Dugong indický
Dugong indický (Dugong dugon) či jen dugong, případně moroň indický, je plachý vodní savec z řádu sirény. Je to jediný žijící zástupce čeledi dugongovití. Žije u dna v mělkých mořských zátočinách a stejně jako ostatní savci dýchá vzdušný kyslík. Jídelníček mají dugongové společný se všemi druhy kapustňáků, jsou to především vodní rostliny, které rozžvýkávají zrohovatělými destičkami vyrůstajícími z horní i dolní čelisti.
 Dugong | |
|---|---|
 Dugong s mládětem | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sirény (Sirenia) |
| Čeleď | dugongovití (Dugongidae) |
| Rod | dugong (Dugong) Lacépède, 1799 |
| Binomické jméno | |
| Dugong dugon (Müller, 1776) | |
 rozšíření dugonga
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
PopisEditovat
Zavalitým tělem hydrodynamického tvaru se dugong podobá kytovcům.
Obvykle dosahuje délky 2,4–3,2 m, hmotnosti většinou menší než 200 kg. Největší jedinec údajně dosáhl délky 4,06 m a hmotnosti 1016 kg. Žijí ve vodách o teplotě 20–36 °C v hloubce 1–12 m. Na pastvu vyrážejí v noci, jejich životní rytmus je synchronizován s přílivem. Jednou za 2 minuty se pravidelně vynořují pro nadechnutí. Nozdry na vrcholu hlavy uzavírají záklopky, které umožňují nadechnout se, aniž by bylo nutno vynořit celé tělo. I když jejich vnější sluchové ústrojí tvoří jen malé otvory po stranách hlavy, mají ostrý sluch. Věk moroně je možno určit z přírůstkových vrstev klů, podobných letokruhům stromu.
ChováníEditovat
RozmnožováníEditovat
Pohlavní dospělosti dosahuje moroň až v 10 letech věku. Samice je březí přibližně jeden rok. Před porodem samice vyhledá mělkou mořskou pláž a rodí jedno mládě. Poté ho dopravuje na hladinu, aby se mohlo poprvé nadechnout. Při kojení mládě přidržuje u prsních bradavek. Mláďata přijímají rostlinnou potravu brzy po narození, přesto sají mateřské mléko až do 18 měsíců. Chrup mláďat tvoří 26 zubů, dospělých jen 10 zubů.
PotravaEditovat
Jejich nejoblíbenější potravou jsou kořínky chaluh a mořské trávy, které vyhrabávají ze dna. Potravu vyhledávají citlivými hmatovými vousy na svém čenichu.
OhroženíEditovat
Dugong je poměrně plaché zvíře. Na mnoha místech je ohrožen vyhubením a v některých oblastech byl již vyhuben, např. ve Středozemním moři. Je loven domorodci, kteří se živí jeho masem. Podle norem IUCN je hodnocen jako zranitelný, populační trend neznámý, přesná data o tomto tvorovi na mnoha místech chybí.[2]
VýskytEditovat
Dugong se vyskytuje v tropických vodách Perského zálivu, v Rudém moři, u pobřeží východní Afriky, Asie, Austrálie a Nové Guineje. Až do pozdního miocénu příslušníci tohoto rodu obývali i pobřeží Atlantiku a Karibského moře, byli však vytlačeni kapustňáky, jejichž biotop je širší a jsou schopni přijímat různorodější potravu.
MýtyEditovat
Podle řeckých bájí lákaly sirény svým okouzlujícím zpěvem lodě k uváznutí na mělčině. Přitom opravdové sirény (tedy kapustňáci a dugongové) vydávají jen příležitostně jakési chrochtání.
ReferenceEditovat
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ IUCN Red List
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu dugong indický na Wikimedia Commons - Galerie dugong indický na Wikimedia Commons
Taxon Dugong dugon ve Wikidruzích
