Alexander Matuška
Alexander Matuška (26. února 1910 Vlkanová – 1. dubna 1975 Bratislava[1]) byl slovenský a československý literární vědec, literární kritik a bezpartijní politik, poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na přelomu 60. a 70. let.
| PhDr. Alexander Matuška, DrSc. | |
|---|---|
 Busta Alexandera Matušky | |
| poslanec Slovenské národní rady | |
| Ve funkci: ??? – 1971 | |
| poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
| Ve funkci: 1969 – 1971 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | bezpartijní |
| Narození | 26. února 1910 Vlkanová  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. dubna 1975 (ve věku 65 let) Bratislava  Československo |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Profese | politik, spisovatel, literární kritik, literární historik a kritik |
| Ocenění | národní umělec (1969) |
| Commons | Alexander Matuška |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatJeho otec byl hospodářským úředníkem na statku v rodné obci. Ve věku 10 let přesídlil s rodiči do Banské Bystrice. Maturoval na tamním gymnáziu Andreje Sládkoviče a v letech 1928-1935 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval klasickou filologii, filozofii, francouzštinu a „československý“ jazyk. Během studií ho ovlivnil František Xaver Šalda a jeho kritický styl. Angažoval se ve studentském spolku Detvan a založil generační skuponu R 10. Publikoval v tisku. Působil pak jako středoškolský učitel na Slovensku. V roce 1944 se zapojil do Slovenského národního povstání (působil jako zástupce tiskového odboru povstalecké Slovenské národní rady). Po válce přesídlil do Bratislavy. V letech 1945-1947 pracoval na pověřenectví informací, v letech 1947-1948 byl redaktorem listu Národná obroda. V období let 1948-1951 působil jako lektor francouzské literatury v nakladatelství Pravda, v letech 1951-1952 pracoval na pověřenectví školství a v letech 1955-1958 byl šéfredaktorem Slovenských pohľadov. Do své smrti působil jako vědecký pracovník Ústavu slovenské literatury při Slovenské akademii věd.[2]
Šlo zakladatele a tvůrce moderní slovenské esejistiky. V esejistických studiích společenského, estetického a literárního zaměření (Profily, Nové profily, Vavríny nevädnúce) kladl vysoká umělecká kritéria na domácí i zahraniční tvorbu. Psal eseje např. o A. Sládkovičovi, J. Kráľovi, Jánu Bottovi či Pavlu Országu Hviezdoslavovi. V kritikách vyjadřoval porozumění jak pro moderní literární proudy (Vítězslav Nezval, Laco Novomeský) tak i pro klasickou literární tvorbu (Štúrovci). Vytvořil rovněž monografii o Karlu Čapkovi Človek proti skaze, o R. Jašíkovi a J. C. Hronském. V roce 1969 obdržel titul národní umělec.
V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém převládaly výrazně kritické referáty ohledně kulturní a politické situace v Československu. Matuška ale spolu s některými dalšími umělci podepsal prohlášení, ve kterém vyzval, aby se na sjezdu neřešily politické záležitosti.[3]
Po provedení federalizace Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění jako bezpartijní poslanec. Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada. Ve FS setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1971.[4] Do roku 1971 rovněž zasedal v Slovenské národní radě.
Cena
editovatSpolek slovenských spisovatelů každoročně uděluje Cenu Alexandra Matušky za esejistiku a literární vědu.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Alexander Matuška [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-01]. Dostupné online.
- ↑ Matuška, Alexander (1910) [online]. litcentrum.sk [cit. 2012-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-16. (slovensky)
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 458.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-01]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander Matuška na Wikimedia Commons - Alexander Matuška v parlamentu
