Wikipedie

Janko Kráľ

slovenský básník

Janko Kráľ (24. dubna 1822 Liptovský Sv. Mikuláš, Uhersko – 23. května 1876 Zlaté Moravce) byl slovenský národní buditel a jeden z nejvýznamnějších a nejradikálnějších básníků štúrovské generace.[1]

Janko Kráľ
Narození24. dubna 1822
Liptovský Mikuláš
Úmrtí23. května 1876 (ve věku 54 let)
Zlaté Moravce
Příčina úmrtískvrnitý tyfus
Místo pohřbeníZlaté Moravce
Povoláníbásník, spisovatel a politik
Alma materGymnázium Janka Francisciho-Rimavského
Žánrpoezie
Významná dílaVýlomky z Jánošíka
Zakliata panna vo Váhu a divný Janko
Dráma sveta
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska básníka na jeho rodném domě v Liptovském Mikuláši
Socha básníka v Liptovském Mikuláši
Pamětní deska věnovaná památce Janka Krále ve Zlatých Moravcích
Pravdepodobné místo pochování Janka Kráľa ve Zlatých Moravcích
Symbolocký hrob básníka v Martině
Socha Janka Kráľa v bratislavské Petržalce

Životopis editovat

Pocházel z rodiny řezníka a krčmáře. Vzdělání získával v Liptovském Svätém Mikuláši, v letech 1835–1837 na gymnáziu v Gemeru, v letech 1837–1841 na lyceu v Levoči, v letech 1841–1842 studoval na lyceu v Kežmarku a od roku 1842 studoval na lyceu v Prešpurku, kde se aktivně zapojoval do činnosti Ústavu reči a literatúry československej. V roce 1844 na protest proti odvolání Ľudovíta Štúra odešel z Prešpurku a ve studiu už dále nepokračoval. Nastoupil jako praktikant do advokátní kanceláře v Pešti, později hodně cestoval jak po Slovensku, tak i po Dolní zemi (dnešní Maďarsko).[1][2]

V roce 1848 podněcoval slovenský lid, aby povstal, za což byl uvězněn v Šahách a Pešti až do ledna následujícího roku. Po propuštění znovu organizoval dobrovolnické oddíly a byl opět vězněn, po propuštění odjel do moravského Hulína k příteli Bedřichu Rozehnalovi[3] a v listopadu roku 1849 se stal kapitánem dobrovolnického sboru. Po propuštění ještě v témže roce pracoval jako vládní komisař, v roce 1854 byl přeložen do Čadce, v roce 1858 se přestěhoval do Martina, od roku 1860 byl pomocným úředníkem v Kláštoru pod Znievom a od roku 1862 přísedícím u soudu ve Zlatých Moravcích. V roce 1867 ho propustili ze státních služeb, a tak si dělal státní zkoušku a působil v Zlatých Moravcích jako přísežný pravotár a písař v advokátních kancelářích.

Zemřel na skvrnitý tyfus (nejsou však vyloučeny ani jiné příčiny).[4] Pochovaný byl ve Zlatých Moravcích (poloha hrobu není přesně známa) a na slovenském Národním hřbitově v Martině má čestný hrob.[5]

Jeho přesná podoba není známa, ale dochovaly se víceré populární podobizny. Jedna z nich byla použita při modelování sochy Janka Kráľa, umístěné ve stejnojmenném parku v bratislavské Petržalce.[5]

Tvorba editovat

První verše začal psát už v době studií na bratislavském lyceu. Zpočátku psal v češtině, později začal používat spisovnou slovenštinu a byl jedním z prvních básníků, kteří používali Štúrovu slovenštinu. Svoje básnická díla zveřejňoval v almanachu Nitra, v pozdějším období také v časopisech Orol tatranský, Sokol, zřídkavě i v časopisech Černokňažník, Tábor, Concordia, Priateľ školy a literatúry a jiných. Začal psát epické básně s historickou tematikou, postupně však začal navazovat na slovenskou lidovou slovesnost. Do povědomí veřejnosti vstoupil jako autor balad a písní, nicméně jeho tvorba byla o mnoho širší.[1]

Svojí tvorbou se řadí mezi básníky z období romantismu a stal se klíčovou postavou ve vývoji dobové poezie. Jeho básně ovlivnily tvorbu slovenských nadrealistů, ale i takových autorů, jako byl Laco Novomeský či Milan Rúfus a jiní.[1]

