Marie Majerová

Marie Majerová, vlastním jménem Marie Bartošová, (1. února 1882 Úvaly – 16. ledna 1967 Praha) byla česká prozaička, komunistická novinářka, překladatelka a národní umělkyně (1947).

Marie Majerová
Rodné jméno	Marie Bartošová
Narození	1. února 1882 Úvaly Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	16. ledna 1967 (ve věku 84 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Pseudonym	Rudolf Novotný
Povolání	spisovatelka, novinářka, autorka sci-fi a překladatelka
Významná díla	Robinsonka Siréna
Ocenění	Státní cena za literaturu a překladatelské dílo 1922 a 1932 národní umělec 1947 čestné občanství města Kladna 1947 Řád práce 1954 Státní cena Klementa Gottwalda 1955 Řád republiky 1957 Řád Klementa Gottwalda 1962
Politická příslušnost	Komunistická strana Československa Česká strana sociálně demokratická
Manžel(ka)	Josef Stivín (1904–1920) Slavoboj Tusar (1922–1931)
Příbuzní	Vlastimil Tusar švagr
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Její rodiče byli František Bartoš, řezník v Úvalech a Barbora Bartošová-Jarošová. Narodila se v domě čp. 18 (tehdy ještě městys, nyní náměstí Arnošta z Pardubic, předtím náměstí Marie Majerové) a mládí prožila na Kladně v domě čp. 207 (nyní ulice M. Majerové), kde také absolvovala měšťanku. Pak působila jako služebná v Budapešti, krátkou dobu také jako písařka v Praze. Roku 1901 vystoupila z církve katolické. V letech 1904 až 1906 žila ve Vídni a tam se zapojila do dělnického hnutí. Krátce žila v Paříži, pak se vrátila do Prahy.

Její mládí ovlivnilo nejen celou její další tvorbu, ale i politické názory. Nejdříve byla levicovou anarchistkou, od roku 1908 byla členkou sociální demokracie a později (1921) vstoupila do tehdy vznikající KSČ. V reakci na V. sjezd KSČ vydala společně s dalšími komunistickými intelektuály a umělci zásadní kritický leták, tzv. Projev nebo Manifest sedmi, který vyzýval k odstranění nového vedení strany, které podle názoru podepsaných ohrožovalo masový charakter a akceschopnost KSČ. Signatáři byli poté ze strany vyloučeni. Po druhé světové válce se do strany vrátila.

Pokoušela se získat vzdělání, to se jí podařilo ve skupině, která se soustředila kolem S. K. Neumanna.

Pracovala jako redaktorka Rudého práva, kde psala pro děti. Působila i v Ženském listu, což byl komunistický tisk pro ženy, Právu lidu, Dělnických listech a týdeníku Čin. Překládala z francouzštiny, němčiny a ruštiny, scenáristicky spolupracovala s filmem a rozhlasem. Řádnou členkou České akademie věd a umění se stala 5. března 1940. Byla nositelkou Řádu práce (1954), Řádu republiky (1957), Řádu Klementa Gottwalda (1962), v roce 1955 obdržela Státní cenu Klementa Gottwalda.

Angažovala se i v politice a svoji pozici zneužívala k selekci pouze určitých autorů.^[zdroj?]

Rodné Úvaly

Podporovala výstavbu kulturního domu v rodných Úvalech, který nesl její jméno a kam také věnovala značné finanční obnosy, 890 000 Kčs ve staré měně, v roce 1954 na dostavbu 50 000 Kčs, 15 000 Kčs loutkové scéně a 5 000 Kčs na její vybavení. Vznikl přestavbou staršího hostince po odpracování více než 10 000 brigádnických hodin. V sále s točnou hrával divadelní soubor J. K. Tyla, bylo tam kino, probíhaly svatební obřady a zábavy. V roce 1994 byl dům navrácen původním majitelům, kulturní středisko zaniklo a je zde tržnice. Bylo po ní také pojmenováno náměstí Marie Majerové, které bylo později přejmenováno na náměstí Arnošta z Pardubic (o jehož místě narození se vedou spory). Rodný dům Marie Majerové (s pamětní deskou) byl památkově chráněný v období 3. května 1958 – 28. dubna 1997 a poté ze seznamu vymazaný (obdobně jako např. rodný dům Petra Bezruče) s tím, že byl zapsán za kulturní památku z politických důvodů, architektonicky se jednalo o běžný venkovský rodinný dům z 19. století. V roce 2017 měl být dům v majetku města zbourán a na jeho místě měla vyrůst nová městská knihovna a společenské centrum. Dům v kladenských Kročehlavech s pamětní deskou, kde prožila mládí, byl podle fotografií v roce 2019 zrekonstruovaný a stejně tak celá ulice M. Majerové.

Památka

pamětní deska Marie Majerové v kladenských Kročehlavech

Pamětní deska v Úvalech na domě čp. 18 na náměstí Arnošta z Pardubic s textem „V TOMTO DOMĚ SE ROKU 1882 NARODILA NÁRODNÍ UMĚLKYNĚ – SPISOVATELKA (symbol kladiva) MARIE MAJEROVÁ“.
Pamětní deska v Kladně na domě čp. 207 M. Majerové v Kročehlavech od sochaře a malíře Ladislava Nováka s textem „V TOMTO DOMĚ PROŽÍVALA SVÉ DĚTSTVÍ A POZNÁVALA SVĚT HORNÍKŮ A HUTNÍKŮ NÁRODNÍ UMĚLKYNĚ MARIE MAJEROVÁ AUTORKA SIRÉNY A HAVÍŘSKÉ BALADY * 1. 2. 1882 † 16. 1. 1967“
Kulturní dům Marie Majerové v Úvalech vznikl přestavbou v roce 1954, zrušený byl v roce 1994.
Obchodní dům „Siréna“ na Kladně – Rozdělov
Ulice: Marie Majerové v Bílině, Brně, Českém Brodě, Frýdku-Místku, Havířově, Hlučíně, Chlumčanech, Jáchymově, Jirkově, Kladně (Švermově), Kralovicích, Kralupech nad Vltavou, Křelově-Břuchotíně, Ledči nad Sázavou, Litoměřicích, Mostě, Ostravě, Pardubicích, Prostějově, Sokolově, Stochově, Svitavách, Teplicích, Trutnově, Týnci nad Labem, Vyškově; M. Majerové v Děčíně, Hradci Králové, Kladně (Kročehlavech), Lanškrouně, Mikulově, Milevsku, Třebíči; bývalé náměstí Marie Majerové v Úvalech.

Citát

„	Marie Majerová měla nepochybně ráda titul redaktorky. Neoznačoval jen její celoživotní povolání, označoval trvalou příslušnost k stavu, kterého si sama vážila a v němž viděla rovnocenného partnera spisovatelské profese v oblasti slovesné tvorby. Potřebovala vůni tiskařské černi jako potřebovala atmosféru redakčního života. Když byla za okupace umlčena a odtržena od styku s denním tiskem, chodívala aspoň za Josefem Horou do redakce Českého slova, aby nadechla ovzduší tiskárny i novin.	“
— Josef Träger

Dílo

Její dílo má jedno společné téma, a to špatné životní postavení žen a dívek. Toto téma se projevuje na mnoha úrovních (psychologické, etické, milostné …). Děj je spojen s maloměšťáckou společností, občasně s buržoazií a třídním bojem. Autorčino pojetí žen je ve stylu „být ženou = trpět“. Na počátku své tvorby psala především povídky, později i romány.

• Povídky z pekla (1907)
• Plané milování (1911)
• Mučenky (1921) – v roce 1922 byla tato povídka poctěna Státní cenou
• Panenství (1907) – román
• Nepřítel v domě (1909)
• Dcery země (1913)
• Červené kvítí (1912)
• Náměstí republiky (1914) – román svědčí o autorčině rozchodu s anarchismem, odehrává se v Paříži (nemá nic společného s pražským Nám. Republiky, které se v dané době jmenovalo Josefské)
• Přehrada (1932) – jedno z vrcholných děl poválečné avantgardy, utopistický román zachycuje během 24 hodin budoucí socialistickou revoluci v Praze. Má velmi zajímavou kompozici – je složen z řady střípků, které dohromady podávají živý obraz revoluční Prahy. V roce 1932 byl tento román poctěn Státní cenou.
• Nejkrásnější svět (1923)
• Sedm hrobů (knižně 1956)
• Parta na křižovatce (1933) – povídka je předchůdce Sirény
• Siréna (1935) – zřejmě nejvýznamnější autorčino dílo, generační román kladenské dělnické rodiny Hudců. Zobrazuje zde jejich sociální a názorový vývoj. Pravděpodobně je to skutečně syntéza kladenského proletariátu té doby (zachycuje stávky atd.).
• Havířská balada (1938) – navazuje na Sirénu
• Divoký západ (1945)
• Dívky tepané ze stříbra (1964)
• Hledání domova (1931) – lyrika, vyznání lásky k české přírodě

