Otevřít hlavní menu

Davisté

uskupení slovenských levicových intelektuálů
(přesměrováno z DAV)

Davisté bylo uskupení slovenských levicových intelektuálů blízkých KSČ, které vzniklo ve 20. letech 20. století okolo časopisu DAV. Davisté se významným způsobem podíleli na formování kulturního, politického a uměleckého života v období první Československé republiky. Název DAV se skládá z křestních jmen členů: Daniel Okáli, Andrej Sirácky, Vladimír Clementis.[3][4] Podle prohlášení redakce prvního a druhého vydáni byl DAV štvrťroční "periodická revue, která sdružuje průkopníků socialistických idejí mladé generace na Slovensku, kteří jsou činní v oblasti myšlenkové a umělecké."[5] Ladislav Novomeský popsal etymologii názvu následovně:

DAV
Časopis DAV, 1924 (obálka Mikuláš Galanda)
Časopis DAV, 1924 (obálka Mikuláš Galanda)
Druh revue
Formát A3
Majitel samofinancováni [1]
Založení 1924
Vlastnictví kolektivní, vydavatel E. Urx, Praha-Bubeneč, čp. 465, VII-25; Tlač Ad. Novotného, Praha-Žižkov, Břetislavova 31
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Davisté, politická a literární skupina
Davisté: Vladimír Clementis, Laco Novomeský, Jozef Rybák, Daniel Okáli, Karol Svetlík ml.
„Zmĺknite rty plné obžaloby staletí. Bedári z chalúp podkroví podzemných dier vystavte z tiel slabých more ohromného Davu! [2]
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

„Už len názov bol protestom. Protestom proti obmedzujúcej povýšenosti inteligencie vôbec a slovenskej osobitne, proti pohŕdavému zaznávaniu, a akým pristupoval povojnový inteligent k davu, zástupu, kolektívu, ľudu; proti postoju, ktorým sa inteligent vyvyšoval nad ľudovú a robotnícku masu. DAV už svojím názvom manifestoval svoju príslušnosť k nej. Všetky ostatné výklady boli len náhodné...[6]

Zakladateli DAVu[7] byli Ján Poničan,[8] Vladimír Clementis,[9] Daniel Okáli, Jozef Tomášik-Dumín, Ľudovít Obtulovič, Andrej Kojnok, filosofové Andrej Sirácky[10][11], Alex Križka[12], chemik a filosof Mikuláš Furdík. Později se přidali Peter Jilemnický, Laco Novomeský, Jarko Elen,[13] Eugen Klinger, Karol Svetlík ml., Jozef Zindr, Ladislav Szántó, Ján Bohúň a Gustáv Husák. V DAV-e publikovali i čeští spisovatelé jako Marie Majerová, Zdeněk Nejedlý, Július Fučík, Ivan Olbracht, Ivan Sekanina a k zahraničním spolupracovníkům patřil Ilja Ehrenburg.

Redakci a administraci prvních vydání zastřešovali Eduard Urx a odpovědným redaktorem byl Ľudovít Obtulovič.[5] Design DAVu tvořili významní slovenští výtvarníci Fulla a Galanda. Revue byla také jako zprostředkovatelem knih socialistických spisovatelů (Ján Rob Poničan: Som a Dva svety; Wolkerov večer, Sborník proletárskych básní[5], Laco Novomeský: Nedeľa) a dalších časopisů[14] a nakladatelství.[15] Po roce 1929 se přesunulo těžiště tvorby z oblasti literatury a umění do oblasti politické, sociální, ekonomické a ideologické problematiky.

Orientovali inteligenci ve světonázorových otázkách k učení Karla Marxe, Bedřicha Engelse a V. I. Lenina; přispívaly k poznávání sovětské a avantgardní kultury (propagovali také slovenský nadrealismus). Davisté se (většinou) angažovali v Komunistické straně Československa, v jejímž rámci představovali skupinu, která měla větší pochopení pro slovenskou svébytnost. Redakce prohlásila:

„Chceme poukazovat na nespravedlnost dnešního společenského řádu. Chceme kritickým rozborem všech jeho jevů, které pozbyli už dávno životní oprávněnosti, přispět k jeho konečnému vyvrácení. Chceme alespoň tímto způsobem dokumentovat svou solidaritu s pracujícími a splatit alespoň částečku dluhu staletí."[16]

Davisté se původně hlásili k internacionalismu, leninismu, pacifismu, podporovali vědu a v prvním období avantgardní umění. Vzor nalézali v tehdejším sovětském Rusku. V pozdější době se rozdělili DAV na dva proudy – avantgardních autorů a socialistických realistů.

Digitalizaci revue DAV občanské sdružení a spolek DAV DVA.[17]

Historie a teoretické základy DAVuEditovat

 
Časopis DAV
 
Ladislav Novomeský, Nedele, knihovna DAVu, grafika Mikuláš Galanda
 
Ukázky z DAVu
 
Ukázky z DAVu
 
Obálky DAVu

Náznaky propojení davistů nacházíme již v roce 1921 v časopise Svojeť, který vedl Gejza Vámoš.[3] V tomto období vznikaly první sociální periodika (Hlas lidu, Dělník, Kovodělník, Spartakus, Proletárka a Dělnické noviny).[6] V roce 1922 založili Daniel Okáli, Vladimír Clementis a Ján Poničan Voľné združenie študentov-socialistov zo Slovenska[18][19] Během ledna 1924 začínají spolupracovat prostřednictvím tehdejšího redaktora komunistické tisku Klementa Gottwalda, básníci, umělci a socialističtí intelektuálové s komunistickým hnutím, které publikuje noviny Pravda chudoby, kde v roce 1924 získali budoucí davisté samostatnou rubriku "Proletářská neděle". Podle Štefana Druga směřovaly ke vzniku Davu periodika Mladé Slovensko, Prúdy, Slovenské pohledy, Pravda chudoby (rubrika Proletářská neděle), později i Pravda.[20]

 
Ladislav Novomeský a budova DAVu v Senici

První číslo DAVu vyšlo v listopadu 1924 s obálkou Mikuláše Galandu. Šlo o čtvrtletník profilovaný jako umělecká a politická revue.[21][22] K pražské skupině přibyla bratislavská: Karol Světlík ml., učitelé Peter Jilemnický, Jarko Elen a Jozef Zindr, Mikuláš Furdík, Fraňo Král, Ladislav Szántó, Edo Urx, později Eugen Klinger, Jozef Rybák a Jan Bohuňov.[4]

Davisté ve své první etapě radikálně odmítali tradici, kterou pokládali v kulturním vývoji za vysloveně škodlivou. Kritizovali pasivitu sociální demokracie během 1. světové války a II. internacionálu. Programově se davisté se hlásil k III. Komunistické internacionále.

Davisté jako první pomohli na kulturním legitimovat směr tzv. nadrealistů, když podpořily obranou proti útokům na spisovatele Rudolfa Fabryho. Měli vlivné slovo iv Klubu mladých, který vstoupil do Umělecké besedy Slovenska, ta spolu s davistami organizovala večírky, kde se četla poezie Lukáče, Smreka, Novomeského, Okáliho a Poničana. Organizovali také přednášky o Freudovi a moderním divadle.[6]

Clementis pozval také na Slovensko významného novelistu Ilji Erenburga, jehož doprovázel Laco Novomeský.[4]

DAV č. 3 vychází v únoru 1926 už jako měsíčník. Oproti prvním dvěma číslům se podstatně zmenšil rozsah (snížení ze 64 na 20 stran), bylo evidentní, že jde o literárně-umělecký časopis. Davisté se podařilo vydat ještě dubnové dvojčíslí 2. – 3/1926, ale tehdy nikdo netušil, že prozatím půjde o poslední číslo tohoto časopisu. Uvedený stav byl pro davisté nepochybně drastickým zklamáním, protože byli na jistý čas umlčeny. Davisté se realizovaly iv jiných levicových periodikách, o čemž svědčila i skutečnost, že Novomeský a Urx redigovali deník Pravda, přičemž Novomeský se později stává vedoucím redaktorem Pravdy. Přičinili se o založení "Společnosti pro hospodářské a kulturní styky s Ruskem.[23]

Koncem ledna 1927 vyšla Novomeského Neděle s ilustracemi Mikuláša Galandu, jako první svazek Knihovny Davu.[4]

Časopis DAV začal znovu vycházet od ledna 1931, tvorba byla v tomto období silně ovlivněna symptomy celosvětové hospodářské krize.[7]