Dílo editovat

Básně editovat

  • Genius Slovanstva (kolem 1843), prvotina napsaná v češtině.
  • Smrt Světopolka, krále Velko-Moravského (kolem 1843), česky.
  • Bohdan (kolem 1843), česky, hrdinský epos jehož čtvrtý zpěv má již charakter lidové skladby.
  • Jedna žiadosť (1843), pravděpodobně první Kráľova slovenská báseň.
  • Kvety (1843), subjektivní lyrická báseň.
  • Strídža — skala v Lučivnej (1843), pověst patřící k prvním Kráľovým básním v štúrovské slovenštině.
  • Kristus (1843), lidová legenda.
  • Bojazlivá (asi 1843), tiskem 1854, variace na lidovou píseň (někdy připisována Peterovi Kellnerovi-Hostinskému).
  • Husár (asi 1843), tiskem 1854, báseň o hrdinském husarovi, který padl v boji za svou vlast (někdy připisována Peterovi Kellnerovi-Hostinskému).
  • Zverbovaný, původně česky koncem roku 1843, přepracováno do slovenštiny počátkem roku 1844. V baladě se Janík dá zverbovat na vojnu, protože nevidí jiné východisko z bídy.
  • Výlomky z Jánošíka (1843-1844), soubor tří básní z rukopisné pozůstalosti, tiskem neúplně roku 1938 v uspořádání Stanislava Mečiara a kompletně roku 1949 v uspořádání Milana Pišúta. Soubor se skládá těchto básní:
    • Janko, lyricko-epická romantická povídka líčící útěk vyprázdněného intelektuála z města do hor,
    • Žobrák, vyprávění žebráka o jeho zbojnických letech,
    • Zbojníkova balada, úryvek ze života zbojníka, jeho uvěznění a jeho obhajobu baladou Pán v tŕní.[6]
  • Pierko (asi 1843 až 1845), tiskem 1873, báseň podobná lidové písni.
  • Kríž a čiapka (asi 1843 až 1845), trest za urážku zesnulého.
  • Skamenelý (asi 1843 až 1845), příběh o potrestané nevěře (mládenec skamení pro nedodržený slib milé).
  • Moja pieseň (1844), báseň podobná lidové písni se žertovnými prvky líčící pyšnou krasavici, která ztratí pro pýchu milého i čest.
  • Pieseň bez mena (1844), báseň s citlivým národním podtextem.
  • Zabitý (1844), tragická píseň o lásce a smrti milého ve formě lidové skladby.
  • Povesť (1844), balada zvýrazňující trest ua urážku. Děvčata, která sa posmívali stařence a nepodali jí vodu, jsu krutě potrestána.
  • Zakliata panna vo Váhu a divný Janko (1844), balada považovaná za jednu z nevýznamnějších Kráľových básní.
  • Vysokourodzenému pánovi Ďurkovi Košuthovi (1844), oslava příkladného národního činu Juraje Košúta týkajícího se pronásledování Ľudovíta Štúra.
  • Duma bratislavská (1844), vyjadřuje Kráľovo rozhořčení nad pronásledováním jeho učitele Ľudovíta Štúra.
  • Dve staré pesničky (1844), variace na motivy z básně Duma bratislavská.
  • Dva orly (1844), tiskem 1866, obraz štúrovské mládeže
  • Pesnička na kare ku cti zosnulému Jankovi Tomesovi, duši slovenskej (1844), příležitostná báseň.
  • Rozprávka o chorom kráľovi a zlatom vtáčikovi (1844-1845), pohádka o nemocném králi, kterého může vyléčit jen zpěv zlatého ptáčka, kterého se vydají hledat královi tři synové.
  • Jarmok (1844-1845), báseň ze života lidu.
  • Posvätenec (1844-1845), báseň s výraznými mesianistickými tendencemi.
  • Orol vták (asi 1844-1845), tiskem 1873, lyrický výkřik romantického hrdinského oduševněni.
  • Hlásnik národa (asi 1844-1845), tiskem 1865, báseň vyjadřující buditelský smysl Kráľovy poezie
  • Dráma sveta (1844-1845), rozsáhlý cyklus básní nalezený v rukopisné pozůstalosti (uspořádal Milan Pišút), prvně vydaný roku 1952 v Súborném diele. Pišút rozdělil cyklus do pěti částí, z nichž každá obsahuje větší či menší počet básní:
    • Minulosť a prítomnosť,
    • Svet na mukách,
    • Vojna,
    • Svet v očakávaní nového veku,
    • Údel Slovanstva vo svete.[7]
  • Orol (1845), příležitostný pozdrav k vydání Orla tatranského.
  • Túženie (1845), lyrická osobní zpověď (někdy připisováno Jánovi Kalinčiakovi).
  • Kvet (1846), tragický příběh nerovného manželství (matka přinutí dceru, aby se vdala bez lásky za bohatého vdovce, a dcera zemře žalem).
  • Pán v trní (1846), balada, ve které bezbožný a krutý pán zabije na lovu člověka, za co ho stihne trest – zešílía hyne ve strašných mukách. První koncept balady je součástí rukopisu Výlomky z Jánošíka.
  • Potecha (1846), dialog matky a syna-bučiče (dochoval se jen fragment).
  • Piesne (1846), lyrizovaná báseň s obrazem ptáčete jako paralely touhy po svobodě..
  • Syn pustiny (1846-1848), báseň zachycující volný život „syna pustín“ ústící do předzvěsti vzpoury, ve které hrdina nachází smrt.
  • Pieseň (1847),
  • Štít (1847). linií odbojnictví navazuje na Zlomky z Jánošíka.
  • Choč (1847), zrada přátelství a její potrestání za časů Napoleona.
  • Návrat (1847), báseň vznikla pravděpodobně po smrti Kráľovy matky.
  • Tri vŕšky (1848), jedna ze čtyř revolučních básní, které Kráľ napsal anonymně po vypuknutí revoluce v roce 1848.
  • Krajinská pieseň (1848), jedna ze čtyř revolučních básní, které Kráľ napsal anonymně po vypuknutí revoluce v roce 1848.
  • Pieseň slobodného sedliaka (1848), jedna ze čtyř revolučních básní, které Kráľ napsal anonymně po vypuknutí revoluce v roce 1848.
  • Krvavá kosba (1848), jedna ze čtyř revolučních básní, které Kráľ napsal anonymně po vypuknutí revoluce v roce 1848.
  • Bezbožné dievky (1848), tiskem 1865, zásah nadpřirozených sil za výsměch jejich moci.
  • Duma dvoch bratov (1849), pravděpodobně první báseň, kterou Kráľ napsal po propuštění z vězení, vyjadřující zklamání z Kossuthova povstání.
  • Šahy (1849), v básni Kráľ popsal vše, co cítil, myslel a dělal, když vedl lid do povstání a byl uvězněný v Šahách.
  • Jarná pieseň(1849), tiskem 1873, příležitostná báseň zobrazující situaci slovenského národa během revoluce-
  • Duma Kollárova (1852), touto básní napsanou tzv. bibličtinou (humanistická češtinou Bible kralické) Kráľ uctil památku Jána Kollára.
  • Slovo (1861), příležitostná báseň na oslavu tzv. Říjnového diplomu z roku 1860, který zdůrazňuje rovnost národů v říši.
  • Duma slovenská (na pamiatku zjazdu turčiansko-sv. martinského 6. júna 1861), báseň vznikla u příležitosti shromáždění ve Turčianském Svätém Martině, které přijalo Memorandum národa slovenského.
  • Krakoviaky dobrovoľníkove (1861), silně politicky útočná báseň, ve které Kráľ vyjádřil ironicky, sarkasticky i vážně obavy před novým národnostním útlakem.
  • Krivoprísažnica (1865), autorství této básně se Kráľovi připisuje jen s velkou pravděpodobností, někdy se za autora považuje Pavol Dobšinský.