Reportáže

• Africké vteřiny (1933) – život obyvatel Tuniska, Alžírska a Maroka (Maghrebu) „pod jhem francouzských kolonizátorů“
• Vítězný pochod (1953) – dojmy a okouzlení z návštěv SSSR od roku 1924
• Zpívající Čína (1954) – v roce 1955 poctěno Státní cenou.
• Ševcovská polka a jiné radosti (1961) – soubor výrazně socialistických reportážních črt

Pro děti

Knihy pro děti jsou stejného rázu jako díla pro dospělé, nechybí zde ani propagační myšlenky, ani těžké postavení ženy.

• Robinsonka (1940) – Blaženka, mladá dívka, se kvůli smrti své matky musí stát narychlo samostatnou (dospělou). Je to snílek s obrovskou fantazií, je citlivá a uzavřená. Její tatínek pan Bor pracuje jako taxikář a i když se pro ni snaží udělat všechno, není moc často doma, a tak se Blaženka cítí osamoceně. Maminka umírá po porodu bratříčka, otec se však o něj nemůže starat, a tak ho musejí dát do ústavu. Blaženka musí převzít domácí práce, se kterými jí ale pomáhá sousedka Tonička (jako Pátek z Robinsona). Na Vánoce se Blaženka snaží o pěkný večer, ale nic se jí nedaří, všechno se na ni svalí a udělá se jí špatně. Dostala ale vysněné kolo, a tak mohla jezdit s kamarádem Duchoněm z tábora, který ji předtím učil jezdit. Tonička si chce nakonec vzít otce, vzít bratříčka zpět domů, a Blaženka se zamiluje do Duchoně
• Bruno, čili dobrodružství německého hocha na české vesnici (1930)
• Zázračná hodinka (1932) – soubor pohádek
• Rudá vlčata (1925) – M. Majerová upravila dle knihy P. Bljachina
• Veselá kniha zvířátek (1933) – výbor z anglických pohádkářů
• Nespokojený králíček (1946)
• Zlatý pramen: sto let české pohádky. Praha: A. Svěcený, [1918]. 236 s.
• Čarovný svět, Starodávné pohádky různých národů. Ilustrace: Václav Hübschmann, grafická úprava V. H. Brunner. Praha: Antonín Svěcený, 1913, druhé vydání: Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství, Praha 1927. třetí vydání: Melantrich, 1949, Ilustrace Karel Svolinský, čtvrté vydání: SNDK, Praha 1955, páté vydání: tamtéž 1958

Překlady

• Maupassant, Gui de. Yvetta
• BALZAC, Honoré de. El Verdugo: Španělská válka 1809. [Praha]: Zář, [1909]. 15 s. Románová knihovna Záře
• MIRBEAU, Octave. Zahrada muk. Praha: Jan Otto, [1911]. 2 sv. (136 s., 148 s.). Světová knihovna; č. 242–245
• Mirbeau, Octave. Kalvarie
• Frapié, Léon. Školka
• Morrice. O podmínkách krásy
• Raabe, Wilhelm. U divokého muže
• Dehlevi Chosru Háfti Nizámí: Příběh Behráma Gura a Růžového líčka. Dle francouzského překladu A. Locoina de Villemorin a Dra. Mirza Chatil-Chana, Ilustrace: Josef Rejsek, grafická úprava: Miloš Klicman, KDA, sv. 121. Praha: Kamilla Neumannová, 1915
• GAUTIER, Théophile. Kapitán Frakas. Praha: Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství, 1915. 436 s.
• RICHEPIN, Jean. Vějička = [La Glu]: román. Praha: J. Otto, 1918. 243 s. Knihovna Zlaté Prahy; sv. 79
• BALZAC, Honoré de. Benátský žid = [L'israélite]. Druhé vydání. Praha: A. Svěcený, 1924. 343 s.
• FLAUBERT, Gustave. Prosté srdce. [Nové vyd.]. Praha: J. Otto, [1925]. 75 s. Světová knihovna; č. 812. a
• HUGO, Victor. Bídníci. I., Fantýna. 4. vyd. Praha: Ústřední dělnické knihkupectví, nakladatelství a antikvariát (dále jen Antonín Svěcený), 1928. 262 s., [8] l. obr. příl. Románová knihovna
• HUGO, Victor. Bídníci. II., Kozeta. 4. vyd. Praha: Antonín Svěcený, 1928. 241 s., [6] l. obr. příl. Románová knihovna
• HUGO, Victor. Bídníci. III., Marius. 4. vyd. Praha: Antonín Svěcený, 1928. 221 s., [7] l. obr. příl. Románová knihovna
• HUGO, Victor. Bídníci. IV., Selanka v ulici Plymetově a epopeje v ulici sv. Diviše. 4. vyd. Praha: Antonín Svěcený, 1928. 327 s., [12] l. obr. příl. Románová knihovna
• HUGO, Victor. Bídníci. V., Žan Valžan. 4. vyd. Praha: Antonín Svěcený, 1928. 257 s., [7] l. obr. příl. Románová knihovna
• HUGO, Victor. Ubožáci. Překlad Marie Majerová a Viktor Dyk. 2. vyd. v Albatrosu, v Klubu mladých čtenářů 1. vyd. Praha: Albatros, 1969. 2 sv. (395 s.; 299 s.). Klub mladých čtenářů

Zfilmovaná díla

• Panenství (1937) podle stejnojmenného románu, režie Otakar Vávra, hlavní role: Lída Baarová
• Siréna (1947) o sociálních bojích horníků, podle stejnojmenného románu, režie Karel Steklý, hlavní role: Marie Vášová. Film byl oceněn první cenou v roce 1947 na filmovém festivalu v Benátkách
• Výstraha (1953), režie: Miroslav Cikán, hlavní role: Jiří Dohnal, Josef Mixa
• Robinsonka (1956), režie: Jaromír Pleskot, hlavní role: Jaroslava Tvrzníková a Ladislav Pešek
• Robinsonka (1974), režie: Karel Kachyňa, hlavní role: Miroslava Šafránková a Petr Kostka
• Kde řeky mají slunce (1961), podle románu Nejkrásnější svět, režie: Václav Krška

Marie Majerová je autorkou námětů i dalších filmů.

Odkazy

Literatura

• Čeští spisovatelé 20. století. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. S. 343–348. 
• Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež – redakce Otakar Chaloupka. 1. vyd. Praha: Albatros, 1985. 480 s. S. 236–243. 
• NEJEDLÁ, Jaromíra. Marie Majerová. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1986, 270 s.
• VÍZDALOVÁ, Ivana. Novinářka Marie Majerová. 1. vyd. Praha: Novinář, 1988, 183 s.
• Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 – hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. Kapitola Marie Majerová, s. 572–585. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl : K–P. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 319. 
• OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3/I. M–O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 65–70. 
• ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 193–194. 
• ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955. Praha: Academia, 2007. Str. 261, 269, ISBN 978-80-200-1502-0.
• NÝVLTOVÁ, Dana. Femme fatale české avantgardy: Marie Majerová – česká komunistka ve víru feminismu. Praha: Akropolis, 2011. 449 s. ISBN 978-80-87481-10-3.
• FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka-Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola Marie Majerová, s. 237. 

Související články

• Česká literatura v letech 1900–1945

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Majerová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Majerová
• Heslo 'Marie Majerová' na stránce Databazeknih.cz
• Slovník české literatury po roce 1945
• Stylistické vrstvy slovníku v dílech Marie Majerové
• Marie Majerová v databázi Archivu Národního divadla
• Marie Majerová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Marie Majerová ve Filmové databázi
• Marie Majerová na Kinoboxu.cz
• Marie Majerová v Internet Movie Database (anglicky)

Autoritní data: AUT: jk01073121 | GND: 119016958 | ISNI: 0000 0003 6854 156X | LCCN: n83215736 | VIAF: 52272 | WorldcatID: lccn-n83215736

Portály: Česko | Kladno | Lidé | Literatura