Otevřít hlavní menu

Bílá Hora (Plzeň)

čtvrť v Plzni

Bílá Hora je plzeňská čtvrť v městském obvodu Plzeň 1, části Severní Předměstí. Nachází se u stejnojmenného vrcholku[1] ve výši 347 m n. m.

Bílá Hora (Plzeň)
Bilahora.jpg
Základní informace
Charakter sídla část města
Počet obyvatel 968 (31.12.2017)
Nadmořská výška 364 m
Lokalita
PSČ 30100
Statutární město Plzeň
Městská část/obvod Plzeň 1
Okres Plzeň-město
Historická země Česká republika
Zeměpisné souřadnice
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Na území Bílé Hory bylo objeveno 20 plochých žárových hrobů z pozdní doby halštatské. Výzkum byl proveden v roce 1932 na zahradě domu č.p. 865/1 v ulici Nad Štolou.[2] Vlastní Bílá Hora vznikla jako osada obce Bolevec. Počáteční rozvoj byl spojen s těžbou černého uhlí ve 2. polovině 19. století. V některých dolech s hloubkou 35–40 m se těžilo až do 20. let 20. století. Doly nesly názvy především jejich majitelů a rodinných příslušníků, např. Jiří, Marie, Johana, Antonín, Hýra a další. Doly z důvodu nerentability postupně ukončovaly těžbu. Jako první byl uzavřen v roce 1873 důl podnikatele Hýry. Posledním dolem byl důl Marie, který ukončil těžbu v roce 1926. Opuštěné štoly sloužily během druhé světové války jako úkryt během náletů.

K největšímu růstu osady došlo v první polovině 20. století, kdy se původní osada postupně rozvinula do městské části s převážně obytnou funkcí. Do současnosti jsou na Bílé Hoře zachovány rodinné domy z 20. až 40. let 20. století.[3] Jedná se o domy č. 7, 12, 19 a funkcionalistická vila č. 20 v ulici Nad Priorem, dvojdům v ulici K Pecihrádku, Nad Beranovkou č. 21, 22, vily č. 37, 39 při ulici 28. října a bytový dům č. 13 v Nárožní ulici.[4] V roce 1924 je uváděno 21 domů, v roce 1940 už 202 domů, v roce 1991 246 domů s 940 obyvateli.[5]

Dne 1. srpna 1895 byla otevřena pro veřejnost železniční zastávka Bílá Hora na trati Plzeň – Žatec.[6] Pod Bílou Horou se nachází rekreační oblast Bolevecké rybníky. Na Bílé Hoře začíná naučná stezka Po stopách Františka Malocha.[7] Stezka vede částečně po žluté turistické značce, která je nejstarší značenou cestou v okolí Plzně, zřízena pro turistické účely byla v roce 1893. Byla jednou z prvních aktivit plzeňského odboru Klubu českých turistů.[8]