Knižní vydání editovat

  • Verše Janka Kráľa (1893), uspořádal Jaroslav Vlček.
  • Kytka ballád, dúm a piesní (1919).
  • Zakliata panna vo Váhu a divný Janko (1922).
  • Balady a piesne (1923), druhé vydání 1929, třetí 1936.
  • Neznáme básne (1938), uspořádal Stanislav Mečiar.
  • Básnik Janko Kráľ a jeho Dráma sveta (1948), uspořádal Milan Pišút,
  • Výlomky z Jánošíka (1949), uspořádal Milan Pišút, druhé vydání 1952.
  • Moja pieseň (1952)
  • Súborné dielo (1952), druhé rozšířené vydání 1959.
  • Výber z básnického diela (1953), uspořádal Milan Pišút.
  • Hej sloboda! (1953), edice Knihy Fučíkovho odznaku.
  • Balady (1957).
  • Básne (1961).
  • Balady a piesne (1961).
  • Zažíhaj svetlá (1969), druhé vydání 1972.
  • Skamenelý (1972).
  • Poézia (1972), edícia Zlatý fond slovenskej literatúry, druhé vydání 1976.
  • Jarná pieseň (1976), druhé vydání 1983.
  • Janko Kráľ vo výbere Milana Rúfusa (1976).
  • Výlomky z Divného Janka (2006).
  • Rozprávka o chorom kráľovi a zlatom vtáčikovi (2013), e-Kniha.
  • Zakliata panna vo Váhu a divný Janko (2013), e-Kniha.
  • Dráma sveta (2020), e-Kniha.

Česká vydání editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Janko Kráľ na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d MIKULA, Valér a kol. Slovník slovenských spisovatelů. Praha: Libri 1999. S. 247-249.
  2. ↑ BRTÁŇ, Rudo: Osudy Janka Kráľa. Turčiansky Sv. Martin: Všeslovanská slovesnosť, 1946.
  3. ↑ ROZEHNAL Bedřich Milota [online]. Městská knihovna v Hulíně [cit. 2021-10-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ MIKULA, Valér: Slovník slovenských spisovateľov. Bratislava: Kalligram — Ústav slovenskej literatúry 2005, s. 307-309.
  5. ↑ a b VONGREJ, Pavol. Dvaja romantici: prípad Janko Král̓ a Ján Botto. Banská Bystrica: Vydavateľstvo Matice slovenskej 1994. ISBN 80-7090-288-4.
  6. ↑ Výlomky z Jánošíka - Zlatý fond SME
  7. ↑ Dráma sveta - Zlatý fond SME

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Janko_Kráľ&oldid=23704323“