Janko Kráľ

slovenský básník

Janko Kráľ (24. dubna 1822 Liptovský Sv. Mikuláš, Uhersko23. května 1876 Zlaté Moravce) byl slovenský národní buditel a jeden z nejvýznamnějších a nejradikálnějších básníků štúrovské generace.[1]

Janko Kráľ
Janko Kral.jpg
Narození24. dubna 1822
Liptovský Mikuláš
Úmrtí23. května 1876 (ve věku 54 let)
Zlaté Moravce
Příčina úmrtískvrnitý tyfus
Místo pohřbeníZlaté Moravce
Povoláníbásník, spisovatel a politik
Alma materGymnázium Janka Francisciho - Rimavského
Žánrpoezie
Významná dílaVýlomky z Jánošíka
Zakliata panna vo Váhu a divný Janko
Dráma sveta
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska básníka na jeho rodném domě v Liptovském Mikuláši
Socha básníka v Liptovském Mikuláši
Pamětní deska věnovaná památce Janka Krále ve Zlatých Moravcích
Pravdepodobné místo pochování Janka Kráľa ve Zlatých Moravcích
Symbolocký hrob básníka v Martině
Socha Janka Kráľa v bratislavské Petržalce

ŽivotopisEditovat

Pocházel z rodiny řezníka a krčmáře. Vzdělání získával v Liptovském Svätém Mikuláši, v letech 18351837 na gymnáziu v Gemeru, v letech 18371841 na lyceu v Levoči, v letech 18411842 studoval na lyceu v Kežmarku a od roku 1842 studoval na lyceu v Prešpurku, kde se aktivně zapojoval do činnosti Ústavu reči a literatúry československej. V roce 1844 na protest proti odvolání Ľudovíta Štúra odešel z Prešpurku a ve studiu už dále nepokračoval. Nastoupil jako praktikant do advokátní kanceláře v Pešti, později hodně cestoval jak po Slovensku, tak i po Dolní zemi (dnešní Maďarsko).[1][2]

V roce 1848 podněcoval slovenský lid, aby povstal, za což byl uvězněn v Šahách a Pešti až do ledna následujícího roku. Po propuštění znovu organizoval dobrovolnické oddíly a byl opět vězněn, po propuštění odjel do moravského Hulína k příteli Bedřichu Rozehnalovi[3] a v listopadu roku 1849 se stal kapitánem dobrovolnického sboru. Po propuštění ještě v témže roce pracoval jako vládní komisař, v roce 1854 byl přeložen do Čadce, v roce 1858 se přestěhoval do Martina, od roku 1860 byl pomocným úředníkem v Kláštoru pod Znievom a od roku 1862 přísedícím u soudu ve Zlatých Moravcích. V roce 1867 ho propustili ze státních služeb, a tak si dělal státní zkoušku a působil v Zlatých Moravcích jako přísežný pravotár a písař v advokátních kancelářích.

Zemřel na skvrnitý tyfus (nejsou však vyloučeny ani jiné příčiny).[4] Pochovaný byl ve Zlatých Moravcích (poloha hrobu není přesně známa) a na slovenském Národním hřbitově v Martině má čestný hrob.[5]

Jeho přesná podoba není známa, ale dochovaly se víceré populární podobizny. Jedna z nich byla použita při modelování sochy Janka Kráľa, umístěné ve stejnojmenném parku v bratislavské Petržalce.[5]

TvorbaEditovat

První verše začal psát už v době studií na bratislavském lyceu. Zpočátku psal v češtině, později začal používat spisovnou slovenštinu a byl jedním z prvních básníků, kteří používali Štúrovu slovenštinu. Svoje básnická díla zveřejňoval v almanachu Nitra, v pozdějším období také v časopisech Orol tatranský, Sokol, zřídkavě i v časopisech Černokňažník, Tábor, Concordia, Priateľ školy a literatúry a jiných. Začal psát epické básně s historickou tematikou, postupně však začal navazovat na slovenskou lidovou slovesnost. Do povědomí veřejnosti vstoupil jako autor balad a písní, nicméně jeho tvorba byla o mnoho širší.[1]

Svojí tvorbou se řadí mezi básníky z období romantismu a stal se klíčovou postavou ve vývoji dobové poezie. Jeho básně ovlivnily tvorbu slovenských nadrealistů, ale i takových autorů, jako byl Laco Novomeský či Milan Rúfus a jiní.[1]

DíloEditovat

BásněEditovat

  • Genius Slovanstva (kolem 1843), prvotina napsaná v češtině.
  • Smrt Světopolka, krále Velko-Moravského (kolem 1843), česky.
  • Bohdan (kolem 1843), česky, hrdinský epos jehož čtvrtý zpěv má již charakter lidové skladby.
  • Jedna žiadosť (1843), pravděpodobně první Kráľova slovenská báseň.
  • Kvety (1843), subjektivní lyrická báseň.
  • Strídža — skala v Lučivnej (1843), pověst patřící k prvním Kráľovým básním v štúrovské slovenštině.
  • Kristus (1843), lidová legenda.
  • Bojazlivá (asi 1843), tiskem 1854, variace na lidovou píseň (někdy připisována Peterovi Kellnerovi-Hostinskému).
  • Husár (asi 1843), tiskem 1854, báseň o hrdinském husarovi, který padl v boji za svou vlast (někdy připisována Peterovi Kellnerovi-Hostinskému).
  • Zverbovaný, původně česky koncem roku 1843, přepracováno do slovenštiny počátkem roku 1844. V baladě se Janík dá zverbovat na vojnu, protože nevidí jiné východisko z bídy.
  • Výlomky z Jánošíka (1843-1844), soubor tří básní z rukopisné pozůstalosti, tiskem neúplně roku 1938 v uspořádání Stanislava Mečiara a kompletně roku 1949 v uspořádání Milana Pišúta. Soubor se skládá těchto básní:
    • Janko, lyricko-epická romantická povídka líčící útěk vyprázdněného intelektuála z města do hor,
    • Žobrák, vyprávění žebráka o jeho zbojnických letech,
    • Zbojníkova balada, úryvek ze života zbojníka, jeho uvěznění a jeho obhajobu baladou Pán v tŕní.[6]
  • Pierko (asi 1843 až 1845), tiskem 1873, báseň podobná lidové písni.
  • Kríž a čiapka (asi 1843 až 1845), trest za urážku zesnulého.
  • Skamenelý (asi 1843 až 1845), příběh o potrestané nevěře (mládenec skamení pro nedodržený slib milé).
  • Moja pieseň (1844), báseň podobná lidové písni se žertovnými prvky líčící pyšnou krasavici, která ztratí pro pýchu milého i čest.
  • Pieseň bez mena (1844), báseň s citlivým národním podtextem.
  • Zabitý (1844), tragická píseň o lásce a smrti milého ve formě lidové skladby.
  • Povesť (1844), balada zvýrazňující trest ua urážku. Děvčata, která sa posmívali stařence a nepodali jí vodu, jsu krutě potrestána.
  • Zakliata panna vo Váhu a divný Janko (1844), balada považovaná za jednu z nevýznamnějších Kráľových básní.
  • Vysokourodzenému pánovi Ďurkovi Košuthovi (1844), oslava příkladného národního činu Juraje Košúta týkajícího se pronásledování Ľudovíta Štúra.
  • Duma bratislavská (1844), vyjadřuje Kráľovo rozhořčení nad pronásledováním jeho učitele Ľudovíta Štúra.
  • Dve staré pesničky (1844), variace na motivy z básně Duma bratislavská.
  • Dva orly (1844), tiskem 1866, obraz štúrovské mládeže
  • Pesnička na kare ku cti zosnulému Jankovi Tomesovi, duši slovenskej (1844), příležitostná báseň.
  • Rozprávka o chorom kráľovi a zlatom vtáčikovi (1844-1845), pohádka o nemocném králi, kterého může vyléčit jen zpěv zlatého ptáčka, kterého se vydají hledat královi tři synové.
  • Jarmok (1844-1845), báseň ze života lidu.
  • Posvätenec (1844-1845), báseň z výraznými mesianistickými tendencemi.
  • Orol vták (asi 1844-1845), tiskem 1873, lyrický výkřik romantického hrdinského oduševněni.
  • Hlásnik národa (asi 1844-1845), tiskem 1865, báseň vyjadřující buditelský smysl Kráľovy poezie
  • Dráma sveta (1844-1845), rozsáhlý cyklus básní nalezený v rukopisné pozůstalosti (uspořádal Milan Pišút), prvně vydaný roku 1952 v Súborném diele. Pišút rozdělil cyklus do pěti částí, z nichž každá obsahuje větší či menší počet básní:
    • Minulosť a prítomnosť,
    • Svet na mukách,
    • Vojna,
    • Svet v očakávaní nového veku,
    • Údel Slovanstva vo svete.[7]
  • Orol (1845), příležitostný pozdrav k vydání Orla tatranského.
  • Túženie (1845), lyrická osobní zpověď (někdy připisováno Jánovi Kalinčiakovi).
  • Kvet (1846), tragický příběh nerovného manželství (matka přinutí dceru, aby se vdala bez lásky za bohatého vdovce, a dcera zemře žalem).
  • Pán v trní (1846), balada, ve které bezbožný a krutý pán zabije na lovu člověka, za co ho stihne trest – zešílía hyne ve strašných mukách. První koncept balady je součástí rukopisu Výlomky z Jánošíka.
  • Potecha (1846), dialog matky a syna-bučiče (dochoval se jen fragment).
  • Piesne (1846), lyrizovaná báseň s obrazem ptáčete jako paralely touhy po svobodě..
  • Syn pustiny (1846-1848), báseň zachycující volný život „syna pustín“ ústící do předzvěsti vzpoury, ve které hrdina nachází smrt.
  • Pieseň (1847),
  • Štít (1847). linií odbojnictví navazuje na Zlomky z Jánošíka.
  • Choč (1847), zrada přátelství a její potrestání za časů Napoleona.
  • Návrat (1847), báseň vznikla pravděpodobně po smrti Kráľovy matky.
  • Tri vŕšky (1848), jedna ze čtyř revolučních básní, které Kráľ napsal anonymně po vypuknutí revoluce v roce 1848.
  • Krajinská pieseň (1848), jedna ze čtyř revolučních básní, které Kráľ napsal anonymně po vypuknutí revoluce v roce 1848.
  • Pieseň slobodného sedliaka (1848), jedna ze čtyř revolučních básní, které Kráľ napsal anonymně po vypuknutí revoluce v roce 1848.
  • Krvavá kosba (1848), jedna ze čtyř revolučních básní, které Kráľ napsal anonymně po vypuknutí revoluce v roce 1848.
  • Bezbožné dievky (1848), tiskem 1865, zásah nadpřirozených sil za výsměch jejich moci.
  • Duma dvoch bratov (1849), pravděpodobně první báseň, kterou Kráľ napsal po propuštění z vězení, vyjadřující zklamání z Kossuthova povstání.
  • Šahy (1849), v básni Kráľ popsal vše, co cítil, myslel a dělal, když vedl lid do povstání a byl uvězněný v Šahách.
  • Jarná pieseň(1849), tiskem 1873, příležitostná báseň zobrazující situaci slovenského národa během revoluce-
  • Duma Kollárova (1852), touto básní napsanou tzv. bibličtinou (humanistická češtinou Bible kralické) Kráľ uctil památku Jána Kollára.
  • Slovo (1861), příležitostná báseň na oslavu tzv. Říjnového diplomu z roku 1860, který zdůrazňuje rovnost národů v říši.
  • Duma slovenská (na pamiatku zjazdu turčiansko-sv. martinského 6. júna 1861), báseň vznikla u příležitosti shromáždění ve Turčianském Svätém Martině, které přijalo Memorandum národa slovenského.
  • Krakoviaky dobrovoľníkove (1861), silně politicky útočná báseň, ve které Kráľ vyjádřil ironicky, sarkasticky i vážně obavy před novým národnostním útlakem.
  • Krivoprísažnica (1865), autorství této básně se Kráľovi připisuje jen s velkou pravděpodobností, někdy se za autora považuje Pavol Dobšinský.

