Otevřít hlavní menu

Žejdlicové ze Šenfeldu (též Zejdlicové ze Šenfeldu) byli starý rytířský rod, původem ze Slezska, který má pravděpodobně společné předky s Bechyni z Lažan.

HistorieEditovat

V Čechách se první předek rodu objevil pravděpodobně koncem 14. století, když jakýsi Žejdlic zakoupil statek Schönfeld (dnes Žižkovo Pole u Havlíčkova Brodu). Jeho následovníci získali Nelahozeves, Stochov či Lány.

Synové Jiřího Žejdlice ze Šenfeldu založili dvě větve rodu. Jan založil encovanskou větev, která k sídlu v Encovanech přidala ještě Chvatěruby, Doksy a další panství.

V roce 1589 byl místokancléřem Českého království Osvald (Oswald) Zejdlic ze Šenfeldu. Zemřel v témže roce a o několik týdnů později ho následovala i jeho manželka Lukrecie z Wittennu. Oba manželé byli pohřbeni v kostele Narození Panny Marie v Hrušovanech.[1]

Ladislav Žejdlic ze Šenfeldu v roce 1610 povýšil do panského stavu, působil jako krajský hejtman, po účasti na stavovském povstání přišel na základě konfiskací o veškerý majetek. Jím vymřela encovanská linie.

Hertvík založil polenskou větev, v mládí sloužil u dvora arciknížete Ferdinanda, po návratu do vlasti vykonával královské úřady, zasedal u zemského soudu, poté zastával funkci královského rady, vrchního hejtmana a královského podkomořího. Roku 1580 jej přijali do panského stavu a obdržel mnoho statků, mimo jiné Újezd u Prahy, Choceň, Polnou a Horní Studenec.

Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu byl univerzální dědicem polenské linie, před stavovským povstáním se vrátil z Francie a ihned na své náklady sestavil vojenskou jednotku. Na polenském hradě hostil i Fridricha Falckého. Po porážce na Bílé hoře přišel o veškerý majetek, zemřel ještě před odsouzením. Jím vymřela polenská větev.

ErbEditovat

S Bechyni mají společný i znak, ve které jsou tři kapři, kteří byli zlatí nebo stříbrní a leželi na červené či stříbrném poli.

PříbuzenstvoEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Encovany – zámek, s. 112–113. 

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat