ノックス・フルーレ - Runafuréna Nokusu Furúre)
    • Dabing: Rina Kitagawová (japonsky), Amy Shielsová (anglicky); malá Lunafreya: Rina Kitagawová (japonsky), Liliana Chomskyová (anglicky)[14]
    • Lunafreya (neformálně Luna) je 24letá věštkyně a princezna z Tenebrae, avšak Niflheimská říše ji titulu princezna zbavila. Od dětství věřila, že Noctis bude „Pravým králem,“ který zachrání Eos. S Noctisem, jenž ji od dětství miluje, udržuje celá léta písemný kontakt díky deníku, který si posílali prostřednictvím božích poslů (služebná Gentiana, psi Pryna a Umbra). Nyní se má za Noctise vdát. Je půvabná blondýna s velkou odvahou, s velkým srdcem a vznešeným vystupováním, též je nadaná politička a jediná osoba na světě schopná léčit Mor Hvězdy (Starscourge). Po Eosu putovala jen v doprovodu božích poslů, aby pro Noctise připravila dohody s Astrály, avšak to si žádalo velkou oběť. Jako zbraň jí slouží Trojzubec věštce, jedna z Královských zbraní.
  • Regis Lucis Caelum CXIII (レギス・ルシス・チェラム113世 - Regisu Rušisu Čeramu Hjakudžúsansei)
  • Cindy Aurumová (シドニー・オールム - Šidoní Órumu)
    • Dabing: Jú Šimamuraová (japonsky), Erin Matthewsová (anglicky)[14] - Cindy je 26letá automechanička ze stanice Hammerhead, přitažlivá žena, o jejíž přízeň marně usiluje Prompto. Stará se partě o Regalii.
  • Cid Sophiar (シド・ソフィア - Šido Sofia)
    • Dabing: Nobujuki Kacube (japonsky), Jack Angel (anglicky)[14] - Cid je 77letý dědeček Cindy a majitel stanice Hammerhead. Kdysi byl blízkým přítelem krále Regise a bok po boku bojovali proti Niflheimské říši, ale názorově se rozešli. Je však připraven pomáhat Noctisovi.

Záporné postavy:

  • Ardyn Izunia (アーデン・イズニア - Áden Izunia)
    • Dabing: Keidži Fudžiwara (japonsky), Darin De Paul (anglicky)[14]
    • Ardyn je hlavní záporná postava hry, záhadná osoba mnoha jmen, neznámého věku a mnoha tváří s nejasnými úmysly. Coby kancléř niflheimského císaře vede jeho jménem politická jednání. Je velice excentrický, oblečen ve výrazném kabátu a klobouku. Je však ze své podstaty démonický.
  • Iedolas Aldercapt (イドラ・エルダーキャプト - Idora Erudákjaputo)
    • Dabing: Šózó Ízuka (japonsky), Bob Joles (anglicky)[14] - Iedolas je císař Niflheimské říše, starší muž, který kdysi býval laskavým a lidem milovaným vladařem, ale stal se z něj časem krutý diktátor usilující o světovládu za každou cenu, jenž své výkonné pravomoci svěřil kancléři Ardynovi, aby se staral jen o své přízemní touhy uchopit moc Krystalu. Nakonec se proměnil v démona.
  • Verstael Besithia (ヴァーサタイル・べスティア - Vásatairu Besutia)
    • Dabing: Džin Urajama (japonsky), Steve Blum (anglicky)[14] - Versteal je říšským ministrem výzkumu, starší muž a šílený vědec, jenž usiloval o stvoření nejmocnějšího netvora. Za mlada vyvíjel technologie magitek a zabýval se dokonce i vývojem démonů. Nakonec se sám v jednoho proměnil.
  • Ravus Nox Fleuret (レイヴス・ノックス・フルーレ (Reivusu Nokusu Furúre)
    • Dabing: Júiči Nakamura (japonsky), Trevor Devall (anglicky)[14] - Ravus je 28letý bratr Lunafrey, princ z Tenebrae, který vstoupil do služeb Niflheimské říše, kde se vypracoval do pozice nejvyššího velitele niflheimské armády, aby se pomstil království Lucis za to, že jeho domovu Regis nepomohl a ponechal napospas říši. Představuje opak své sestry, o kterou má však strach. Ani on neunikl osudu proměny v démona.

Dějiny Eosu a KosmogonieEditovat

Nejstarší dějiny Eosu shrnuje soubor mytologií, zvaný Kosmogonie (Cosmogony; 創星記 - O původu hvězd). Tvoří ji tyto části: Hexatheon, Věštkyně, Krystal, Prsten, Boží poslové, Dohoda, Odhalení, 15:2 Nadir.

Po vzniku světa se Šestice Astrálů zavázala chránit Eos a jeho obyvatele před všemi hrozbami, i před jimi samotnými. Stvořili lidi k obrazu svému, kteří Astrály uctívali. Jednoho dne dopadl na Eos obří Meteor a Titan tím, že Meteor zachytil a drží ho od té doby nad hlavou zavrtaný kilometry v podzemí, svět ochránil. Přesto byl Eos infikován zkázonosným Morem Hvězdy (Starscourge). Díky elementu ohně od dobrotivého Astrála Ifrita lidé vybudovali globální říši Solheim, vyspělé technologie magitek a vzducholodě.[15] Ifrit si tím vysloužil lásku ledové Šivy, jež si pod jeho vlivem lidstvo zamilovala.

Prosperita dovedla lidi k zavržení Astrálů jako bohů, čímž rozhněvali Ifrita, jenž se rozhodl lidstvo zničit. Postavilo se mu ostatních pět a Eos zachvátila Válka Astrálů, která skončila porážkou Ifrita v bitvě s Bahamutem. Během války vypukla pandemie Moru Hvězdy, Solheim zanikl, populace lidstva se drasticky snížila a svět zaplavili démoni a nekončící noc. Astrálové přinesli na povrch světa dva mocné artefakty k zastavení nákazy: Krystal a Prsten.[15]

Léčbu Moru Hvězdy zahájil léčitel, prvorozený syn rodu Lucis Caelum, jenž se měl stát prvním králem Lucisu. Projevy Moru Hvězdy léčil absorpcí nákazy do sebe, čímž se nakonec sám stal ztělesněním této choroby a Krystal i Astrálové ho odmítli. Z vůle Krystalu se nakonec králem stal jeho mladší bratr Somnus, jenž nakonec temnotu odstranil. Somnus zabil bratra, avšak jeho zkaženého démonického ducha nepřijali ani na onom světě, Mor Hvězdy ho udržel na Eosu, a tak se znovu zhmotněný vrátil, aby „žil“ věčně. Navíc s jeho přítomností hrozilo, že se nákaza vrátí, a proto byl zavržen, zdémonizován a uvězněn v Angelgardu. Tento příběh byl nakonec zcela zapomenut.

Astrálové pověřili Somna úkolem chránit Krystal, kterému také říkali „Kámen,“ a Prsten Lucianů, kterým mohl zčásti ovládat moc Krystalu. Po následujících 2000 let Prsten kumuloval moc duchů luciských králů a každý další byl silnější než předešlý. Nakonec přijde Pravý král, schopný ovládnout moc Světla zcela. Mor Hvězdy byl sice potlačen, ale dle proroctví se jednou vrátí a s ním přijde Král Světla, mocnější než Astrálové, a odstraní ho nadobro. Věštci z rodu Nox Fleuret přijali úkol pomáhat králům Lucisu a odstraňovat známky projevů Moru Hvězdy, aby získali pro ně potřebný čas. Astrálové ulehli k hlubokému spánku, aby také vyčkali na příchod Krále Světla neboli Pravého krále. Bahamut se stáhl do nitra Krystalu a chystal Světlo prozřetelnosti.

Následoval věk míru a zformovaly se čtyři velké národy: Lucis, Tenebrae, Niflheim a Accordo. Niflheimské říši vládl šlechtický rod Aldercaptů, Accordo prosperovalo díky obchodu a Lucis s Tenebrae řídily rody požehnané Astrály.[15] Královny Tenebrae z rodu Nox Fleuret byly coby věštkyně schopny komunikovat se spícími Astrály, kteří posílali boží posly, aby lidstvu tlumočily jejich vůli. Nejdůležitější povinností věštkyně bylo pomoci Pravému králi. Lidé si v následujících generacích pamatovali na Astrály jen jako legendy.

Před 755 lety vznikl nový kalendář a Niflheim započal agresivní politiku s cílem získat nadpřirozenou moc králů Lucisu, královen Tenebrae a obnovit slávu Solheimu. Do roku 359 ovládla říše téměř celé Tenebrae kromě Fenestaly. V roce 501 objevila říšská armáda démony, zapomenuté formy života, které se staletí schovávaly v temných hlubinách rozvalin Solheimu, na kterých začali provádět experimenty.[16]

V roce 606 Niflheimská říše bojovala proti spojeným armádám Lucisu a Accorda za využití znovuobjevené technologie magitek. Accordo se vzdalo a stalo se pouhou autonomní součástí Niflheimu, zatímco králové Lucisu s mocí Krystalu vybudovali obří magickou Bariéru kolem království. Po sérii prohraných válek byli nuceni ji zmenšovat, až obklopovala jen korunní město Insomnia, zatímco Niflheimská říše do roku 725 ovládla ostatní regiony Lucianského kontinentu.[16]

Niflheimský císař Iedolas Aldercapt usiloval o rozhodující válku a zahájil masovou výrobu magitekských vojáků na základě zevrubného výzkumu démonů a znalostí kancléře Ardyna Izunii. Tato válka se mu však v roce 725 nezdařila díky moci Krystalu, potažmo Bariéry, jež zaručila Insomnii bezpečí, navíc se princi Regisovi málem povedlo obnovit alianci s Accordem. Mimo město se ale usazovali démoni, kteří během nocí terorizovali obyvatelstvo i ostatní faunu, jako by teror od říše samotné nestačil, když ve frustraci zničila skoro všechna velká města Lucisu. V okupovaných částech Lucisu se v reakci na to zformovala domobrana lovců, kteří kontrolovali posvátná místa, kterých se démoni vyhýbali, a pořádali hony na nebezpečná zvířata ovlivněná démony. Pro lidstvo nastávaly krušné časy a říše dále spřádala plány na dobytí posledního nezávislého kusu Eosu, Insomnii. V roce 744 totiž říše ovládla i poslední zbytek Tenebrae.[16]

Mor Hvězdy a démoniEditovat

Mor Hvězdy (japonsky星の病, Hoši no jamai, anglicky Starscourge) je onemocnění, kterým je zasažen svět Eos ve Final Fantasy XV, jehož následkem se nepřirozeně prodlužuje noc. Původcem je parazitické plasmodium podobné malárii, které způsobuje buněčnou mutaci. Při epidemii nemoc masakruje populaci lidí i zvířat, které promění v démony (japonsky シガイ, Šigai, anglicky Daemon), v ohavná stvoření žijící v temnotě, která loví nenakažené lidi a zvířata. Nesnesou denní světlo, jehož působením mizí a je opět bezpečno. Démoni se vyskytují v podobách monster z ostatních dílů série Final Fantasy. Lék neexistuje a ani Astrálové nemají moc vyléčit celý svět. Pouze Pravý Král ji mít bude.

Démoni se vyskytují v různých velikostech a podobách od prťavých goblinů po ocelové obry olbřímích rozměrů. Obývají pradávné, temné ruiny a kobky. V noci se objevují i venku, ale při východu slunce nebo při porážce v boji se rozplynou v černý dým, tvořící miasma. Účinnou obranou proti nim jsou silné zdroje světla měst nebo nejsilnější modely světel u automobilů. Démoni též nesnesou působení svaté síly na určitých místech, které lze v divočině užít ke stanování. Nejsilnější zbraní proti démonům jsou Královské zbraně králů Lucisu, obsahující sílu Světla. Démony odpuzuje i světlo z Krystalu.

Čím více je na světě démonů, tím delší jsou noci. Věštkyně má moc prodlužování noci bránit, bez ní by se celý svět ponořil do věčné tmy. Prodlouženou tmu způsobují poletující shluky plasmodia, které je na rozdíl od démonů samotných fotofilním mikroorganismem. Shluky pohltí světlo, které se nedostane na zem a tvoří tím přívětivé prostředí pro démony. Nakažení v konečné fázi vylučují miasma, tedy další shluky těchto mikroorganismů, čímž se situace po celém světě dále zhoršuje. Miasma též působí korozivně na kovy.

Člověk či zvíře je po inkubační době, během níž zmohutní a chová se agresivněji než obvykle, proměněn v démona a původní tělo se zcela rozpadne v černý kouř. Stane se součástí miasmatu a po člověku zbyde jen oblečení, a proto se jevu původně lidově říkalo „mizící nemoc.“ Démoni jsou v biologickém smyslu nesmrtelní, dokud nejsou zabiti, dále nejsou schopni se množit sexuálně. V ruinách Solheimu jsou proto vzorky stovky až tisíce let staré. Démoni nepijí, nejedí a v místě se zčistajasna zhmotní z miasmatu ve vzduchu nebo z kaluže infikované země. Při porážce v boji se démon rozplyne do vzduchu (miasmatu), nebo se rozteče a vsákne se zpět do země. Démony může tvořit přímou metodou pouze Ardyn, aktuální ztělesnění Moru Hvězdy. Niflheimský vědec Verstael Besithia dovede démony tvořit jen nepřímými a systematickými metodami ze sebraných vzorků.

PříběhEditovat

Průběh Final Fantasy XV je zapsán do 15 kapitol, z nichž 14 tvoří příběh. Dále příběh doplňují krátké příběhy z DLC, tedy epizody Gladiolus, Ignis, Prompto a Ardyn.

Hlavní příběhEditovat

Úvod tvoří tento citát: V neznámém čase bude udržovat naději v lidských srdcích proroctví: "Až temnota zahalí svět, zrodí se Král Světla." Skupina našich čtyř statečných bojovníků započala nyní svou cestu, připravena bojovat. Co však na čtveřici čeká, ani jeden z nich netuší.

Kapitola 1: Odjezd

V hořícím potemnělém městě Insomnia se král se svými přáteli utkal se záhadným ohnivým stvořením, které spustilo salvu plamenů. Dokázali se před žárem schovat za překážku a pak zahájili útok...

Pohled se přesunul z budoucnosti do současnosti v roce 756. Král Regis v trůnním sálu dával své požehnání na cestu do Altissie korunnímu princi Noctisovi. Regis dal jeho doprovodu, Gladiolovi, Promptovi a Ignisovi, pokyny, aby setrvali s jeho synem po celou cestu. Před královskou citadelou, kam připravili automobil Regalia, je král ještě dohnal, aby Noctisovi připomněl slušné chování ke své nastávající manželce Lunafreye. Až odjede, nebude se již moci vrátit a aby nezapomněl, že linie Lucianů proudí v jeho krvi. Ačkoliv tato slova Noctis přijal jen pubertálním způsobem, král proslov uzavřel výzvou, aby kráčel s hlavou vztyčenou.

Noctisův sňatek s Lunafreyou je totiž jedna z podmínek mírových dohod s Niflheimskou říší, se kterou Lucis v uplynulých 150 letech neúspěšně válčil. Noctis s družinou v Regalii opustil Insomnii, avšak uprostřed pouště okupovaného regionu Leide se automobil rozbil. Zdejší lidé nebyli ochotni pomoci, a tak Regalii tlačili do nejbližšího servisního střediska Hammerheadu. Zde potkali mechaničku Cindy Aurumovou a jejího dědečka Cida, který byl kdysi přítelem krále Regise, ale Cid krále opustil z nesouhlasu s jeho rozhodnutím izolace, kdy ponechal okupované regiony Lucisu napospas říši.

Opravou auta utratili všechny gily, a tak si na další cestu museli vydělat. Místní tipař, pracující pro lovce, je posílal zabíjet nebezpečná zvířata v okolní krajině a zachraňovat nezvěstné a ztracené lidi. Jakmile byla Regalia opravena, zamířili do přístavu Galdin Quay, kde hodlali lodí doplout do Altissie, kde se má sňatek uskutečnit. Na půli cesty se přes noc, které jsou nebezpečné kvůli démonům, zastavili v obci Longwythe, aby splnili menší službu Cindy. Zde na Noctise čekal Lunafreyin pes Umbra s deníčkem s květem sylly. Noctis jí odepsal jako pokaždé od svých osmi let, kdy se s Lunafreyou viděl naposledy, a poslal Umbru s deníčkem zpátky za svou paní. Oba vyjádřili touhu se po letech opět vidět a stát se manželi.

V letovisku Galdin Quay narazili na podivného výstředního cizince, který pověděl, že žádná loď neodpluje, tedy mír ničemu neprospívá. Novinář Dino za restaurací potvrdil, že lodě skutečně až do zítřka nepoplují, a tak čtveřice zůstala v hotelu. Ráno byl Noctis šokován zprávou, že Niflheimská říše přepadla Insomnii, prorazila Bariéru a král Regis je mrtev. Noctis se okamžitě rozhodl vrátit domů. Daleko před městskou bránou viděli, že přístup do Insomnie zatarasila říšská armáda. Stáhli se na kopec za hořící město a Prompto mobilním telefonem sledoval zprávy, dle kterých Noctis i Lunafreya byli též mrtví. Noctis se dovolal maršálu královské gardy Corovi Leonisovi, jenž potvrdil, že Regis během invaze zemřel, a požádal Noctise o schůzku v Hammerheadu.

Lunafreya ve skutečnosti přežila a kdesi za Insomnií se shledala s Gentianou, Prynou i Umbrou. Gentianě ukázala, že má Prsten.

Kapitola 2: Není cesty zpět

V Hammerheadu se dověděli, že mírové rozhovory s Niflheimskou říší byly úskok, aby se jejich císař zmocnil Krystalu a Prstenu Lucianů. U Cida jim Cor zanechal vzkaz, aby ho vyhledali u Hrobky moudrého v rozvalinách města Keycatrich. Cor sdělil Noctisovi, že jako budoucí král musí zdědit moc minulých králů, aby mohl osvobodit Lucis a získat trůn. Moc králů vychází přímo z Krystalu, který dle pověstí svěřili Astrálové králům Lucisu spolu s Prstenem, jehož nositel získá moc všech dosavadních králů, avšak moc Prstenu si žádá daň ve formě životní síly. Regis ho často používal k udržení Bariéry okolo Insomnie, proto vypadal mnohem starší než na 50 let.

Noctise rozčílilo, že mu otec neřekl pravdu, proč ho s předstihem poslal do Altissie, a nyní ho tížilo břímě, které musí nést. Cor mu vysvětlil, že Regis toužil, aby si ho Noctis pamatoval jako otce, který věřil, že jeho syn ochrání svůj lid. Noctis tedy vstoupil do síně s královskou rakví, kde zareagovala uložená zbraň a prostoupila jím, čímž získal moc první z Královských zbraní. Cor pak čtveřici dovedl k druhé hrobce a pověděl, že jich je celkem třináct, avšak polohy některých jsou neznámé. Královské zbraně smí používat pouze prvorozený ochránce Krystalu. Noctis tedy od teď může Královské i obyčejné zbraně přivolat do svých rukou a propůjčuje svou moc i doprovodu. K plnému ovládnutí této moci ale potřebuje získat Prsten Lucianů od Lunafrey, který Regis svěřil před svou smrtí do její péče.

V zákopech v Keycatrich jim Cor předal klíč od vchodu do druhé hrobky a chystal se na výzvědy. V hrobce na ně skupina démonů nastražila pasti. Po zisku druhé Královské zbraně se v lovecké stanici Prairie setkali s Monikou Elshettovou, Corovou podřízenou, která je poslala k rozestavěné blokádě Norduscean. Zde je Cor informoval, že říše zablokovala všechny cesty do regionu Duscae, a tak s Noctisem musí porazit celou zdejší vojenskou posádku. Ignis, Gladiolus a Prompto doprovodili Moniku, aby odlákali pozornost nepřítele. Na místě byl přítomen niflheimský brigádní generál Loqi Tummelt v magitekském robotovi, s nímž se Cor už dříve střetl v bitvě. Nyní ho Cor spolu s Noctisem porazil, donutil ho stáhnout se a uvolnil blokádu.

