Otevřít hlavní menu

Bolevec

část obce Plzeň v okrese Plzeň-město

Bolevec je část statutárního města Plzeň, nacházející se na severu města. V roce 2009 zde bylo evidováno 2 324 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 35 855 obyvatel.[3]

Bolevec
Panorama Bolevce a Bílé Hory v Plzni
Panorama Bolevce a Bílé Hory v Plzni
Základní informace
Charakter sídla část města
Počet obyvatel 31 564 (26. 3. 2011[1])
Domů 2 324 (2009)
Lokalita
PSČ 301 00
501 62
Obec Plzeň
Okres Plzeň-město
Historická země Čechy
Katastrální území Bolevec (16,02 km²)
Zeměpisné souřadnice
Bolevec
Bolevec
Další údaje
Kód části obce 122122
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bolevec je také název katastrálního území o rozloze 16,02 km².[4] V tomto katastrálním území leží i severní části sídlišť Lochotín a Košutka i rozsáhlá rekreační oblast kolem Boleveckých rybníků. Spolu s částí Severní Předměstí tvoří Bolevec městský obvod Plzeň 1.

Obsah

HistorieEditovat

Ves Bolevec je písemnými prameny poprvé zmiňovaná v roce 1382. Původní název - Voleves - byl odvozen od osobního jména Volimír. Do roku 1460 patřila obec kapitule sv. Apolináře v Praze, poté ji odkoupilo město Plzeň s úmyslem založit na jejím území rybniční soustavu. V době odkupu se zde nacházelo 10 statků, z nichž se dodnes dochovaly některé cenné stavební prvky.

Od 70. let 19. století nastal prudký rozvoj obce. V roce 1942, kdy došlo k připojení Bolevce k Plzni, měla tato ves už 5570 obyvatel a byla tak největší v Čechách. Po roce 1977 bylo historické jádro obce téměř pohlceno vznikajícím sídlištěm a tradiční vazby na krajinu tak byly přerušeny.

Roku 1917 došlo v muniční továrně Škodových závodů (v lesích severně od Bolevce) k mohutnému výbuchu, označovanému jako bolevecká katastrofa. Událost inspirovala Karla Čapka k napsání románu Krakatit.

Popis čtvrtiEditovat

Původní jádro vsi Bolevec zůstalo zachováno v bloku mezi ulicemi Plaská, Studentská, Kaznějovská a Nýřanská. Severně i západně od něj se pak nachází moderní panelové sídliště, budované od roku 1977. Směrem k jihu se rozprostírá sídliště Lochotín. Východně od Plaské ulice se pak nachází jen několik bloků rodinných domů a na ně navazující rekreační zóna kolem Velkého boleveckého rybníka.

Plaskou ulicí projíždí ve směru sever-jih tramvajová linka č. 1, jejíž konečná stanice se nachází při Třemošenském rybníku. Západní část Bolevce je přístupná ze souběžné tramvajové linky č. 4, jejíž konečná stanice je umístěna na severu Gerské ulice. Městská hromadná doprava je dále zajišťována autobusy č. 30 a 34.

Sídliště doplňují mimo obchodních domů také školky a školy (90. MŠ, 91. MŠ, 1. ZŠ, 31. ZŠ) i domov pro seniory. V budově 1. ZŠ sídlí pobočka Knihovny města Plzně. Severně od budovy této školy bylo postaveno dětské dopravní hřiště.

PamětihodnostiEditovat

I přes okolní panelové sídliště zůstává Bolevec nadále cenným a jedinečným urbanistickým celkem s výraznými doklady lidové architektury. V roce 1995 bylo historické jádro prohlášeno chráněnou památkovou zónou lidové architektury.[5] V prostoru návsi jsou umístěna ceněná gryspekovská boží muka ze 17. století a mariánský sloupek, dříve umístěný v blízkosti příjezdových cest do obce.

Na Bolevecké návsi se v dolní části nachází selský statek „U Matoušů“ z roku 1809, který je dokladem vesnické architektury na Plzeňsku od 18. století a národní kulturní památkou.[6]

Při křižovatce ulic Lidická a Studentská se na Náměstí odboje nachází Bolevecká základní škola. Postavena byla v letech 1930-1931 podle návrhu Hanuše Zápala (staviteli byli Martin a Josef Kondr z Bolevce). Slavnostní otevření tehdejší Masarykovy školy se konalo 28. října 1931. Na tuto historickou budovu navázala koncem 70. let rozsáhlá přístavba nových pavilonů a spojovacích chodeb. Současně byla rekonstruována původní budova, přičemž byly z průčelního rizalitu odstraněny hodiny.[7]

V parku před Boleveckou základní školou byl kolem roku 1950 vybudován pomník obětem druhé světové války. Jeho součástí je reliéf českého lva od plzeňského sochaře Josefa Šípa.[8]

Zachovány zůstaly také některé plastiky z původní umělecké výzdoby sídliště Bolevec. Před nádvořím 1. ZŠ vznikla v roce 1986 čtvercová kašna, zdobená plastikou Radost z léta. Autory jsou sochař Radek Jílek a architekt Miloslav Sýkora.[9] V témže roce byl odhalen také nedaleký Památník budovatelům od Ladislava Fládra.[10] Stylizované pískovcové sousoší Děti na houpacím koni poblíž budovy 90. MŠ vytvořil Karel Němec v roce 1981.[11] Před obchodním domem při Plaské ulici byla v roce 1987 odhalena kovová plastika Klíčení od Jaroslava Bockera.[12]

Severně od Bolevce se nachází Bolevecká rybniční soustava, obklopená rozsáhlými lesy. V nich je zachováno i několik přírodních rezervací a zajímavých krajinných prvků (Kamenný rybník, Petrovka, Doubí, arboretum Sofronka) a rovněž unikátní technická památka Kolomazná pec. Celek je využíván jako významná rekreační zóna. S početnými zajímavostmi tohoto území návštěvníky seznamuje naučná Sigmondova stezka, pojmenovaná po významném plzeňském lesníkovi Josefu Sigmondovi. Jeho hrob je umístěn na boleveckém hřbitově.

ReferenceEditovat

  1. Statistický lexikon obcí 2013. Základní údaje za obce, části obcí a základní sídelní jednotky podle krajů a okresů. Plzeňský kraj – okres Plzeň-město [online]. Praha: Český statistický úřad, 2013-10-31 [cit. 2015-01-19]. Dostupné online. 
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-03. 
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 302, 303, záznam 1-1. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Bolevec: podrobné informace [online]. [cit. 2015-01-19]. Dostupné online. 
  5. RAUCHOVÁ, Jitka. Bolevecké rybníky a okolí. 1. vydání. vyd. Plzeň: Magistrát města Plzně, Úřad městského obvodu Plzeň 1, 1996. 
  6. https://www.usedlost-bolevec.cz
  7. JANEČEK, Miloslav. Průvodce Bolevec a okolí. Plzeň: Starý most, 2001. ISBN 80-238-7629-5. 
  8. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-08-02]. Dostupné online. 
  9. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  10. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  11. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  12. Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat