Hanuš Zápal

Ing. arch. Hanuš Zápal (7. února 1885, Krašovice – 28. listopadu 1964, Lednice u Kozojed) byl český architekt, který je považovaný za nejvýznamnější osobnost západočeské architektury 20. století.

Hanuš Zápal
Ing. arch. Hanuš Zápal
Narození	7. února 1885 Krašovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. listopadu 1964 (ve věku 79 let) Lednice u Kozojed Československo Československo
Místo pohřbení	Rakovník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Život

Vystudoval reálku v Rakovníku a poté architekturu na České technice v Praze u profesora Josefa Schulze, kterou dokončil v roce 1909. V letech 1908 až 1909 pracoval v kanceláři profesora Jana Kouly. Poté pracoval pro architekty Antonína Balšánka a Bedřicha Bendelmayera. V roce 1910 Hanuš Zápal začal pracovat pro město Plzeň, ve 20. letech se stal vrchním stavebním komisařem a následně technickým radou. V roce 1931 odešel do výslužby na vlastní žádost pro zdravotní potíže. Je pochován v Rakovníku.

Stavby

Školní budova v Plasích dle návrhu H. Zápala

• projekt souboru školních budov na dnešním Masarykově náměstí v Plzni (1910–11), později realizována Obchodní akademie (1913)
• reprezentační budova Měšťanského pivovaru (1917)
• rodinný dům Ladislava Lábka v Mánesově ulici, Plzeň (1922)
• Masarykova škola na Jiráskově náměstí, Plzeň (1923)
• divadelní skladiště v Kovářské ulici, Plzeň (1923)
• pomník šesti dětí zastřelených maďarskými vojáky 1918 na ústředním hřbitově, Plzeň (1923)
• dřevěná ozdravovna pro děti na břehu Šídlovského rybníka (1923)
• tzv. Kostincova turistická chata na Krkavci, Plzeň (1924)
• návrh adaptace budovy bývalého Panského mlýna v sadech 5. května, Plzeň (1921–25)
• soubor tří činžovních domů na Americké třídě, včetně tzv. Mrakodrapu, Plzeň (1924)
• Vyšší hospodářská škola na Karlovarské třídě, Plzeň (1924)
• budova filtrů systému Puech-Chabal v areálu plzeňské vodárny v Doudlevcích, Plzeň (1922–25)
• areál Benešovy školy na Doudlevecké třídě, Plzeň (1923–25)
• plzeňské krematorium (1924–26)
• pomník purkmistra Dr. Václava Petáka na ústředním hřbitově, Plzeň (1927)
• budova Masarykova léčebného a výchovného ústavu pro zmrzačené děti na Klatovské třídě, Plzeň (1925–29)
• sanatorium, Janov u Mirošova (1928–29)
• budova městských technických úřadů ve Škroupově ulici, ve spolupráci s F. Benešem, Plzeň (1929–30)
• budova Ústavu pro hluchoněmé děti na nároží náměstí Míru a ulice 17. listopadu, Plzeň (1931)
• areál Vzorného statku Vyšší hospodářské školy v Plzni nad Lochotínem (1932)
• budova Gymnázia Luďka Pika na Masarykově třídě, Plzeň (1930–32)
• budova Masarykovy obecné a měšťanské školy, Plasy (1933–34)
• českobratrský kostel, Kralovice (1934)
• školy v Bolevci, Kaznějově, Horní Bříze, Plané nade Mží, Železné Rudě, Domažlicích atd.

Opravy památek

• Rotunda svatého Petra a Pavla ve Starém Plzenci (1922)
• kostelík U Ježíška v Plzni (1934)
• Mariánská Týnice v Mariánském Týnci u Kralovic (1937–1952)

Literatura

• DOMANICKÝ, Petr. Hanuš Zápal (1885-1964) - Architekt Plzeňska. 1. vyd. Plzeň: Starý most s.r.o. a Západočeská galerie v Plzni, p.o., 2015. 270 s. ISBN 978-80-87338-49-0. (česky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hanuš Zápal ve Wikimedia Commons
• Hanuš Zápal profil od Petra Domanického
• Cena Hanuše Zápala

Autoritní data: ISNI: 0000 0000 5799 289X | VIAF: 83971528

Portály: Lidé | Architektura a stavebnictví