DAVisté aktivne reflektovali tragické události v Košútech (květen 1931), kde došlo v rámci stávky dělníků ke střelbě a smrti protestujících. DAV věnoval události celé červnové číslo a Manifest slovenských spisovateľov (podpísali ho táke E. B. Lukáč, J. G. Tajovský, M. Urban, J. Smrek a G. Vámoš). Clementis psal listy svetovým osobnostem (Romain Rolland, Maxim Gorký).[3]

Podporují nově vzniklý Sovětský svaz a publikovali i reportáže z komuny Interhelpo. Postavili se proti zákazu promítání filmů Matka a Křižník Potěmkin. Davisté české veřejnosti zprostředkovaly překlady zahraniční literatury a recenze na tvorbu autorů jako H. Barbusse, T. Mann, G. B. Shaw, F. Nansen, J. London, U. Sinclair a dalších.[3]

DAVisté psali také o konfliktech v Polomke nebo o usmrcení pracovníka na stavbě železnice Červená Skala – Margecany.[7] V roce 1932 se také podíleli na Sjezdu mladé slovenské generace konaném v Piešťanech.[24]

V posledních ročnících mladší generace publikoval psali pro DAV Gustáv Husák, Alexander Matuška, Michal Chorváth, Jozef Rybák a Andrej Bagar.[6] [25]

V roce 1936 spolupořádájí Trenčansko-teplický kongres.[3] Časopis DAV zanikl v roce 1937 a po válce už nebyl obnoven. Do emigrace musel odejít Clementis, Jilemnického vyhnali do Čech, Urx působil v Praze jako vedoucí ilegálního ÚV KSČ.[26]

Otázky umění a kulturyEditovat

V otázkách umění DAV nejdříve zastával cestu proletářské literatury (Ján Poničan, Ladislav Novomeský) a v 30. letech socialistického realismu (Peter Jilemnický, Fraňo Král). Usilovali o světonázorovú a politickou jednotu. Tvorba se dělila na sociálneí-akční (Poničan, Tomášik-Dumiín, Okáli, Král) a poezii moderního lyrismu (Novomeský).

Postoje k umění a kulture:

  • Ladislav Novomeský: Umění není, nebo alespoň nemá být pouhým zobrazením skutečného, ale jeho přetvářením."[6]
  • B. Tilkovszký: Jelikož umění má sociální kořeny, a proto vznik zcela nového umění závisí od nové živné půdy, vyžaduje nové společenské zřízení, je přirozené, že k možnosti vzniku nového umění dalo dnešní Rusko podmínky v první řadě.[27]
  • Andrej Sirácky: Kultura patří do sociálně-ideové sféry člověka a proto ji třeba chápat především jako společensko-historickou realitu patřící do biosféry člověka.[28]
  • Vladimír Clementis: Kultura dozajista není jednoduchým pojmem. Znamená souhrn všeho vedení a snažení se té které epochy. Existuje ale nějaká obecná kultura, kterou bychom jednoduše mohli nazvat lidskou? Nebo alespoň obecný směr, kterým se snaží ubírat, a jsou to jen některé doby, které ji deformují, využijí na své třídní účely?.[29]

Důležité místo v tvorbě kolektivu měla umělecká kultura a problematika kultury (Urxova polemických recenze Nezvalovy Pantomíny, Poničanova esej Národ a kultura, Okáliho článek Umění a Clementisov článek Akultúrny bolševismus, články Novomeského a Siráckého). Vladimír Clementis upozorňoval na historický proces jako na něco "jedinečné, jednotné a celistvé", jak na integrál všech stran skutečnosti, všech jejích protiřečení, všech jejích tendencí (směrů vývoje).[30] Podle Dalimír Hajka davisté zdůrazňovali názor, že nové třídní chápáno umění má být výrazem kolektivního cítění a myšlení kolektivu, kterému je určeno, a že má poskytovat zdroj třídního uvědomění. Novomeský vnímal umění jako pevně začleněny do života lidí společnosti.

I poezie, podobně jako každý jiný druh umění, musí být podle Novomeského společensky funkční. Člověk má jejím prostřednictvím především hlouběji poznávat sám sebe. Kultura a umění jsou zrcadlem stupně dosažené autenticity lidské společnosti, ukazují, do jaké míry podmínky života umožňují člověku poznávat a vyjadřovat vlastní schopnosti, vlastní kvality. Stav kultury je podle Novomeského barometrem sebepoznání lidské společnosti v daném historickém okamžiku, je měřítkem stupně využití či nevyužití možnosti každého národa realizovat velkou příležitost polidšťovat svět, ve kterém žije, i v oblasti tvorby kulturních hodnot.[31]

VědaEditovat

Kritizovali buržoazní filozofii a vědu (zejména Urx věnoval pozornost kritice Masarykova učení, pozitivismu a pozitivistické-relativistického chápání myšlení, které ovlivňovalo kulturní život).[32]

Otázky vztahu dialektického materialismu a přírodních věd zpracoval Ladislav Szántó v článku Myšlenkové jádro Einsteinovy teorie. Szántó také analyzoval problematiku psychoanalýzy a marxistické teorie osobnosti člověka v článku marxistické o psychoanalýze (navazujíc na inštrumentalizmus J. Deweyho a vztahy mezi sociálním a biologickým – kolektiv, jednotlivec a společnost). Postoje k věde, ukázkové citace:

  • Dialektická metoda myšlení, která nezná absolutní, strnulé pojmy, dialektický materialismus, který vychází z jednotnosti přírody, z jednotnosti přírody a ducha ... z přesvědčení, o poznateľnosti světa, tento dialektický materialismus, toto filozofické základní marxistické pojetí jevů bylo skvěle potvrzeno teoretickou prací Einsteinovou jako správně.[33]
  • Objektivista se omezuje a uspokojuje s prokázáním nezbytnosti jednoty logického a historického, teoretického a třídního při analýze určitých společenských jevů a teorií. ... Bylo by nesmírnou chybou, kdybychom třídní povahu vědy omezovaly pouze na společenskou vědu a neviděli bychom v podstatě své totožnou třídnosť iv povaze jiných vědeckých oborů (ve fyzice, chemii), v matematice, v technologii atd.[34]

Krajně ateistické pozice později davisté dali do pozadí. Po roce 1945 Novomeský (text Kříž a hvězda) a Husák v textech usiloval o smíření křesťanství a socialismu.

Politické aktivity davistů po zániku DAVuEditovat

V roce 1937 umíra na těžkou nemoc Jozef Tomášik-Dumín. V roce 1942 byl Eduard Urx popraven nacisty a Peter Jilemnický zemřel v roce 1949 v Sovětském svazu na srdeční infarkt.

Ve 40. letech se bývalí davisté (Clementis, Novomeský, Husák) zapojily do organizace Slovenského národního povstání a organizace poválečného života (Košický vládní program).[6] Pod vlivem historických okolností se začali zajímat o národní kulturu (dějiny slovenské kultury) a Slovanství. Především Novomeský, Husák a Clementis přizpůsobili ideu socialismu na podmínky slovanské vzájemnosti, které po roce 1945 aktivně prosazovali (tato idea byla přítomna i v Košickém vládním programu). Byla to i jedna z příčin, proč byli obviněni z buržoazního nacionalismu.

V 50. letech 20. století byli bývalí davisté terčem kampaně, v níž je dogmatická část KSČ obviňovala z „takzvaného” buržoazního nacionalismu a v roce 1954 byli mnozí z nich odsouzeni v rámci procesů s buržoazními nacionalisty.

Rehabilitováni byli počátkem 60. let 20. století a mnozí z nich pokračovali v politické a veřejné kariéře.[35][36]

KontinuitaEditovat

 
Logo DAV DVA
 
Komunita DAV DVA v Trnavě
 
Noví davisté se synem Daniela Okáliho, Ivanem Okálim a poslanecom Lubošem Blahou

Na tradici DAVu navázal časopis o. z. DAV DVA. DAV DVA je slovenské občanské sdružení, nestranický levicový think-tank, zaměřený na propojení levicové politiky, kultury a občanského dění;[37] oficiálně registrován na MK SR.[38][39] Časopis vychází od konce roku  2016.[40] 

Vydavatelem je občanské sdružení DAV DVA o.z. (IČO 50504487),[41] na jejímž financování se podílí sama redakce, dopisovatelé a předplatitelé.[42]

DAV DVA publikuje také původní ročníky DAVu z 20. let, a také akce připomínající DAV.[43][44]

Skupina organizuje konference, diskuse, vydávají knihy, založili internetovou knižnici a také usilují o založení společného družstva. Hlavním cílem sdružení je podporovat nové i tradiční společenské koncepce, založené na ekonomické a sociální spravedlnosti, respektu k rovnosti občanských, sociálních, kulturních práv; asistování při budování kooperativních a samosprávných projektech, ochraně životního prostředí a kulturního dědictví.[45]

DAV DVA usiluje o institucionální zastřešení slovenské levicové a národní inteligence s cílem propojit teorii a praxi (podpora družstevnictví, řešení bytové otázky, potravinové soběstačnosti, podpora míru). Mezi členy a spolupracovníky a autori patří spisovatelé, filosofové, právníci, historici, sociologové, ekonomové a umělci, Lukáš Perný, Ctirad Musil, Tomáš Klimek, Roman Michelko, Soňa Valovičová, Slavomíra Kotradyová, Vladimír Manda, Richard Sťahel, František Škvrnda, Martin Muránsky, Ladislav Hohoš, Ľuboš Blaha, Ivan Luljak, Karol Ondriaš, Branislav Fábry, Adrián Ondrovič, Pavol Janík, Igor Melicher, David Diczhazy, Tomáš Beník, Tomáš Daněk, Juraj Janošovský, Dušan Deák, Boris Demovič, Jaroslav Košela, Marián Moravčík, Julius Forsthoffer, bývalý ministr Juraj Hraško, viceprezidentka KOZ SR Monika Uhlerová další.[46][47]

Rozhovory pro revue DAV poskytli také osobnosti české scény filosof Michael Hauser, sociolog Jan Keller, ekonomka Ilona Švihlíková, historik Michal Macháček, lékař a vědec Michael Doubek, aktivisté Andrej Bóna, Anna Mikulenková, Tomáš Vokoun, filosof Petr Kužel a politik Leo Luzar.[48]

Redakce spolupracuje s českým spolkem Ceres,[49] institutem ASA, českým KSM, Slovom, Slobodným vysielačom a také jsou členy Asociace nezávislých médií.

V srpnu 2018 vydali Oravské memorandum[50] a lednu 2019 Telegram do davosu.[51] Podpořili také petici OZ KOVO za ústavně zakotvený odchod do důchodu,[52] která byla schválena slovenskou vládou.[53]

31. května 2019 noví davisté na počest zakladatele družstevnictví Samuela Jurkoviče vysadili v spolupráci s o.z. Slavica a obcí Sobotište slovanský symbol lipu – strom Samuela Jurkoviče.[54]

Komunita založila družstevní knihovnu s názvem Knižnica 2: „Knižnica 2 bude místo, kde se archivují knihy před rokem 89 a také prostor, kde se budou digitalizovat a zpřístupňovat veřejnosti.."[55]

29. srpna 2019 se noví davisté, Mladí sociální demokraté, členové SMER-SD a KSS, zúčastnili oficiálních oslav 75. výročí Slovenského národního povstání.[56]

V listopadu vychází ročenka Davu distribuována také do knihkupectví a internetových obchodů.Nabízí spektrum názorů česko-slovenský společenských vědců, publicistů, aktivistů, umělců a politiků (Jan Keller, Michael Hauser, Ladislav Hohoš, František Škvrnda, Vladimír Manda, Branislav Fábry, Richard Sťahel, Martin Muranský, Ilona Švihlíková, Ľuboš Blaha, Adrian Ondrovič, Josef Skála, Karol Ondriaš, Monika Uhlerová, Roman Michelko, Juraj Hraško, Pavol Janík, Tomáš Klimek, Lukáš Perný a další) na téma Co dělat pro zlepšení postavení pracujících lidí.[57]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. DAV, 1924, s. 64
  2. DAV, 1924
  3. a b c d e PERNÝ, Lukáš. Encyklopedické heslo DAV a davisti. Návrh pre zaradenie témy DAV a davisti do učebných osnov. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2019-08-19]. (anglicky) 
  4. a b c d MACHALA, Drahoslav. Dofajčievam posledné fajky. noveslovo.sk [online]. 2005-09-21 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. a b c DAV, 1924, s. 2, 65; DAV 1925, s. 2
  6. a b c d e f PERNÝ, Lukáš. Kultúrna revolúcia Laca Novomeského: Ladislav Novomeský o kultúre, umení a politike.. [s.l.]: Spoločnosť Ladislava Novomeského 140 s. Dostupné online. ISBN 9788097255800. (slovensky) Google-Books-ID: BNMmDgAAQBAJ. 
  7. a b c KOŠELA, Jaroslav. DAV a DAVISTI. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-04-01 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. PONIČAN, Ján. Výber básní z DAVu. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-08-04 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  9. CLEMENTIS, Vladimír. K národnostnej otázke. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-08-04 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  10. SIRÁCKY, Andrej. O takzvanom rozpore indivídua a spoločnosti. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-08-03 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  11. O takzvanom "rozpore" indivídua a spoločnosti. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-05-03 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  12. Nadčasová kritika od DAVistu Alexa Križku: BOJ ZA SLOBODU TLAČE. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-08-04 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  13. SAZAMA, Sonka Valovič. Jarko Elen: Balada každodená. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-06-09 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  14. Host, Pásmo, Avantgarda, Nová Svoboda, Rozmach, Reflektor, Prúdy, Slovenské pohľady, Ilustrátor, Rozpravy, Aventina; DAV 1926, s. 2
  15. Knihy Slovenského tlačového výboru KSČ, Nakladatelství Nové Rusko, Nakladatelství Václava Petra, Nakladatelství Odeon, Nakladatelství Aventinium, Nakladatelství Čin; (DAV 1926, s. 2)
  16. DAV, zima 1924: Výber básní a myšlienok. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-08-10 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  17. Archívy Archív DAV. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  18. DRUG, Š.: Dav a davisti
  19. Literárny kritik a publicista Daniel Okáli zomrel pred 25 rokmi [online]. TASR [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  20. Drug, 1976, s. 107-224
  21. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 398. (česky) 
  22. DAV, 1924, s. 2, 65; DAV 1925, s. 2
  23. KOŠELA, Jaroslav. DAV a DAVISTI. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-04-01 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  24. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 136. (česky) 
  25. KOŠELA, Jaroslav. DAV a DAVISTI. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-04-01 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  26. KOŠELA, Jaroslav. DAV a DAVISTI. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-04-01 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  27. TILKOVSZKÝ,B. Svetová kríza umenia. DAV, 1925
  28. SIRÁCKY,A. O proletárskom umení. DAV, 1924
  29. CLEMENTIS, L. Akultúrny boľševizmus. DAV, 1925, jar. s. 45
  30. CLEMENTIS, V. Za bojujúci marxizmus-leninizmus. DAV, 1935. č.1, s 3.
  31. HAJKO, Dalimír. Začiatky marxistickej filozofie na Slovensku. Bratislava: Pravda, 1987. s. 198
  32. HAJKO, Dalimír. Otázky kultúry In: Začiatky marxistickej filozofie na Slovensku. Bratislava: Pravda, 1987. s. 195-205
  33. LENZ, J. Teória relativity a dialektický materializmus. DAV, 1929. č.4-5
  34. SZANTÓ, L. Veda v službách buržoázie a proletariátu. DAV. 1932. č. 9-10
  35. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 134, 411. (česky) 
  36. Literárny kritik a publicista Daniel Okáli zomrel pred 25 rokmi [online]. TASR [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  37. Pozvánka na oficiálnu prezentáciu DAV DVA | noveslovo.sk. www.noveslovo.sk [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné online. 
  38. Zoznam periodickej tlače - Detail - MK SR Zoznam periodickej tlače. old.culture.gov.sk [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-12. (slovensky) 
  39. Zoznam periodickej tlače - Detail - MK SR Zoznam periodickej tlače. old.culture.gov.sk [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-12. (slovensky) 
  40. SPRÁVA, TLAČOVÁ. Vyšlo nulté číslo kultúrno-politického magazínu DAV DVA | noveslovo.sk. www.noveslovo.sk [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné online. 
  41. INFO@FINSTAT.SK. DAV DVA, O.Z. - hospodárenie organizácie a finančné údaje v databáze FinStat. finstat.sk [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné online. 
  42. Finančná zbierka na prvé číslo magazínu DAV DVA. www.humanisti.sk [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné online. 
  43. DAV DVA. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. [cit. 2019-05-29]. Dostupné online. (slovensky) 
  44. REDAKCIA. Reportáž: V sobotu se konala konference a diskuse o historickém odkazu DAVu. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2018-07-03 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  45. DAV DVA - DAV DVA - kultúrno-politický magazín. DAV DVA - kultúrno-politický magazín. Dostupné online [cit. 2018-07-31]. (slovensky) 
  46. e-Knižnica súčasných autorov DAV DVA a prehľad komunity DAV DVA - DAV DVA - kultúrno-politický magazín. DAV DVA - kultúrno-politický magazín. Dostupné online [cit. 2018-07-31]. (slovensky) 
  47. DAV DVA. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. [cit. 2019-05-29]. Dostupné online. (slovensky) 
  48. Archívy Rozhovory. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  49. Cerealie – konference o globálních problémech a lokálních řešeních jejich dopadů - DAV DVA - kultúrno-politický magazín. DAV DVA - kultúrno-politický magazín. 2018-04-13. Dostupné online [cit. 2018-07-31]. (slovensky) 
  50. DAV DVA - Oravské memorandum z 25. augusta 2018. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2018-09-04 [cit. 2019-06-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  51. KOREŠPONDENCIE, Z. Telegram komunity DAV DVA z Trenčína do DAVOSU (Letter from DAV DVA conference to DAVOS). DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-01-29 [cit. 2019-06-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  52. DICZHÁZY, Dávid. Výzva na popdoru petície skôr do dôchodku. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2018-11-07 [cit. 2019-06-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  53. REDAKCIA. DAV DVA spolu s odbormi prispel k boju za sociálne práva: NRSR schválila ústavné zastropovanie odchodu veku do dôchodku!. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-03-29 [cit. 2019-06-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  54. EVOLUTION, Heureka. Iba hlupáci vyhadzujú vzácny poklad na smetisko alebo Samuel Jurkovič a "Spoločné hospodárenie Slovanov" v Sobotišti. Hlavné správy [online]. 2019-06-02 [cit. 2019-06-02]. Dostupné online. (slovensky) 
  55. VÝZVA: Podporte jedinečný projekt - priestor na archiváciu a digitalizáciu starších kníh. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-07-22 [cit. 2019-09-04]. Dostupné online. (slovensky) 
  56. Soňa Valovičová: HRDO NASLEDUJEME ODKAZ SLOVENSKÉHO NÁRODNÉHO POVSTANIA!. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-08-31 [cit. 2019-09-04]. Dostupné online. (slovensky) 
  57. Paperback: DAV DVA ročenka 2020 (Kolektív autorov) | bux.sk. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (slovensky) 

LiteraturaEditovat

  • DRUG, Š.: DAV a davisti. Československá spoločnosť pre šírenie politických a vedeckých poznatkov. Bratislava. Vydavateľstvo Obzor, 1965.
  • DRUG, Š.: Červená sedmička nastupuje. Bratislava: Smena. 1984
  • DRUG, Š.: Listy o dave. Bratislava: Tatran, 1975
  • DRUG, Š.: Od robotníckej poézie k DAVu. Bratislava: Slovenský spisovateľ. 1976
  • PLEVZA, V.: Davisti v Revolučnom hnutí, Bratislava: Vydavatel'stvo politickej literatury, 1965
  • ROZNER, J.: Davisté a jejich doba. Praha: Československý spisovatel, 1966
  • ŠMATLÁK, S.: Laco Novomeský, 1984
  • KLUNGER, E.: Zrod, vývin a zástoj Davu. IN: DAV. Štúdie a spomienky
  • HAJKO, D.: Začiatky marxistickej filozofie na Slovensku. Bratislava: Pravda, 1987
  • PEKNÍK, M.: Laco Novomeský: kultúrny politik, politik v kultúre, UPV SAV, 2006
  • PERNÝ, L.: Kultúrna revolúcia Laca Novomeského: Ladislav Novomeský o kultúre, umení a politike.. [s.l.]: Spoločnosť Ladislava Novomeského 140 s.
  • KERECMAN, P.: Advokáti Davisti – Vladimír Clementis, Ján Poničan, Daniel Okáli. Bratislava: Slovenská advokátska komora, 2017

Externí odkazyEditovat