Otevřít hlavní menu

Vojtech Mihálik

československý člen Slovenské Národní Rady, člen československého Federálního shromáždění, básník, překladatel a politik slovenské národnosti

ŽivotopisEditovat

Narodil se v dělnické rodině a vzdělání získal v Seredi, na katolickém gymnáziu v Trnavě a v letech 1945-1949 na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde studoval obor slovenštinafilosofie. Po skončení studia pracoval jako redaktor; v letech 19491950 ve vydavatelství Kniha a v letech 19501951 ve vydavatelství Slovenský spisovatel; v letech 19521954 ve vojenském časopisu Československý voják, kde působil v době své základní vojenské služby. V letech 19541959 byl tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů a v letech 19651967 byl prvním tajemníkem a předsedou tohoto svazu. V letech 19601964 se vrátil do vydavatelství Slovenský spisovatel jako šéfredaktor, v letech 19681969 se věnoval výhradně literární činnosti, v letech 19711973 pracoval jako odborný poradce na předsednictvu vlády, v letech 19741977 se opět pokusil věnovat se výhradně své literární tvorbě a v letech 19771985, kdy odešel do důchodu, byl ředitelem vydavatelství Slovenský spisovatel.[1][2]

Dlouhodobě se v Novém slově mladých, příloze novin Nového slova, věnoval mladým adeptům poezie, ze kterých mnozí později publikovali básnické sbírky v knižní podobě. Votěch Mihálik bránil v publikování mnohým básníkům tehdejší mladší a střední generace, např. I. Štrpkovi, Š. Moravčíkovi, M. Richterovi, J. Švantnerovi, kteří díky jeho politickým zásahům byli z části nebo i úplně vyloučeni z literárního života zejména v 70. letech 20. století (někteří z nich až do konce 80. let).[2]

Angažoval se i politicky. V letech 1962-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[3] V letech 1966-1981 byl členem ÚV KSS.[2] Ve volbách roku 1964 se stal poslancem Slovenské národní rady.[4] V SNR zasedal do roku 1981.[2]

V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém přednesl zdravici od Laca Novomeského - slovenského komunistického politika a umělce, který byl v 50. let v době politických procesů vězněn.[5] Na sjezdu převládaly výrazně kritické referáty ohledně kulturní a politické situace v Československu. Mihálik ale spolu s některými dalšími umělci podepsal prohlášení, ve kterém vyzval, aby se na sjezdu neřešily politické záležitosti.[6]

V roce 1968 byl stoupencem rychlé změny státoprávního uspořádání Československa. Když 9. dubna referoval Vasil Biľak na zasedání ÚV KSS o probíhající debatě v ÚV KSČ okolo postavení Slovenska, Mihálik se v rozpravě jako první veřejný činitel vyjádřil pro konfederativní uspořádání státu s tím, že mělo být přijato do 50. výročí vzniku Československa, tedy do října 1968.[7] Patřil tehdy mezi konzervativní komunistické funkcionáře. 20. dubna 1968 vystoupil z redakce listu Kultúrny život, oficiálně pro nesouhlas s podle něj proizraelskou prezentací arabsko-izraelské války. Historik Jan Rychlík ale soudí, že pravým důvodem byl nesouhlas s demokratizačním procesem Pražského jara.[8]

Mihálik sice odmítl invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, ale pak se dál umělecky i politicky angažoval za normalizace.[2]

Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v červnu 1970. Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada. Mandát obhájil ve volbách roku 1971 (volební obvod Západoslovenský kraj) a volbách roku 1976 (obvod Jaslovské Bohunice). Ve FS zasedal až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1981.[9][10][11]

DíloEditovat

Psát básně začal v období středoškolských studií a svá díla zveřejňoval v časopisech Plameň, Rozvoj, Nový svet a Elán. Knižně debutoval v roce 1947 sbírkou Anjeli. Svými díly otevřeně podporoval komunistickou diktaturu a kritizoval kapitalismus. Vyjádřil i svůj odpor vůči hrozbě válečného konfliktu. V sociálně zaměřené lyrice si všímal především neradostných osudů žen – vdov, opuštěných a bezdětných žen, starých židovek, kterých životy krutě poznamenala válka. Kromě vlastní tvorby se věnoval též překladům z antické, řecké a římské literatura (Sofokles, Aristofanes, Publius Ovidius Naso), polské poezii (Julian Tuwim, Stanisław Jerzy Lec a jiní), ale též italské, francouzské a americké literatury.[2]

Poezie
  • 1947 - Anjeli
  • 1950 - Plebejská košeľa
  • 1952 - Spievajúce srdce
  • 1953 - Ozbrojená láska
  • 1955 - Neumriem na slame
  • 1960 - Archimedove kruhy
  • 1963 - Vzbúrený Jób
  • 1963 - Tŕpky
  • 1964 - Appassionata
  • 1965 - Útek za Orfeom
  • 1966 - Sonety pre tvoju samotu
  • 1968 - Rekviem, báseň
  • 1969 - Čierna jeseň
  • 1975 - Trinásta komnata
  • 1978 - Posledná prvá láska
  • 1981 - Erotikon
  • 1983 - Účasť
  • 1985 - Básne a vyznania
  • 1986 - Slnečný čas
  • 1987 - Nárek
  • 1989 - Impertinencie a iné smútky
  • 1989 - Pakľúčová dierka
  • 1990 - Velebný pán z Maduníc
  • 1992 - C. k. musicus Mozart
  • 1996 - Rodisko
  • 1998 - Bájky na podvečer, čiže Malý živočíchopis
Výběr z poezie
Pro děti a mládež
  • 1962 - Kým ja spinkám
Publicistika
  • 1973 - Človek proti slepote
Překlady

OceněníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Mihálik, Vojtech (1926) [online]. litcentrum.sk [cit. 2012-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-13. (slovensky) 
  2. a b c d e f Vojtech Mihálik [online]. osobnosti.sk [cit. 2012-04-01]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. Vyhľadávanie [online]. upn.gov.sk [cit. 2012-04-01]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-01]. Dostupné online. (česky) 
  5. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 457. (česky) 
  6. RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 458. (česky) 
  7. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 476. (česky) 
  8. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 480. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-01]. Dostupné online. (česky) 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-01]. Dostupné online. (česky) 
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-01]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat