Otevřít hlavní menu

Jan Keller

český ekolog, novinář, politický spisovatel, profesor, publicista, sociolog, vysokoškolský pedagog a vědecký spisovatel
Další významy jsou uvedeny na stránce Jan Keller (rozcestník).

Jan Keller (* 23. ledna 1955 Frýdek-Místek) je moravský[1] sociolog, filozof, publicista, environmentalista. V letech 2014 až 2019 byl poslancem Evropského parlamentu. Hlásí se k levici.[2]

prof. PhDr. Jan Keller, CSc.
Jan Keller.jpg

Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
1. července 2014 – 1. července 2019
Stranická příslušnost
Členství KSČ (1973–1989)
Nestraník
do EP za DSZ (2009)
v EP za ČSSD (2014–2019)

Narození 23. ledna 1955 (64 let)
Frýdek-Místek
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť ženatý
Děti tři děti
Alma mater UJEP v Brně
Ocenění Cena ministra ŽP (1999)
Medaile Za zásluhy mzz I. stupeň (2013)
Commons Kategorie Jan Keller
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studium a pedagogická kariéraEditovat

V letech 19741979 vystudoval historii a sociologii na Filozofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) v Brně. Studium ukončil obhajobou doktorské práce na téma koncepce dějin u Maxe Webera. Působil jako interní aspirant ČSAV, poté jako závozník ČSAD a jako učitel na střední škole v Havířově. Od roku 1983 byl odborným asistentem na katedře sociologie filozofické fakulty v Brně.

Jako stipendista francouzské vlády absolvoval ve druhé polovině 80. let studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux, v Aix-en-Provence[3] a na pařížské Sorbonně, kde působil v tamním archivu a studoval dějiny Francie v 60. a 70. let 17. století. K Francii má velký vztah.[4] V roce 1992 obhájil habilitační práci O byrokratizaci státní správy ve Francii za starého režimu.

V roce 1998 stál u zrodu oboru Humanitní environmentalistika na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 1999 byl tamtéž jmenován profesorem pro obor sociologie. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity.

Oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu, teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj. Environmentálním tématům se věnuje od počátku 90. let, s jejich popularizací začal na stránkách časopisu Poslední generace (dnes Sedmá generace).[5] Vedle odborných a popularizačních článků publikuje také novinové komentáře, nejčastěji v deníku Právo. Je autorem řady odborných i popularizačních knih z oblasti sociologie a environmentalistiky.

Je potřetí ženatý, žije ve Frýdku-Místku.

Politická kariéraEditovat

Komunistická strana ČeskoslovenskaEditovat

V 70. a 80. letech (1973–1989) byl členem KSČ. Podle svých vlastních slov se stal členem KSČ jen proto, že „předpokladem pro práci v oblasti společenských věd bylo členství v KSČ“.[6]

Evropský parlament (od roku 2009)Editovat

V roce 2009 kandidoval neúspěšně do Evropského parlamentu na šestém místě kandidátky Demokratické strany zelených.[7]

V únoru 2014 se stal ve volbách do Evropského parlamentu lídrem kandidátky ČSSD.[8] Ve volbách získal 57 812 preferenčních hlasů (druhý největší počet; 26,91 %) a byl zvolen poslancem EP. Mimo jiného[9] působil i ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL).

Do voleb do Evropského parlamentu 2019 se rozhodl již nekandidovat.[10] V rozhovoru pro DAV DVA prohlásil:

Když jsem tam v roce 2014 šel, naivně jsem se domníval, že Evropská unie je schopna a ochotna ubránit své členy před tlaky globálního kapitálu, nadnárodních firem a velkých financí. Když jsem se ze svých iluzí vyléčil, vyvodil jsem z toho dva důsledky:  V knížce Evropské rozpory ve světě migrace jsem se snažil popsat, jak funguje EU ve skutečnosti. Tou druhou věcí bylo, že jsem si pečlivě sbalil věci, abych v Bruselu nic nezapomněl, protože mi bylo jasné, že se tam už nikdy nevrátím.[11]

OceněníEditovat

Dne 28. října 2013 obdržel z rukou prezidenta Miloše Zemana nižší státní vyznamenání České republiky – Medaili za zásluhy   I. stupeň, jako ocenění za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Názory, které zastáváEditovat

  • Vystupuje proti placenému školnému, které shrnul do deseti důvodů.[12]
  • Je zastáncem sociálního státu se silnou sociální sítí, který se ve vybraných klíčových oblastech (zdravotnictví, podpora v nezaměstnanosti, pojištění vkladů, …) stará o své občany, bez vlivu soukromého sektoru a z pozice monopolního postavení.[zdroj?]
  • Vyhranil se proti neoliberalismu, u kterého se mu nelíbí, že (podle jeho slov) člověka bere jako firmu, neustále soupeřící s ostatními lidmi, též coby firmami.[zdroj?]
  • Vyhraňuje se proti trendu, ke kterému podle něj ve světě dochází, a sice přejímání kombinace svobody výběru (ve skutečnosti dosti omezené až prakticky jen zdánlivé) a odpovědnosti na občany (např. ve výběru standardu nemocniční péče, důchodového pojištění, atd.) za podmínek a v prostředí, které tito nemohou efektivně ovlivnit.[zdroj?]
  • Vyjadřuje nesouhlas se zvětšováním rozdílu mezi bohatými a chudými: pro situaci, kdy např. plat nejvýše a nejníže postaveného zaměstnance určité firmy dosáhne rozdílu v řádu stonásobků a více, zavedl termín „nesouměřitelnost“.[13]
  • V letech 2006–2008 se zapojil do kampaně proti plánům na stavbu americké vojenské základny v ČR jakožto součásti plánovaného systému protiraketové obrany USA.[14]
  • Na dotaz Parlamentních listů co si myslí o oficiální statistice Eurostatu,[15] která uvádí, že mezi léty 2010 až 2016 odteklo z ČR do zahraničí na dividendách 7,6 procenta HDP, tedy 2252 miliard korun, zatímco dotace z EU činily 1,9 procenta HDP, neboli 563 miliard korun, Keller odpověděl, že „je bohužel pravda. Ze sociologického hlediska je to ještě zajímavější. Když se české ekonomice daří, bohatnou z toho horní příjmové vrstvy na Západě. Když nám z Bruselu posílají kapesné v podobě eurodotací, jde to především z kapes středních vrstev na Západě. Ve výsledku se tak rozevírají nejen nůžky mezi bývalou západní a východní Evropou, ale narůstá i nerovnost mezi majetkovou elitou a zbytkem společnosti na Západě.“[16]

Výběr z bibliografieEditovat

  • Systém vybraných odvětvových sociologií, 1986
  • O povaze sociální reality. Soubor textů ke kritice nemarxistické sociologické teorie, 1987
  • Sociální jednání z hlediska marxistické sociologie, 1988
  • Sociologie organizace a byrokracie, 1989
  • Současná francouzská sociologie, 1989
  • Nedomyšlená společnost, Doplněk,1992
  • Až na dno blahobytu, Hnutí Duha, 1993
  • Přemýšlení s Josefem Vavrouškem, G plus G, 1995
  • Šok z ekologie, Český spisovatel, 1996
  • Abeceda prosperity, Nakladatelství Doplněk,1997
  • Úvod do sociologie, SLON, Praha 1999
  • Politika s ručením omezeným, 2001
  • Dějiny klasické sociologie, SLON, Praha 2004
  • Soumrak sociálního státu, SLON, Praha 2006
  • Teorie modernizace, SLON, Praha 2007
  • Vědomostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna, SLON, Praha 2008
  • Tři sociální světy: sociální struktura postindustriální společnosti, (SLON), Praha 2010
  • Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme, (SLON), Praha 2011
  • Sociologie středních vrstev, (SLON), Praha 2012

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. "Vždy v cizině zdůrazňuji, že jsem z Moravy, nikoliv z Čech. I na Slovensku mne vyloženě považují za moravského sociologa." – Jan Keller, únor 2010, dostupné online - Internet Archive
  2. KELLER, Jan. Proč se hlásím k levici?. Deník Referendum [online]. 2010-6-6 [cit. 2010-7-11]. Dostupné online. 
  3. Životopis na Britských listech
  4. Jan Keller - Moderní společnost - část 3
  5. Viz rozhovor s Janem Kellerem v diplomové práci Pospíšilíková, Věra: Mediální mapa environmentálních tiskovin vydávaných po roce 1989. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, 2004.
  6. Chtěl jsem pracovat jako sociolog, proto jsem byl v KSČ, hájí se Keller – Podle sociologa Jana Kellera je možné označit za zločinnou každou organizaci, nejen KSČ, do níž v 18 letech vstoupil. Lídr kandidátky ČSSD do evropských voleb to uvedl v rozhovoru MF DNES s Barborou Tachecí. Evropa podle něj navrch není hrozba, ale šance. idnes.cz, 5. února 2014
  7. My víme, co je biomasa, utahuje si Zubová z Jacques. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-01-25]. (česky) 
  8. JIŘIČKA, Jan. Sociolog Keller zřejmě povede kandidátku ČSSD do europarlamentu. iDNES.cz [online]. 2014-01-16 [cit. 2014-01-16]. Dostupné online. 
  9. Jan KELLER Skupina progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu Člen / Česko - Česká strana sociálně demokratická (Česko) na stránkách EP
  10. Sociální demokraty povede do eurovoleb Pavel Poc. Keller a Poche znovu kandidovat nebudou. iHNed.cz [online]. 2019-01-27 [cit. 2019-01-28]. Dostupné online. 
  11. PERNÝ, Lukáš. prof. PhDr. Jan Keller, CSc.: Pre pracujúcich zostáva stále menej príjmov z vyrobeného bohatstva! Mladí sú obeťami ideologickej manipulácie! Rozhovor s profesorom sociológie o problémoch doby. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-08-09 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  12. Deset důvodů, proč nezavádět školné, Britské listy, 11. 6. 2010
  13. Jan Keller: Nesouměřitelnost
  14. Keller: "Spojené státy se od roku 2002 oficiálně řídí doktrínou, která připouští rozpoutání preventivních válek. Nezříkají se použití jaderných zbraní jako první.". www.blisty.cz [online]. [cit. 2018-01-25]. Dostupné online. (česky) 
  15. Z Česka se stal krmelec Evropy. Echo24 [online]. 28. března 2018. Dostupné online. 
  16. Západ nás vysává, ovládá a drancuje. Jsme pro něj jen odbytiště pro zboží a levná pracovní síla, je to otroctví. Filip, Keller či Okamura o tom, jak jsou z naší země korporacemi vyváděny peníze. Parlamentní listy [online]. 30. července 2018. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 443. 
  • Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. ISBN 978-80-7464-386-6. S. 443.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 56. 

Externí odkazyEditovat