Otevřít hlavní menu

Hanuš Zápal (7. února 1885, Krašovice28. listopadu 1964, Lednice u Kozojed) byl český architekt, který je považovaný za nejvýznamnější osobnost západočeské architektury 20. století.

Ing. arch. Hanuš Zápal
Ing. arch. Hanuš Zápal
Ing. arch. Hanuš Zápal
Narození 7. února 1885
Krašovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 28. listopadu 1964 (ve věku 79 let)
Lednice u Kozojed
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Rakovník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Vystudoval reálku v Rakovníku a poté architekturu na České technice v Praze u profesora Josefa Schulze, kterou dokončil v roce 1909. V letech 1908 až 1909 pracoval v kanceláři profesora Jana Kouly. Poté pracoval pro architekty Antonína Balšánka a Bedřicha Bendelmayera. V roce 1910 Hanuš Zápal začal pracovat pro město Plzeň, ve 20. letech se stal vrchním stavebním komisařem a následně technickým radou. V roce 1931 odešel do výslužby na vlastní žádost pro zdravotní potíže. Je pochován v Rakovníku.

StavbyEditovat

 
Školní budova v Plasích dle návrhu H. Zápala
  • projekt souboru školních budov na dnešním Masarykově náměstí v Plzni (1910–11), později realizována Obchodní akademie (1913)
  • reprezentační budova Měšťanského pivovaru (1917)
  • rodinný dům Ladislava Lábka v Mánesově ulici, Plzeň (1922)
  • Masarykova škola na Jiráskově náměstí, Plzeň (1923)
  • divadelní skladiště v Kovářské ulici, Plzeň (1923)
  • pomník šesti dětí zastřelených maďarskými vojáky 1918 na ústředním hřbitově, Plzeň (1923)
  • dřevěná ozdravovna pro děti na břehu Šídlovského rybníka (1923)
  • tzv. Kostincova turistická chata na Krkavci, Plzeň (1924)
  • návrh adaptace budovy bývalého Panského mlýna v sadech 5. května, Plzeň (1921–25)
  • soubor tří činžovních domů na Americké třídě, včetně tzv. Mrakodrapu, Plzeň (1924)
  • Vyšší hospodářská škola na Karlovarské třídě, Plzeň (1924)
  • budova filtrů systému Puech-Chabal v areálu plzeňské vodárny v Doudlevcích, Plzeň (1922–25)
  • areál Benešovy školy na Doudlevecké třídě, Plzeň (1923–25)
  • plzeňské krematorium (1924–26)
  • pomník purkmistra Dr. Václava Petáka na ústředním hřbitově, Plzeň (1927)
  • budova Masarykova léčebného a výchovného ústavu pro zmrzačené děti na Klatovské třídě, Plzeň (1925–29)
  • sanatorium, Janov u Mirošova (1928–29)
  • budova městských technických úřadů ve Škroupově ulici, ve spolupráci s F. Benešem, Plzeň (1929–30)
  • budova Ústavu pro hluchoněmé děti na nároží náměstí Míru a ulice 17. listopadu, Plzeň (1931)
  • areál Vzorného statku Vyšší hospodářské školy v Plzni nad Lochotínem (1932)
  • budova Gymnázia Luďka Pika na Masarykově třídě, Plzeň (1930–32)
  • budova Masarykovy obecné a měšťanské školy, Plasy (1933–34)
  • budova Pedagogické fakulty na Chodském náměstí 1[1]
  • českobratrský kostel, Kralovice (1934)
  • školy v Bolevci, Kaznějově, Horní Bříze, Plané nade Mží, Železné Rudě, Domažlicích atd.

Opravy památekEditovat

ReferenceEditovat

  1. Fakulta pedagogická je historická i moderní. ZČU&. 2018, čís. 6, s. 9. ISSN 2464-7667. 

LiteraturaEditovat

  • DOMANICKÝ, Petr. Hanuš Zápal (1885-1964) - Architekt Plzeňska. 1. vyd. Plzeň: Starý most s.r.o. a Západočeská galerie v Plzni, p.o., 2015. 270 s. ISBN 978-80-87338-49-0. (česky) 
  • DOMANICKÝ, Petr. Pracovna republiky, architektura Plzně v letech 1918-1938. 1. vyd. Plzeň: Starý most s.r.o. a Západočeská galerie v Plzni, p.o., 2018. 256 s. ISBN 978-80-87338-88-9. (česky) 

Externí odkazyEditovat