Cor opustil partu s vědomím, že Noctis prokázal schopnosti i předpoklady k zisku trůnu a být králem. Noctis sice o sobě pochyboval, ale s pomocí přátel pochybnosti potlačil a pokračovali v Regalii na západ.

V Niflheimu si císař Iedolas Aldercapt dal předvolat představitele armády ohledně uprchlého Noctise a ztraceného prstenu. Ravus byl povýšen do funkce nejvyššího velitele niflheimské armády. Dle informací má Prsten u sebe Lunafreya a císař ji chtěl mrtvou. Ministr Verstael Besithia ji však navrhl ponechat naživu kvůli jejím schopnostem komunikovat s Astrály, avšak diskuzi císař nevěnoval vůbec pozornost kvůli své posedlosti Krystalem.

Kapitola 3: Otevřený svět

Překročili hranice regionů Duscae a Cleigne a mířili do Lestallumu, kam z Insomnie uprchla Iris Amicitiová, Gladiolova sestra, jež Noctisovi dříve zatelefonovala, aby se ujistila, zda jsou zprávy o jeho smrti pravdivé. Z dálky si prohlédli obří lávový Disk Cauthess, kam před dávnými věky dopadl Meteor.

Setkali se s Iris, která z Insomnie utekla s pomocí Jareda Hestera, majordoma rodiny Amicitiů, a ukryli se v hotelu Leville. Iris jim pověděla o situaci v Insomnii a zničení centra města, a že Lunafreya přežila. Ráno si prohlédli město plné potrubí z elektrárny, obchody a tržiště. O město pečují výhradně ženy, zatímco muži obchodují. Iris vzala Noctise na procházku po zdejších pamětihodnostech, kterou chtěla považovat za rande, z čehož Noctis nadšen příliš nebyl, neboť se má ženit.

Jaredův sedmiletý vnuk Talcott jim na hotelu pověděl starou legendu o pradávné zbrani hluboko v jeskyních za vodopádem. Dle Talcottova popisu usoudili, že by se mohlo jednat o jednu ze ztracených hrobek, a vydali se vodopád hledat. Za ním skutečně nalezli Šedokrajnou ledovou jeskyni, kde se v mrazivém prostředí utkali s mnoha démony, až Královskou zbraň našli. Noctise zasáhla prudká bolest hlavy a viděl halucinace s Diskem Cauthess. Po návratu do Lestallumu ho to přepadlo znovu, a tak se rozhodli prozkoumat Disk Cauthess.

Na vyhlídkové terase opět potkali výstředního cizince z Galdin Quay, který se jim představil jako „Ardyn.“ Pověděl jim báseň, dle níž se Titan pokouší volat Noctise a dokud neodpoví, bude ho hlava bolet dál. Tvrdil, že je vezme přes říšskou blokádu až k Disku, a tak parta opatrně přijala jeho nabídku.

Kapitola 4: Živoucí legenda

Ve dvou autech jeli až do večera a zastavili se k přespání ve stanici Coernix. Gladiolus a ostatní za jízdy spekulovali, kdo je Ardyn vůbec zač, nevypadá ani jako Nifl a už vůbec ne jako Lucian. Při poslechu rádia slyšeli Lunafreyin projev z doby, kdy přijala jako náctiletá poslání věštkyně a léčila lidi nakažené temnotou.

Ardyn nechal otevřít brány říšské základny kolem Disku, ale dál jeli bez něj. Po skalních strukturách dorazili k ztracené venkovní královské hrobce a jakmile Noctis získal Královskou zbraň, země se rozevřela a obří zářící krystal Meteoru se zvedl vysoko nad oblohu rukou hrůzu nahánějícího obra Titana po dvou tisíce letech spánku. Noctise a Gladiola otřesy oddělily od Prompta a Ignise, neboť oba spadli do díry pod zvednutý Meteor, kde bylo pekelně horko. Titan promluvil, ale Noctis mu nerozuměl ani slovo.

Nezbývalo, než se dostat zpátky po skalních římsách nad hořícími kameny, kde Noctise opět postihly bolesti hlavy a Titan kolem nich máchal rukou. V průchodu mezi skalami si Noctis postěžoval na námahu a žár, ale Gladiolus mu nazlobeně připomněl, že není sám, kdo tomu čelí. Jako budoucího krále ho chrání svým životem, jako všichni Amicitiové před ním. Poté zatelefonoval Ignis, že se Niflheimská magitekská armáda chystá na palbu na Titana. Noctis zlikvidoval bandu magitekských vojáků, ale pak si s ním Titan pohrával a mácháním rukou a nohou se se smíchem přetlačoval s jeho zbraněmi. Nakonec s Gladiolem musel utíkat a našli Prompta s Ignisem.

Paži, kterou Titan útočil, nakonec čtveřice odstřelila magií ledu. Titan posoudil Noctise jako hodného jeho moci, vnutil mu vizi o komunikaci lady Lunafreyi s ním, a tak si Noctis uvědomil, že ona burcuje Astrály, aby mu pomohli. Následně se Titan rozplynul i s Meteorem jako mávnutím kouzelným proutkem. Kráter se začal hroutit a magitekské letouny, jež předtím útočily na Titana, se zřítily k zemi. Pro partu doletěl jiný letoun s Ardynem na palubě, který prozradil, že je kancléř Niflheimské říše. Byli nemile překvapeni. Nechápali, proč jim pomáhá nepřítel, ale neměli jinou možnost než se jím nechat dopravit do bezpečí.

Kapitola 5: Temná mračna

O několik dnů později v rádiu hlásili, že otřesy od Disku ustaly, ale Titan, jenž skutečně držel Meteor jako v legendě, zmizel. Lidé se začali obávat, co Titanovo probuzení přinese. Dále byly na příkaz Ravuse, který vysvětlil zmizení Titana propagandisticky jako výborně provedený zásah armády proti nebezpečí, posíleny hlídky v regionu Duscae kvůli povstalcům z Insomnie. Cindy se snažila zjistit, co se stalo s Regalií.

Za partou přišel pes Umbra, který je dovedl za Gentianou, jež se zavřenýma očima Noctise informovala o pouti Lunafreyi, která jeho jménem předjedná v oku bouře dohodu s dalším Astrálem. Vyzvala ho, aby se neodchýlil od své cesty, že věštkyně i Prsten na něj počkají v „místě vodních stěn“. Do deníku jí napsal své poděkování za podporu. Umbrovi řekl, ať řekne své paní, že už se brzy uvidí.

Noctis zavzpomínal na svůj pobyt v Tenebrae, když mu bylo osm let. Tehdy se o něj po útoku mocného démona starala Lunafreya, které bylo dvanáct let, a vyprávěla mu o Kosmogonii, o Krystalu a o jeho poslání Pravého krále, který vyléčí Mor Hvězdy. Tehdy byl příliš malý, aby všemu plně porozuměl. Lunafreya mu pověděla, že coby věštkyně mu pomůže, to bude její poslání. Tehdy jí Noctis odhodlaně slíbil, že se jím stane a nezklame ji.

Duscae začala sužovat nekončící bouře, neboť si Astrál Ramuh žádá zpečetit dohodu. Noctisovi radil hlas Gentiany, jak složit Ramuhovu zkoušku. Gentiana se vždy držela Lunafreyi, ale dle Promptových fotografií, kde se objevovala její silueta, Noctisovu partu nyní sleduje. Na chocobech ze zdejší farmy parta navštívila místa vytyčená blesky. Noctis vzpomínal na první setkání s Gentianou se zavřenýma očima v Tenebrae, jež byla potěšena, že se Lunafreya s Noctisem sblížila. S otevřenýma očima mu prorocky řekla, že na jejich vztahu možná závisí osud světa. Jakmile Noctis složil Ramuhovu zkoušku v hluboké jeskyni, bouře zmizela a získal schopnost vyvolávat při problémech v bitvě kromě Titana i Ramuha. Mezitím Cindy vypátrala Regalii v pevnosti Aracheole.

Pod rouškou tmy v pevnosti zdemolovali magitekské vojáky i roboty a generátor, který je posiloval. Pomohly jim i Ramuhovy blesky. Než v Regalii odjeli, zdržel je Ravus Nox Fleuret, Lunafreyin starší bratr. Ravus se pokoušel Noctise přimět uvědomit si následky paktů s Astrály, pak v boji přemohl Gladiola svou nadlidskou silou od magitekské protézy, aby ohrozil i Noctise. Na místo dorazil Ardyn s rozkazem stáhnout armádu z oblasti a odstranit blokády. Parta se rozhodla vrátit s Regalií do Lestallumu. Přemýšleli, proč Lunafreyin bratr pracuje pro Niflheim.

Nad městem kroužily říšské letouny a všude vyvěsili niflheimské vlajky. Iris a Talcott vojákům unikli, avšak Jareda popravili. Zde ale zůstat nemohou a tak se plačící rozhodla přesunout k majáku Caem na jih kontinentu. Lodě z Galdin Quay stále nevyplouvaly, tedy mohli použít zdejší tajný přístav v mořské jeskyni, aby se dostali do Altissie.

Kapitola 6: Cestou vpřed

Během noci se Noctisovi zdál hororový sen, v němž s Prynou bojuje a utíká před říšskými vojáky. Po několika dnech bylo vše připraveno k odjezdu, Talcott jel jiným vozem, ale Iris vzali na několikadenní jízdu v Regalii do Caemu, i když se tam budou mačkat, ale jízdu si užívala. Během cesty si všimli obřího letounu přistávajícího do říšské základny, kterou se rozhodli zničit jako pomstu za Jaredovu smrt. Nedaleko ve Starém Lestallumu schovali Iris a vydali se pod rouškou tmy na misi. Zrovna tam pobýval generál Caligo Ulldor, zodpovědný za popravu, jenž si otevřeně stěžoval svým podřízeným na Ardyna, který ho nechal sledovat. Ačkoliv se jim podařilo Ulldora zajmout a ukrýt, povedlo se mu utéct.

Noctise napadla seskokem z výšky krásná žena v koženém brnění a výrazné helmě, s magitekským kopím v ruce. Zaklesla kopí do jeho zbraně tak, aby dobře viděl její obličej a napůl odhalené bujné poprsí a v boji s ním koketovala. I když na ni byli čtyři, byl souboj s ní velmi tvrdý a trval dlouho. Bitvu ukončila výskokem na vysokou konstrukci s tím, že se omlouvá, ale došel jí čas a ona přesčasy nedělá, nezaplatí jí. Pak zmizela neznámo kam a čtveřice se dohadovala, co byla zač. Prompta později na jiném místě zajímalo, zda má tato žena přítele, ostatní si ho proto dobírali.

Další vyzvedli Iris a pokračovali dále do Caemu. Ve starém domě Iris zůstala spolu s Talcottem, s kterým vybudovali pro jeho dědečka Jareda hrob. Talcotta sem přivezli s předstihem Cindy a Cid, aby provedli opravy Regisovy jachty. Potřebovali však mythril. Talcott znal z vyprávění svého dědy místo v oblasti Jezera Nešpor (Vesperpool) na severu Cleigne. Gladiolus tam bez bližšího vysvětlení odmítl jet, a tak se tam Noctis, Ignis a Prompto chystali jet bez něj. Mezitím Lunafreya v Altissii četla dojatě poslední zprávu od Noctise, děkujícího za požehnání od Astrálů.

Kapitola 7: Parta tří

Cestou zjistili, že blokády cest k jezeru, kterých se obávali, zmizely. Spekulovali, zda je říše nezrušila schválně. Narazili opět na Ardyna, jenž se vymluvil, že přes pozici kancléře nad armádou nemá žádnou pravomoc. Dovedl je k nedalekých ruinám u jezera, kde čekala ta žena ze základny s generátory, Aranea Highwindová, komodor niflheimských výsadkářů. Měla „nové rekruty,“ které jí doporučil Ardyn, trénovat v ruinách Háje Steyliff. Členy party okamžitě poznala a sama nechápala, co má Ardyn za lubem. Cestou dolů jim řekla, že sbírá vzorky démonů, aby z nich říše vyráběla zbraně, prý s říší poslední dobou není něco v pořádku. Noctis poznamenal, že nejen poslední dobou. Aranea s ním souhlasila a svěřila se, že chce z armády odejít a jako bývalá žoldnéřka chce třeba zabíjet démony za peníze. Niflheim se jí zprotivil jak v osobách císaře Iedolase a nejvyššího velitele Ravuse, tak v Ardynovi, kterého nenáviděla.

Cestou bojovali s mnoha démony, až narazili v největších hlubinách podvodního paláce na mythril, kde se nacházel i Araney cíl, hlídač Quetzalcoatl. Po jeho porážce Prompta zajímaly zbraně z démonů, tak mu Aranea vysvětlila, že říšští magitekští vojáci se rodí z démonů v laboratoři. Noctise varovala, aby si dával pozor, neboť přichází temnota. Před ruinami nabídla trénink v bitvách s démony, budou-li v budoucnu poblíž. Od kancléře Ardyna dostala instrukci dopravit je magitekským letounem do Lestallumu.

Ignis dostal zprávu od Cindy, že se tam mají setkat s její kamarádkou z dětství, aby mythril upravila pro jejich potřebu. V magitekském letounu Araney doletěli do Lestallumu, kde Aranea pohledem spatřila problémy v elektrárně, a tak popřála Noctisovi hodně štěstí. Sama tam jít nesmí, není pro to zmocněna rozkazem. Aranea od této chvíle pokračovala v hlídkování v Cleigne a příležitostně seskočila ze svého magitekského letounu, aby pomohla partě s nočními démony nebo při lovu.

Kapitola 8: Mořeplavba

V Lestallumu se setkali s Holly Teulle ze společnosti EXINERIS, kontaktem od Cindy. Elektrárnu ovládli démoni a Noctis se nabídl, že je vyžene, a navlékl se do žáruvzdorného skafandru. V souvislosti s tímto incidentem a s informacemi od Araney si všimli, že se poslední dobou stmívá dříve a rozednívá později. Gladiolus byl v elektrárně už s předstihem a poté se vrátil k partě a ačkoliv nevysvětlil, kde byl a co dělal, bylo z nové jizvy na tváři jasné, že bojoval. Po odpočinku se vrátili i se zpracovaným mythrilem zpět do Caemu.

K Noctisovi přispěchal Umbra se zprávou od Lunafreyi, těšící se na jejich setkání v Altissii, kam odcestovala s předstihem. Do Caemu dorazil také Cor a Noctisovi se omlouval, že nebyl schopen ochránit Regise. Noctis mu nedával smrt otce za vinu. Cid Noctisovi připomněl, že jeho tři spolubojovníci jsou víc než jeho osobní strážci, a proto by se na ně měl za všech okolností spoléhat tak, jako oni spoléhají na něj. Talcott v momentě odplutí Regisovy jachty na Noctise volal, ať se brzy vrátí, neboť Lucis potřebuje krále.

Mezitím do propršené Altissie dorazili Ravus s Ardynem. Ardyn se ho nepříjemně ptal, zda se už viděl s Lunafreyou, a připomněl mu tvrdohlavou předsedkyni zdejší vlády, která mu stojí v cestě v tom, aby Leviathan zabil v zájmu své sestry. Ardyn zná cenu, jaká se platí za dohody s Astrály.

Noctisova parta plula přes oceán Cygillan směrem do Altissie a během cesty probrali opět Ravuse, který v Insomnii přišel o svou ruku, dostal magitekskou protézu a nadlidskou sílu a byl povýšen. Ta síla možná vycházela z Regisova meče, ačkoliv ho nemohl přímo jakožto nečlen rodu Lucis Caelum použít. Noctis se kvůli tomu cítil rozpolceně, ale věřil, že nakonec meč Ravusovi sebere. Dále probrali Ardyna, který jim určitě nepomáhal z dobré vůle, ale sledoval dle jejich názoru nějaký svůj zájem. Poté jim Cid vyprávěl o své jediné návštěvě Altissie před 30 lety a o těžkém dětství Cindy.

Kapitola 9: Poslání

Noctis doufal, že v Altissii zpečetí dohodu s Astrálem Leviathan. V Altissii si prohlíželi krásy města, až se zatoulali do restaurace Maagho, vedené Weskhamem Armaughem, dávným Regisovým přítelem, který během války proti Niflheimské říši před 30 lety usiloval o obnovu dávného spojenectví z Accordem, avšak záměr se nezdařil a on zraněn zůstal zde. I on si všiml, že se noci záhadně prodlužují a démoni se začali objevovat přes noc i zde ve městě.

Dorazila předsedkyně protektorátní vlády Camelia Claustrová, dávná kamarádka Regise. Řekla, že Lunafreya je potají v péči její vlády, avšak Niflheimská říše činí nátlak, aby ji vydala. Požádala proto Noctise o schůzku v její kanceláři. Cestou na hotel si Noctis prohlédl vystavené svatební šaty Lunafreyi ve výloze ateliéru, kde byly navrženy.

S Camelií Claustrovou následující den probral Lunafreyin úmysl vyvolat Leviathan, jež je dle legend krutá bohyně, která by mohla Altissii zničit. Niflheimská armáda je navíc na cestě sem, aby ceremoniál narušila stejně jako v případě Titana. Takového chaosu chtěla využít, aby accordské pořádkové síly zahájily nevyhlášenou válku Niflheimu, ale požadovala, aby se Noctis a jeho parta zapojili do evakuace obyvatel, kterou tajně nařídila, a do boje proti říši. Po jeho odchodu si povzdechla přítomnému ministrovi, že celá říše se v posledních deseti letech zbláznila.

Toho dne pak Camelie přišla za Lunafreyou, aby jí dala pokyny, kdyby Niflheim způsobil nejhorší, a povolení k dohodě s Leviathan. Poprvé od invaze do Insomnie se Lunafreya objevila na veřejnosti, hlídaná po zuby ozbrojenými niflheimskými vojáky, aby přednesla proroctví shromážděnému obyvatelstvu, mezi kterým čekal Noctis. Lunafreya varovala před temnotou, jež zahalí celý svět, a připomněla pád Lucisu v den, kdy měl být podepsán mír. Vyzvala lidstvo, aby nepropadalo zoufalství, neboť hodlá probudit Leviathan. Přísahala, že bude bojovat proti temnotě a zasadí se o návrat světla, k čemuž poslouží tento rituál.

V obřadních šatech a s Trojzubcem věštce předstoupila k Oltáři Matky přílivu, zatímco obyvatelstvo se evakuovalo a dorazilo niflheimské vojsko. Vyzvala Leviathan k stvrzení dohody s králem, aby získal zpět „Kámen.“ Z vody vyplul kilometry dlouhý mořský had, skutečná podoba Leviathan, na kterou niflheimští chystali útok. Uražená Leviathan napadla Lunafreyu a pokusila se ji sežrat, čímž odhalila přes roztržené šaty její velké vyrážky. Ta se ubránila mocí Trojzubce věštce a s rozhodným výrazem odpřísahala, že Noctis je hoden její moci. Leviathan souhlasila s dohodou, však pokud Noctis v jejím testu selže, začne požírat všechny „skvrny“ ve světě, jí počínaje.

Niflheimská armáda zahájila palbu, zatímco Leviathan se rozzuřila a zvedla obří vír vln cunami, které pustošily město a niflheimské vojsko. Z vodní masy vytvářela hady, kterými zasahovala říšské vojáky i Noctise, jehož na „vypůjčeném“ létajícím skútru Prompto dopravil blíže k Leviathan, aby ji mohl k dohodě vyzvat osobně, ale spíše ji ještě více rozzuřil. Noctis s Leviathan bojoval, avšak nebyl schopen zasadit ji větší rány, až do něj vrazila špičkou své hlavy a Noctis se skutálel na dlažbu, celý od krve. Ardyn se přiblížil k Lunafreye, aby na ně zraněný Noctis dobře viděl, a probodl ji nožem. Při tom jí ledově řekl, aby předala prsten králi a pověděla mu o Krystalu. Lunafreya v mrákotách popadla jeho ruku a zalila ji magií Světla, aby mu řekla, že až dle proroctví získá prsten Pravý Král, i otroci temnoty spočinou v pokoji. Ardyn se vysmekl a chvíli si se zvláštním výrazem prohlížel ruku, na kterou Lunafreya působila. V magitekském letounu odletěl pryč s tím, že ona spočine první.

Šokovaný Noctis bezmocně sledoval agónii své nevěsty, zatímco Leviathan pokračovala ve svém řádění. Probodnutá Lunafreya však dokázala Trojzubcem věštce přimět duchy králů Lucisu, aby posílili Noctise. Všech třináct hrobek králů se rozzářilo a fantomy zbraní králů obklopily ležícího Noctise, zbavily ho bolesti a vznesly ho do vzduchu. Pro tento moment získal všechny Královské zbraně, kterými páral obří ploutve Leviathan a poté jimi odrazil i útok sežráním, aby nakonec Leviathan rozpáral Lunafreyiným Trojzubcem věštce. Tato forma Armigeru vyprchala, Noctis se snesl na oltář vedle Lunafreyi a ztratil vědomí. Zraněná Leviathan ho hodlala dorazit, ale ve vlnách se objevil Titan a násilím ji donutil zpečetit dohodu. Umírající Lunafreya aspoň z části vyléčila magií Noctisovo zranění a pronikla do jeho snu, aby mu odevzdala Prsten Lucianů a rozloučila se s tím, že její modlitby byly vyslyšeny.

Noctis se probral z bezvědomí až za několik dnů. Lunafreya zemřela a Ignis během bitvy přišel o zrak a obličej mu znetvořila velká jizva přes tvář a oči. V deníčku, co mu zanechal u postele Umbra, na poslední stránce spatřil pouze vlepený květ sylly. Jakmile se vzpamatoval ze ztráty, vydal se s přáteli v Regisově jachtě dál, pryč z Altissie, kam se začal vracet život.

Kapitola 10: Královo srdce

O několik týdnů později se dostali na západní, Imperiální kontinent, neboť Cor v záznamech objevil místo další hrobky s Královskou zbraní. Cestovali transkontinentálním rychlíkem Magna Fortia, který je měl dopravit do Tenebrae, rodiště Lunafreyi. Uplynulé tragédie Noctise těžce zasáhly, a proto odmítal nosit Prsten Lucianů. Jeho deprese dopálily Gladiola, jenž mu ve vlaku před ostatními cestujícími velmi nevybíravě vyčetl neschopnost překonat neštěstí a neschopnost plnit poslání, které před ním stojí, pro které Lunafreya položila život. Noctise trápila i Ignisova slepota, Prompto se o něj musel starat a v tomto čase jediný působil jako jednotící činitel party.

Jakmile se vzchopil, poslechl si v jídelním voze rádio s projevem Camelie, jež byla ráda, že Noctis přežil, a nyní se vláda soustředí na odstranění trosek, obnovu zničených částí Altissie a hledání Lunafrayina těla, které se dosud nenašlo. Dle dalších zpráv byl Ravus Nox Fleuret, nejvyšší velitel niflheimské armády, obviněn ze zpackání mise v Altissii a ze způsobení nevyčíslitelných ztrát a odsouzen k smrti.

Vlak, jenž byl přes relativní novotu na povrchu částečně zrezlý, zastavil před setměním na celou noc v Cartanice, kde nádraží i se zdejšími lidmi působilo depresivním dojmem. V noci prohledali opuštěný důl, ale kvůli Ignisovi, jenž se považoval za přítěž, postupovali pomalu. I slepý byl ale schopen boje. Při návratu k vlaku i s další Královskou zbraní, kterou hlídalo žravé malboro, začal sám Ignis chtít zůstat nehledě na hendikep. Přivedl moudrou řečí Gladiola k rozumu a Noctise k znovuzískání odhodlání jít dál jako král.

Ve vlaku pak Noctis probíral s Ignisem jeho zranění ze střetu s Ardynem před vstupem k oltáři, který se štěstím přežil. S Gladiolem probrali nepřirozené prodlužování nocí, kdy se po smrti Lunafreyi den výrazně zkrátil (rozednívalo se až v 10 hodin, stmívat se začalo už ve 14 hodin a úplná tma nastávala kolem 18 hodin) a dále se rychle zkracoval, o čemž mluvili i ostatní pasažéři. Delší noci znamenají více démonů a zároveň mnohem nebezpečnější druhy démonů. Brzy se takovýmto tempem denní světlo vytratí úplně.

Kapitola 11: Temnota

V regionu Eusciell byla Magna Fortia napadena říšskou armádou a donucena zastavit. Do vlaku se totiž infiltroval Ardyn z očividné touhy dráždit Noctise. Ardyn kouzlem zastavil čas a Noctis na něj zuřivě útočil. Ardynovo neobvyklé chování ho ještě více rozzuřilo, a tak ho přirazil ke stěně. Nakonec Noctis omdlel. Prompto ho probral, čas se vrátil do normálu a zaútočili magitekští vojáci, které museli zlikvidovat dříve, než oni zničí vlak. Gladiolus s Ignisem vlak rozjeli a Noctis s Promptem ho na střeše vagónů za jízdy bránili před útoky magitekských letounů.

Po jejich zničení Noctis spatřil Ardyna na střeše vagónu, jak míří na Prompta pistolí, a tak Ardyna po warpu shodil z vlaku. Vlak byl po útocích říše značně poškozený a ostatní pasažéři byli k smrti vyděšení. Ke své hrůze ale zjistil, že domnělý Ardyn byl Prompto, kterého shodil z vlaku, neboť Ardyn použil schopnost výměny vzhledu. Ardyn z toho měl škodolibou radost, knokautoval Noctise a opustil vlak, jenž pokračoval v další jízdě.

Kapitola 12: Konec dnů

Vlak nemohli zastavit, aby šli Prompta hledat, neboť ho stejně vojáci říše už asi zajali, a hlavně by po setmění démoni zmasakrovali jejich vyděšené spolucestující. Na hranicích Tenebrae je démoni přesto napadli, tentokrát poprvé v historii ještě ve dne! Ačkoliv bylo světlo krátce po polední výrazně slabší, než by mělo být. Démonů bylo tolik, že je Noctis na střeše nemohl porazit sám. Zasáhla však Leviathan, vyvolána z nedalekého jezera, jež opatrně smetla démony z vlaku. V „podvečer“ dorazili konečně na nádraží ve Fenestale, odkud byl vidět hořící zámek rodu Fleuretů.

Na nádraží bylo mnoho vystrašených obyvatel Niflheimské říše a potkali Araneu, která vysvětlila, že s útokem na vlak neměla nic společného. Útočili démoni, loutky říšské armády. Ona a celá její jednotka z niflheimské armády zběhla a nyní chrání uprchlíky před démony. Ignis ji požádal, aby se postarala i o cestující z vlaku, neboť noční jízda do Graley, jejich dalšího cíle, bude velmi nebezpečná. Nabídla své dva bojovníky, Biggse a Wedgeho, aby řídili a bránili lokomotivu.

Poblíž Noctis potkal Marii, služebnou ze zámku Fenestala, jež se ho ptala, zda mu lady Lunafreya předala Prsten Lucianů. Byla ráda, že nepoložila život zbytečně. Ravus by byl také rád. Noctis nechápal, a tak vyprávěla, jak Lunafreya v Altissii žádala Ravuse, aby Noctisovi předal Prsten, protože jí začalo selhávat následkem její pouti za Astrály tělo. Ravus odmítl, protože to musí udělat jedině ona, a vyzýval ji, aby ještě nalezla sílu. Maria mu dále řekla, že Ravus má u sebe Regisův meč a hodlá ho předat Noctisovi, avšak Ravuse nebude snadné vlivem jeho odsouzení najít.

Při návratu do vlaku Noctis potkal holčičku, jež také žila na zámku. Pověděla, jak moc se Lunafreya těšila na svatbu a jak byla šťastná, když dorazily její svatební šaty, a že ho opravdu milovala, ale bála se, že ho svatbou zatíží. Noctis dále požádal Araneu, aby našla Prompta. Poté šli k vlaku, kde Biggs s Wedgem dokončili výměnu zničených vagónů za nové, a odcestovali do hlavního města říše, kde to dle Araney bude velmi nebezpečné.

Začalo sněžit a uprostřed dlouhé noci se blížili k průsmyku přes vysočinu Ghorovas, který byl bičován věčným blizardem. U obří mrtvoly Astrála Šivy se objevili démoni, kteří zastavili vlak ledovou pastí. Po jejich likvidaci se ve vlaku ukázal Ardyn. Noctis ho pronásledoval a dohnal ho ve vagónu, v kterém sněhová bouře paralyzovala Gladiola a Ignise. Promrzlý Noctis žádal vědět, kde je Prompto, ale Ardyn jen jízlivě konstatoval, že toto je „její“ chlad. Do vagónu vstoupila Gentiana se zavřenýma očima a s výrazem, který Ardyn pamatoval. Než to stihl doříct, lehkým dotykem ho okamžitě zmrazila.

Ležícímu Noctisovi Gentiana odhalila, že je ve skutečnosti vtělením bohyně ledu Šivy a nikoliv boží posel. Přeměnila se z tmavovlasé dívky v tmavých šatech v zářivě modrobílou ledovou pannu, aby splnila slib Lunafreye a zpečetila dohodu. Předala mu Trojzubec věštce, další Královskou zbraň. Žádala „Krále králů“, aby obnovil na světě světlo. Šiva splnila i druhý slib Lunafreye a ukázala mu vizi, kde ji Ravus nutil, aby mu přestala pomáhat svou poutí za Astrály, protože ji to bude stát život. Lunafreya nehodlala přestat a vyjádřila, jak moc se s Noctisem chce aspoň na chvíli zase smát, jako když byli malí.

Noctis rozsekal zmraženého Ardyna na střepy, pak poslal oba své přátele zkontrolovat Biggse a Wedgeho a před ním se objevil na chvíli Lunafreyin duch. Noctis se rozplakal a omlouval se jí, že nemohli být spolu. Opět se objevil Ardyn, jenž jízlivě přednesl, že na chvíli cítil pach smrti ledem, ale pak si uvědomil, že je nesmrtelný. Je to jeho požehnání i prokletí zároveň. Ještě jízlivěji mu pověděl, že Prompta najde v Gralee a snad tam najde i Krystal. Během monologu stiskl na zařízení podobném propisce spínač a zmizel.

Vlak se znovu rozjel a trojice projednávala bojový plán.

Kapitola 13: Spása

V tunelu vedoucím do Graley démoni opět zastavili vlak a vyrojili se jako nezastavitelná vlna, Biggs a Wedge hlásili, že se o sebe postarají sami. Co hůř, královskou moc něco blokuje, tedy nemohli přivolat zbraně. Probojovali se jen pěstmi do posledního vagónu. Měli tam totiž uschovanou Regalii, v které uháněli kolejištěm, než démoni zavřou bránu do města, navíc se ocitli pod palbou magitekských vojáků. Po průjezdu bránou dostala Regalie zásah a nabourali. Ve městě nebylo ani živáčka, všude jen démoni, navíc se Noctis ocitl oddělen od Gladiola a Ignise.

Noctis tedy pokračoval sám beze zbraní, pronásledován démony a Ardynovým hlasem, tedy se rozhodl poprvé nasadit Prsten Lucianů, kterým ničil démony. To byla jediná věc, která fungovala. Výtahem se dopravil do ukotvené létající pevnosti Zegnautus a zjistil, že se magitekští vojáci v základně se vymkli kontrole a útočili po boku démonů, navíc ho cestou nadále přes rozhlas děsil Ardyn. Ze záznamů z kanceláří a laboratoří se dovídal o experimentech s démony a o výrobě magitekských vojáků, kteří byli původně klony napuštěné démonickou podstatou, aby byli snadno ovladatelní. Démoni se však nejprve objevovali zhmotněním v Zegnautu, později i mimo něj a Graleou se šířila „mizící nemoc.“ Počty démonů narůstaly tak, že říše i přes karanténu ztratila kontrolu nad hlavním městem, až to dospělo do stavu, že Gralea i Zegnautus jsou bez známek života. To vše se dělo ještě před invazí do Insomnie.

Noctis po pádu z mostu nalezl Ravusovo mrtvé tělo a Regisův meč zapíchnutý v zemi. Kolem se válelo množství jeho dopisů s Lunafreyou, z nichž Noctis vyčetl, že Ravus pochyboval, že by Noctis byl Pravým králem, a snažil se ji přesvědčit o marnosti její pouti. Ravus jí přesto tajně pomáhal, dopravoval ji, kam bylo třeba, a zcela ignoroval císařův příkaz zadržet ji. Slíbil jí, že Regisův meč předá Noctisovi, až zpečetí dohodu s Leviathan. Díky Regisově meči mohl Noctis opět bojovat.

Mezitím Gladiolus s Ignisem hledali Noctise a Prompta. Ardynův hlas je dovedl k pevnosti Zegnautus, kde spatřili videozáznam schůzky Ravuse s „císařem“ Iedolasem, z kterého unikalo démonické miasma. Ravus prohlásil, že Noctis je Pravý král a jedině on smí užít Prsten Lucianů. Císař přivolal démony-nekromanty, kteří Ravuse vyhnali z trůnního sálu a přehodili přes zábradlí do díry. Zraněného ho nalezl Ardyn proměněný v Noctise, kterého Ravus nazval svým králem a nese mu meč jeho otce. Ardyn Ravuse zabil dýkou stejně jako jeho sestru, zapíchl meč do podlahy a poházel jeho dopisy okolo.

Gladiolus s Ignisem dle Ardynových pokynů postupovali pevností, až narazili na Noctise, kterého osvobodili z pasti. Nedaleko nalezli i Prompta, jenž chtěl vědět, zda ho Noctis přijme zpět. Našli zařízení, jež dle Ignise vydává stejný zvuk, jaký slyšel při selhání zbraní ve vlaku, ale nemohli se dostat dovnitř. Prompto se ale dovnitř dostat mohl díky čárovému kódu na ruce, který má od „narození.“ Během svého zmizení totiž zjistil, že se nenarodil v Lucisu, ale zde v laboratořích Zegnautu, kde se měl stát magitekským vojákem jako ostatní klony. Žádal zbytek party, zda ho i nadále budou brát jako dřív, jsou to jeho jediní kamarádi. Noctis ho s radostí přijal zpět, že na původu nezáleží, a společně zařízení blokující královskou moc zničili.

Narazili i na mluvícího démona Forase, který mluvil o své neukojitelné touze po Prstenu, jehož zlikvidovali. Došlo jim, že šlo o zdémonizovaného Iedolase Aldercapta. V jiné místnosti na ně čekal další povědomý démon, zdémonizovaný Ravus, jehož mrtvé tělo bylo oživeno a přeměněno v démona. Něco z Ravuse v něm ještě zůstávalo, protože je před útokem zmučeným hlasem prosil, aby ho zabili, v čemž mu vyhověli. Poté je napadly hordy dalších démonů a trojice přátel Noctise vyzvala, ať běží ke Krystalu sám, s jeho pomocí si s nimi nějak poradí, ale nyní jich bylo tolik, že by tu nakonec zemřeli.

Noctis s těžkým srdcem překonal cestou další hordy démonů a očekával, že Krystal, jehož světlo ozařovalo obří sál, vyčistí svět od démonů. Místo toho ale začal Noctise nasávat do sebe. Dorazil Ardyn a vyprávěl. Kdysi zachvátila svět nevyléčitelná nemoc proměňující lidi v démony, ale v Lucisu žil zachránce, jenž nakažené zachraňoval tím, že se stal hostitelem pro nesčetné množství démonů. Avšak jeden žárlivý král, kterého si Krystal ještě nevyvolil, tohoto léčitele lidu ostrakizoval, nazval démonem a udělal z něj monstrum. Ardyn Lucis Caelum je jeho skutečné jméno, Izunia je jen smyšlené. Noctisovi řekl, že zabít ho jako smrtelníka by mu přineslo nicotnou satisfakci. Chce, aby Noctis získal moc Krystalu. Jakmile budou Krystal i Král zničeni, pak bude svého ducha považovat za spaseného. Popřál mu, ať se vrátí rychle, mezitím bude jen „dělat společnost“ jeho přátelům a lidem.

Jakmile Noctis zmizel v Krystalu, dorazili Gladiolus, Ignis a Prompto, od kterých se Ardyn schválně nechal jediným trojúderem „zabít.“ Znovu se zhmotnil, sebral klobouk ze země, vyděsil je svou démonickou podobou a odkráčel pryč. Uvnitř Krystalu, jenž obsahuje ducha Hvězdy, potkal Noctis v jiné dimenzi Astrála Bahamuta, zvaného Drakoniana, jenž ho informoval o osudu Eosu, o kterém rozhodne Král králů. Zde král dostane moc, aby mohl naplnit své poslání. Jeho přátelé budou mezitím bojovat s temnotou v naději, že se Král vrátí. Dle uzavřených dohod Šestice Astrálů poznala, že se blíží předpovězená hodina, v níž Krystal všechno své Světlo přenese na Prsten, čímž Pravý Král dokončí svou korunovaci. Pouze Pravý Král může zapudit prokletého Ardyna a obnovit na světě světlo. Ardyna, natolik nečistého na těle i duchu, neuznal Krystal za hodného svého Světla a jeho korunovaci zakázal, neboť se jeho mysl pokřivila záští a touhou po pomstě. Jeho šílenství může ukončit pouze Pravý Král, chráněný svými předky a Krystalem. Provede to Světlem prozřetelnosti, jež je mocnější než moc Šestice Astrálů, a kterou získá jedině z moci Krystalu a z moci Královských zbraní, jež přijme na svém trůnu za cenu vlastního života. Bahamut mu vysvětlil, že pro Krále mnoho lidí obětovalo všechno, a tak se i Král musí obětovat pro všechny. Poté Noctis vstoupil do odrazu Světla prozřetelnosti, aby absorboval moc Krystalu.

Kapitola 14: Návrat domů

Noctis se probudil v kobce na ostrově Angelgard. Umbra mu přinesl psaní, že ho přátelé čekají v Hammerheadu. V té tmě bylo sotva čitelné. Na břehu našel Regisovu jachtu a dopravil se do vylidněného Galdin Quay. Zde se na něj sesypali démoni a ptal se, kam všichni zmizeli. Spatřil, že naprostou tmu rozčísne jen trocha světla od slunce, ale ne více než jako z měsíce. Všiml si, že vzduchem poletují černé částice. Uvnitř restaurace v přístavu bylo rozmlácené vybavení, spousty zaschlé krve, šaty barmanky na zemi a další démoni. Noctis se rozhodl zmizet, ale dál stáli další a další démoni.

Umbra pak na křižovatce za přístavem začal štěkat, neboť se ze zatáčky ozval řev motoru a světla. Řidič tohoto nákladního automobilu nebyl schopen slov, když Jeho výsost spatřil. Byl to Talcott, nyní dospělý chlap, od kterého se Noctis dověděl, že spal v Krystalu deset let. Talcott telefonicky oznámil návrat krále a za jízdy zničenou noční krajinou vyprávěl. Noc trvá nepřetržitě od doby krátce po jeho zmizení v Krystalu a svět ovládli démoni. Při vstupu do opuštěných staveb člověk přijde o život nebo hůř. Jediné bezpečné místo na světě zůstalo Lestallum díky elektrárně poháněné úlomky Meteoru, kam se stáhlo veškeré přiživší lidstvo. Z Lestallumu je tedy obří uprchlický tábor, který chrání zbytky vojsk a lovci. Mezi lovce patří Prompto, Ignis, Gladiolus a také Iris, která přemluvila Cora, aby ji vycvičil. Ignis je pořád slepý, ale nepotřebuje už slepeckou hůl.

Cestou do Hammerheadu spatřili velké množství démonů. Cid se evakuoval do Lestallumu a nevrátil se, ani když lovci dobyli Hammerhead zpět a zavedli tam světlo. Cindy tam pracuje v garáži a Prompto se snaží na ni udělat bez úspěchu celých deset let dojem. Dorazili na místo a díky tmavým částicím ve vzduchu nebylo vidět ani se světly moc daleko. Hammerhead hlídali ostří a mlčenliví lovci a z někdejší restaurace vyšli ven Noctisovi přátelé v uniformách Královských glév, o deset let starší, aby se přivítali.

Od Talcotta opodál se dověděl osud ostatních krajin. Accordo bylo zničeno a většina obyvatel nepřežila cestu do Lestallumu. Z Niflheimu přežili ti, které posbírala Aranea a její armáda, která poskytla Lestallumu podporu i vyspělé niflheimské zbraně. Jinak z Niflheimu nezbylo nic, pouze kancléř Ardyn Izunia bůhvíco chystá v Insomnii. Zmínil Ignisovy a svoje výpravy do královských hrobek ve snaze najít vodítka a nalezli tam jen malou zmínku o Ardynovi léčitelovi, kdysi hrdinovi. Vědci zatím zjistili, že démoni jsou bývalí lidé, znetvoření zárodky, které prorostly jejich těly a kompletně změnily jejich chování. Vylučují černé fotofilní částice od ovzduší, které zahalily celý svět do temnoty. Lék neexistuje, a proto je jejich smrt jedinou spásou. Tma dle vědců sahá až nad ozonovou vrstvu. Talcott se téměř rozplakal, když přiznal, že jeho dědeček Jared tehdy zemřel jeho vinou, protože něco vyzradil říšskému důstojníkovi.

Obnovená parta se vydala do Insomnie a před městem naposledy kempovali pod stanem. V Insomnii je čekali královské glévy, jež měli informaci, že Krystal i Ardyn jsou tam. Město bylo zpustošené, pokryto popelem a hemžící se démony. V podzemní pasáži se nacházela improvizovaná základna královských glév, kde parta zachránila život Corovi, kterého přepadla přesila démonů. Cestou sem parta spatřila několik čerstvých mrtvol glév. Cor je zavedl dovnitř a vyčerpané a demoralizované jednotce mladých glév oznámil, že král Noctis se vrátil. Glévy se srovnali do řady, salutovali a jejich deprese zmizela. Corovi bylo potěšením podat hlášení.

Královské glévy v očekávání návratu krále bránili Angelgard před démony a přesunuli se před půl rokem sem, aby alespoň nějakou část Insomnie měli pod kontrolou. Noctis všem poděkoval za vynikající práci a zeptal se, zda mu nyní pomůžou obnovit světlo. Glévy se začali připravovat na závěrečnou bitvu a Noctis si krátil chvíli několika jejich úkoly. Telefonicky ho kontaktovaly Cindy a Iris, že jsou rády za jeho návrat. Iris chtěla Noctise vidět, že mu musí něco důležitého říct, a tak jí slíbil, že si promluví, až bude po všem.

Jakmile byl útok připraven, objevil se Ardyn, aby rozpoutal pravé peklo a na „svoje“ hlavní město seslal smršť meteorů. Noctisovi představil bariéru obklopující královskou citadelu, jež byla sestavena z bariéry králů, aby se vysmál, že proti němu využívá vlastní zbraně, vylepšené démonickou substancí. Bránu do citadely nechal hlídat svým mazlíčkem, přerostlým tříhlavým psem Kerberem, jehož porážka nebyla snadná a pomoci musel Cor, jenž vyvázl vážně zraněn. Jenže co s bariérou? Z okolních ulic se na ně valily hordy démonů a vypadalo to na konec. Noctis se nechtěl vzdát.

Za ním se zjevil duch Lunafreyi, která vyvolala moc Astrálů. Ramuh blesky sežehl všechny útočící démony, Šiva rozdělená na sedmici mini-Šiv postříkala bariéru ledem, jenž se rychle rozpustil a na zemi vytvořil kaluž dost velkou pro Leviathan, která tělem bariéru škrtila jako had, čímž ji oslabila. Po jejím zmizení Titan skočil do centra Insomnie, aby bariéru pěstí ještě více narušil. Na závěr se ukázal Bahamut, jenž světlem ozářil potemnělou a hořící Insomnii, aby meči Ultima zničil zbytek bariéry. Partu uklidnilo, že se moc Astrálů vrátila.

Na nádvoří citadely Ardyn pochválil působivou podívanou, ale Ifrit Pekelník takovou láskou k lidstvu neoplývá. Zažehl se oheň a cca 15 metrů vysoký Ifrit ze svého ohnivého trůnu spustil salvu plamenů na Noctise. Před druhou vlnou se schovali za překážku a pak zahájili protiútok. Tato bitva s Astrálem byla jiná, tentokrát neskládali žádnou zkoušku, ale bojovali na život a na smrt, neboť Ifrita nákazou Moru Hvězdy přivedl zpět k životu a infikoval ho. Bahamut vyslyšel Noctisovo volání o pomoc a zasypal Ifrita sprchou mečů Ultima, kterým uhýbal. Pak s ním zaklesl svůj meč a Noctis na Bahamutův pokyn usekl Ifritovi roh. Ifrit se rozzuřil, obalil tělo plameny a zasazoval prudké rány mečem. I když se Noctisově partě podařilo způsobit Ifritovi vážné škody, nešlo ho porazit úplně, ale promlouval k němu hlas Šivy. Ta Noctise v podobě Gentiany obešla, proměnila se v mini-Šivu a společně s dalšími vyvolala vír, zvaný Diamantový prach, kterým Ifrita zbavila ohně, zpomalila, až nakonec úplně ztuhl. Poté k němu Šiva přiletěla a s chladivým polibkem se jeho tělo roztříštilo. Šiva žádala Ifrita, aby se navrátil ke světlu i k ní, a Noctise, aby obnovil světlo.

Uvnitř citadely si čtveřice prohlédla staré malby proroctví, jež Noctis naplňuje. Museli ale bojovat proti třem oživlým sochám s duchy starých králů, teda staré bariéře. Ardyn na ně působil tak dlouho, až je zkazil a napadli partu. Mezi nimi byl i Somnus Lucis Caelum I., jenž po své porážce prosil Noctise o odpuštění a aby osvobodil jeho staršího bratra Ardyna z otroctví temnotě. Před trůnním sálem Noctis požádal Prompta, aby si mohl s sebou vzít jedinou fotografii. Uvnitř sálu je čekal Ardyn, sedící na trůnu. Nad sebou měl Krystal a ze stropu visely oběšené mrtvoly krále Regise, císaře Iedolase Aldercapta, Lunafreyi a příslušníka královské glévy Nyxe Ulrica. Ardyn kouzlem znehybnil Noctisovy přátele s tím, že toto bude bitva králů.

Boj se konal před citadelou a jeho část sledovali osobně duchové starých králů. Jakmile Ardyn ztratil dost životní síly, zapnul rudý Armiger a vyzval Noctise, aby zapnul svůj Armiger. Bitva dvou variací Královských zbraní, ovládaných na dálku, však dopadla také dobře pro Noctise. Ve třetí fázi šlo o oslabení nepřítele a Ardyn skončil ležící na zemi, neschopen pohybu a rozerván. Ardyn konstatoval, že je po všem, a ptal se ho, co udělá? Odstraní démony, přinese mír a znovu ho vymaže z dějin? Noctis mu řekl, že tentokrát může spočinout v pokoji. Ardyn zavřel oči s tím, že na něj počká na druhé straně, a jeho tělo zmizelo.

Spustil se prudký déšť a Prompto, Gladiolus i Ignis se probrali. Noctis se s nimi před citadelou rozloučil a zbytek nechá na nich. Vyzval je, aby kráčeli s hlavou vztyčenou (podobně jako jeho samého před deseti lety Regis). Do trůnního sálu se vrátil sám, zatímco trojice se před citadelou musela bít s železnými obry, jež se zhmotnili z kaluží. Noctis usedl na svůj trůn, zavolal otce, že kráčel s hlavou vztyčenou, a povolal moc starých králů. Duch Regise sledoval, jak Noctisem prostupoval jeden duch krále za druhým, aby nabili Prsten Lucianů. Zároveň tím Noctisovi způsobovali ukrutnou bolest. Když už zbýval jenom Regis, Noctis ho žádal, aby mu věřil. Jakmile jím prostoupil i Regis, Noctis zemřel a jeho ducha pohltil Prsten Lucianů, který vyslal ohromný záblesk světla do celého světa. Pak se spolu s Noctisem přesunul na onen svět, i s mocí Šestice Astrálů, přičemž Šiva dodala Ifritovu moc skrze jeho useknutý roh.

V záhrobí narazil na ducha Ardyna, zničeného démonickou podstatou. Myslel na všechny krále Lucisu i na přátele, jejichž podoby se ukázaly vedle něj, zatímco Ardyn se chystal bránit. Duch Lunafreyi ho chytil za ruku a magie světla v účinné obraně zabránila. Noctis pak z Prstenu Lucianů vyslal smršť světla, která mu ze zad vyletěla v podobách všech Královských zbraní. Duchové králů je popadli a prudkými výpady vymazali zkaženého ducha Ardyna. Tím zařídili, aby se už nikdy nevrátil. Prsten Lucianů se poté rozložil v prach společně s Noctisem, který tímto splnil své předurčení.

Světlo zabilo všechny démony na světě a trojice Noctisových přátel a pes Umbra z citadely sledovali východ slunce, první po deseti letech, jak svými paprsky zalévá ulice města plné trosek. Z jiných míst totéž viděli i glévy, pokud přežili finální úder démonů. V Lestallumu se lidé také kochali stoupajícím sluncem. Pouze v Gralee nikdo na slunce nečekal. Bylo ale znát, že desetiletá absence slunečního světla zahubila rostlinstvo a vyhubila velké množství živočichů, ale snad se příroda vzpamatuje.

Noctis v záhrobí vzpomínal na poslední stanování před bitvou o Insomnii, kdy s potížemi vyjádřil v dojetí vděk přátelům, kteří vždy stáli na jeho straně. Řekl jim, že se během svého dlouhého spánku smířil s tím, že se obětuje, a poděkoval jim, že „Vy kluci jste nejlepší.“

Že se příroda vzpamatovala, bylo znát o nějaký čas později, když ve vyčištěném, opraveném a prosluněném trůnním sálu insomnijské citadely bylo položeno velké množství květin na počest krále jménem Noctis Lucis Caelum CXIV. Na trůnu se objevil duch Noctise, vedle něj duch Lunafreyi, oblečeni ve svatebním úboru. Prohlédli si fotografii, kterou si Noctis vzal od Prompta, a políbili se. Regisův duch k nim promluvil a poděkoval Lunafreye, že Noctisovi, na kterého je i přes jeho vzpurnost hrdý, předala Prsten. Nyní nechť oba poznají štěstí.

Kapitola 15: Konec cesty

Poslední, patnáctá kapitola představuje dodatečný herní prožitek po dohrání příběhu. Tato kapitola začíná před bránou citadely a prostřednictvím posla Umbry se parta přesune časem do dřívější doby, aby mohla dokončit nedodělané vedlejší úkoly a užít si hru dodatečným způsobem, třeba bojem proti mnohem nebezpečnějším nepřátelům, obstaráním si mocnějších zbraní a předmětů nedostupných během příběhové části. Nebo také proměnit Regalii v letadlo.

Epizoda GladiolusEditovat

Epizoda Gladiolus se odehrává během Kapitoly 7, kdy se od Noctisovy party oddělil Gladiolus. Ten se totiž po střetu s Ravusem v pevnosti Aracheole obával, že není dost silný, aby Noctise ochránil.

Před třiceti lety byly objeveny v údolí Taelpar Crag v Cleigne pradávné ruiny, zvané Vznětlivé kolbiště (Tempering Grounds), v jejichž hlubinách sídlí duch mistra šermíře Gilgameše, jenž sloužil jako štít krále zakladatele Somnuse. Na místo bylo z Insomnie vysláno mnoho výzkumných expedic, jež končily smrtí všech účastníků až na jediného: Cora Leonise. Díky tomu, že jako jediný přežil střet s Gilgamešem, navíc v pouhých 15 letech, dostal přezdívku „Nesmrtelný.“ Gladiolus tedy Cora vyhledal a sdělil mu, že chce podstoupit Gilgamešovu zkoušku jako kdysi on.

Společně tedy oba vstoupili do ruin, kde Cor pomáhal Gladiolovi překonávat různé nástrahy, avšak Gilgamešovy menší zkoušky musel Gladiolus zvládnout sám. V hlubinách ruin se odehrála konečná zkouška, kdy se s duchem Gilgameše střetl v boji na život a na smrt. Po odvážném boji Gladiolus svého pradávného předchůdce ve funkci králova štítu přemohl, a tak ho Gilgamešův duch pasoval do role štítu Pravého krále a uznal, že jediné, z čeho má Gladiolus strach, je obava z toho, že by mohl být příliš slabý k ochraně Noctise. Gilgameš ukázal svou ztracenou paži ze souboje s Corem před třiceti lety a daroval Gladiolovi jeho katanu Gendži, kterou tam tehdy ztratil.

Na konci Gladiolus s Corem opouštějí ruiny a Gladiolus mu pověděl o chvále, kterou na něj pěl sám Gilgameš.

Epizoda IgnisEditovat

Epizoda Ignis se odehrává během Kapitoly 9, kde Noctis bojuje s Leviathan. Epizoda má dva různé konce následkem osudového rozhodnutí Ignise. Kánonické rozhodnutí je první jmenované.

Během evakuace občanů Altissie dostal Ignis strach o Noctisovo bezpečí a od obou dalších přátel se oddělil, pronásledován brigádním generálem Caligem Ulldorem v magitekském robotovi. Po jeho porážce se Ignis připojil k Ravusovi, jenž se chce za každou cenu dostat k Lunafreye. Před Oltářem Matky přílivu nalezli umírat Prynu, který Ignise coby boží posel obdařil vizí o Noctisově předurčení Pravého krále, pro které Noctis musí zemřít. Nalezli omráčeného Noctise a umírající Lunafreyu. Rozzuřený Ravus vinil Noctise ze smrti své sestry a Ignis ho musel zklidnit. Potom Ravus lamentoval, že Lunafreya nikdy neměla normální život a nebude mít klid ani po smrti, dokud nebude proroctví naplněno. Dorazil Ardyn, zamaskovaný do podoby Gladiola, avšak Ravuse neoklamal a ten ochránil Ignise i Noctise. Během potyčky získal Ignis Prsten Lucianů a Ardyn nakonec Ignise přemohl svou magickou mocí. Ardyn dal Ignisovi na výběr: přidat se na jeho stranu, nebo zemřít.

Ignis se odmítne přidat k Ardynovi

Ignis si v zoufalé situaci nasadil Prsten Lucianů a duchové starých králů mu propůjčili svou moc, ale jako krvavou oběť žádali jeho slepotu. S náhle projevenou mocí všech králů Lucis porazil v boji Ardyna, čímž si vysloužil Ravusův respekt, ale přes obličej měl z toho vypálenou ohromnou jizvu a přišel o zrak. Jakmile se o několik dnů později probral Noctis, slepý Ignis ho žádal, aby zastavil své putování, neboť od Pryny věděl, že Noctis nakonec zemře. Noctis ho odmítl uposlechnout s vysvětlením, že jinak by oběti ostatních byly marné. Ignis odpověď přijal a slíbil mu další svou podporu. O deset let později si pak před cestou do temné Insomnie promluvili, i během posledního stanování. Noctis dojatě ostatním vyprávěl, jak by nebyl schopen cestu podstoupit bez jejich podpory. Ignisovi poděkoval, že vždy stál při něm. Ignis se tiše rozplakal, když ho Noctis vzal za ruku a pevně ji stiskl.

Ignis se přidá k Ardynovi

Ardyn s sebou Ignise vzal do pevnosti Zegnautus, kde říše drží Krystal, jehož přesnou polohu Ignisovi prozrazoval Lunafreyin hlas, který mu připomínal, že pouze Pravý král zachrání svět naplněním proroctví. U Krystalu mu ale Ardyn s dávkou ironie prozradil, že zde poslouží jen jako návnada. Ardyn totiž chce, aby Noctis získal veškerou moc Krystalu, a prozradil svou skutečnou identitu jako Ardyn Lucis Caelum a dva tisíce let čekal na vykonání své pomsty. Ignis od Pryny věděl, že Noctis zemře, pokud naplní proroctví, a tak prohlásil, že celý svět pro něj neznamená nic, pokud musí jeho přítel zemřít.

Nasadil si tedy Prsten Lucianů, ale získaná moc si tentokrát žádala jeho smrt. Porazil Ardyna a na čas ho zapudil. Umírajícího Ignise nalezl Noctis s Gladiolem a Promptem, které sem dopravil Ravus. V této dějové linii se pochmurná cesta vlakem přes Niflheim a Tenebrae tedy vůbec neuskutečnila, Ravus nezemře a Prompto nikdy nebude zajat. Noctis smutnil, že není schopen ochránit své blízké a žádal Krystal, aby zachránil Ignise. Kolem nich začaly poletovat éterické okvětní lístky sylly, což znamenalo zásah ducha Lunafreyi, a Ignis byl zachráněn. Noctis si vzal zpět Prsten Lucianů a vkročil do Krystalu, kde strávil následujících deset let, zatímco Eos se ponořil do věčné tmy. Ostatní se vrátili do Lucisu a Ignis šel zkoumat královské hrobky.

O deset let později se vydali do Insomnie, kde na ně před citadelou čekal Ravus, aby Pravému králi předal meč jeho otce. Ravus pak doprovodil čtveřici do trůnního sálu ke střetu s Ardynem. Eos opět zalilo sluneční světlo, Noctis v této časové linii přežil střetnutí s Ardynem, usedl na luciský trůn a převzal vládu po svém otci. Ignis se mu přišel coby jeho podřízený a přítel uklonit. Příběh končí, aniž by vysvětlil, co se stalo s proroctvím a jeho naplněním, zda byly Ardynův zkažený duch a svět zcela očištěny od Moru Hvězdy. V knize Final Fantasy XV: Official Works je uvedeno, že Ignis sestavil tajný plán, kterým překonal i původní řešení, navržené Astrály.[17]

Epizoda PromptoEditovat

Epizoda Prompto se odehrává během Kapitoly 12 a vypráví, co zažil Prompto po svém shození z vlaku. Tato epizoda využívá prvky FPS a Prompto má na výběr různé zbraně od samopalů, RPG a granátů proti hlídkujícím magitekským vojákům.

Prompto unikl magitekským vojákům do zasněžených hor Niflheimu a bloudil několik dnů. Před umrznutím ho zachránili právě jeho pronásledovatelé, kteří ho dopravili do magitekské továrny. Zde mu Ardyn vrátil jeho pistoli a řekl mu, že se narodil zde a ne v Insomnii. Prompta vyzval ke střetnutí se svým „otcem.“ Prompto tomu odmítal věřit a hledal cestu ven. Po cestě našel několik záznamů od Verstaela Besithii ohledně produkce magitekských vojáků z démonifikovaných lidských klonů. V nádržích spatřil spící klony, které všechny vypadaly stejně jako on sám, a měly na zápěstí vytetovaný tentýž čárový kód jako on. Později se dověděl o incidentu, kdy luciští agenti před dvaceti lety odsud utekli s jedním vzorkem. Prompto nakonec potkal Verstaela, který se začal měnit v démona. Ardyn si pochvaloval dojemné je setkání „otce“ a „syna.“ Verstael šokovanému Promptovi vysvětlil proces klonování k výrobě magitekských vojáků a prohlásil, že démoni jsou nadřazená forma života, kterou lze dále vylepšit technologií magitek. Usiloval totiž o sjednocení své vlastní duše s příšerou své vlastní konstrukce, svou největší zbraní. Prompto svého „otce“ zastřelil a Ardyn ho obvinil z otcovraždy.

Do síně vtrhli magitekští vojáci a také Aranea Highwindová, jež je likvidovala a hledala informace o Verstaelových projektech. Byla překvapená, že nalezla Prompta zrovna zde. Pomohla mu vzpamatovat se z šokujících odhalení a dala mu sněžný skútr, aby z továrny uprchl, pronásledován magitekskými vojáky a letounem. Aranea nalezla Prompta v noci kempovat u zmrzlého jezera, jak se snažil ohněm zničit své tetování na zápěstí. Snažila se přimět ho k návratu za svými přáteli, ale Prompto váhal, protože je klon, který se měl stát magitekským vojákem, jenž se shodou okolností dostal do Insomnie. Pochyboval, že ho Noctis a ostatní přijmou zpátky toho, který představuje jejich nepřítele. Aranea trvala na tom, že na původu nezáleží, a rozzlobeně mu vyčetla pláč nad tím, co myslí ostatní, když ani neví, co chce on sám, zvláště když mu říkala, že Noctis ji samotnou žádal, ať ho najde. Poté odešla.

Další den Prompto nalezl ve sněhu rozbitého magitekského vojáka a litoval ho. Představil si sebe jako jednoho z nich, kterého nahání Noctis. Vzpomínal na své dětství, které prožil bez kamarádů a s tajemstvím, jež nikomu neprozradil, a měl vždy zakryté zápěstí s tetováním. Vzpomínal na Prynu, kterého kdysi nalezl zraněného, a Lunafreya dopisem od něj žádala, aby se stal Noctisovým kamarádem. Prompto tehdy její žádosti nerozuměl, ale dělal vše, aby se zlepšil ve všech směrech. To vše se mu podařilo, ale nadále žil ve strachu, aby ho Noctis a noví přátelé z jeho okolí neopustili. Zjevil se mu duch Pryny, který ho dovedl k dalšímu rozbitému magitekskému vojákovi. Představil si sebe jako tlustého chlapečka a dával si kuráž. Pochopil slova Araney a rozhodl se najít vlastní cestu beze strachu, jak zareagují ostatní. Krátce poté se s ní znovu setkal a doprovodil ji do další továrny na magitekské technologie, aby společně zničili Verstaelovo monstrum, které vzniklo bez vědomí a zmocnění od císaře Aldercapta. Nejprve ale zničili experimentální magitekské monstrum Barbaruse, fúzi magiteku a savce.

Mezitím byl aktivován Immortalis, obří magitekská housenka, kam Verstael zakonzervoval svou démonickou duši. Prompto s Araneou z místa prchali na sněžném skútru, vyzbrojeným kulometem. Aranea řídila, zatímco Prompto střílel po Immortalis, který hlasem Verstaela hrozil, že zničí celý svět. Prompto po zničení Immortalis prohlásil, že se vypraví do Graley za Noctisem, aby jim přiznal pravdu. Rozloučil se s Araneou, která sledovala, jak na sněžném skútru míří k hlavnímu městu. Z jiného místa ho sledoval Ardyn, broukající melodii vítězné fanfáry. Prompto byl nakonec Ardynem dopaden a uvězněn v pevnosti Zegnautus jako návnada pro Noctise. Po své záchraně se mu Noctis omlouval za shození z vlaku. Prompto mu odpustil a připomněl, že i on se tam nechal napálit. Noctis mu řekl, že mu nezáleží na původu a usiluje o usmíření mezi občany Lucis a Niflheimu. Prompto ho pochválil, že nyní promlouvá jako opravdový král.

Epizoda ArdynEditovat

Epizoda Ardyn se odehrává v různých obdobích dlouho před Noctisovým narozením. Měsíc před vydáním této DLC vyšlo krátké anime s názvem Final Fantasy XV: Episode Ardyn – Prologue,[18] kde se odehrálo:

Před 2000 lety démoni a Mor Hvězdy pustošili svět. Astrálové obdařili šlechtu z rodu Lucis Caelum schopnostmi tomu čelit, a ti se stali vůdci zbylé populace, jež po pádu Solheimu klesla na úroveň středověku. Astrálové, uctívaní jako bohové, hledali krále všech lidí a vybírali ze dvou kandidátů: mladý válečný hrdina Somnus Lucis Caelum a starší, 33letý léčitel Ardyn Lucis Caelum. Rozhodnutí bohů měla tlumočit první věštkyně Aera Mirus Fleuret, sloužící ve vysoké věži, kam umístili Krystal. Na konci krátkého dne vyděsila vesničany infikovaná dívka a v noci, tvořené poletujícími shluky plasmodia, vedli na tuto vesnici Somnus a Gilgameš útok armády. Někteří obyvatelé se již proměnili v démony, infikované zaživa upálili a ty s podezřením na infekci také. Znechucený Ardyn si ráno prohlédl ohořelou hromadu těl, starší muž ho informoval o Somnových činech a pak Ardyn na prosbu starší ženy zachránil její dceru absorpcí Moru Hvězdy do svého těla. Dostal křeč do černající ruky, ale dařilo se mu efekt léčby na jeho samého tajit.

Ardyn učil obyvatelstvo, že Mor Hvězdy není nevyléčitelná nemoc, avšak lid byl názorově rozdělen. Jeden ze stařešinů vyjádřil přání, aby se králem stal Ardyn, přestože ten o trůn neusiluje za každou cenu. Nedaleko se potají setkal se svou milenkou Aerou, která za ním utekla z hradu. Společně zkoumali zarostlé solheimské ruiny, jejichž historie, účel, název a architekt jsou neznámí. Aera ho u velkého vodopádu ujistila, že kdyby na něj celý svět zapomněl, ona si ho bude pamatovat navždy. Večer se vrátila do hradu, ale Ardyn se v lese ukrýval před Somnovými hlídkami, kde při záchvatu do celého těla vypustil do okolí velký oblak miasmatu a zkolaboval. Aera se v noci modlila ke Krystalu, který se náhle rozzářil a Bahamut jí sdělil rozhodnutí. Somnus se vetřel do síně s Krystalem a vyzvídal. Mlžila, že Krystal nemá vlastní vůli, ale pak mu vše řekla. Ardyna ráno našli jeho příznivci a před jejich domem se shromáždil velký dav a oznámil, že bohové zvolili za krále jeho.

Na vrcholu věže na trůnu pod Krystalem měla Aera Ardyna slavnostně korunovat, ale před klanící se dav předstoupil Somnus, aby se sám drze prohlásil králem. Šokovanou Aeru zadržel Gilgameš a Somnus svůj výstup vysvětlil jako lest, aby vylákal zrádce. Ardyn tvrzení zpochybnil, a tak oba bratři vytasili meče. Ardyn byl silnější a Somna vyzval, ať zanechá boje a bude mu odpuštěno, avšak znepokojivě se rozkašlal. Ardyn zachytil vhozené kopí, ale bratr se warpoval a kopím ho probodl. Aera vletěla mezi ně, ale Somnus ji jediným sekem meče usmrtil. Zdrcený Ardyn následkem žalu zcela podlehl infekci Moru Hvězdy. Zežloutly mu oči, zčernala kůže, vypustil miasma a démonickým řevem vyhnal přítomné z věže. Somnus litoval, že se z bratra stal přesně takový běs, jak všem dříve lživě tvrdil. S Gilgamešem sekal do Ardynova démonického těla, ale ten si jich nevšímal, jako by necítil bolest. S Aerou v náručí stoupal šouravě po schodech ke Krystalu, dotkl se ho a žádal bohy o pravdu, kdo je tedy králem. Krystal ho sprškou svaté energie knokautoval. S mrtvou Aerou dopadl pod schodiště a uvědomil si, že není hoden. Somnus ho následně popravil, z věže se uvolnilo velké množství miasmatu a Somnus zde zůstal sám, aby s vážným a smutným výrazem sledoval nezastřené sluneční světlo, které náhle zalilo svět. Ardyn se pak znovu probudil k životu a Somnus dal bratra coby nesmrtelného netvora uvěznit do temné kobky na ostrově Angelgard do řetězů. Zde Ardyn strávil v naprosté tmě téměř 2000 let. Somnus a jeho potomci ho pojmenovali „Adagium“ a dali vymazat jeho jméno i činy z historických pramenů. S každým rokem se v Ardynovi hromadila zášť vůči celému rodu Lucis Caelum.

Epizoda začíná v roce 766, kdy Ardyn v citadele očekává Noctisův příchod a vzpomíná na svou první návštěvu Insomnie v roce 734. Tehdy ho vezl taxík a Ardyn oklamal obyvatelstvo svou schopností změny vzhledu, aby vypadal jako nezvěstný důstojník luciské hradní stráže Mars Sapientia. Ten den bylo výročí založení království Lucis, Ardyn se smísil s davem a teatrálně zvolal: „Nechť začne ohňostroj.“ Nic, a bylo mu trochu trapně. Z vedlejší ulice se později ozval křik lidí prchajících před Ifritem Pekelníkem. Ardyn proklínal rozmary bohů, ale těšil ho pohled na vyděšené lidi.

Příběh se přemístil do roku 721. Spící Ardyn snil o Aeře, které se pod stromem kdysi chlubil svým božím požehnáním a líbal ji. Probudili ho niflheimští vojáci mladého Verstaela Besithii, který byl velmi podobný Promptovi a těšilo ho, že pradávné texty nelžou a on žije. Ardyna vedli z vězení v noci pryč, ale přepadli je lucianští gardisté, střežící Adagium (toto přízvisko slyšel Ardyn poprvé). Ardyna popadl bezsmrtný záchvat, pobil hlídky démonickou silou a jejich velitele rozpustil v miasma Morem Hvězdy. Šokovaný Ardyn omdlel, když mu ve vteřině proběhl celý život tohoto důstojníka a získal jeho vzpomínky, zatímco vše Verstael pobaveně zpovzdálí pozoroval. Ardynovi se zdál další sen o Aeře, kde ji Somnus u téhož stromu zabil, když vpadla mezi ně. S křikem se probral o sedm měsíců později v pokoji ve Verstaelově magitekské továrně. Verstael ho dal zavolal na oběd, nad kterým Ardyn děkoval bohům za dary. Versteal mu nabídl pomoc zorientovat se a vysvětlil mu výsledky svého bádání, jejichž některé zprávy Ardyn cestou k němu četl. Verstael netajil z toho, že může ovládat démony, nadšení, dále že ho Mor Hvězdy obdařil věčným životem s okamžitou regenerací buněk, navíc může měnit v démony ostatní, proto je… Ardyn skočil do řeči slovem zrůda. Dle Verstaela nikoliv zrůda, ale zázrak. Na dotaz, o co mu jde, Verstael pověděl svůj názor, že se Ardyn svými schopnostmi řadí k bohům a říše ho potřebuje ke zničení království Lucis, po čemž přece musí toužit. Ardyna znechutilo klonované maso a záležitost Lucis odsunul jako věc daleké minulosti. Verstael mu připomněl Somnovy potomky.

Verstael Ardynovi ukázal jeho odolnost buněk vůči ultrafialovému záření, a proto se musí krýt před slunečním světlem, aby z něj neunikalo miasma. Ukázal mu zmražené tělo Ifrita Pekelníka a nabádal ho k jeho přeměně v démona, aby dostal přístup ke znalostem a vzpomínkám nedostupných pro smrtelníky. Ať si ho jako svou zbraň představí coby boží trest pro Luciany. Zděšený Ardyn se ho ptal, co může vědět o tom, co chce. Dle Verstaela stejně nemá na vybranou, a tak mu představí technologie magitek z pozůstatků Solheimu. Do továrny se infiltrovali Luciané, Ardyna postihly halucinace a vnímal je jako duchy Somna, pějící o své slávě.

V boji je porážel, než se ozval výbuch. Do haly se prosekal probuzený Ifrit a Verstael žádal, ať ho Ardyn zkrotí, jinak všechno zničí. Ifrit byl za urážku svého božství velmi rozhněvaný a zabil zbylé Luciany. Po krátkém boji chytl Ardyna do ruky a ptal se, co zde pohledává člen rodu Lucis Caelum. Ardyn Pekelníka žádal o moc zničit Somna, jeho lid a spálit jeho království na popel. Ifrita infikoval Morem Hvězdy a jeho staré vzpomínky mu způsobily šok. Ifrit se snažil bránit slovy, jak se opovažuje spoutat boha, avšak byl přinucen proniknout do Ardyna stejným způsobem jako Astrálové při dohodách do Noctise. Ardyn vyčetl, že prvním králem se měl stát skutečně on a ne Somnus.

Zastihla ho další halucinace s ležící Aerou v bolestech, kde s brekem přiznala, že vyzrazením rozhodnutí bohů Somnovi porušila jejich vůli. Nikdy prý nepomyslela, že se ho Somnus pokusí zabít, a proto se cítí zodpovědná za zničení jeho budoucnosti a svou bolest má za boží trest. Ardyn žádal bohy o vysvětlení, proč oba musí trpět. Aeře se přitížilo a Ardyn ji nechtíc infikoval Morem Hvězdy. Odmítla jeho zoufalé snahy to napravit s tím, že musí být ztrestána za své hříchy. V ruce se mu objevila dýka a za ním Somnův duch, který mu našeptával, ať ji zabije jako on. Nakonec se Somnus s Ardynem přetahoval o dýku, až byla Aera zabita a Somnus se mu vysmál. Ardyn přísahal, že mu tohle nikdy neodpustí, a bohům vzkázal, že už nebude hledat u nich odpuštění a nebude je ctít, protože si volí cestu krve a temnoty. Se smíchem šílence se nechal zalít Morem Hvězdy.

Přijal jméno Ardyn Izunia, asistoval Verstaelovi při vývoji magitekských vojáků a za tento úspěch byl jmenován kancléře niflheimského císaře Aldercapta. Příběh se vrátil do roku 734 doprostřed boje v Insomnii proti povolané královské gardě, jejíž členy měnil v démony a dále děsil obyvatelstvo Ifritem. Oficiálně byl na infiltrační misi a měl od Verstaela za úkol zničit posilovače bariéry, chránící město. Ardyn zprvu misi plnil a v podobě Sapientii pro obyvatelstvo natočil a zveřejnil video o božím trestu a o tom, že svůj svátek slaví naposledy. Své řádění si Ardyn zlomyslně užíval. Novopečený král Regis Lucis Caelum hodlal ukončit hrozbu osobně, i když se gardistům nedařilo útočníka, jenž ovládal Ifrita, identifikovat. Ardyn likvidoval posilovače a v ulicích ničil vše, co připomínalo jeho bratra Somna. U posilovačů porážel magické strážce a po zničení třetího dostal od Verstaela příkaz ke stažení se, neboť armáda zahájí bombardování oslabené bariéry. Ardyn rozkaz neuposlechl s tím, že jde zabít krále. Verstael to považoval za šílenost, avšak Ardyn sdělil, že jeho část skončila a ať on a armáda zaměstná „muže v černém.“

Ardyn se před citadelou utkal s Regisem, aniž by mu ukázal svou pravou tvář. Ukázal mu své rudé královské zbraně, a tak ho Regis identifikoval jako zamaskované Adagium a považoval za otázku cti ho znovu uvěznit. Ardyn však byl příliš silný a krále přemohl. Stoupl si na jeho ležící tělo, rozkázal mu vyvolat Starou bariéru a nutil ho k tomu bitím do bezvědomí. Z Prstenu Lucianů vyšlehlo světlo a před citadelu se zhmotnila lucianská forma Somna. Po dvou miléniích se konala odveta a Somnus se divil bratrově síle. Vyzýval ho k návratu do temnoty, kam patří, ale během bitvy litoval svých tehdejších skutků a omlouval se za svou žárlivost na Ardynovy schopnosti a oblibu obyvatel, vše ale Somnus dle svých slov dělal pro blaho lidu. Pro Ardyna to byly lži a báchorky a uštědřil mu konečný úder Ifritovým pekelným ohněm. Zbyl jen Somnův duch, který žádostí o pochopení Ardyna jen rozzuřil, a tak mu smutně popřál, aby jeho duch nalezl klid.

Vrátil se popravit bezvládného Regise, ale odstrčil ho Bahamut, který Ardynovi zakázal dopustit se královraždy. Sprškou mečů Ultima zlikvidoval Ifrita i Ardynovo tělo a přenesl jeho duši do Krystalu. Ardyn se rozčiloval, proč mu bohové odpírají pomstu, ale Bahamut prorocky vysvětlil, že má jiné předurčení: zachvátit svět temnotou, neboť se brzy narodí Pravý Král, jenž tuto temnotu obětováním svého života odstraní. Ardyn se zlobil, proč musí nadále trpět, copak již neobětoval dost? Dle Bahamuta mu dopřeje konec utrpení Pravý Král, jenž tak ukončí existenci rodu Lucis Caelum a Ardyn dosáhne zároveň na svou pomstu, tak praví osud a tak se stane. Ardyn se ještě více rozčílil, že tedy neměl být zachráncem lidstva, ale od začátku žije jako pouhá obětina posledního dědice proklatého trůnu. Bahamut mu to potvrdil, ale pokud se svému osudu vzepře, dosáhne jen věčného neživota ve věčné temnotě bez možnosti zemřít, a pak ho počastoval přezdívkou Adagium.

Ardyn se musí rozhodnout. Když se podvolí osudu, je Bahamutem jen vyzván, aby konal dle dikce osudu. Ardyn pak marně křičí do prázdna na Somna a Aeru, zda o tom všem tehdy věděli. Pokud se osudu nepodvolí, odplivne si, že se nikdy neprosil o žádné takové boží požehnání a nehodlá před ním klečet. Bahamut bez mrknutí nazval tuto drzost jeho zhoubou. Ardyn mu na oslovení „smrtelníče“ ukázal svou démonickou podobu a představil mu svou cestu krve a temnoty. Bahamut ho nazval ubohým tvorem a meči Ultima ho přikoval na řetězy. Vyvolal ducha Aery, která vzpurného Ardyna dvakrát velmi bolestivě bodla Trojzubcem věštce do břicha, potřetí do srdce. Bahamut ho tím zlomil a Aeřinými ústy připomněl, že na světě je vše předurčené, Král Králů své předurčení naplní a jedině blázen se tomu postaví.

Ardyn je bez ohledu na své rozhodnutí uvolněn z Krystalu a zhmotní se v Angelgardu ve své bývalé cele, odkud vyšel ven na světlo s tím, že je mu nyní všechno jedno. Bohy i krále Lucisu pošle do pekel a představil si naposledy v životě sebe a Aeru pod stromem, kde spolupracovala se Somnem a kde je Ardyn zavraždí dýkou. Se smíchem šílence přísahal, že vyláká „krále světla,“ zabije ho a uvrhne celý svět do věčné temnoty. Tímto se Ardyn definitivně zbláznil.

Final Fantasy XV -The Dawn of the Future-Editovat

Ke hře měly přibýt ještě tři další DLC: Epizoda Aranea, Epizoda Lunafreya a Epizoda Noctis. Ty však byly zrušeny a náhradou je za ně kniha s názvem Final Fantasy XV -The Dawn of the Future-[19], jež vede k alternativnímu (dobrému) zakončení příběhu. V knize je i shrnuta Epizoda Ardyn.

Ardyn:

Tato část vypráví příběh Epizody Ardyn včetně prologu a přináší lepší popis Somnova charakteru, motivace a přináší lepší náhled do Ardynových myšlenek a pocitů. Po smrti jejich rodičů došlo k hádce mezi oběma bratry, neboť se Mor Hvězdy šířil daleko rychleji, než ji stačil Ardyn léčit a Ardyn si to nedokázal přiznat. Bratra marně přesvědčoval svými ideály, že infikovaní a démoni jsou nevinné oběti a záchrana byť jediného z nich za to stojí. Dle Somna tím pouze určuje, kdo přežije a kdo ne, protože zatímco léčí jednoho, mnoho dalších se mezitím promění v démony. Somnus považoval Ardynovo odmítání tvrdé reality za špatnou vlastnost budoucího krále.

Ardyn si časem uvědomil, že jeho boží požehnání, tedy tělo schopné absorpce Moru Hvězdy, pouze vydrží výrazně větší stupeň infekce než tělo běžných lidí a neexistuje způsob, jak se nákazy zbavit úplně. Proces léčení obyvatel si časem začal vybírat svou daň a zahaloval si celé tělo, aby zakryl černé skvrny a bránil unikání miasmatu do ovzduší. Až teprve po svém uvěznění v Angelgardu si přiznal, že v případě pokračování ve své činnosti by se časem proměnil v nemyslícího démona úplně. Prvních několik staletí trávil v řetězech tvorbou myšlenek, co by se bývalo stalo, kdyby namísto korunovace s Aerou utekl a zmizel. Pak si uvědomil svou nesmrtelnost a stejně by nakonec zůstal sám. Při svých představách sebe, Aery a Somna pod velkým stromem při západu slunce si byl plně vědom, že jsou to výplody jeho fantazie, přesto ho v nich Somnus doháněl k vzteku. Uvědomoval si, že všechny Somnovy zlé řeči také vymyslela jeho vlastní mysl. Nikdy nepřišel na to, co se tehdy během jeho nezdařené korunovace přesně stalo, ale Krystal, jenž nemá vlastní vůli, ho reflexivně odvrhl prostě proto, že rozpoznal nákazu Moru Hvězdy v jeho těle.

V Angelgardu zjistil, že nepotřebuje jíst ani pít a nejvíce ho tíží samota a nuda, což ho během dvou tisíc let dohnalo k šílenství. Když ho Verstael Besithia osvobozoval, byl velmi dezorientovaný a zmatený. Jakmile se po sedmi měsících zotavil, cítil úzkost z niflheimských technologií a nemohl si zvyknout na intercom, tedy na „krabice, které na něj mluví.“ Dále nesnášel průmyslově šité moderní oblečení. Během večeře s Verstaelem ho zajímalo jen pečivo, protože jako jediné na stole odpovídalo jeho definici slova jídlo. Všechny experimenty a otázky výzkumníků ho obtěžovaly a dokonce zvažoval, že mu bylo přeci jen lépe v Angelgardu, kde ho nikdo neotravoval.

Přestože v sobě během pobytu ve Verstaelově magitekské továrně dusil velké množství hněvu a záště, neustále si vsugerovával zbytečnost pomsty, neboť Somnus a jeho lidé jsou stejně dávno mrtví. Přesto ho štvala existence království Lucis, avšak své pocity před Verstaelem skrýval. Lucijské gardisty, kteří infiltrovali továrnu, nedokázal přestat vnímat jako iluzorní Somny, přestože si byl plně vědom, že nejsou skuteční, a to ho dohnalo k slepé zuřivosti. Při infekci Ifrita se naučil jazyk Astrálů a dostal se ke vzpomínkám Krystalu, který bohům sloužil jako komunikační kanál ke sledování dění ve světě v průběhu svého spánku. Skrze tento kanál spatřil vizi Aery, že vyvoleným králem měl být on a ne Somnus. V kombinaci toho všeho a další představy o sobě, Aeře a Somnovi to už nevydržel, odvrhl bohy a přijal za svou cestu krve a temnoty.

Prostřednictvím Niflheimu spřádal pomstu, která vyvrcholila útokem na Insomnii v roce 734. Z pamětí démonifikovaných obyvatel znal město, všechna zdejší tajemství i krále Regise velmi dobře. Jakmile se ocitl u Bahamuta v Krystalu, zdálo se mu z jeho řeči, že ho Astrálové tehdy skutečně zvolili králem, ale jen proto, že věděli, co nastane potom. Potřebovali totiž stvořit „Prokletého,“ který bude nositelem Moru Hvězdy a postaví se Pravému králi. Dále Ardynovi došlo, že jeho nesmrtelnost je zapříčiněna Krystalem, kterého se před dvěma tisíci lety dotkl. Krystal tehdy přemístil jeho infikovaného ducha do jiné dimenze, kam nelze vstoupit ve fyzické formě, a tohoto ducha, přítomného v Krystalu po 2010 let, pak Noctis zničil v kapitole 14. Když se Bahamutovi začal Ardyn vzpouzet, objevila se tam Aera coby iluze stvořená za účelem jeho mučení. Třemi zásahy Trojzubcem věštců mu způsobila bolest daleko větší, než jakou může smrtelník kdy cítit. Na chvíli podlehl Bahamutově vlivu, ale jakmile se ocitl mimo Krystal v Angelgardu, rozhodl se k výkonu své pomsty, k zabití Noctise, všech Astrálů a k zaplavení světa věčnou temnotou.

Po deseti letech tmy na Eosu čekal v trůnním sále insomnijské citadely na Noctise. Jakmile se otevřely vstupní dveře, pravil příchozí osobě, že nemá štěstí. K jeho překvapení do sálu vstoupila Lunafreya.

Aranea:

Unavená a vyčerpaná Aranea se vracela z 35 hodin trvající záchranné mise v Altissii, kde s Biggsem, Wedgem a 86. armádou pomáhala obnovit pořádek po bitvě s Leviathan. Únavu a chybějící spánek zaháněla žvýkáním mokrého popcornu, který našla v jednom z opuštěných stánků, a vzpomínala na dětství. Tehdy byl Niflheim plný zábavních parků, kin a dalších vyžití, ale kvůli válkám a okupacím cizích území tyto podniky zavřeli a podmínky pro život se prudce horšily. Byla frustrovaná ze zacházení s vojáky. Z její armády jich v boji s Titanem bránícím Noctise a Lunafreyu polovina přišla o život a říše se stará vzorně pouze o magitekská vojska a polapené démony užívané v boji.

V rudém magitekském letounu doletěla do potemnělého hlavního města Graley, kde byla málem zasažena palbou Diamantové zbraně, která pustošila město a zdejší vojsko se ji marně snažilo zastavit. Proti obyvatelům se náhle obrátili i magitekští vojáci a přilétli létající démoni. Nastal chaos a Aranea pod trojí palbou zamířila do pevnosti Zegnautus, kam mířila Diamantová zbraň. Biggs a Wedge mezitím z města evakuovali všechny děti, které našli. Pak městským rozhlasem k lidu promluvil kancléř Ardyn Izunia. Oznámil, že Niflheimská říše tohoto dne padla, neboť umírající císař Iedolas Aldercapt nemá potomky a snažil se „magií“ dosáhnout nesmrtelnosti, aby vládl navěky. Aranea ví, že císařovna zemřela krátce po narození syna, avšak ten před několika lety padl na bojišti. Veřejnost se domnívala, že se před třiceti lety císař změnil kvůli smrti své ženy, avšak Aranea si byla jista, že za jeho změnou stál Ardyn. Ardyn nechal naposledy promluvit umírajícího císaře, který blouznil o tom, že slunce Solheimu jednou opět vyjde.

Pevnost Zegnautus byla zcela liduprázdná a Aranea nalezla císaře na trůnu mrtvého, neboť podlehl Moru Hvězdy. Ze střechy pevnosti zahlédla obří magitekskou loď přepravující Diamantovou zbraň pryč. Byl zde i Ardyn, jenž sledoval říši hořet a opakoval, jaké je tohle plýtvání. Uvědomila si, že Diamantovou zbraň vypustil on a magitekské vojáky přeprogramoval též on. Pokusila se na něj zaútočit, avšak díky její únavě a bolesti byla snadno poražena, aniž by ho zasáhla. Vzpamatovala se a ptala se, co hodlá s Diamantovou zbraní udělat. On chladně odpověděl, že chce zničit Tenebrae. Přestala ho nazývat kancléřem a začala ho považovat za idiota a šílence. Biggs ji přes radio informoval, že s uprchlíky prchají z města v přeplněném vlaku do Tenebrae, což Ardyna pobavilo. Dle Arany by bylo krásné, kdyby šlo démony zastavit tím, že by ho nakopala. Ardyn se jí vysmál sázkou o půlku svého snědeného jablka, a tak mu hrdě oznámila, že v říšské armádě končí a že ho nenávidí. Seskočila ze střechy Zegnautu a pád zbrzdila svým magitekským kopím.

Dole ve městě narazila na generála Loqiho Tummelta, nejotravnějšího chlapa, jakého kdy znala, a po krátkém boji otevřel kabinu svého magitekského robota. Císař mu totiž před svou smrtí dal tajný rozkaz dostat pryč osmiletou holčičku, která Aranee odhodlaně nabídla, že chce také bojovat. Aranea odpověděla, že musí počkat deset let, a zavzpomínala znovu na dětství. Když jí bylo osm, její rodnou ves napadla horda démonů. Dostala nařízeno ukrýt se s ostatními dětmi do sklepa pod chrámem a hádala se se svým otcem, který ji napomínal, že bojovat bude smět až za deset let. Bitvu s démony nakonec nepřežili ani její otec ani matka. Loqi jí dívku svěřil do péče, neboť se k nim blížila mračna rozběsněných démonů, a prchala s ní k nádraží, odkud vyjel další evakuační vlak do Tenebrae. Ohlédla se, jak Loqi střílí z magitekského robota na démony a křičí na ně slávu Niflheimské říši.

Aranea rádiem rozkázala svým vojákům, že jejich hlavní cíl je zachránit Tenebrae za každou cenu. Vojákům sice došla munice při pokusu letoun s Diamantovou zbraní sestřelit, avšak ten přesto havaroval. Aranea popadla magitekské kopí, a utkala se s obří Diamantovou zbraní v boji spolu s Biggsem a Wedgem, kteří přispěchali na pomoc v magitekských robotech. Grandiózní bitva skončila, jakmile se povedlo zničit Diamantové zbrani všechna magitekská jádra. Vlaky s uprchlíky byly zachráněny i před létajícími démony a dorazily přes mrazivá pohoří v pořádku na nádraží ve Fenestale.

Po návratu k vlaku si Aranea konečně promluvila s holčičkou, kterou jí svěřil Loqi. Ta jí prozradila své jméno Solara Aldercaptová Antiquum, je tajnou dcerou císařova syna, tedy jedinou přeživší dědičkou trůnu. Aranea ji objala a opět vzpomínala na své dětství. O deset let později, když byl svět v troskách a zahalen věčnou tmou, vyrostla Solara, kterou Aranea vychovala jako adoptivní matka, ve vzpurnou dospívající ženu, která začínala bojovat s démony po tvrdém výcviku od ní, Biggse a Wedgeho. Solara tvrdohlavě odmítala na mise doprovod Biggse a Wedgeho s tím, že už není dítě.

Lunafreya:

Lunafreya v záhrobí vzpomínala na útok Niflheimu na její domov, když jí bylo dvanáct let, i na celý život. Po její vlastní smrti v Altissii se jí zjevila Gentiana, aby ukolébala jejího ducha podobně, jak to dělávala, když byla malá. Ohromená Lunafreya se během spánku na věčnosti přemisťovala po neurčitou dobu, až se probrala v bazénu se špinavou vodou v chrámu Rešiel na hranicích niflheimských provincií Succarpe a Eusciello. Chrám kdysi navštívila během příprav na vysvěcení na věštkyni. Našla tlející noviny, kde se dočetla o zmizení prince Noctise před třemi lety.

Z chrámu musela utéct před démonem-smrtkou přes hřbitov a s větví od stromu k sebeobraně. Uvědomila si, že toto není obyčejná noc a celá obloha je překrytá miasmatem. Byla šokovaná, neboť se zdálo, že Noctis neodstranil temnotu dle proroctví. Smrtka ji nadále pronásledovala, a tak utekla až k silnici, kde uslyšela blížící se motocykl, jehož řidička také prchala před démony. Lunafreya skočila do sajdkáry, ale kvůli přetížení motocykl příliš zpomalil, a tak začala vyhazovat náklad. Démoni je dohnali, a tak se jim řidička postavila s brokovnicí v ruce. Lunafreya cítila, že musí také bojovat, ale větev od stromu na tolik démonů nestačila. V zoufalé situaci použila svou náhle projevenou novou moc a démony absorbovala do sebe.

Po bitvě Lunafreye unikalo z rány miasma, které jí léčilo zranění, a tak na ni dívka namířila brokovnici a nazvala ji zrůdou. Lunafreya sama nevěděla, co se s ní stalo, ale dívka náhle omdlela. Chtěla jí zbraň sebrat, avšak zjistila, že dívka je ozbrojená až po zuby. Za chvíli se dívka probrala, a tak se jí Lunafreya představila. Dle dívky se takto jmenovala věštkyně, která je už deset let mrtvá a její ženich Noctis je stejnou dobu nezvěstný. Lunafreya byla zděšena, neboť obětovala svůj život, aby mohl splnit své předurčení, a tak dívce, která se jí představila jako Sol, vysvětlila, že sama neví, zda je spojenec či nepřítel, či zda je skutečně Lunafreya z dřívějška.

Motocykl Regina se rozbil, a tak ho tlačily k nejbližší lovecké stanici. Lunafreya si vyslechla, že jediné osídlené místo na světě zůstalo Lestallum a Insomnia se změnila v obří hnízdo démonů. V Niflheimu jsou už jen lovci jako ona a glévy. Stanice Studénka (angl. Well) byla prázdná, a tak Sol provedla opravu sama s pomocí Cindy na telefonu. Objevil se tam Umbra, a tak Lunafreye došlo, že Pryna zemřel. Umbra naznačil, že Noctis žije, a tak napsala do notýsku, který ve stanici našla, že je v pořádku, avšak Umbra odmítl vzkaz převzít. Místo toho se tedy rozhodla vyhledat Gentianu. Sol se ptala Cindy, zda žena, která ji doprovází, může být opravdu Lunafreya, ale ta ji odkázala na Gladiola.

Během spánku k Lunafreye promlouval Bahamut. Připomněla si lekce Gentiany o bozích, z nichž Bahamut vládne nebesům obklopujících Eos a ostatním pěti bohům vládnoucím na zemi. Bahamut ji obdařil vizí o Noctisově porážce Ardyna, která sama o sobě temnotu neodstraní. Dále sledovala se zděšením Noctisovo obětování života na trůnu, aby v záhrobí zničil Ardynova ducha. Toto se neshodovalo s tím, co považovala za své poslání. Bahamut vysvětlil, že takto měl Pravý Král naplnit své předurčení, ale v další vizi ukázal, že se Ardyn otočil zády k boží vůli a znásobil svou moc tak, že temnotu již neodstraní ani plně nabitý Prsten Lucianů. A proto ji pověřil novým posláním: Ardyna porazí ona sama. Lunafreya s úkolem souhlasila kvůli šanci na záchranu Noctisova života, ale nebyla si jistá, zda to zvládne.

Sol pro Lunafreyu sehnala ve stanici černé oblečení a nevěřila jí, že vážně chce bojovat s Ardynem. Musely ale nejprve do přístavu, pak lodí přes nebezpečný oceán a zastavit se v Lestallumu. Při návratu pro potraviny, které Lunafreya vyházela předešlou noc ze sajdkáry, se ukázalo, že vidí ve tmě dobře jako démon. Během cesty se motocykl často porouchával, a tak si při opravách povídaly. Sol se od Lunafreyi dověděla vše o výcviku na věštkyni, tedy boj s kopím pro sebeobranu, které však na silnější démony nyní nestačí, ale děsí ji její nová moc, kterou proti velkým démonům musí používat. Dále šlo o běhání, plavání, meditace, návštěvy soch předešlých věštkyň, zpěv, tanec, půst a několikadenní odloučení o samotě. Sol nechápala, proč náročný výcvik podstupovala, když z toho nic nemá, zatímco Lunafreya nechápala, proč očekávat za splnění povinnosti odměnu.

Uplynulé události a myšlenky si Lunafreya pečlivě zaznamenávala do deníku pro Noctise a další „ráno“ se Sol telefonicky od Biggse dověděla, že má přijet za Wedgem do Nome, největší stanice v Niflheimu, kde Aranea plní svou misi. Lunafreye se ve spánku konečně zjevila Gentiana. Zajímalo ji, zda užitím Prstenu Noctis skutečně zemře, a chtěla se s ní poradit o boji s Ardynem a o svém strachu z přeměny v nelidskou stvůru. Gentiana se ztrácela v mlze a nebylo ji vůbec slyšet. Odezíráním ze rtů vyčetla pouze „Držitel čepelí“, ale pak ji zablokoval padající Bahamutův meč.

Po probuzení si o tom povídala se Sol a tu zajímalo, zda jí víra v bohy někdy přinesla něco dobrého a zda díky ní byla přivedena zpět k životu. Lunafreya jen zopakovala své povinnosti, a tak ji Sol začala vyslýchat, proč to bohové nechali jen na ní a neobdařili touto mocí i další lidi, a zda by věřila také tak hluboce, kdyby nebyla věštkyní. Sol v slzách a ve vzteku přiznala, že kdysi byla věřící i ona, ale po pádu Niflheimu ji bohové nevyslyšeli ani jednou. Lunafreya vzpomínala, že když dorazila příliš pozdě k nakaženým, lidé se hněvali zrovna tak. Sol odmítá ztratit to málo, co ze světa ještě zbývá. Svěřila se se vzpomínkami na dětství, kdy lidé slepě věřili říši, která nakonec všechny přivedla k záhubě, a proto respektuje Araneu Highwindovou, která je svou paní.

Během častých bojů s démony si Sol všimla růstu síly své společnice, šířících se černých skvrn na jejím těle a její nepřetržité bolesti. Do Nome se nedokázaly dostat včas, a tak své tábořiště ve skalách obklopily hořícími loučemi k odpuzení démonů během spánku. Lunafreye však tolik světla bylo nepříjemné, ale díky své moci věštkyně byla schopná útrapy vydržet. „Ráno“ jim telefonoval Gladiolus, že identitu Lunafreyi by posoudil jedině Noctis, ale i ten ji skoro neznal. Sol tedy bez podrobností uvedla, že její moc je velmi užitečná.

Do Nome dorazily až dalšího „dne“ a Lunafreya zničené nádraží, nesoucí stopy útoku démonů, sotva poznala. Ani zde nikdo nebyl, a tak Sol opět telefonovala. Napadli je další démoni, které Lunafreya absorbovala, ale po bitvě zkolabovala. Po probuzení si uvědomila, že každý pohlcený démon zůstává v jejím těle a způsobuje jí čím dál větší bolest a viditelné změny. Vysvětlila Sol, že toto je důvod, proč takovouto moc nemůže mít každý. Sol zajímalo, zda se nakonec sama nepromění v démona a když by ji nyní zabila, zda to nebude milosrdnější. Lunafreya ale opět odvětila, že musí splnit své poslání, i když to nejspíš znamená proměnit se v monstrum. Sol se jí snažila navrhnout, zda nezváží udělat něco jen sama pro sebe. Lunafreya přiznala, že chce šťastně žít spolu s Noctisem, ale nebude to možné, neboť v případě nesplnění svého poslání jí bohové nejspíš o život zase připraví a díky své moci se již nepovažuje za člověka.

Sol se telefonicky od Biggse dověděla, že Aranea s družinou je obklíčená démony v solheimských ruinách, kde Niflheim uskladnil Safírovou zbraň, podobnou Diamantové. Aranea ale nařídila ruiny zapečetit a zakázala provést záchranné operace. Lunafreya nabídla Sol pomoc, aby si vyzkoušela, jaké to je udělat, co chce. Sol se jí ptala, zda chce pomáhat osobě jménem Solara Aldercaptová Antiquum z niflheimské císařské rodiny, která nařídila zabít její matku Sylvu, ale Lunafreye to bylo jedno. Ruiny dobře znala, neboť se tam také konal výcvik na věštkyni a zná tajný vchod. Uvnitř spatřily sochu Aery Mirus Fleuret, od níž Lunafreya měla vizi o léčiteli Ardynovi a o jeho moci, která je shodná s její nynější. Lze ji použít k léčbě Moru Hvězdy vysáním infekce z nakaženého a k návratu lidské podoby nedávno vzniklým démonům. Aera Lunafreyu prosila, aby spasila Ardyna, který ztratil přízeň bohů a odmítá se podvolit osudu.

Dále objevily obří meč a kopí, které dle Lunafreyi patřily Odinovi, jednomu z 24 božích poslů, jenž je užíval během Války Astrálů. Tehdy boj Ifrita proti lidem Solheimu přerostl v boj bohů mezi sebou. Bahamut se nakonec pokusil zničit všechny ostatní Astrály i celý Eos. Šiva, Titan, Ramuh a Leviathan mu v tom dokázali zabránit, ale odraz útoku je natolik vyčerpal, že všichni kromě Bahamuta upadli do hlubokého spánku. Solara poznamenala, že toto je úplně jiný příběh než z Kosmogonie, avšak Lunafreya znala díky Gentianě i tuto verzi. Dále narazily na Biggse a Wedgeho, kteří Solaře vynadali za porušení zákazu, ale Lunafreya zalhala, že ji Solara doprovází v plnění její povinnosti věštkyně. Dále bojovali s démony, až narazili na aktivovanou Safírovou zbraň, kterou ve čtyřech porazili díky Lunafreye, jež pohltila značné množství démonického miasmatu.

Araneu však nenašli, ale narazili na démona se stříbrnými vlasy s magitekským kopím. Došlo jim, že toto je Aranea a rozkaz k uzavření ruin vydala během procesu své přeměny. Lunafreya ji s rozběhem objala a proměnila ji svou mocí zpět v člověka. Při tom však sama Lunafreya překročila bod zvratu a proměnila se v démona, avšak díky moci věštkyně byla i v této podobě schopna přes bolest schopná udržet svou duši netknutou. Jakmile se Aranea vzpamatovala, okamžitě začala chránit Sol před „démonem.“ Nakonec Lunafreyu na naléhání Sol jen svázali a dopravili do Lestallumu. Zde lovci a glévy odmítali věřit, že tento démon je skutečně věštkyně Lunafreya Nox Fleuret. Cor, jenž navrhoval zbavit se jí, žádal Ignise, aby jako očitý svědek popsal přesně Lunafreyinu smrt v Altissii. Ignis zmínil, že se její tělo rozplynulo do vzduchu, ale proces nebyl schopen vysvětlit.

Zatímco ostatní řešili, co s ní, démonické Lunafreye se ve spánku zjevila Gentiana, aby ji varovala před Bahamutem, který ji využívá k nahromadění temnoty, i té Ardynovy, aby ji pak použil k nabití svého „posledního vyvolání“ ke zničení Eosu, zvaný „Nadpozemský plamen“. Dle Gentiany jedná s lidmi jako s květinami, kdy není schopen rozeznat jednotlivce a nakažené odstraní společně se zdravými. Během Války Astrálů to už jednou zkusil, ale ostatní mu v tom zabránili. Lunafreya nechápala, protože tím by přece zabil i sebe. Dle Gentiany je Bahamut schopen existence ve světě i mimo něj zároveň, takže se potom oživí. Zničit ho lze jedině v obou reálnostech současně, ale existuje ještě jiná možnost, jak Nadpozemský plamen zastavit. Než Gentiana stihla doříct myšlenku, Bahamut odhalil, že ho dokázala nějak obejít, a umlčel ji.

Lunafreya se probudila spoutaná v lestallumském hotelu s nesmírnou zlostí na Bahamuta za zneužití Ardyna a jí. Aranea pomohla Solaře unést ji z města a se Solarou na motocyklu dojela do Insomnie. Lunafreya dopsala deník, uložila Umbrovi předat ho v pravý čas Noctisovi a poslala Solaru pryč. Pak vstoupila do trůnního sálu citadely, kde ji na trůnu sedící Ardyn přivítal slovy, že nemá štěstí, neboť osoba, kterou hledá, tady není. Lunafreya ho překvapila žádostí o rozmluvu, a tak byl Ardyn zvědavý, co mu má loutka bohů na srdci. Jízlivě poznamenal, že si myslel, že ho přišla zabít. Lunafreya připomněla, že on byl také loutka bohů, a požádala ho o spolupráci...

Noctis:

Noctis si představoval svůj boj s temnotou před insomnijskou citadelou. Obklopili ho útočníci ve zlaté zbroji a uvědomil si, že je sám v černobílém světě bez svých tří přátel. Vběhl do citadely, ale nepoznával to tam. Sedl na trůn, který byl modře osvětlen, a uslyšel nelidský hlas, jenž pravil, že trůn není jeho, přesto nepatří nikomu jinému než jemu. Noctis si uvědomil, že to byl sen a promlouvá k němu Bahamut uvnitř Krystalu, kde sídlí duch Eosu a kde získá moc prozřetelnosti, aby se stal Pravým králem. V odrazu Světla prozřetelnosti má získat kromě moci i vzpomínky Krystalu, aby mohl splnit své předurčení.

Noctisovi se přehrály jeho vzpomínky na celou cestu přes Niflheim až po jeho pohlcení Krystalem. Zahlédl vizi o tom, kdy se Krystal ocitl na Eosu poprvé, aby tehdy odstranil temnotu z oblohy a krajina se opět zazelenala. Lidé postavili věž se síní, kde byl Krystal umístěn, a populace začala opět růst. Spatřil rodiče Ardyna a Somna, kteří je obdařili meči Rákšasa a Jakša v naději, že budou lidem vládnout společně, dále jejich rozkol a vše ostatní, co si Krystal pamatoval od prvopočátku. Po zhlédnutí Ardyna s Aerou ho začal litovat, avšak vraždu Lunafreyi jenom proto, aby mu ublížil, považoval za neodpustitelnou bez ohledu na jeho kdysi dobré skutky. Sám se zamýšlel, zda k jejímu osudu také nepřispěl, neboť předjednání dohod s Astrály ji rovněž zabíjely. A obětování nejbližších pro království považoval za Somnovy způsoby uvažování.

Spatřil Ardynovo uvěznění, založení království Lucis a vládu všech králů po Somnovi. Někteří byli laskaví, jiní byli ještě ukrutnější než Somnus. Spatřil založení Tenebrae, Niflheimu a Accorda a uvědomil si, že lidi všude si jsou rovni. Dále spatřil Ardynovo osvobození, Regisův nástup na trůn a jeho předpovězený vstup mezi staré krále po narození Noctise, kdy mu bylo zároveň sděleno, že jeho syn bude Pravý král. Noctis si uvědomil, že kdyby Ardyn nebyl osvobozen, byl by pouze dalším králem Lucis, nikdy by na něj nezaútočil démon Marilith, nikdy by se jako malý chlapec neseznámil s Lunafreyou, Prompto by se v Niflheimu nikdy „nenarodil,“ Niflheim by neanektoval Tenebrae, matka Ravuse a Lunafreyi by mohla dosud žít a jeho vztahy s Gladiolem a Ignisem by také byly jiné. Myslel si, že osud je stanoven bohy, a proto se věci takto nemohly přihodit.

Spatřil realitu příběhů Ignise a Ravuse i Lunafreyi, která uzavřela první dohodu s Gentianou alias Šivou a jak riskovala život v Insomnii i jinde s Prstenem Lucianů v ruce, zatímco on cestoval a bavil se se svými přáteli. Litoval, že nic z toho tehdy nevěděl, a pochopil Ravusovu zuřivost. Přiznal si, že byl pouhý ignorant, který nevěnoval pozornost lidem, kteří ho podporovali a obětovali se pro něj. Vzpomněl si na Cora a Gladiola, kteří ho v tomto duchu napomínali, i na Ignisovu oběť, o které mu on sám nikdy neřekl žádné podrobnosti, aby mu nezpůsobil ještě větší bolest. Uvědomil si, že byl jen dospělé děcko, hlídané ostatními. Začal tedy přemýšlet, zda jim to bude moci vůbec oplatit.

Spatřil svou vlastní smrt, aby zachránil svět před věčnou temnotou, a smířil se se svým nevyhnutelným osudem, i když chtěl žít dál. Ve snu ho navštívil jeho otec Regis, který ho vychoval s vědomím, jaký osud jeho syna čeká, a proto se snažil dopřát mu šťastné dětství a před cestou do Altissie ho vyprovodil s úsměvem a omluvou. Regis mu říkal, že rodiče se mají bát o své děti, nikoliv naopak. Regis v něm vyvolal vzpomínku na slova „král nemůže vládnout přešlapováním na místě. Král míří stále vpřed, přijímajíc následky svých činů, a nikdy se neohlíží zpět,“ podá Noctisovi meč, aby chránil svůj lid a vše, na čem mu záleží. Noctis za nic na světě nechce promarnit Lunafreyinu oběť a chce alespoň zajistit, aby se na ni nikdy nezapomnělo. Vsugerovával si, aby učinil správné rozhodnutí. Poté se probudil ve vězení v Angelgardu.

Před vězením mu pes Umbra předal deník od oživené Lunafreyi, kde si na první straně přečetl: „Jsem v pořádku,“ a na dalších stránkách celou její cestu, a že uplynulo deset let. Uvědomil si, že mu Krystal o tom, co četl a o událostech v průběhu těchto deseti let temnoty, neukázal vůbec nic. Přísahal, že ji ani nikoho jiného už neztratí, a pověděl Umbrovi, že jí deník vrátí osobně. Na poslední stránce stálo „Budu na tebe čekat v citadele.“ Regisovou lodí doplul ve tmě do přístavu Galdin Quay, kde na něj čekala Solara, jež sem chodila na hlídku několikrát denně. Znal ji z deníku, a tak jí řekl, že jí věří a Umbra se proto rozplynul. Solara za přístavem telefonicky oznámila Králův návrat Gladiolovi, jehož vyrušila, neboť má hosty, ale domluvili si sraz v Hammerheadu.

Noctise zajímalo, jak se daří ostatním a Solara mu pověděla, že Prompto často pomáhá Cindy s transportem zboží přes zničený svět, a co se týče slepého Ignise, v této tmě na tom ostatní nejsou o nic lépe než on. Všichni ale budou šťastní, až se znovu shledají. Solara začala dětinsky vyprávět o svých cestách s Lunafreyou na porouchané motorce, že neumí hrát karty, ale výborně zachází s kudlou při bodání do mezer mezi prsty. Noctis to kdysi viděl v Tenebrae hrát mladého Ravuse, a sám to zkoušel také, čímž netěšil Ignise. Pak Solara zvážněla a svěřila se, že jí nesedělo její „poslání“ zabít Ardyna. Noctis reagoval s velikým znepokojením, neboť Lunafreya napsala, že si v citadele hodlá s Ardynem pouze promluvit. O svém novém poslání od Bahamuta se nezmínila vůbec. Noctis to považoval za nesmysl, neboť Prsten Lucianů k porážce Ardyna má přece on. Od Solary se dověděl další věci, o kterých se v deníku také nezmínila, zvláště o její nové moci shodné s Ardynovou.

Solara nakonec přiznala krutou pravdu, že je Lunafreya nyní démon a cítí se za to zodpovědná kvůli záchraně Araney. Noctis ji uklidnil, že Lunafreya to udělala hlavně z laskavosti svého srdce, a požádal ji, aby informovala Gladiola, že jede rovnou do Insomnie bez nich, aby zkusil Lunafreyu zachránit. Došlo mu, že Astrálové nikdy nikomu nedali moc k záchraně všech, a tak to musí provést sám a bez nich. Mezitím se démonické Lunafreye v citadele Ardyn vysmál a odmítl jí pomoct, i když se Bahamut chystá zničit celý Eos. Ardyn pověděl, že takový konec světa mu nevadí a ukázal jí dveře, neboť ho čeká audience s jiným hostem. Lunafreya mu tedy několikrát řekla o žádosti Aery Mirus Fleuret, čímž Ardyna podráždila, až na ni vyvolal Ifrita, aby ji zabil.

Noctis nechal Solaru vystoupit v Hammerheadu a na její Regině pokračoval do Insomnie sám. V citadele se střetl se zdémonizovanými duchy starých králů, s nimiž se musel vypořádat sám a velmi bolestivě pocítil nepřítomnost Gladiola, Ignise a Prompta. Přesto dokázal porazit Mystika zničením jeho masky, pod níž spatřil Somnovu skutečnou tvář. Všiml si, jak si jsou oba podobní a jak to musel brát Ardyn. Somnus žádal po Noctisovi spasit Ardyna a Noctis se ptal sám sebe, proč Bahamut nikdy nedal Ardynovy schopnosti i dalším lidem a proč je až teď dal Lunafreye. Ta mezitím v trůnním sále bojovala s Ifritem a nadále se hádala s Ardynem, který trval na svém, že mu nevadí zničení světa, ačkoliv připustil, že by bylo perfektní, pokud by „chcípl“ i Bahamut. Snažila se mu vysvětlit, že Bahamuta nelze zabít, pokud bude zároveň existovat zde i na onom světě, a proto ho žádala o spolupráci.

Než se zhroutila z bolesti, stihla z Pekelníka dokončit vysání Moru Hvězdy, a tak se Ifrit obrátil proti Ardynovi. Lunafreya si tento boj nepřála, a tak Ifrita požádala o stvrzení dohody, k čemuž Ifrit po chvíli přemýšlení svolil. Ardyn si mnul ruce, že takové představení ještě nikdy nezažil, zatímco Lunafreya upadla do bezvědomí. Noctis dorazil do trůnního sálu, kde ho Ardyn přivítal slovy: „Obávám se, že tě štěstí opustilo. Jdeš jen tak trochu pozdě.“ Lunafreya se totiž mezitím přeměnila v úplného démona a Noctis chtěl vědět, co s ní provedl, ale ten jen s klidem prozradil, že si to udělala sama odstraněním nákazy Moru Hvězdy z Pekelníka. Démonická Lunafreya zaútočila na Noctise kopím a ten se jen bránil a prosil ji, aby si na něj vzpomněla.

Boj záhy přerušil pád obřího meče Ultima z oblohy a Bahamut oznámil, že ukončuje roli Pravého krále k odstranění temnoty, neboť lidé opakují pořád stejně hloupé činy, takže ukončí existenci všeho života na Eosu. Nařídil „královně démonů,“ Lunafreye, aby uvolnila svou moc, čímž se vznesla do vzduchu a paprsky temné energie zničila trůnní sál. Jako první se po explozi probral Ardyn, spatřil vznášející se Lunafreyu obklopenou několika zmenšenými napodobeninami Bahamuta. Ardynovi došlo, že Bahamut právě připravuje úder Nadpozemského plamenu, přesně jak mu vyprávěla Lunafreya. Ale kvůli jeho existenci na Eosu i na onom světě zároveň ho nelze ani zabít ani zastavit infikováním Morem Hvězdy, ale neúspěšné seslání by ho mohlo na čas zastavit vynucenou hibernací podobně jako u ostatních Astrálů před tisíciletími. Bahamut svou mocí zdvihal celou citadelu do vzduchu, aby se nikdo nedostal ke Krystalu, ale Ardyn se do ní včas warpoval, protože věděl, že Noctis zkusí zachránit svou milou.

Noctis se také probral a spatřil citadelu vznášet se velmi vysoko v temných mračnech, odkud královna démonů Lunafreya zpívala mantru na seslání Nadpozemského plamene. Pokusil se do citadely odwarpovat, avšak zabránila mu v tom armáda malých Bahamutů. Do Insomnie konečně dorazili Prompto, Gladiolus a Ignis a v magitekském letounu přiletěli ještě Solara, Aranea, Biggs a Wedge. Všech osm doletělo k citadele, kde na ně zaútočil Bahamut a letoun havaroval na prostranství před vchodem. Solara, Aranea, Biggs a Wedge zůstali, aby se pokusili letoun opravit, zatímco Noctisova parta pokračovala dovnitř. Ignis navrhoval poslat do Lestallumu rozkaz evakuovat obyvatelstvo, i když netušil, kam lidi v temné krajině ukrýt před démony.

Do cesty se jim postavil Ardyn a jízlivě se Noctise ptal, zda nepřiletěl, aby ho zabil, ale Noctis odpověděl, že na něj nemá čas. Ardyn řekl, že pokusem o její záchranu zmaří její plán, který mu představila během bitvy s Ifritem. Žádala, aby jí dobrovolně předal svou moc nad temnotou a dovolil Bahamutovi seslat na svět Nadpozemský plamen, který ostatní Astrálové odvrátí, čímž se Bahamut stane zranitelný a bude se muset uložit k dlouhému spánku. Ardyn zdůraznil, že Bahamut žije zde i na onom světě, a proto nemůže být ani zabit ani zastaven infekcí Morem Hvězdy. Ignis namítl, že její plán je příliš neuvážený, s čímž Ardyn souhlasil a Noctise požádal, aby mu vydal Prsten Lucianů. Než mohl Noctis zareagovat, zaútočil na něj. Noctis si uvědomil, že jeho „poslání“ porazit Ardyna ztratilo význam, přesto mu dal bitvu Králů, po které toužil. Během bitvy mu došlo, že se Ardyn chce dostat na onen svět společně s nabitou mocí Prstenu, aby bojoval proti Bahamutovi tam. Část Ardyna tam již je, ale ta není dost silná, aby ho mohla vyzvat na boj.

Ardyn se během bitvy vysmíval Noctisovi, zda tohle má být moc Pravého krále, když je tak slabý. Noctis si vybavil všechna dosavadní setkání s ním a vzpomínku Krystalu, když se Ardyn vzepřel Bahamutovi a byl mučen iluzí Aery. Myslel na břímě, jaké Bahamut je schopen uložit člověku, aniž by se snažil lidstvu vůbec porozumět. Noctis tedy vyvolal meč svého otce a Ardyna probodl, ne však příliš hluboko k Ardynovu překvapení. Noctis mu vysvětlil, že by ho býval zabil, aby zachránil svět, ale když se ho Bahamut chystá zničit sám, nemá to smysl, navíc už nechce žádné zbytečné oběti. Vytáhl meč z Ardyna a ptal se, zda bude lidstvo zachráněno, pokud mu umožní porazit Bahamuta na onom světě. Ardyn pověděl, že možná, ačkoliv on to neudělá pro záchranu lidstva ani nová role nějakého zachránce, zajímá ho jen dokonání své pomsty.

Noctis prohlásil, že Ardynovi stále neodpustil vraždu Lunafreyi v Altissii, uznává, že je také součástí světa, který přísahal ochránit. Přitom si vzpomněl na Somna, jak ho žádal o záchranu bratra. Ardyn uznal, byť s nechutí, že Noctis je hoden nést titul Pravého krále. Noctis vyvolal duchy starých králů a požádal je, aby dovolili Ardynovi použít Prsten Lucianů k záchraně světa. Objevil se pouze Somnus a žádal bratra, aby tento souhlas přijal jako jeho řádnou omluvu za všechno. Poté ostatní staří králové Ardyna varovali, že pokud jeho démonické tělo využije moc Prstenu, může zemřít velmi bolestivě rozkladem těla, i když je z rodu Lucis Caelum. Ardyn byl připraven to zkusit s tím, že už čelil daleko horší bolesti.

Noctis s ostatními se vydal na vrchol citadely po schodech za Lunafreyou a přemýšlel, jak ji zastavit, než je napadla je armáda malých Bahamutů. Ignis křikl na Noctise, ať pokračuje sám, oni je zadrží. Dále se Noctisovi zjevil Ifrit, že s ním hodlá uzavřít dohodu. Ukázal mu vizi bitvy s Lunafreyou a Noctis si uvědomil, že mu Lunafreya i v démonické podobě znovu pomohla. Bylo mu jasné, že to Ifrit dělá jako poděkování za vymanění z Ardynovy kontroly. Zjevili se i Šiva, Titan, Ramuh a Leviathan, kteří si poslechli Bahamutův vzkaz, že je Nadpozemský plamen plně nabitý. Pětice Astrálů vytvořila štít kolem celého Eosu, načež Bahamut zvolal, že jestli budou lidem pomáhat, zničí je také a vystřelil. Lunafreya odevzdala veškerou démonickou moc a padala k zemi, než ji Noctis warpem zachytil a dostal do bezpečí. Lunafreya i Noctis upadli do mdlob a zdál se jim sen, kde si promlouvají na pláni s květy sylly, oba jako děti. Noctisovi pověděla, že dosud žila pro své poslání věštkyně, ale díky Solaře přijala za své vlastní touhy. Řekla mu, že i když se asi vidí naposledy, chtěla by s ním žít, ale pak se propadla do masy vody. Noctis na ni křičel, aby s ním žila, pak cítila, že ji někdo drží za ruku, zatímco se vše kolem rozplynulo.

Noctis se probudil s Lunafreyou v náručí, jež byla nadále v bezvědomí se slábnoucím pulsem, svěřil ji do péče svých přátel, kteří si z bitvy s malými Bahamuty odnesli mnoho šrámů, a odwarpoval se zpět na vrchol. Ardyn mezitím s nasazeným Prstenem Lucianů kráčel po schodišti zničeného trůnního sálu, kde usedl na trůn a uvažoval, jaký je život ironie. Vyvolal zabodnutím svého rudého meče před sebe duchy starých králů podobně, jak by to býval učinil Noctis. Jak jeho temné tělo probodávaly éterické Královské zbraně, cítil daleko horší bolest, než jakou pocítil před lety při mučení od Bahamuta, jako by hořel zaživa. Přesto vydržel a jeho bratr Somnus jím prostoupil jako poslední, poté zemřel. Noctis si myslel, že když Bahamut pro svůj Nadpozemský plamen spotřeboval temnotou, měla by se obloha rozjasnit. Předpokládal, že Bahamut buď vystřelil předčasně, nebo je ve světě temnoty příliš mnoho.

Bahamut vyčinil Noctisovi za opovážlivost vyzvat boha na souboj a sám. Dle Noctise nebude bojovat zcela sám, protože Prsten sice vytvořil Bahamut, ale jeho sílu mu daly generace starých králů. Pokusil se na Bahamuta zaútočit Královskými zbraněmi stejně jako na Leviathan v Altissii, avšak Bahamut ho srazil zpět mnohem větší fyzickou silou. Zachytil ho Ifrit a objevili se i všichni ostatní Astrálové, kteří deklarovali svou povinnost ochránit Eos a ačkoliv je odražení Nadpozemského plamene značně vysílilo, budou bojovat po Noctisově boku. V následujícím boji dokázali Ifrit s Šivou a s Noctisem kombinovanými útoky mečem, mrazem a ohněm zničit Bahamutovu masku. Noctis spatřil, že je Bahamut v obličeji velmi podobný jemu a Somnovi, a tak přemítal, zda to byl důvod, proč si Bahamut nakonec vybral jako krále Somna a ne Ardyna.