Památky a zajímavostiEditovat

  • Hájovna – postavená v roce 1854 jako hájovna městských lesů. Patří mezi nejstarší stavby na Bílé Hoře. Na jižním štítu je plastický znak s andělem, který označoval všechny objekty, patřící do správy městského majetku.[3]V roce 1936 byla budova rekonstruována pro správu městských lesů.[9]
  • Kaplička – u hájovny se nachází zděná kaplička s reliéfem Ježíšova srdce z r. 1872, pravděpodobně památka na vojáky padlé v prusko-francouzské válce v letech 1870 - 1871.[10]
  • Rybárna – Na hrázi Boleveckého rybníka stojí tzv. rybárna. Budova byla postavena kolem roku 1750 a byla příbytkem městského myslivce. Od roku 1997 je sídlem Správy veřejného statku města Plzně.[2]
  • U Soušků – bývalý, v roce 1997 zbořený, objekt Lidového a stavebního bytového družstva s obchodem, pěti malými byty a s hostincem Na zastávce, byl postavený v roce 1927 podle projektu architekta Hanuše Zápala a stavitele K. Ulče u železniční zastávky Bílá Hora. Postaven byl firmou Mandaus, Doubek, Pechman a spol., Společnost stavitelů v Plzni. Hostinec s letní zahradou, tanečním parketem a kuželnou byl vyhledávaným výletním místem. Lidový název vznikl podle jména číšníka a nájemce Josefa Souška, který zde pracoval a bydlel od roku 1935 až do roku 1982, kdy zemřel. [5] Na protější straně silnice stával mýtní domek, kde se vybíralo tzv. dlažebné. V roce 1932 byla u viaduktu nalezena mísa v zemi. V okolí byla další dvě místa se spálenou výplní. Jde o pozůstatky pozdně halštadského žárového pohřebiště.[11]
  • Beranovka – hospodářský dvůr s truhlářskou dílnou na výrobu parket, žaluzií a rolet si nechal postavit na úbočí Bílé Hory v 70. letech 19. století J. Beran. Podle něj se začalo tomuto místu i dvoru říkat Beranovka.[2]
  • Pivovar Prior – původní název Plzeňský společenský pivovar. Byl postaven podle plánů významného plzeňského stavitele Rudolfa Štecha na místě, zvaném Beranovka. Stavba začala v roce 1894. Po zastavení výroby piva v roce 1925 byla v objektech zachována sladovna. Další objekty byly využívány pro výrobu strojů a jako železářské sklady.3) V roce 1926 se do zrušeného pivovaru přestěhovala výroba železničních zabezpečovacích zařízení, která vznikla rozšířením strojnické dílny, založené v roce 1908 Františkem Zemanem. Pracovalo zde až 200 pracovníků. Po druhé světové válce byla továrna začleněna do podniku Elektrosignál Praha, v roce 1950 byla výroba zlikvidována a prostory byly používány pro sklady hutních výrobků.[7]
  • Roudná – za Bílou Horou, na levém břehu Berounky je místo, kde se nacházela zaniklá středověká ves a tvrz Roudná. První zmínka o vsi je z roku 1321, kdy se zmiňuje Vojslav z Roudné. V roce 1495 ves koupilo od faráře Martina Mertlíka město Plzeň, od roku 1543 byla už pustá. Předpokládá se, že jméno naznačuje kutání rudy. Název Roudná se později přenesl na část Saského předměstí.[6]
  • Pecihrádek – tvrz nad Mží a nad kostelem sv. Jiří zde stávala na přelomu 13. a 14. století. Dnes je v těchto místech vidět pahorek kruhového půdorysu o průměru cca 20 m přímo nad prudkým svahem. Tvrz byla chráněna 3 až 5 metrů vysokým příkopem a valem.[7]
  • Důl Prior – jeden z dolů na Bílé Hoře
  • Divadelní spolek na Bílé Hoře – první zpráva o amatérském divadelním spolku je z roku 1923. V různých obměnách působí dodnes.
  • Dělnická tělovýchovná jednota na Bílé Hoře - vznikla v roce 1919. Zpočátku se cvičilo v nevyhovujících prostorách, proto si v roce 1928 jednota zakoupila pozemek pro cvičiště, na kterém v roce 1928 zbudovala pavilon a v roce 1937 byla postavena sokolovna.[12]
  • Duby u Velkého rybníka – chráněnými památnými stromy jsou duby na hrázi Boleveckého rybníka a pod Bílou Horou. Tři z nich byly staré cca 400 let a od roku 1987 byly chráněnými přírodními památkami.[2] Nyní zůstal už jen poslední dub, který s obvodem kmene 705 cm je nejmohutnějším a pravděpodobně nejstarším stromem na území Plzně.[7]
  • Knihovna na Bílé Hoře byla zřízena v roce 1938, původně jako pobočka Veřejné obecní knihovny v Bolevci.[13] V současnosti je pobočkou Knihovny města Plzně.

FotogalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. Druhé vojenské mapování
  2. a b c d HAJŠMAN, Jan. Tajemství plzeňských kopců. 1. vyd. Plzeň: Starý most, 2011. 179 s. ISBN 978-80-87338-16-2. S. 65 - 67. 
  3. a b JANDA, Jan; KRČMÁŘ, Luděk. Pět plzeňských řek. 1. vyd. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa a Krajský úřad Plzeňského kraje, 2009. 107 s. ISBN 978-80-87316-04-7. S. 99 - 100. 
  4. Bolevec a okolí. 1. vyd. Plzeň: Sdružení boleveckých rodáků, 1999. 343 s. S. 68. 
  5. a b Bolevecké rybníky a okolí. Pohledová mapa s ilustracemi. 1. vyd. Plzeň: RAMAP Plzeň ve spolupráci s Odborem propagace a tisku MMP a ÚMO Plzeň 1, 1996. 1 složený list s. 
  6. a b DOUŠA, Jaroslav; MARTINOVSKÝ, Ivan, et al. Dějiny Plzně v datech : od prvních stop osídlení až po současnost. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 788 s. (Dějiny českých měst). ISBN 80-7106-723-7. S. 45, 158. 
  7. a b c d Plzeňsko - příroda, historie, život. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Miloš Uhlíř - Baset, 2008. 880 s. ISBN 978-80-7340-100-9. S. 476, 625, 775. 
  8. Bolevec a okolí. 1. vyd. Plzeň: Sdružení boleveckých rodáků, 1999. 343 s. S. 62. 
  9. Bolevec a okolí. 1. vyd. Plzeň: Sdružení boleveckých rodáků, 1999. 343 s. S. 67. 
  10. Kaple na Bílé Hoře » Křížky a vetřelci - Drobné umění v Plzni. Křížky a vetřelci. Dostupné online [cit. 2018-03-14]. 
  11. Bolevec a okolí. 1. vyd. Plzeň: Sdružení boleveckých rodáků, 1999. 343 s. S. 196. 
  12. Bolevec a okolí. 1. vyd. Plzeň: Sdružení boleveckých rodáků, 1999. 343 s. S. 44 a 281. 
  13. Bolevec a okolí. 1. vyd. Plzeň: Sdružení boleveckých rodáků, 1999. 343 s. S. 277. 

Externí odkazyEditovat