Knižní vydáníEditovat

  • Verše Janka Kráľa (1893), uspořádal Jaroslav Vlček.
  • Kytka ballád, dúm a piesní (1919).
  • Zakliata panna vo Váhu a divný Janko (1922).
  • Balady a piesne (1923), druhé vydání 1929, třetí 1936.
  • Neznáme básne (1938), uspořádal Stanislav Mečiar.
  • Básnik Janko Kráľ a jeho Dráma sveta (1948), uspořádal Milan Pišút,
  • Výlomky z Jánošíka (1949), uspořádal Milan Pišút, druhé vydání 1952.
  • Moja pieseň (1952)
  • Súborné dielo (1952), druhé rozšířené vydání 1959.
  • Výber z básnického diela (1953), uspořádal Milan Pišút.
  • Hej sloboda! (1953), edice Knihy Fučíkovho odznaku.
  • Balady (1957).
  • Básne (1961).
  • Balady a piesne (1961).
  • Zažíhaj svetlá (1969), druhé vydání 1972.
  • Skamenelý (1972).
  • Poézia (1972), edícia Zlatý fond slovenskej literatúry, druhé vydání 1976.
  • Jarná pieseň (1976), druhé vydání 1983.
  • Janko Kráľ vo výbere Milana Rúfusa (1976).
  • Výlomky z Divného Janka (2006).
  • Rozprávka o chorom kráľovi a zlatom vtáčikovi (2013), e-Kniha.
  • Zakliata panna vo Váhu a divný Janko (2013), e-Kniha.
  • Dráma sveta (2020), e-Kniha.

Česká vydáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Janko Kráľ na slovenské Wikipedii.

  1. a b c d MIKULA, Valér a kol. Slovník slovenských spisovatelů. Praha: Libri 1999. S. 247-249.
  2. BRTÁŇ, Rudo: Osudy Janka Kráľa. Turčiansky Sv. Martin: Všeslovanská slovesnosť, 1946.
  3. ROZEHNAL Bedřich Milota [online]. Městská knihovna v Hulíně [cit. 2021-10-12]. Dostupné online. 
  4. MIKULA, Valér: Slovník slovenských spisovateľov. Bratislava: Kalligram — Ústav slovenskej literatúry 2005, s. 307-309.
  5. a b VONGREJ, Pavol. Dvaja romantici: prípad Janko Král̓ a Ján Botto. Banská Bystrica: Vydavateľstvo Matice slovenskej 1994. ISBN 80-7090-288-4.
  6. Výlomky z Jánošíka - Zlatý fond SME
  7. Dráma sveta - Zlatý fond SME

Externí odkazyEditovat