Ardyn mezitím na onom světě vyhledal tamního Bahamuta, přivolal duchy starých králů a Somnus se postavil po jeho boku. Bahamut nazval Ardyna bláznem, protože tím zničí všech šest bohů i Krystal. Ardyn pověděl, že to zní hezky, a v kombinaci všech mocí, kterým vládl, včetně Noctisova světla Prozřetelnosti, Bahamuta zničil. Ardynův duch se začal rozpadat a vyčerpán přemýšlel, že asi bude nakonec nejlepší, pokud na něj svět znovu zapomene. Zjevila se Aera, tentokrát opravdová, a zopakovala, že i když na něj svět zapomene, ona ne. Požádal ji, aby s ním byla napořád a vyslechl si její odpověď.

S Ardynovou smrtí začala na Eosu pozvolna temnota z oblohy ustupovat a Bahamut litoval lidstvo pro hloupost, když se zbavili vedení a ochrany bohů. Noctis mu vmetl, že i když je lidstvo plné hlupáků a náchylné k opakování chyb, žádného nevypočitatelného boha nepotřebuje, a uštědřil mu poslední ránu. Bahamut byl usmrcen v obou sférách bytí a citadela začala volně padat k zemi, přičemž všichni hrdinové jsou stále uvnitř. Noctis vyvolal Titana, jenž citadelu chytil do rukou podobně jako před tisíciletími meteor, zatímco Krystal do sebe nasával všechnu zbývající temnotu. Titan vzal do ruky umírající Lunafreyu a všechny hrdiny nechal naskočit na svou paži, aby je ochránil před bortící se citadelou, v níž Krystal praskl a roztříštil se.

Titan je pustil na bezpečném místě a Noctise zajímalo, zda se Lunafreya vůbec probere, neboť to byl právě Bahamut, kdo jí daroval druhý život. Zjevila se Šiva v podobě Gentiany, aby se s nimi rozloučila a informovala je, že bez Krystalu zde Astrálové nebudou schopni existovat. Svou zbývající moc použila jako výraz svého poděkování k přivedení Lunafreyi zpět k životu. Noctis se s probuzenou Lunafreyou objal, pak se ona s Gentianou rozloučila se slzami v očích. S ranním rozbřeskem všichni se smíchem a veselím sledovali východ slunce.

Kniha je zakončena epilogem, který je stejně jako původní hra vyprávěn z Regisova pohledu. Popsal obnovu Eosu ze škod desetileté temnoty, Noctisovu a Lunafreyinu svatbu, která se konala v Altissii a Ardynův slavnostní pohřeb. Dále popsal přesun hlavního města Lucis do Lestallumu, roztání obřího ledovce Šivy v Niflheimu, který se stal úrodnější než kdy dříve, a poděkoval Corovi, Cindy, Cidovi, Gladiolovi, Ignisovi a Promptovi za jejich pomoc Noctisovi i celému lidstvu překonat všechny nesnáze. Pogratuloval spolu s duchem Ravuse Noctisovi a Lunafreye k sňatku, nechť oba poznají věčné štěstí.

Vývoj hryEditovat

Hra se původně měla jmenovat jako Final Fantasy Versus XIII, jejíž vývoj byl oznámen již v roce 2006 jako pokračování Final Fantasy XIII a měl se odehrávat ve stejném univerzu. Ještě v témže roce vyšla první ukázka.[20] Hra měla běžet na stejném engine jako Final Fantasy XIII a vývoj byl svěřen týmu, který stál za sérií Kingdom Hearts. Oproti třináctce i oproti ostatním dílům série měl být příběh mnohem temnější a smutnější a hlavní postava měla být mužského pohlaví.[21] Ředitelem projektu byl jmenován Tecuja Nomura, jenž stál za vytvořením původního konceptu příběhu a scénáře.[22] K roku 2010, tedy po čtyřech letech vývoje bylo již zveřejněno mnoho informací ohledně versus XIII, tedy jméno a podoba hlavní postavy Noctis Lucis Caelum (latinsky: Světlo na noční obloze), dále postava Stella Nox Fleuret (latinsky: Noční hvězda Rapír) a tři Noctisovi přátelé, kteří se v této fázi velmi podobali Gladiolovi, Ignisovi a Promptovi.[22]

Již v roce 2007 se z důvodu rozsáhlosti objevily informace, že bude projekt versus XIII přeznačen na samostatnou hru hlavní série, tedy na XV. Hra byla původně navrhovaná pro PlayStation 3, ale když si zaměstnanci Square-Enixu v rámci interního představení nových konzolí PlayStation IV a Xbox One prostudovali jejich možnosti, bylo rozhodnuto definitivně o přeznačení hry na Final Fantasy XV a rozdělaná verze pro PlayStation 3 byla z technických důvodů zrušena a skartována. Celá hra tedy byla přenesena na zcela nový herní engine Luminous Studio.[23] Tento přechod ale znamenal mnoho problémů a hra jako taková ještě ve verzi versus XIII v roce 2012, kdy padlo definitivní rozhodnutí o přeznačení na XV a přesunu na novou generaci konzolí, nebyla ani ze čtvrtiny dokončena.[24] Na veřejnost se dostávaly pouze sporadické informace o pokroku ve vývoji, který značně vázl. Došlo tedy ke změně ve vedení projektu a Tecuju Nomuru nahradil v pozici ředitele projektu Hadžime Tabata.

Po přeznačení došlo ve vývoji k dalekosáhlým změnám, neboť se musely odstranit elementy z Fabula Nova Crystallis. Dále byla zrušena postava Stelly Nox Fleuret a nahrazena Lunafreyou a přepsán scénář, z něhož byl vyškrtnut celý úvod z versus XIII, v němž byla Insomnia napadena Niflheimskou říší ještě za přítomnosti Noctise a jeho přátel ve městě.[25] Vývoj hry tedy od roku 2012 v podstatě probíhal po šesti letech od znova. Bývalý ředitel projektu Nomura v týmu setrval až do konce roku 2013 a jeho nástupce právě v tu dobu stanovil, že hra konečně vyjde koncem roku 2016.[26] Hlavní koncept hry byl změněn dle sloganu „A fantasy based on reality“ (Fantasy založena na realitě), v němž je svět velmi podobný reálné Zemi a obsahuje prvky fantasy, které postupně přibývají do jinak nefantastického světa. Aby se toho dosáhlo, byly mnohé lokace na Eosu inspirovány reálnými předlohami jako Tokio, Benátky a Bahamy.

K vývoji hry byla na výpomoc přizvána další vývojářská studia jako HexaDrive, XPEC Entertainment, Plusmile, Umbra a Streamline Studios.[27][28][29][30]

Final Fantasy XV UniverseEditovat

Kvůli velké výpravnosti patnáctého dílu vzniklo několik podpůrných děl, jež měly více představit svět Final Fantasy XV a jeho hlavní hrdiny, případně doplnit v hlavním díle neřečené. Vzniklo tak několik samostatných mediálních projektů, aby se společnost Square Enix vyhnula nutnosti vyvíjet další navazující hry.[31]

Ještě před vydáním Final Fantasy XV vznikly celovečerní anime film Kingsglaive: Final Fantasy XV, na němž spolupracovaly studia Visual Works, Western studios, Digic Pictures a Image Engine, jenž tvoří prequel ke hře a popisuje okolnosti pádu Insomnie, a pětidílný anime miniseriál Brotherhood: Final Fantasy XV z dílny studia A-1 Pictures, který byl určen pro distribuci po internetu.[31] Brotherhood: Final Fantasy XV, jenž zobrazuje epizody z dětství všech čtyř hlavních hrdinů, byl vysílán od konce března do září 2016.[32]

Součástí univerza Final Fantasy XV je i Platinum Demo: Final Fantasy XV, jež tvoří demoverzi hry a její příběh se odehrává v době, kdy bylo Noctisovi osm let. Navazuje na Brotherhood: Final Fantasy XV, neboť se odehrává v Noctisově snovém světě, kam se dostal vlivem kómatu, který mu způsobil mocný démon.[31] Ve snu ho doprovází boží posel Karbunkule (Carbuncle).

Royal Edition a Windows EditionEditovat

Po vydání hry 29. listopadu 2016 pro PlayStation 4 a Xbox One[2], jež tehdy působila nedodělaným dojmem, bylo dne 15. ledna 2018 oznámeno na tiskové konferenci vydání rozšířené verze Final Fantasy XV: Royal Edition, která měla být uvedena na trh 6. března 2018 pro konzole PlayStation 4 i Xbox One. Téhož dne vyšla i Final Fantasy XV: Windows Edition, což byla Royal verze určená pro PC prostřednictvím služby Steam. Majitelé licencí původního vydání dostali možnost přiobjednat si tuto verzi formou patche.[33]

Tyto edice nabídly mnoho vylepšení, mezi která patří podstatné rozšíření kapitoly 14 o boje, úkoly a základnu glév ve zničeném městě Insomnia. Citadelu místo behemota z původní edice chrání Kerberos, v ulicích je možné bojovat s extrémně silným robotem Omega a v citadele se parta střetne se starou bariérou, tedy duchy starých králů. Dále je zde možnost řídit Regisovu jachtu mezi Caemem a Altissií. Noctis může z jachty rybařit. Noctis dostane schopnost Nespoutaný Armiger (Armiger Unleashed), pokud získá všechny královské zbraně. Hráč má možnost hrát hru z pohledu první osoby. Royal edice obsahuje veškerý stahovatelný obsah (DLC), který vyšel před tímto vydáním. K dispozici je archiv, kde si lze pročíst kosmogonii, jejíž části jsou rozeseté po celém světě, dále místní pověsti, aby se hráč dověděl více o světě Eos. Je zde možnost přestavby Regalie na Type-D a zisk nových trofejí.[33]

Final Fantasy XV: Pocket EditionEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Final Fantasy XV: Pocket Edition.

Final Fantasy XV: Pocket Edition ((japonsky) ァイナルファンタジーXV ポケットエディション - Fainaru Fantadží Fifutýn: Poketto Edišon) je zkrácená verze Final Fantasy, jež vyšla 9. února 2018 primárně pro operační systémy Android a iOS.[34] Tato verze je přizpůsobena k ovládání pomocí stisků na dotykovém displeji, má jednodušší grafiku, stručnější příběh a několik vedlejších úkolů unikátních pro tuto mobilní verzi hry.

HudbaEditovat

Hudbu k Final Fantasy XV složila z velké většiny hudební skladatelka Joko Šimomuraová, jež byla úkolem složit hudbu ke hře pověřena už v roce 2006, tedy ještě v době, kdy se projekt jmenoval Final Fantasy versus XIII, deset let před vydáním samotné hry.[35][36] Mezi další skladatele, kteří se na hudbě k Final Fantasy XV podíleli, patří Tecuja Šibata, Jošino Aokiová, Jošitaka Suzuki a Micuhiro Óta, jenž kromě skládání hudby asistoval i v jejích úpravách.[37] Šimomurová složila ke hře zhruba 80 % hudby.

Titulní píseň "Somnus," jež v češtině znamená "Spánek", kterou složila Šimomuraová jako první z celého soundtracku, nazpívala Aundréa L. Hopkinsová. Námět textu k písni napsal původní ředitel projektu Tecuja Nomura a o překlad a úpravu pro latinu se postarali Taro Jamašita a Kazuhiro Komija.[38] Latina byla použita i pro další zpívané písně ve hře. Píseň "Omnis Lacrima", jež v češtině znamená "Všechny slzy", byla součástí ukázek pro Versus XIII i Final Fantasy XV, a text napsal stejně jako ve všech ostatních latinsky zpívaných písních Tecuja Nomura, do latiny ho překládal Jamašita.[39] Nomura zvolil latinu proto, že se jedná o záhadný jazyk, kterému lidé nebudou rozumět, ale přesto to ocení, ve smyslu všeobecné rovnosti.[40]

Šimomuraová vybrala pro hudbu ke hře svůj vlastní styl klasické hudby a pro některé lokace využila styl bossa nova a blues.[36] Nechybí orchestrální hudba, někdy zpívaná v latinském jazyce. Pro bitvy byla hudba ve stylu metal. Šimomuraová se během skládání hudby snažila respektovat dílo svých předchůdců a často své návrhy hudby konzultovala s vedoucím projektu Tabatou a dalšími zaměstnanci.[36]

Jako úvodní a závěrečná píseň příběhu hry byla vybrána píseň od Bena E. Kinga "Stand By Me," jež se ve hře objevila v cover verzi od anglické kapely Florence and the Machine, kterou nazpívala zpěvačka kapely Florence Welchová.[41][42] Hudební zpracování písně zahrnuje plnou orchestraci včetně smyčců, dechových hudebních nástrojů a timpani. Rytmus udává harfa s melodií z písně Prelude, jež se vyskytuje téměř ve všech dílech série Final Fantasy. "Stand by Me" nepředstavuje ve hře milostnou píseň, ale spíše představuje vzkaz, modlitbu či výraz vděku od Noctise za veškerou podporu, kterou dostal během své cesty od Lunafreyi, od svého otce Regise i od svých tří přátel Gladiola, Ignise a Prompta.[43]

Hudba k této hře vyšla na čtyřech CD či na jednom Blue-Ray jako Final Fantasy XV Original Soundtrack dne 21. prosince 2016 v produkčním studiu Koyo Sonae.[39] Tato edice je však bez Stand By Me.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Kolektiv autorů. Final Fantasy XV Ultimania Scenario Side. Studio BentStuff. 28. prosince 2016. str. 607. ISBN 978-4-7575-5214-2

ReferenceEditovat

  1. a b Final Fantasy XV Windows Edition. Square Enix. Dostupné online
  2. a b Final Fantasy XV. Gamespot. [cit. 2018-12-22] Dostupné online
  3. Donnelly, J. Final Fantasy 15 PC release date set 4K specs confirmed. PC Gamer. 16. ledna 2018. Dostupné online
  4. a b c d e Final Fantasy XV Recenze - Pastva pro oči. IGN. 5. dubna 2018. Dostupné online
  5. Khurram, I. Final Fantasy XV Sales Hit 8.4 Million Shipped Worldwide. GearNuke. 12. listopadu 2018. Dostupné online
  6. a b Final Fantasy XV - What is FINAL FANTASY XV?. Square Enix. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online
  7. a b c d e f g h i Final Fantasy XV Digital Mini-guide. PDF. Square Enix. 2016. Dostupné online
  8. a b Romano, S. Final Fantasy XV details Phantom Swords, chocobo and Regalia customization, and Ally Commands. Gematsu. 25. listopadu 2016. Dostupné online
  9. a b c d e Kishimoto, M. 15 spoiler-free things you need to know about Final Fantasy XV. PlayStation blog. 22. listopadu 2016. Dostupné online
  10. a b c Romano, S. Final Fantasy XV details Ravus, Iris, dialogue choices, shops, and more. Gematsu. 21. července 2016. Dostupné online
  11. a b c Romano, S. Final Fantasy XV details elemental magic, ring magic, daemons, travel, more. Gematsu. 27. října 2016. Dostupné online
  12. Knezevic, K. Final Fantasy 15 December Update Out Now, Adds Character Swapping. GameSpot. 12. prosince 2017. Dostupné online
  13. Wallace, K. Should You Play Final Fantasy XV's Multiplayer Expansion Comrades? Game Informer. 20. listopadu 2017. Dostupné online
  14. a b c d e f g h i j k l m n o Final Fantasy XV (2016 Video Game) - Full Cast & Crew. Internet Movie Database. [cit. 2018-12-28] Dostupné online
  15. a b c Final Fantasy XV Ultimania Scenario Side kapitola History of Eos. s.38-39.
  16. a b c Final Fantasy XV Ultimania Scenario Side kapitola Lucis and Niflheim — A History of War.
  17. Final Fantasy XV: Official Works. Another Possibility: the Extra Chapter shown in Episode Ignis. 2018. [cit. 2019-04-05] Dostupné online
  18. ŠMÍD, Martin. Final Fantasy XV - DLC ‘Episode Ardyn’ launch trailer. konzolista.cz. 26. března 2019. Dostupné online
  19. EISHIMA, Jun. Final Fantasy XV -The Dawn of the Future- SQUARE ENIX CO., LTD. 2019. 408 s. ISBN 4757561083
  20. E3 2006: Final Fantasy Versus XIII Revealed. IGN. 8. května 2006. Dostupné online
  21. An Interview with the People behind Final Fantasy XIII. QJ.net. 2. června 2006. Dostupné online
  22. a b Sal Romano. Final Fantasy Versus XIII – all the details so far. gematsu.com 6. srpna 2010. Dostupné online
  23. Olivia Iwai. Final Fantasy XV director addresses fan concerns, new gameplay. Gematsu. 2. října 2014. Dostupné online
  24. Andrew Goldfarb. PAX 2015: Versus 13 Was ’20-25%’ Done Before it Became Final Fantasy 15. IGN. 31. srpna 2015. Dostupné online
  25. Final Fantasy XV Is Not Final Fantasy Versus XIII Any More, Says Director. Siliconera. 4. července 2015. Dostupné online
  26. Sato. Final Fantasy XV’s Release Date Was Already Decided Back In 2013. Siliconera. 5. dubna 2016. Dostupné online
  27. Ike, Sato. Type-0 HD Developer Helping Square Enix With Final Fantasy XV Development. Siliconera. 6. dubna 2015. Dostupné onine
  28. (japonsky) 『ファイナルファンタジーXV』はアジアにも本気で取り組む! 田畑端氏が台湾の地から世界初出し情報を多数発信【台北ゲームショウ2016】. Famitsu. 1. února 2016. Dostupné online
  29. Umbra improves frame-rate performance in Final Fantasy XV. Umbra. 25. března 2016. Dostupné online
  30. Batchelor, James. Streamline Studios co-developing Final Fantasy XV. Develop. 12. července 2016. Dostupné online
  31. a b c CORRIAE, Alexa Ray. 15 New Things We Learned from Final Fantasy 15's Director. GameSpot. 31. března 2016. Dostupné online
  32. GOLDFARB, Andrew. Final Fantasy 15 'Brotherhood' Anime Series Announced. IGN. 30. března 2016. Dostupné online
  33. a b THE FINAL FANTASY XV UNIVERSE EXPANDS WITH THE RELEASE OF THE ROYAL EDITION AND WINDOWS EDITION ON MARCH 6. Square Enix. 15. ledna 2018. Dostupné online
  34. ALLEGRA, Frank. Final Fantasy 15 Pocket Edition is a surprisingly wonderful remake (update). Polygon. 29. ledna 2018. Dostupné online
  35. Square Enix Unveils the Next Generation of Final Fantasy. Square Enix. 8. května 2006. Dostupné online
  36. a b c SUMMERS, Nick. The 'Final Fantasy XV' soundtrack was a decade in the making. engadget.com. 7. října 2016. Dostupné online
  37. (japonsky) 神曲揃い!"『ファイナルファンタジーXV』オリジナル・サウンドトラック発売記念 コンポーザー下村陽子トーク&ミニライブ"リポート. Famitsu. 21. prosince 2016. Dostupné online
  38. Drammatica -The Very Best of Yoko Shimomura-. Game-OST. cit. 5. února 2019. Dostupné online Archivováno 18. 4. 2015 na Wayback Machine
  39. a b (japonsky) Square Enix. Final Fantasy XV Original Soundtrack liner notes. Square Enix. 29. listopadu 2016. SQEX-10566~9
  40. ROMANO, Sal. Final Fantasy Versus XIII – all the details so far. Gematsu. 6. srpna 2010. Dostupné online
  41. LADA, Jenni. Final Fantasy XV's Theme Song Is Stand By Me. Siliconera. 30. března 2016. Dostupné online
  42. Final Fantasy XV - All Your Questions Answered With Brand New Info! (YouTube) (Video). PlayStation Access. 4. dubna 2016.
  43. (japonsky) 「ファイナルファンタジーXV」田畑ディレクター、野末ディレクターインタビュー. Game Watch Impress. 2. dubna 2016. Dostupné online

Externí odkazyEditovat