Hanuš Zápal
český architekt
Hanuš Zápal (7. února 1885, Krašovice – 28. listopadu 1964, Lednice u Kozojed) byl český architekt, který je považovaný za nejvýznamnější osobnost západočeské architektury 20. století.
| Ing. arch. Hanuš Zápal | |
.gif) Ing. arch. Hanuš Zápal | |
| Narození |
7. února 1885 Krašovice  Rakousko-Uhersko |
|---|---|
| Úmrtí |
28. listopadu 1964 (ve věku 79 let) Lednice u Kozojed  Československo |
| Místo pohřbení | Rakovník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
ŽivotEditovat
Vystudoval reálku v Rakovníku a poté architekturu na České technice v Praze u profesora Josefa Schulze, kterou dokončil v roce 1909. V letech 1908 až 1909 pracoval v kanceláři profesora Jana Kouly. Poté pracoval pro architekty Antonína Balšánka a Bedřicha Bendelmayera. V roce 1910 Hanuš Zápal začal pracovat pro město Plzeň, ve 20. letech se stal vrchním stavebním komisařem a následně technickým radou. V roce 1931 odešel do výslužby na vlastní žádost pro zdravotní potíže. Je pochován v Rakovníku.
StavbyEditovat
.JPG)
- projekt souboru školních budov na dnešním Masarykově náměstí v Plzni (1910–11), později realizována Obchodní akademie (1913)
- reprezentační budova Měšťanského pivovaru (1917)
- rodinný dům Ladislava Lábka v Mánesově ulici, Plzeň (1922)
- Masarykova škola na Jiráskově náměstí, Plzeň (1923)
- divadelní skladiště v Kovářské ulici, Plzeň (1923)
- pomník šesti dětí zastřelených maďarskými vojáky 1918 na ústředním hřbitově, Plzeň (1923)
- dřevěná ozdravovna pro děti na břehu Šídlovského rybníka (1923)
- tzv. Kostincova turistická chata na Krkavci, Plzeň (1924)
- návrh adaptace budovy bývalého Panského mlýna v sadech 5. května, Plzeň (1921–25)
- soubor tří činžovních domů na Americké třídě, včetně tzv. Mrakodrapu, Plzeň (1924)
- Vyšší hospodářská škola na Karlovarské třídě, Plzeň (1924)
- budova filtrů systému Puech-Chabal v areálu plzeňské vodárny v Doudlevcích, Plzeň (1922–25)
- areál Benešovy školy na Doudlevecké třídě, Plzeň (1923–25)
- plzeňské krematorium (1924–26)
- pomník purkmistra Dr. Václava Petáka na ústředním hřbitově, Plzeň (1927)
- budova Masarykova léčebného a výchovného ústavu pro zmrzačené děti na Klatovské třídě, Plzeň (1925–29)
- sanatorium, Janov u Mirošova (1928–29)
- budova městských technických úřadů ve Škroupově ulici, ve spolupráci s F. Benešem, Plzeň (1929–30)
- budova Ústavu pro hluchoněmé děti na nároží náměstí Míru a ulice 17. listopadu, Plzeň (1931)
- areál Vzorného statku Vyšší hospodářské školy v Plzni nad Lochotínem (1932)
- budova Gymnázia Luďka Pika na Masarykově třídě, Plzeň (1930–32)
- budova Masarykovy obecné a měšťanské školy, Plasy (1933–34)
- budova Pedagogické fakulty na Chodském náměstí 1[1]
- českobratrský kostel, Kralovice (1934)
- školy v Bolevci, Kaznějově, Horní Bříze, Plané nade Mží, Železné Rudě, Domažlicích atd.
Opravy památekEditovat
- Rotunda svatého Petra a Pavla ve Starém Plzenci (1922)
- kostelík U Ježíška v Plzni (1934)
- Mariánská Týnice v Mariánském Týnci u Kralovic (1937–1952)
ReferenceEditovat
LiteraturaEditovat
- DOMANICKÝ, Petr. Hanuš Zápal (1885-1964) - Architekt Plzeňska. 1. vyd. Plzeň: Starý most s.r.o. a Západočeská galerie v Plzni, p.o., 2015. 270 s. ISBN 978-80-87338-49-0. (česky)
- DOMANICKÝ, Petr. Pracovna republiky, architektura Plzně v letech 1918-1938. 1. vyd. Plzeň: Starý most s.r.o. a Západočeská galerie v Plzni, p.o., 2018. 256 s. ISBN 978-80-87338-88-9. (česky)
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hanuš Zápal ve Wikimedia Commons - Hanuš Zápal profil od Petra Domanického
- Cena Hanuše Zápala
