Žejdlicové ze Šenfeldu

německo-český a slezský šlechtický rod

'Žejdlicové ze Šenfeldu (též Zejdlicové ze Šenfeldu, česky dříve Zeglitzové ze Schönfeldu, německy von Seydlitz, Seidlitz či Zeidlitz) byli starý rytířský rod, původem ze Slezska, který má pravděpodobně společné slezské předky, Seidlitze s rodem Bechyňů z Lažan.[1] Oba rody užívali shodný erb se třemi rybami v odlišných barvách. Jeho příslušníci se uplatnili hlavně ve státní správě země.

Žejdlicové ze Šenfeldu
Erb Žejdliců ze Šenfeldu shodný s Bechyni z Lažan
Erb Žejdliců ze Šenfeldu shodný s Bechyni z Lažan
ZeměČeské královstvíČeské království České království / Slezské knížectvíSlezské knížectví Slezské knížectví
Titulyrytíři
Rok založení14. století (?)
Konec vlády1622
Vymření po meči1622 (Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu) / Ladislav Žejdlic ze Šenfeldu

HistorieEditovat

V Čechách se první předek rodu objevil pravděpodobně již v závěru 14. století. V roce 1386 když jakýsi Hajman Žejdlic (Zeglitz) zakoupil statek Schönfeld (dnes Žižkovo Pole u Havlíčkova Brodu), který v držení rodiny zůstal až do roku 1522. [2] podle něhož se členové rodu začali psát. Jeho následovníci získali Nelahozeves, Stochov či Lány. Rod vlastnil také panství v Hrabství kladském.

Synové Jiřího Žejdlice ze Šenfeldu († 1572) založili dvě větve rodu.

Encovanská větevEditovat

Polenská větevEditovat

 
Dům U tří kaprů v Praze 1, Thunovská ulice čp. 181-III
  • Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu († 1603) patřil k nejvýznamnějším členům rodu v předbělohorské době. Založil polenskou větev. Byl synem Jiřího Zejdlice a měl bratra Jana. V mládí sloužil u dvora arciknížete Ferdinanda Tyrolského, po návratu do vlasti vykonával v Praze královské úřady, zasedal u Českého zemského soudu, poté zastával funkci královského rady, vrchního hejtmana a královského podkomořího, poté byl přijat mezi členy císařské rady. Roku 1580 byl přijat do panského stavu a obdržel či koupil několik statků, mimo jiné Újezd u Prahy, Choceň, Polnou (která se stala hlavním sídlem rodu), Horní Studenec, tvrz Postolov a dům U zlatého kapra v Praze na Malé Straně. S manželkou Markétou Zárubovou z Hustiřan († před 1638) měl čtyři syny: Hertvíka mladšího († únor 1601), Jana († 1611-1612), Jindřicha († 1606), Rudolfa († 1622) a pět dcer: Esteru († před 1636), Johanku († po 1607), Elišku († před 1625), Annu († po 1640), Bohunku († před 1625) a Marii († po 1625).[4]
  • Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu byl Hertvíkovým nejmladším synem a po smrti svých bratrů se stal univerzální dědicem polenské linie. Po bratru Janovi zdědil panství Polná a Přibyslav, roku 1597 koupil pustý hrad Ronov, klášter v Pohledu, městečko Borová a 46 vesnic. Oženil se s Annou Marií Berkovou z Dubé († 1619), s níž měl dvě dcery, Polyxenu (1617-1619) a Eusebii Alinu (1617-1622). Před stavovským povstáním se vrátil z Francie, kde hledal podporu pro stavovskou politiku, a ihned na své náklady sestavil vojenskou jednotku. Na polenském hradě údajně na přelomu ledna a února hostil Fridricha Falckého. 8. listopadu 1620 bojoval v bitvě na Bílé Hoře. Po porážce stavů zemřel ještě před tím, než na něj 22. října 1622 prokurátor podal žalobu za rebelii proti císaři Ferdinandovi II., na jejímž podkladu byl posmrtně odsouzen a zkonfiskován jeho majetek. Jím vymřela polenská větev.

HrobkaEditovat

V kryptě gotického farního kostela v Polné dal Hertvík starší zbudovat hrobku, do které bylo kromě něj a jeho manželky Anny Marie pochováno osm členů rodiny: čtyři synové, dvě snachy a dvě vnučky. Hrobka byla zachována i po demolici středověkého kostela a výstavbě barokního chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Roku 1841 byla hrobka otevřena prohlédnuté cínové rakve ponechány na původním místě. Při opravách kostela v létě roku 1898 vnikli do hrobky ziskuchtiví dělníci. Byli však vyrušeni polenským děkanem a museli šperky, vyloupené z rakví, vrátit. Komisionálně byla hrobka otevřena až v roce 1916, kdy byly vyzvednuty cínové rakve i jejich obsah (textilie, kůže, měděné dráty, dřevěné křížky a šperky). Pro městské muzeum v Polné je získal tehdejší ředitel Břetislav Rérych. Po celém století se soubor nálezů dočkal kompletního restaurování a uměleckohistorického vyhodnocení, které bylo prezentováno formou samostatné publikace v roce 2020 a výstavy v roce 2022.[5]

Další významní členové roduEditovat

 
Generál jezdectva Friedrich Wilhelm von Seydlitz (1721–1773) v bitvě u Srbínova (1758)

ErbEditovat

S Bechyni z Lažan mají společný znak, ve kterém jsou vodorovně pod sebou umístěni tři kapři. U Bechyňů byl červení, zatímco u Žejdliců byli zlatí ve stříbrném poli. Dokládá je vyobrazení ve Wunschwitzově genealogicko-heraldické sbírce v Národním archivu, shodně s malovaným erbem na obraze Zasedání většího zemského soudu na Pražském hradě v říjnu 1592, kde je Hertvík Zejdlic vyobrazen jako pátý sedící zleva.[6] Také pražský malostranský dům Zejdliců v Thunovské ulici čp. 181/III se od roku 1622 označoval domovním znamením "U tří kaprů" nebo "U zlatého kapra".[7]

PříbuzenstvoEditovat

Spojili se s Záruby z Hustířan, Kokořovci z Kokořova, Vratislavy z Mitrovic, Slavaty či Berky z Dubé.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. I. díl A-M, Argo Praha 2008, s. 60-61
  2. Filip Plašil, Dějiny polenské větve Zejdliců, in: Malý poklad z velkého světa, renesanční šperky rodu Zejdliců ze Šenfeldu. Kolektiv autorů, editor Jan Štěpánek. Městské muzeum Polná 2020, s. 7-28.
  3. ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Encovany – zámek, s. 112–113. 
  4. Filip Plašil, Dějiny polenské větve Zejdliců, in: Malý poklad z velkého světa, renesanční šperky rodu Zejdliců ze Šenfeldu. Polná 2020, genealogie rodu s. 19.
  5. ŠTĚPÁNEK, Jan. Malý poklad z velkého světa : renesanční šperky rodu Zejdliců ze Šenfeldu. Polná: Městské muzeum Polná, 2020. 80 s. ISBN 978-80-270-7687-1. 
  6. Obraz ze sbírky Národního muzea, nyní vystaven ve stálé expozici Národního muzea v jeho historické budově v Praze na Václavském náměstí.
  7. Lydia PETRÁŇOVÁ: Domovní znamení staré Prahy. 1. vyd. Panorama Praha 1988, s. 278

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Zejdlicové ze Šenfeldu, s. 185–186. 
  • MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory po současnost, díl II. N-Ž. Praha : Argo 2010, s. 490-491.
  • NOVOTNÝ David: Když zemřel podkomoří... (Spory v rodině Žejdliců ze Šenfeldu po roce 1603)
  • ŠTĚPÁNEK, Jan. Malý poklad z velkého světa : renesanční šperky rodu Zejdliců ze Šenfeldu. Polná: Městské muzeum Polná, 2020. 80 s. ISBN 978-80-270-7687-1. 
  • ŠůLA, Jaroslav: Zejdlicové ze Šenfeldu, majitelé homolského panství v hrabství kladském (1534-1541). In: Kladský sborník, Trutnov : Lupus Sv. 12, 2019, s. 61-71.
  • Ottův slovník naučný: Zejdlicové ze Šenfeldu

Externí odkazyEditovat